64 Co 150/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 400,22 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 10. 2024, č. j. 15 C 94/2024-43

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 198,29 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 6 608,23 Kč s úrokem 15 % ročně z 6 608,23 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 997,78 Kč a 15 % ročně z 29 357,22 Kč od 19. 9. 2023 do 3. 4. 2024 a 15 % ročně z 6 608,23 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 608,23 Kč s úrokem 15 % ročně z 6 608,23 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 997,78 Kč a 15 % ročně z 29 357,22 Kč od 19. 9. 2023 do 3. 4. 2024 a 15 % ročně z 6 608,23 Kč od 4. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 237,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částky 22 748,99 Kč, 3 043 Kč, 2 811,20 Kč a 331 Kč s úrokem 15 % z 22 748,99 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z téhož základu za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částek 6 608,23 Kč a 3 196, 07 Kč s úrokem 7,99 % ročně z 22 748,99 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení s úrokem 22,99 % ročně z 6 608,23 Kč rovněž za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z 29 357,22 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do 3. 4. 2024 a z 6 608,23 Kč za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 355 Kč (výrok III).

2. Z odůvodnění rozhodnutí lze seznat, že soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně – , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli žalobkyní předloženou smlouvu (s uváděnými parametry, včetně ujednání o žalovaných poplatcích), kterou po právní stránce posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (o.z.) s tím, že práva a povinnosti jejích účastníků se řídí i zákonem č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“). Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1895 a násl. o.z., postupování uplatněné pohledávky od úvěrující (banky) k žalobkyni dle žalobních tvrzení bylo soudem zjištěno „z příslušných oznámení a smlouvy.“ Z žalobních tvrzení se jen nepřímo podávalo, že žalovaný zřejmě úvěr ve výši žalované jistiny 29 357,22 Kč od banky převzal. Jinak by banka nemohla využít svého smluvního práva a požadovat vrácení úvěru (ke dni) do 30. listopadu 2022. Jediným obsahově způsobilým, důkazním prostředkem k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru z hromadně označených důkazů (roz. k řadě různých skutkových tvrzení) byly výpisy úvěrující z úvěrového účtu žalovaného. Ty však nebyly předloženy za období leden 2020, červen, listopad a prosinec 2021, leden, únor, duben, květen, červenec a srpen 2022. Soud tedy ani po dokazování předloženými výpisy z úvěrového účtu nezjistil, že by žalovaný v těchto měsících čerpal částky 576,23 Kč (20. ledna 2020), 600 Kč a 1 200 Kč (3. a 26. června 2021), 1 000 Kč a 232 Kč (30. prosince 2022), 600 Kč (24. ledna 2022), 600 Kč (22. února 2022), 600 Kč (22. dubna 2022), 1 000 Kč a 200 Kč (5. a 6. srpna 2022), v součtu 6 608,23 Kč, ohledně nichž žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene. Žalobě vyhověl ohledně požadavku na zaplacení zbývající části jistiny (22 748,99 Kč), požadovaných poplatků, na jejichž úhradu má žalobkyně právo v souladu s obecnou právní zásadou „smlouvy zavazují“ ve smyslu § 1721 a násl. o.z. a žalovaný nevyvrátil, že by požadované poplatky zaplatil. Byl-li žalovanému poskytnut úvěr, vznikla mu povinnost platit i sjednaný úrok, jehož výše je limitována ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. Ohledně úroku shledal žalobu důvodnou v rozsahu 2 811,20 Kč a dále v poměrné výši 15 % (ročně) v žalovaném období, které soud výrokem I. také vyhověl. Výrokem II. pak soud jako nedůvodnou zamítl žalobu na placení úroku v poměru 7,99 % (22,99 – 15) v žalovaném období. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 o.z., je podle § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení (žalovaného) ovšem nastalo jen s placením jistiny, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a to až po doručení žalobního návrhu žalovanému a uplynutí 15denní lhůty k vrácení úvěru, t.j. od 4. 4. 2024. Žalobkyně nevysvětlila kapitalizaci úroku z prodlení v době od 31. prosince 2022 do 6. září 2023 (ve smyslu uvedené konkrétní úročené jistiny a doby úročení) tak, aby bylo možné ji přepočítat podle výše uvedeného závěru. Protože nebylo uvedeno, jaká splátka měla být žalovaným v příslušném měsíci zaplacena, nelze žalobě na placení úroku z prodlení z nevráceného úvěru v době do 3. dubna tr. vyhovět pro nedostatek tvrzení (§ 101 odst. 1 o.s.ř.). Nákladový výrok soud odůvodnil mírou procesního úspěchu stran a ust. § 142 odst. 2. o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž napadla výrok II vyjma části, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení části úroku ve výši 7,99 % od 19. 9. 2023 do zaplacení, a také závislý výrok III o nákladech řízení. Za nesprávný má skutkový závěr soudu obsažený v bodě 8 odůvodnění rozsudku, dle něhož žalobkyně neprokázala tvrzené čerpání úvěru v obdobích v této části odůvodnění rozhodnutí vymezených. Žalobkyně soudu prvního stupně předložila platební historii úvěrového účtu a výpisy ke kreditní kartě, ze kterých je čerpání úvěru v celé žalobkyní tvrzené výši patrné. Konkrétně poukazuje na jednotlivé doklady, které mají prokazovat čerpání úvěru žalovanou v rozsahu, v němž je soud prvního stupně za prokázané nevzal. Má za to, že i ohledně 6 608,23 Kč, v kteréžto části soud žalobu zamítl, bylo čerpání úvěru žalovanou prokázáno. Brojí proti zamítnutí kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 196,07 Kč, přičemž poukazuje na své podání z 8. 3. 2024, v němž vyložila, v jaké výši úrok z prodlení za jednotlivé měsíce od 31. 12. 2022 do 6. 9. 2023 požadovala. Z jistiny ve výši 6 608,23 Kč pak žalobkyni náleží úrok s tím, že si je vědoma toho, že měl být ve výši 15 % ročně, v odvolacím řízení tak z tohoto základu nárokuje úrok 15 % ročně za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení. Soud nesprávně zamítl také úrok z prodlení z částky 29 357,22 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do 3. 4. 2024 vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení již dříve. Soudu prvního stupně vytýká rovněž nesprávné poučení o přípustnosti odvolání obsažené v písemném vyhotovení přezkoumávaného rozsudku. Navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit 6 608,23 Kč s úrokem 15 % za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení s úrokem z prodlení 3 196,07 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 29 357,22 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do 3. 4. 2024 a stejně vysokým úrokem z prodlení ze základu 6 608,23 Kč za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal stejně jako v řízení před soudem prvního stupně zcela pasivní.

5. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalobkyně je převážně opodstatněné.

6. V přezkoumávané věci je předmětem řízení peněžitá pohledávka žalobkyně na splacení úvěru, který podle žalobních tvrzení žalovanému poskytl její předchůdce – , právnická osoba, . na základě smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2019, pod názvem Smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , přičemž žalobkyně nabyla práva z této smlouvy postoupením. Žalovaný získal právo čerpat prostřednictvím elektronické kreditní karty k tíži úvěrového účtu č. , RČ, s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s placením úvěrových splátek, pročež původní věřitel využil svého práva požadovat okamžité splacení úvěru (tzv. zesplatnění úvěru). V řízení se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru 29 357,22 Kč, úhrady ceny za plnění s úvěrem spojená (tzv. poplatky) v souhrnné výši 3 043 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru za dobu od 29. 2021 do 30. 11 2022 ve výši 2 811,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za stejné období ve výši 3 527,07 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně (v odvolacím řízení již jen 15 % ročně) a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z 29 357,22 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

7. Odvolací soud se skutkovými a právním závěry soudu prvního stupně souhlasí potud, pokud ten vzal za prokázané uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s obsahem tvrzeným žalobkyní a doloženým žalobkyní předloženým znění této smlouvy, s jejím právním posouzením jakožto spotřebitelského úvěru, zjištěním, že pohledávky z této smlouvy byly účinně postoupeny žalobkyni, že se žalovaný zavázal k úhradě poplatků v žalobkyní nárokované výši, že výpisy z úvěrového účtu žalobkyně prokázala čerpání úvěru v rozsahu 22 748,99 Kč a že žalovaný nevyvrátil její tvrzení, že na umoření svého závazku neuhradil více, než jak žalobkyně tvrdí v žalobě (v jejím doplnění z 8. 3. 2024) a jak plyne z připojených jistin, tedy zejména z výpisů z účtu vedeného ke kreditní kartě a písemnosti nazvané platební historie, přičemž pro stručnost odkazuje na odůvodnění těchto závěrů, zejména na odstavce č. 5, 7 a 9 – 12.

8. Naproti tomu nemá za správný závěr, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný čerpal i peněžní prostředky ve výši 6 608,23 Kč (zamítnutá část jistiny úvěru) v obdobích uvedených v odst. 8 odůvodnění rozsudku, a že by nebylo prokázáno, že žalovaný byl ke splacení úvěru vyzván dříve než doručením žaloby. Důkazy připojenými k žalobě, které odvolací soud v dále uvedeném rozsahu v souladu s ust. § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval, jsou i tato tvrzení prokázána.

9. Rozsah čerpání úvěru žalovaným prokazují dvě písemnosti, a to platební historie, což je soukromá listina vyhovena předchůdcem žalobkyně – bankou, která chronologicky popisuje jednotlivé peněžní transfery na předmětném úvěrovém účtu jakož i výpisy z tohoto účtu, které žalobkyně připojila již k žalobě - k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Tento dokument (ve formátu pdf) je součástí el. spisu vedeného ve věci pod sp. zn. , Anonymizováno, . Výpisy se týkají i období, ohledně nichž, dle soudu prvního stupně předloženy nebyly a prokazují čerpání úvěru v celém žalobkyní tvrzeném rozsahu, jak žalobkyně detailně uvádí ve svém odvolání. Výpisy nebyly v příloze žaloby – pdf dokumentu s názvem SCC_1007811134_2003-01-01_2023-12-31 řazeny chronologicky, proto soud prvního stupně patrně jejich část, která zachycovala pohyby na úvěrovém účtu v měsících uvedených v odst. 8 odůvodnění rozsudku pominul.

10. Z upomínky původního věřitele ze dne 1.12. 2022, je zřejmé, že žalovaný jí byl vyzván ke splacení celého neuhrazeného zůstatku úvěru, úroků a tvz. poplatků ve lhůtě do 15. 12. 2022, jelikož původní věřitel využil svého práva zesplatnit úvěr pro prodlení žalovaného s jeho splácením delším než 30 dnů. Odeslání výzvy žalovanému dne 2. 12. 2022 na adresu uvedenou v uzavřené smlouvě prokazuje podací arch , právnická osoba, , založený na č.l. 21 spisu.

11. Po takto doplněném dokazování odvolací soud uzavřel, že v řízení byl prokázán úvěrový dluh žalovaného na jistině úvěru v rozsahu 29 357 Kč a žalovaný je tak povinen vedle již pravomocně přisouzených 22 748,99 Kč žalobkyni zaplatit i zbylých 6 608,23 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně, požadovaným z tohoto základu za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení. Do prodlení se splacením úvěru, poplatků i úroku se žalovaný dostal uplynutím lhůty poskytnuté mu ve výzvě předchůdce žalobkyně z 1. 12. 2022, tedy dnem 16. 12. 2025. Žalobkyně v odvolání tvrdí, že úrok z prodlení vyčíslený ve výši 3 527,07 Kč jí náleží za dobu od 31. 12. 2022 do 6. 9. 2023. Za takto vymezené období ovšem 15% úrok z prodlení ze základu 32 400,22 Kč (součet dlužné jistiny a poplatků) činí 3 328, 78 Kč, po odečtení již přiznaného úroku z prodlení ve výši 331 Kč má žalobkyně právo na dalších 2 997,78 Kč. Ohledně zbylých úroků z prodlení ve výši 198,29 Kč soud prvního stupně žalobu zamítl správně.

12. Veden sdělenými důvody, proto odvolací soud odvoláním napadenou část výroku II dílem potvrdil dle § 219 o.s.ř. dílem změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, jak plyne z výroků I a II tohoto rozhodnutí.

13. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla ve věci v podstatě plně úspěšná (její procesní neúspěch se týkal jen nepatrné části předmětu řízení), proto má právo na úplnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Ty sestávají ze placeného soudního poplatku ve výši 1 297 Kč za žalobu a 1 000 Kč za odvolání, odměny za tři úkony právní služby po 2 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a sepis odvolání), odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 150 Kč (za sepis předžalobní výzvy), čtyř režijních paušálů po 300 Kč a odpovídajíc DPH, v součtu 13 237,50 Kč.