64 Co 151/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 14 652,56 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu z 20. 11. 2024, č. j. 15 C 134/2024-52

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 022,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 12. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 7 192 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně výrokem I shora označeného rozsudku zamítl žalobu s požadavkem žalobkyně na zaplacení částky 13 152,56 Kč, 1 500 Kč, 992,22 Kč a 935,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 14 144,78 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl tím o nároku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi procesní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také „banka“) a žalovaným 13. 8. 2022. Na základě této smlouvy měla banka žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 17,55 % ročně formou 24měsíčních splátek po 795,31 Kč. Pro nesplnění této povinnosti banka úvěr 23. 6. 2023 zesplatnila a dluh vyčíslila ve výši 14 652,56 Kč (z toho nesplacená část jistiny ve výši 13 152,56 Kč a smluvené poplatky ve výši 1 500 Kč). K tomu požadovala úrok ve výši 992,22 Kč (za období od 13. 8. 2022 do 23. 6. 2023) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 24. 6. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 935,01 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 14 144,78 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 9. 2024 banka pohledávku postoupila žalobkyni. Po provedeném dokazování soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi bankou a žalovaným neprokázala. Poukázal na to, že smlouva postrádá vlastnoruční podpis žalovaného, ale je na ní pouze vyznačena poznámka, že byla podepsána SMS. Z toho však podle něj nelze zjistit její obsah, a tedy i závaznost. Protože také z ničeho neplyne, že banka peníze žalovanému skutečně předala, neboť výpis z úvěrového účtu by mohl mít důkazní význam jen v případě prokázání uzavření smlouvy o úvěru, a žalobkyně jiné důkazní návrhy neměla, po právní stránce uzavřel, že žalobě nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (o. z.). Z toho důvodu žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

2. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala. Odvolání směřovalo pouze do části výroku I, kterým jí soud prvního stupně nepřiznal dlužnou jistinu úvěru s příslušenstvím, a proti nákladovému výroku II. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že tvrzení o poskytnutí částky 16 000 Kč žalovanému na základě smlouvy o úvěru z 13. 8. 2022 neprokázala, neboť smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, a nesprávně právně věc posoudil. Zrekapitulovala, že smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru elektronicky pomocí aplikace InternetBanka, jak vyplývá z jejího obsahu. Poté, co žalovaný požádal o úvěr, byly mu v aplikaci poskytnuty předsmluvní informace a zobrazil se mu návrh smlouvy. Smlouvu pak byla podepsána v souladu s § 561 odst.1 o. z. žalovaným pomocí SMS, poté byla podepsána bankou, a žalovaný ji má/měl k dispozici ve své , jméno FO, . Žalobkyně podotkla, že v § 561 odst.1 o. z. zmíněným právním předpisem je zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který rozlišuje jeho dvě základní varianty – zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis. Zaručený elektronický podpis má účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis má pak účinky „obyčejného“ podpisu. Prostým elektronickým podpisem pak může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a příjmení napsané pod textem emailu, tedy obecně vzato jakákoliv data označující původce elektronického dokumentu. V té souvislosti také odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 3. 2015, sp. zn. 24 Co 696/2015, který při řešení otázky existence smlouvy uzavřené na dálku konstatoval, že „k uzavření smlouvy došlo tak, že povinná obdržela na základě registrace unikátní přihlašovací údaje a následně se smluvními podmínkami vyslovila souhlas kliknutím na virtuální tlačítko. Tyto kontrakty bývají někdy nazývány jako tzv. „clickthrough smlouvy“ a je pro ně typický kontraktační proces, který kombinuje prostý elektronický podpis (ID, Heslo) s mechanickými prostředky (klik myší na příslušné tlačítko). Požadavek písemnosti je tím splněn)“.

3. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že stejně tomu bylo v projednávané věci a požadavek písemné formy smlouvy byl dodržen. Jak plyne z jejího čl. VI bod 8, smlouvu podepsal nejprve žalovaný (ID podpisu: , Anonymizováno, a časové razítko: 13. 08. 2022 v 04:05:21 hod.) a následně smlouvu podepsala banka. Poté byla smlouva doručena žalovanému do , Anonymizováno, , jméno FO, na trvalém nosiči dat. Poskytnutí peněžních prostředků 13. 8. 2022 ve výši 16 000 Kč žalovanému plyne ze str. 15 výpisu z úvěrového účtu, který obsahuje popis transakce (čerpání úvěru), kód transakce (, Anonymizováno, ), variabilní symbol (, Anonymizováno, ) a částku (16 000 Kč). Na dalších stranách tohoto výpisu jsou zachyceny splátky úvěru, datum jejich zaúčtování, kódy transakcí a bankovní účet, ze kterého žalovaný splátky zasílal. Z toho důvodu jí mělo být přiznáno podle § 2991 o. z. alespoň bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi žalovanému poskytnutou částkou 16 000 Kč a částkou 3 977,83 Kč, kterou formou řádných splátek uhradil. Žalobkyně proto žádala, aby odvolací soud rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal jí dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 022,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a zůstal stejně jako po celou dobu řízení pasivní.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. v napadeném rozsahu, tedy v části, kterou byl zamítnut požadavek žalobkyně na přiznání částky 12 022,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2023 do zaplacení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Pokud jde o zbývající část žalobního nároku, o kterém soud prvního stupně rozhodl výrokem I tak, že jej zamítl, žalobkyně proti němu v odvolání nebrojila, takže v této části je rozsudek již pravomocný.

6. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném 5. 1. 2024 uplatnila , právnická osoba, . proti žalovanému nárok ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela 13. 8. 2022 a na jejímž základě mu poskytla za dohodnutých podmínek úvěr ve výši 16 000 Kč, který jí nevrátil. V průběhu řízení bylo usnesením z 4. 10. 2024, č. j. 15 C 134/2024-47 rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalující tak, že se jí stala společnost , Anonymizováno, Soud prvního stupně poté nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a po provedení důkazů tvořících přílohu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobu jako nedůvodnou přezkoumávaným rozsudkem zamítl s tím, že žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. neprokázala a stejně tak neprokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. S takovým zjištěním a právním posouzením se však odvolací soud neztotožňuje. Podotýká k tomu, že „odvolací soud může důkaz listinou hodnotit jinak a dojít i k jiným skutkovým závěrům, než soud prvního stupně, aniž jej znovu provedl při odvolacím jednání“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000).

7. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že ze smlouvy o úvěru plyne, že byla uzavřena v souladu s § 1820 o. z. distančním způsobem a oběma smluvními stranami byla také elektronicky podepsána. Žalovaný smlouvu podepsal 13. 8. 2022 ve 4:05:21 hod. připojením ID podpisu , Anonymizováno, , který mu banka zaslala SMS zprávou na mobilní telefon. Podle odvolacího soudu se jednalo o platný prostý elektronický podpis ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS, kterému nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení, jak plyne z čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. Rovněž ze žalobkyní zmíněného § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce plyne, že tento prostý elektronický podpis má stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis jednající osoby. Odvolací soud k tomu ve shodě se žalobkyní podotýká, že podle komentářové literatury charakter elektronického podpisu může mít také k textu připojené sjednané nebo zaslané heslo (Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kolektiv, Velký komentář k občanskému zákoníku I (1. vydání C. H. Beck, str. 341).

8. Veškerá smluvní dokumentace, zejména tedy samotná smlouva o úvěru, byla po jejím podpisu bankou, žalovanému zaslána do InternetBanky, kam měl výlučně jen on přístup. Názor soudu prvního stupně, že smlouva nebyla uzavřena, se příčí také opakovaně zmiňovanému výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Z něj plyne, že banka poukázala částku 16 000 Kč na účet žalovaného v přímé časové návaznosti na uzavření smlouvy o úvěru. Stejně tak z něj ale plyne, že žalovaný formou splátek uhradil bance celkem 3 977,83 Kč.

9. Odvolání žalobkyně směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž jí nebyl přiznán nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. V situaci, kdy žalobkyně tento nárok jednoznačně prokázala, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil. Žalobkyni proto přiznal částku 12 022,17Kč představující nevrácenou část jistiny (16 000 Kč - 3 977,83 Kč) spolu s úrokem z prodlení od žalobkyní požadovaného dne 1. 12. 2023 souvisejícího s předžalobní výzvou k plnění, až do zaplacení. K tomu dodává, že žalobkyně úroky z prodlení za dobu od 24. 6. 2023 do 30. 11. 2023 již v odvolání nepožadovala, takže ani do této části její odvolání nesměřovalo. Přiznání úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a jeho výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba promítnout také do výroku II o náhradě nákladů řízení, o kterých odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k žalobou uplatněné částce 18 700 Kč včetně příslušenství vypočteného k 20. 11. 2024, kdy byl vyhlášen přezkoumávaný rozsudek (16 579 Kč + úrok z prodlení 2 121 Kč) a částce 13 825 Kč rozsudkem přiznané (12 022 Kč + úrok z prodlení 1 803 Kč), představoval úspěch žalobkyně 74 % a úspěch žalovaného 26 %. Žalobkyni jako úspěšnější byla proto přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 1 700 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 7 bod 5 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 1 260 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkových nákladů ve výši 8 060 Kč tak žalobkyni náleží za řízení před soudem prvního stupně částka 3 869 Kč odpovídající jejím 48 %.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v situaci, kdy žalobkyně v něm byla zcela úspěšná, byla jí přiznána jejich plná náhrada ve výši 3 323 Kč, zahrnující soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 1 620 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 403 Kč.

12. Za oba stupně řízení tedy byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 7 192 Kč a žalovanému bylo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit je k rukám jejího právního zástupce.