15 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 400,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 22 748,99 Kč, 3 043 Kč, 2 811,20 Kč a 331 Kč s úrokem 15 % z částky 22 748,99 Kč za období od 19. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % z částky 22 748,99 Kč za období od 4. dubna 2024 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 6 608,23 Kč a 3 196,07 Kč s úrokem 7,99 % z částky 22 748,99 Kč za období od 19. září 2023 do zaplacení, s úrokem 22,99 % z částky 6 608,23 Kč za období od 19. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % z částky 29 357,22 Kč za období od 19. září 2023 do 3. dubna 2024 a z částky 6 608,23 Kč za období od 4. dubna 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 355 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 8. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 32 400,22 Kč, představující nevrácený úvěr 29 357,22 Kč a poplatky 3 043 Kč. Dále se žalobkyně požadovala zaplacení úroku 2 811,20 Kč, úroku v poměrné výši 22,99 % z nevráceného úvěru za dobu od 19. září 2023 do zaplacení, úroku z prodlení 3 527,07 Kč a úroku z prodlení v poměrné výši 15 % z nevráceného úvěru za dobu od 19. září 2023 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalované pohledávky jí měly být postoupeny smlouvou se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, , která je získala podle smlouvy sjednané dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „banka“). Podle žalobkyně uzavřel žalovaný s bankou v neuvedený den smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty č. , číslo, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, oznámené žalovanému v měsíčním výpisu z úvěrového účtu, a platit takto také úroky a poplatky. Banka svůj závazek splnila, otevřela žalovanému úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka v souladu se smlouvou prohlásila úvěr ke dni 30. listopadu 2022 za okamžitě splatný. Žalované poplatky byly tvořeny poplatek za vedení karty po 49 Kč ze dne 31. července, 31. srpna, 30. září, 31. října a 30. listopadu 2022, poplatek za bankomat , název, po 49 Kč ze dne 5. a 6. srpna 2022, poplatek 600 Kč za zaslání 1. upomínky ze dne 31. srpna 2022, poplatek za přečerpání úvěr. rámce po 300 Kč ze dne 30. září, 31. října a 30. listopadu 2022 a poplatek za upomínku po 600 Kč ze dne 18. října a 1. prosince 2022. Úrok 2 811,20 kč byl počítán v poměru 22,99 % z dlužných měsíčních splátek za dobu od července do 30. listopadu 2022 a úrok z prodlení 3 527,07 Kč byl počítán v poměru 15 % z dlužné částky za dobu od 31. prosince 2022 do 6. září 2023.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 16. října tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

4. Z žalobních tvrzení se jen nepřímo podávalo, že žalovaný zřejmě úvěr ve výši žalované jistiny 29 357,22 Kč od banky převzal. Jinak by banka nemohla využít svého smluvního práva a požadovat vrácení úvěru (ke dni) do 30. listopadu 2022.

5. Po dokazování soud z příslušných oznámení a smlouvy zjistil postupování žalovaných pohledávek od úvěrující k žalobkyni podle žalobních tvrzení a sjednání smlouvy žalovaného s úvěrující (bankou) s uváděnými parametry, včetně ujednání o žalovaných poplatcích.

6. Soud však nezjistil doručení výzvy ke splacení všech pohledávek podle dopisu úvěrující ze dne 1. prosince 2022. K prokázání tohoto tvrzení nebyl žalobkyní označen žádný důkaz. Předžalobní výzva k placení pak sice byla obecná, když nespecifikovala konkrétně žalované pohledávky, ale s ohledem na odkaz na prodlení žalovaného se splácením ji lze považovat za výzvu ke splacení všech pohledávek. Ani u ní však nelze zjistit doručení žalovanému, neboť výkaz advokátní kanceláře je jen soukromým seznamem adresátů s poznámkou o odeslání dopisu poštou bez potřebné důkazní hodnoty a jiný důkaz žalobkyní v tomto směru také označen nebyl.

7. Ohledně prokázání poskytnutí úvěru soud vycházel z konstantního názoru (odvolacího) Krajského soudu v Plzni o tom, že výpisy z účtu nelze hodnotit jako důkazy, které by měly mizivou důkazní sílu, když jde o základní listiny, které peněžní ústavy používají k účtování (podle rozsudku ze dne 6. srpna 2024, čj. 64 Co 286/2024-99. ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 145/2023) a výpisy bankovních účtů vyhotovené bankami se považují za běžný důkazní standard k prokázání platebních operací v nich zachycených, nejsou-li zjištěny žádné jiné skutečnosti, které by zavdávaly důvod k pochybnostem o jejich správnosti (podle rozsudku ze dne 19. března 2024, čj. 64 Co 54/2024-69. ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 87/2023)

8. Jediným obsahově způsobilým, důkazním prostředkem k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru z hromadně označených důkazů (roz. k řadě různých skutkových tvrzení) byly výpisy úvěrující z úvěrového účtu žalovaného. Ty však nebyly předložena za období leden 2020, červen, listopad a prosinec 2021, leden, únor, duben, květen, červenec a srpen 2022. Soud tedy ani po dokazování předloženými výpisy z úvěrového účtu nezjistil, že by žalovaný v těchto měsících čerpal částky 576,23 Kč (20. ledna 2020), 600 Kč a 1 200 Kč (3. a 26. června 2021), 1 000 Kč a 232 Kč (30. prosince 2022), 600 Kč (24. ledna 2022), 600 Kč (22. února 2022), 600 Kč (22. dubna 2022), 1 000 Kč a 200 Kč (5. a 6. srpna 2022). Žalobkyně tedy splnila důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 OSŘ) pouze ohledně poskytnutí úvěru žalovanému v celkové výši 22 748,99 Kč (29 357,22 – 6 608,23). V této části proto soud žalobě také vyhověl výrokem I., když povinnost žalovaného vrátit poskytnutý úvěr vyplývá z § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Ve zbytku 6 608,23 Kč pak byla žaloba pro neunesení důkazního břemene zamítnuta výrokem II.

9. Pro vysvětlenou soud uvádí, že soud vycházel z tvrzení žalobkyně o splátkách úvěru žalovaným (podle podání ze dne 8. března tr.), a to i v obdobích, která nebyla doložena (prokázána) výpisy z účtu. Jde totiž o tvrzení uplatněné stranou sporu ve prospěch protistrany, jež proto není nutné prokazovat. Důkazní povinnost tíží účastníka tehdy, uplatňuje-li tvrzení ve svůj prospěch, jež není potvrzeno druhou stranou sporu. Zde tedy ohledně poskytování úvěru žalovanému.

10. Pokud byl žalovanému úvěrující poskytnut úvěr, byl povinen jí podle § 2395 OZ zaplatit také sjednaný úrok. Výši úroku ovšem redukuje § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) jímž se vztah banky a žalovaného, nyní účastníků, také řídí s ohledem na zjevně spotřebitelský charakter smluvního závazku žalovaného. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru nejpozději od 31. srpna 2022 (tímto dnem byla datována první upomínka úvěrující). Prodlení pak trvalo dále (podle předložených výpisů a dalších uváděných upomínek). Podle § 122 odst. 4 ZSÚ tedy úvěrující svědčil přinejmenším od 30. listopadu 2022 úrok již jen v poměrné výši 15 %. Důvodná je tedy žaloba na zaplacení úroku 2 811,20 Kč a dále v poměrné výši 15 % v žalovaném období, které proto soud výrokem I. také vyhověl. Výrokem II. pak soud jako nedůvodnou zamítl žalobu na placení úroku v poměru 7,99 % (22,99 – 15) v žalovaném období.

11. Sjednal-li žalovaný v zákoně typově neupravené smlouvě svou povinnost platit úvěrující poplatky spolu se splácením úvěru, svědčilo úvěrující a nyní po postoupení pohledávek žalobkyni právo na jejich zaplacení v souladu s obecnou právní zásadou „smlouvy zavazují“ ve smyslu § 1721 a násl. OZ. Protože žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen OSŘ“) neuplatnil (pozitivní) tvrzení o zaplacení poplatků, je žaloba na zaplacení poplatků důvodná a soud jí výrokem I. vyhověl.

12. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, je podle § 1970 OZ povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Prodlení ovšem nastalo jen s placením jistiny, ohledně níž bylo žalobě vyhověno. Současně mohlo prodlení ohledně celého nevráceného úvěru 22 748,99 Kč mohlo nastat (vzhledem k rozsahu skutkových zjištění) teprve po doručení žalobního návrhu žalovanému. O výzvě k zaplacení totiž lze uvažovat teprve s doručením žaloby (jíž lze hodnotit také jako hmotněprávní výzvu k plnění), resp. s oznámením o uložení poštovní zásilky se žalobou žalovanému dne 19. března tr. (§ 570 odst. 1 OZ). Pokud tedy byl žalovaný takto žalobkyní vyzván k vrácení celého úvěru do 15 dnů od doručení výzvy, byl povinen tak učinit do 3. dubna tr. a teprve od 4. dubna se ocitl v prodlení s placením této částky.

14. Žalobkyně nevysvětlila kapitalizaci úroku z prodlení v době od 31. prosince 2022 do 6. září 2023 (ve smyslu uvedené konkrétní úročené jistiny a doby úročení) tak, aby bylo možné ji přepočítat podle výše uvedeného závěru. Protože nebylo uvedeno, jaká splátka měla být žalovaným v příslušném měsíci zaplacena, nelze žalobě na placení úroku z prodlení z nevráceného úvěru v době do 3. dubna tr. vyhovět pro nedostatek tvrzení (§ 101 odst. 1 OSŘ).

15. Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě na placení úroku z prodlení z žalovaných poplatků v poměrné výši od 19. září 2023 (poplatky měly být placeny s měsíčními splátkami úvěru) a z nevráceného úvěru 22 748,99 Kč, ovšem až za dobu od 4. dubna tr. Protože se kapitalizace úroku z prodlení v době do 6. září 2023 týkala zjevně také žalovaných poplatků, snížil soud jednoduchou úvahou výši tohoto příslušenství pro výrok I. poměrem 0,09 (3 043/(29 357,22 + 3 043)) na 331 Kč a pro výrok II. tak zůstalo 3 196,07 Kč (3 527,07 – 331).

16. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1895 a násl. OZ. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

17. Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni, právo na náhradu nákladů řízení v poměru ~39 % (~69,5 % úspěchu žalobkyně v částce 37 416,83 Kč (29 934,19 Kč + 3 741,32 Kč + 3 741,32 Kč) a ~30,5 % úspěchu žalovaného v částce 16 398,27 Kč (9 804,30 Kč + 1 992,80 Kč + 1 665,70 Kč+ 2 385,69 Kč + 549,78 Kč)).

18. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 1 297 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k placení před podáním žaloby a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

19. Celkem se jedná o základ 3 475 Kč, z nějž je žalovaný povinen nahradit žalobkyni 1 355 Kč (poměr ~39 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

20. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na htps://sbirka.nsoud.cz) nedošlo při činnosti advokátní zástupkyně žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti této zástupkyně na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší sjednaného závazku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné.