64 Co 185/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 19 435 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 12. 2024, č. j. 9 C 33/2024-95

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, to je ve výroku I a III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 953,60 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 19 435 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 1. 12. 2023 do zaplacení, zastavil řízení o zaplacení úroku z prodlení z částky 19 435 Kč od 11. 11. 2023 do 30. 11. 2023, a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 310 Kč. Soud vycházel ze zjištění, že žalovaný objednal u žalobce obědy pro své zaměstnance a platil je do doby, kdy na to měl finanční prostředky. Platil v hotovosti u provozní nebo předáním peněz řidiči, který obědy přivezl. Upomínku k zaplacení dluhu za obědy dodané v září, říjnu a listopadu 2023 žalovaný převzal a podepsal. Došlo tak ústně k uzavření platné kupní smlouvy, ve které byl sjednán předmět koupě i jeho cena to je 115 Kč za jeden oběd, včetně dopravy. Tento skutkový stav soud prvního stupně zjistil z listinných důkazů (účtenky, knihy obědů i evidence o platbách vedené žalobcem) i z výpovědi svědků , jméno FO, – provozní v , Anonymizováno, , manažerky hotelu , jméno FO, a řidiče , jméno FO, . Tvrzení žalovaného, že smlouvu neuzavřel, že si obědy měli platit samotní zaměstnanci, soud neuvěřil a považoval jej za účelové. Tvrzení žalovaného nepodpořil ani důkaz výpovědí , právnická osoba, , který byl sice zaměstnancem žalovaného, ale obědy od žalobce neměl. A o objednávce obědů nic nevěděl. Další svědky, kteří měli od žalobce odebírat obědy, žalovaný neoznačil tak určitě, aby je bylo možné k soudu předvolat. Soud proto žalobě vyhověl.

2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, protože žalobce neprokázal svá tvrzení o vzniku smlouvy mezi účastníky. Žalovaný proto není ve věci pasivně legitimován. Žádná dodávka obědů nebyla potvrzena, není zřejmé, kdo objednával obědy, není ani důkaz o počtu dodaných obědů a komu byly předány, o tom, které obědy byly zaplaceny a jaká je výše ceny obědů. Žalovaný nepopíral, že si zaměstnanci obědy od žalobce odebírali, ale celá tato iniciativa vznikla od jeho bývalých zaměstnanců, on jako jejich zaměstnavatel jim zjistil jen prvotní informaci o tom, že si lze obědy objednávat a odebírat od žalobce. Nikdy nic nepotvrzoval a ani v žádném smluvním či jiném vztahu k žalobci nebyl. Vytýkal soudu prvního stupně, že se nevypořádal s rozpory ve výpovědi svědků. Sám by obědy zaměstnancům ani hradit nemohl, protože byl v insolvenčním řízení. Navrhoval změnu napadeného rozsudku.

3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav o závazkovém vztahu mezi účastníky, a to žalovaným jako podnikatelem, který od prosince 2022 objednával a platil pro své zaměstnance obědy až do srpna 2023. Obědy platil v hotovosti bez faktury. O tom svědčí i přípis, ve kterém byl žalovaný vyzýván žalobcem k zaplacení. Počet obědů a jejich cenu lze zjistit z evidence vedené žalobcem. Byť je to evidence poměrně jednoduchá, nikdy nebyl problém a žalobce vycházel ze vžité praxe při dodávce obědů pro jednotlivé odběratele. Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno tvrzení žalobce. Slyšení svědkové neznali zaměstnance žalovaného, ale sjednávali vše jen se žalovaným. Tvrzení žalovaného považuje za účelová a poukazuje na insolvenční řízení vedené od roku 2016. Navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je s výjimkou výroku pod bodem II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalovaného i ve vyjádření žalobce a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

5. Odvolací soud zjistil, že u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, je vedeno insolvenční řízení proti žalovanému. Návrh na zahájení řízení podal věřitel , Anonymizováno, dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne , datum, bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dne , datum, vydal insolvenční soud usnesení o zrušení schváleného oddlužení a na majetek žalovaného prohlásil konkurs. Pohledávka, která je předmětem řízení, vznikla po zahájení insolvenčního řízení v době, kdy žalovaný bez souhlasu insolvenčního správce nemohl sám podnik provozovat. Přesto tak činil, což vysvětlil tím, že s ním insolvenční správce nekomunikoval. Žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168). Tyto pohledávky se uspokojují kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Žalovaný pohledávku popřel a ani správce nesouhlasil s tím, že by šlo o zapodstatovou pohledávku a neplnil. Proto žalobce uplatnil svůj nároku žalobou u soudu.

6. Podstatou sporu byla otázka pasivní legitimace žalovaného. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něho odvolací soud vycházel. Neuvěřil obraně žalovaného, pokud namítal, že smlouvu o koupi obědů za žalobce neuzavřel. Tuto skutečnost žalobce prokázal výpovědí tří svědků. Není důvod nevěřit svědkyni , jméno FO, , která přebírala každý měsíc peníze od žalovaného za objednané obědy v době od prosince 2022 do konce srpna 2023, nebo svědku , jméno FO, , kterému také dal žalovaný peníze za obědy, když obědy přivezl. Sotva lze uvěřit osamocenému tvrzení žalovaného, že peníze od zaměstnanců vybral a k jejich žádosti je řidiči předal. Také svědkyně , jméno FO, potvrdila, že sama navštívila žalovaného a k dotazu, kdy zaplatí za obědy, uváděl žalovaný, že nemá u sebe hotovost, že zaplatí příští den. Nebránil se tím, že obědy neobjednal, a proto napsala upomínku k zaplacení obědů, kterou mu řidič předal. To potvrdil i řidič , jméno FO, . Výpovědi těchto svědků nejsou rozporné, jsou v souladu a na sebe navazující. Závěr soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová smlouva na koupi obědů, podle potřeby jeho zaměstnanců, kde byla sjednána cena oběda a počet byl každý den vyjádřen počtem jídlonosičů, které řidič od zaměstnanců žalovaného přivezl, a odvezl je naplněné obědem, považuje odvolací soud za věcně správný. Žalovaný tento závěr nevyvrátil žádným důkazem, kromě svého tvrzení. Neoznačil dostatečně své zaměstnance, kteří by mohli potvrdit jeho obranu, že si obědy objednávali u žalobce sami.

7. Soud prvního stupně správně zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 2079 občanského zákoníku o kupní smlouvě a uložil žalovanému povinnost cenu za předmět koupě zaplatit. Ani výhrady žalovaného o neurčitém počtu obědů, neobstojí. Realizace vztahu účastníků odpovídala jejich obchodním zvyklostem v době od prosince 2022 do konce srpna 2023, kdy žalovaný v hotovosti obědy ke konci měsíce zaplatil, a obdržel účtenku (potvrzení) o tom, kolik bylo odebráno obědů a za jakou cenu. Tento počet byl evidován žalobcem podle naplněných jídlonosičů a následně vyúčtován žalovanému. Ostatně veškerá evidence byla na jeho jméno, nikoliv s označením zaměstnanců žalovaného. Jde o zcela obvyklou praxi v tomto oboru provozovanou žalobcem shodně jako provozují i jiní dodavatelé obědů, jak je obecně známo. Žalovaný také neprokázal, tvrzení o tom, že by počet odebraných obědů nesouhlasil s vyúčtovanou cenou. Do složité situace se dostal i tím, že podnikal bez souhlasu insolvenčního správce i v době po prohlášení konkursu. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v napadené části potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl v odvolacím řízení úspěch, náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 900 Kč (vyjádření k odvolání a účet na odvolacím jednání), dva režijní paušály po 450 Kč, cestovné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět 646,80 Kč náhrada za promeškaný čas 400 Kč, což spolu s náhradou za DPH činí 6 953,60 Kč.