64 Co 152/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, Anonymizováno., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 48 190 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2024, č. j. 21 C 172/2024-107

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 428 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 494 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 590 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, z částky 10 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně částky 9 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, z částky 5 880 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení (výrok II) a žalovanému dále uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 461,90 Kč (výrok III). Vyšel ze zjištění, že dne 23. 10. 2023 uzavřela žalobkyně jako zhotovitel s žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo, jejíž předmětem byly grafické práce, tvorba firemní identity, vytvoření webových stránek žalovaného v českém i anglickém jazyce a jejich zabezpečení. Celková cena díla byla sjednána ve výši 44 300 Kč s tím, že cenová nabídka obsahovala doložku o tom, že uvedené ceny jsou pouze orientační a konečná cena díla bude závislá na jeho časové náročnosti a počtu korekcí. V průběhu provádění díla byly mezi účastníky uzavírány dohody o vícepracích, a to tak, že žalobkyně žalovanému vždy oznámila konkrétní (více)práce včetně specifikace jejich rozsahu a ceny. Žalovaný pak tyto nijak nerozporoval, a ani netvrdil, že by je považoval za součást již původně ujednaného předmětu díla. Navíc skutečnost, že může dojít k navýšení ceny díla byla ujednána již v samotné cenové kalkulaci. Cenu díla včetně víceprací žalobkyně vyúčtovala žalovanému dvěma fakturami, a to fakturou č. 202401/003 znějící na částku 41 090 Kč se splatností dne 5. 2. 2024 a fakturou č. 20240401004 znějící na částku 16 480 Kč se splatností 19. 4. 2024, když zohlednila, že část díla nebyla provedena, neboť podmínila pokračování v provádění díla spočívajícího ve zhotovení anglické verze webových stránek úhradou prvotní faktury, když následně došlo k odebrání přístupu žalobkyně k webovým stránkám ze strany žalovaného, a dále nebyla provedena ani alternativní položka logo manuálu, na jehož vytvoření žalovaný netrval. Žalovaný odmítl obě faktury uhradit s odůvodněním, že tyto obsahují položky, se kterými nesouhlasí, např. logo manuál, v důsledku čehož došlo k navýšení původní ceny díla, když toto ze strany žalobkyně bylo navíc provedeno s výrazným prodlením. Žalobkyně proto žalobou uplatnila nárok na zaplacení celkové částky 57 570 Kč s příslušenstvím představující součet vyúčtované ceny díla a víceprací dvěma fakturami specifikovanými shora, a to včetně zákonného úroku z prodlení počínající po splatnosti každé z faktur.

2. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle ust. § 2586 a n. obč. zák., když dovodil, že účastníci řízení uzavřeli platnou smlouvu o dílo ve znění jejích dodatku ohledně víceprací, na základě které pak pro žalovaného větší část díla provedla v rozsahu, v němž následně vykonané práce vyúčtovala fakturami citovanými shora (vyjma těch prací, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta), a pokud žalovaný v průběhu provádění díla vytýkal jeho určité nedostatky, tyto žalobkyně obratem odstraňovala. Větší objem korektur při tvorbě loga byl způsoben požadavky žalovaného, nikoliv vadným prováděním díla. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že neměly být vytvořeny nové stránky, ale mělo dojít k modifikaci stávajících webových stránek žalovaného. Pokud jde o lhůtu, do které mělo být dílo provedeno, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato byla ujednána minimálně k 31. 12. 2023, když žalobkyně si musela být vědoma toho, že žalovaný na provedení díla spěchá, nicméně prodlení žalobkyně bylo způsobeno dalšími vícepracemi, které žalovaný požadoval provést nad rámec původního rozsahu předmětu díla (viz např. registrace ochranné známky, prezentace na kanálech YouTube, stříhání videí a retuše fotografií). Žalobkyně rovněž musela reagovat na zamítavé stanovisko ve vztahu k Anonymizováno Anonymizováno a tento upravit do nové podoby. Dílo bylo předáváno žalovanému po částech tak, jak bylo postupně zhotovováno, a to ve smyslu ust. § 2606 obč. zák., když k faktickému předání kompletního díla nemohlo dojít, neboť žalovaný k němu posléze žalobkyni zamezil přístup. Dle soudu prvního stupně je provedená část díla aktuálně ve vlastnictví žalovaného, tomuto předána byla, a žalobkyně tak má nárok na zaplacení části sjednané ceny navýšené o cenu víceprací, jejichž specifikace a hodnota byla žalovanému vždy průběžně e-mailově zasílána, přičemž ten je žádným způsobem nerozporoval. Podle ust. § 2610 odst. 1 a 2 obč. zák. tak soud prvního stupně shledal důvodnou částku 48 190 Kč vyplývající z faktur č. 202401/003 a č. 20240401004 spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 obč. zák., jehož výše byla určena v souladu s ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy za počátek prodlení byl stanoven den následující po splatnosti jednotlivých faktur. Ve zbývající části předmětu řízení soud shledal nárok žalobkyně nedůvodný, a to ohledně ceny logo manuálu ve výši 3 500 Kč, u něhož účastníci shodně uvedli, že byl toliko možností, a nebyl obligatorně ujednán (faktura č. 202401/003), a dále o částku 5 880 Kč za anglickou verzi webu, která žalovanému nikdy nebyla dodána (faktura č. 20240401004). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci z větší části úspěšná, přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 67,40 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 303 Kč, z osmi úkonů právní služby dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 420 Kč (tj. celkem 27 360 Kč), a to za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemná vyjádření ve věci samé ze dne 3. 6. 2024 a 28. 8. 2024 a účast na třech ústních jednáních), půl úkonu právní služby po 1 710 Kč za účast při vyhlášení rozsudku, 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 40 744,70 Kč, z toho 67,40 % činí 27 461,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

3. Žalovaný ve včasném odvolání napadl výrok I a III rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu v rozsahu jí uplatněné částky, a to jak v části sjednané ceny díla dle smlouvy nad rámec již zamítnuté částky 9 380 Kč s příslušenstvím, tak i v části týkající se veškerých tvrzených víceprací. Odkázal na procesní obranu uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně, v rámci které potvrdil osobní schůzku se žalobkyní dne 19. 10. 2023, kde dle jeho tvrzení bylo ujednáno, že pro něj žalobkyně vytvoří logo a novou webovou prezentaci v české a anglické verzi. Zabezpečení webových stránek a změna loginu vyplynula jako nezbytný požadavek v souvislosti s provozem webových stránek. Tvorbu logo manuálu však žalovaný nepožadoval. Nové webové stránky měly být hotové a provozuschopné do konce listopadu 2023. Dále namítl, že nebyla ujednána průběžná fakturace, a tak nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla měl vzniknout jeho provedením, tj. dokončením a předáním. Žalovaný pokládal na rozdíl od žalobkyně cenovou kalkulaci za úplnou, a pokud je v jejím závěru uvedeno, že tomu tak není, žalovaný toto nepovažoval za výhradu neúplnosti. Cena díla tak byla sjednána ve výši 44 300 Kč, ale vzhledem k tomu, že žalovaný neměl objednán logo manuál, činila ujednaná cena díla pouze 40 800 Kč. Žalovaný jasně a opakovaně vyjádřil žalobkyni nespokojenost s průběhem provádění díla a kvalitou její práce. Vytvoření nové webové prezentace odpovídala i cena části díla ve výši 19 500 Kč a u anglické verze v částce 9 800 Kč. Součástí tvorby webové prezentace je dle žalovaného i tvorba a úprava textů, vkládání fotografií a videí, když tyto práce jsou jejím standardním prvkem, a není tedy možno je vnímat jako vícepráce. Žalobkyně vadně sestříhala krátká videa, když tato končila přechodem na název cizí společnosti, a nikoliv na nový název „Anonymizováno“. Na tyto nedostatky byla žalobkyně upozorňována, kdy tyto ještě navíc žalovanému následně vyúčtovala jako vícepráce. Anglickou verzi webových stránek pak nedodala vůbec. Tu následně vyhotovil třetí subjekt za částku 5 000 Kč. Protože žalobkyně podmínila pokračování v díle úhradou první vystavené faktury, což ale mezi účastníky nebylo ujednáno, oslovil žalovaný p. adresa, který dílo dokončil, přičemž musel provést i jeho opravy, úpravy a doplnění, kdy teprve poté bylo dílo funkční. Žalovaný mu za tyto práce zaplatil na základě tří vystavených faktur celkem částku 26 000 Kč. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu i ve zbývající části zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný začal námitky uplatňovat až v okamžiku, kdy se začala domáhat úhrady provedených prací. Žalobkyně vždy informovala žalovaného o nutnosti provedení víceprací, pokud tato potřeba vyvstala, a to včetně jejich cenové kalkulace, žalovaný toto nikdy nerozporoval a v průběhu provádění díla si vícepráce několikrát přiobjednal. I v tomto případě s ním byly vždy jejich rozsah i cena projednány a žalovaný nikdy nevyjádřil svůj nesouhlas. Žalobkyně byla připravena pokračovat v provádění díla a toto dokončit, což jí však žalovaný odepřením přístupu k webovým stránkám znemožnil. Proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. S ohledem na skutečnost, že odvoláním nenapadnutý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci, předmětem odvolacího řízení zůstala toliko částka 48 190 Kč s příslušenstvím.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání a vyjádření žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. V projednávané věci podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými v tomto ohledu ztotožňuje i odvolací soud, byla mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem platně uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 a n. obč. zák., a to na základě cenové nabídky (kalkulace) č. N 202310/001 ze dne 23. 10. 2023 vypracované žalobkyní a odsouhlasené žalovaným, které předcházelo jejich osobní jednání dne 19. 10. 2023. Smlouva o dílo byla dostatečně určitě ujednána jak ohledně rozsahu prováděných prací, které jsou předmětem díla, tak i ceny. Alternativně byla sjednána tvorba logo manuálu v částce 3 500 Kč. Předmětem smlouvy bylo vytvoření webových stránek pro žalovaného a s tím související grafické práce, změna loginu, jejich zabezpečení, vytvoření nové firemní identity včetně nového názvu, který měl nahradit stávající název „Anonymizováno“, vytvoření návrhu loga, když nový design měl vycházet z obsahu původních stránek Anonymizováno a po schválení české verze webových stránek rovněž vytvoření jejich anglické modifikace. Z důkazního řízení zcela jednoznačně nevyplynula lhůta, která měla být ujednána mezi účastníky pro dokončení a předání díla. Tato však není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, když dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, není-li doba provedení díla ujednána, pak platí, že zhotovitel je povinen provést dílo ve lhůtě přiměřené jeho povaze, což vyplývá z ust. § 2590 obč. zák. V případě smlouvy o dílo je vyloučena aplikace obecných ustanovení o době plnění, protože smluvní úprava smlouvy o dílo obsahuje zvláštní úpravu – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2689/2011, jenž je použitelný i v poměrech stávající úpravy občanského zákoníku účinné od 1. 1. 2014. V souvislosti se shora uvedeným je třeba doplnit, že v cenové kalkulaci číslo N 202310/001 bylo mimo jiné uvedeno, že ceny jsou orientační, když výsledná cena díla je závislá na počtu korekcí, časové náročnosti, aktuálních cenách materiálů a případné individuální domluvě. Z toho plyne, že cena díla byla určena na základě rozpočtu daného s výhradou ve smyslu ust. § 2622 obč. zák. Soud prvního stupně rovněž dospěl ke správným skutkovým zjištěním a následně i přiléhavému právnímu posouzení, že mezi účastníky bylo v průběhu provádění díla uzavřeno několika dohod o vícepracích ve smyslu ust. § 1902 obč. zák., kdy na základě požadavků žalovaného žalobkyně tomuto vždy e-mailově specifikovala rozsah víceprací včetně jejich předpokládané ceny, vůči čemuž se žalovaný nevymezil, a ani nevyjádřil nesouhlasné stanovisko. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že při určení, zda se jedná o vícepráce vyvolané při provádění díla, nebo o samostatné plnění vzniklé v důsledku změny názoru objednatele na jím požadovaný rozsah díla, vycházel mimo jiné z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1283/16, kdy určujícím kritériem je rozlišení, zda lze provedené plnění z hlediska jeho účelu a povahy považovat za sloužící ke zhotovení sjednaného díla. Pro toto posouzení je pak rozhodující nejen časová, místní a věcná souvislost s původní smlouvou o dílo, ale také tzv. dostatečná souvislost, tj. zda dodatečné plnění z hlediska jeho účelu a povahy přímo slouží k provedení smlouvou sjednaného díla. Toto kritérium v daném případě bylo naplněno, kdy mimo jiné došlo logicky i k prodloužení doby plnění. Pokud v průběhu díla žalovaný vytýkal žalobkyni určité nedostatky, pak je třeba uvést, že využil správných prostředků k řešení výše popsané situace, kdy se však nejedná o právo objednatele z vadného plnění ve smyslu ust. § 2615 a n. obč. zák., kde předpokladem vzniku odpovědnosti zhotovitele za vady je předání díla objednateli, když oprávnění objednatele dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil nedostatky vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem, není právem z odpovědnosti za vady – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1067/2003. Rovněž v tomto případě jsou závěry zde obsažené plně aplikovatelné i za účinnosti občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014. Žalovaný tedy zvolil postup ve smyslu ust. § 2593 obč. zák., ze kterého vyplývá právo objednatele kontrolovat provádění díla a pro případ, že zjistí, že zhotovitel porušuje svou povinnost, právo požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy. Objednatel musí vždy dát zhotoviteli možnost, aby zajistil nápravu v přiměřené době, když v případě sporu o to, zda bylo eventuální následné odstoupení od smlouvy platné, musí být objednatel schopen doložit, že zhotovitele nejprve k zajištění nápravy vyzval. Přiměřenost doby je pak třeba posuzovat vždy s ohledem ke konkrétním okolnostem daného případu. Pokud dílo zhotovované žalobkyní vykazovalo určité nedostatky, tyto byly v jeho průběhu z její strany odstraňovány, a pokud žalovaný tvrdí, že některé se vyskytovaly i nadále, což bylo mimo jiné důvodem k následnému zamezení přístupu žalobkyně k webovým stránkám a dokončení díla Anonymizováno. jméno FO, pak žalovaný měl možnost ve smyslu ust. § 2593 obč. zák. odstoupit od smlouvy o dílo, kterého však nevyužil. Namísto toho změnou přístupových kódů prostřednictvím Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa žalovaný zabránil žalobkyni jako zhotoviteli, aby dílo řádně dokončila a žalovanému předala. Ochota a připravenost žalobkyně dílo dokončit pak vyplývá mimo jiné i z její následné snahy získat přístup k webovým stránkám a sjednané práce a vícepráce provést. V daném případě tedy došlo ke zmaření provedení díla žalovaným jako objednatelem ve smyslu ust. § 2613 obč. zák., jehož důsledkem není zánik smlouvy tak, jak je tomu např. v případě zmaření díla ve smyslu ust. § 2600 a § 2603 obč. zák. Chování žalovaného zapříčinilo takové překážky, které vyloučily, aby žalobkyně jako zhotovitel dílo provedla a předala. V důsledku shora uvedeného pak dochází k přenesení odpovědnosti a negativních důsledků za zmaření díla na objednatele, jenž toto zmaření způsobil. Žalobkyně jako zhotovitel má v prvé řadě nárok na limitovanou cenu díla ve smyslu ust. § 2613 obč. zák., ze kterého vyplývá, že zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za který odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel provedením ušetřil. Citované ustanovení představuje speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě nároku z bezdůvodného obohacení. Aplikací ust. § 2613 obč. zák. zaniká povinnost zhotovitele dílo řádně dokončit a předat (tj. provést). Gramatickým výkladem pak lze dovodit, že objednatel je za dané situace povinen uhradit zhotoviteli smluvně ujednanou cenu díla, avšak vyjma toho, co zhotovitel ušetřil. Zhotovitel má za dané situace subjektivní právo požadovat tu část smluvené odměny, která připadá na práce již vykonané, nikoliv však již ušlý zisk za to, co úmyslně zhotovitel zameškal vydělat. Zhotovitel započaté dílo řádně nedokončí, čímž ušetří na nákladech určených k provedení díla, v daném případě zejména na čase. Bylo by proto z logiky věci nespravedlivé, aby zhotovitel obdržel od objednatele plnou cenu díla a k tomu ještě ušetřil na svých nákladech určených k provedení díla. V této souvislosti tedy nebyla namístě aplikace ust. § 2606 obč. zák., jak poněkud nepřiléhavě učinil ve svém právním hodnocení soud prvního stupně, ale shora citovaného ust. § 2613 obč. zák. Jedním dechem je však třeba uvést, že skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně provedení části díla a víceprací, včetně jejich odlišení od původního předmětu smlouvy, jsou plně použitelná i podle právního posouzení ve smyslu ust. § 2613 obč. zák.

8. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Postupem podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. dále odvolací soud změnil výrok III o nákladech řízení a ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. z větší části procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, kdy oproti nalézacímu soudu neshledal jako účelně vynaloženým nákladem řízení úkon právní služby, kterým žalobkyně písemně doplňovala svá skutková tvrzení a označovala důkazy k jejich prokázání po poučení soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy toto mělo být součástí již původního žalobního návrhu, a s tím související režijní paušál a příslušnou část DPH. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 303 Kč, z 7,5 úkonu právní služby po 3 420 Kč (tj. 25 650 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 5 891 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 36 244 Kč. Při úspěchu v 67,40 % předmětu řízení činí náklady řízení žalobkyně 24 428 Kč. Lhůta k plnění byla ponechána jako třídenní ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Žalobkyni bylo zároveň v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v rámci odvolacího řízení, když tyto sestávají ze dvou úkonů právní služby po 3 060 Kč (tj. 6 120 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání u odvolacího soudu, 2 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 474 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představuje částka 8 494 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.