64 Co 196/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení částky 68 908,07 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově z Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno , č. j. Jméno žalovaného B Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč s úrokem ve výši 11 447,25 Kč a dále ve výši 20,4 % ročně z částky 68 908,07 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 5 621,48 Kč, a náhradu nákladů řízení ve výši 18 402,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 755 Kčk rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku 1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 908,07 Kč s úrokem ve výši 11 447,25 Kč a dále ve výši 20,4 % p.a. z částky 68 908,07 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 5 621,48 Kč a dále ve výši 12,75 % p.a. z částky 68 908,07 Kč od , datum, do zaplacení, a náklady řízení ve výši 18 402,30 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že na základě účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, z , datum, žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 20,4 % p.a. formou 96 měsíčních splátek po 1 491 Kč měsíčně. RPSN činila 22,4 % p.a. Žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, vyčíslila na 68 908, 07 Kč, z níž částka 67 108,07 Kč představuje dlužnou jistinu a částka 1 800 Kč poplatky spojené se zasláním výzev k úhradě dlužné částky podle článku V bod 3 písm. a) smlouvy, a předžalobní výzvou z , datum, žalovaného vyzvala k její úhradě. Protože se tak nestalo, uplatnila nárok u soudu.

2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného mu soud prvního stupně ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. procesního opatrovníka a po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému za dohodnutých podmínek finanční prostředky ve výši 70 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 20,4 % p.a. Jako nedůvodné soud prvního stupně odmítl všechny námitky opatrovníka žalovaného poukazujícího na nepřiměřeně vysoký smluvní úrok ve výši 20,4 % ročně, který podle něj výrazně převyšuje běžné úrokové sazby, za nichž byly v rozhodné době poskytovány srovnatelné spotřebitelské úvěry bankovními institucemi, z čehož dovozoval neplatnost smlouvy jako celku, a také namítal, že žalobkyně řádně nepřezkoumala úvěruschopnost žalovaného, který by navíc mohl být omezen ve svéprávnosti. K tomu uvedl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila řádně způsobem odpovídajícím požadavkům odborné péče podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, a to zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra. Výpočtem příjmů a výdajů žalovaného zjistila částku představující jeho disponibilní zdroj a oprávněně tak dovodila, že žalovaný má ze své mzdy další volné finanční prostředky na splácení předmětného úvěru. Žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal spolu s dlužnou jistinou úvěru ve výši 67 108,07 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč rovněž smluvní úroky ve výši 11 447,25 Kč a úroky z prodlení ve výši 5 621,48 Kč vypočtené z dlužné částky 68 908,07 Kč ke dni , datum, , a dále od , datum, do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 757 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 3 860 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 2 715,30 Kč.

3. Proti rozsudku se žalovaný prostřednictvím opatrovníka včas odvolal a namítl nesprávné právní posouzení věci a nedostatek jeho řádného odůvodnění. Soud prvního stupně se s jeho konkrétní námitkou, že úrok ve výši 20,4 % ročně je nepřiměřeně vysoký, neboť výrazně převyšuje běžné úrokové sazby, za nichž byly v rozhodné době poskytovány srovnatelné spotřebitelské úvěry bankovními institucemi, nijak nevypořádal a pouze obecně uzavřel, že žalobě lze vyhovět. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) je přitom ustálena v tom, že ujednání o smluvním úroku není vyňato z přezkumu z hlediska jeho souladu s dobrými mravy a že za nepřiměřenou, a tedy rozpornou s dobrými mravy je třeba považovat takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud prvního stupně se však tím, jaká byla obvyklá úroková míra u srovnatelných spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy dne , datum, , nezabýval, neprovedl žádné srovnání a ani nevysvětlil, proč právě sazbu 20,4 % ročně považuje za přiměřenou. U úvěrů domácnostem na spotřebu přitom podle údajů České národní banky činila úroková sazba u nových bankovních spotřebitelských úvěrů v květnu 2023 8,55 % p.a. a je tak zřejmé, že sjednaný úrok ji výrazně převyšoval. Samotná okolnost, že v této výši byl úrok účastníky sjednán, ještě neznamená, že jde o ujednání souladné s dobrými mravy. Bylo proto povinností soudu přesvědčivě odůvodnit, proč sazbu 20,4 % ročně nepovažuje za nepřiměřenou, a pokud to neučinil, je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, případně nesprávné i po stránce hmotněprávní. Kromě toho před uzavřením smlouvy nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z těchto důvodů opatrovník žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení změnil a „žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 108,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení“, a ve zbytku, aby žalobu zamítl a odpovídajícím způsobem změnil výrok o náhradě nákladů řízení.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Trvala na tom, že před poskytnutím úvěru provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vycházela z údajů žalovaného o jeho příjmu ve výši 25 000 Kč měsíčně, doloženého potvrzením jeho zaměstnavatele o příjmu a zaměstnání na dobu neurčitou, a výpisem z jeho bankovního účtu. Posoudila rovněž žalovaným deklarované výdaje ve výši 18 422 Kč zahrnující životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky a další jeho mandatorní výdaje, a zohlednila počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště, apod. Žalobkyně dále ve vyjádření podrobně vysvětlovala způsob, jakým postupuje u každého klienta při prověření jeho schopnosti splácet úvěr. V případě žalovaného tak na jejich základě dospěla k závěru, že je úvěruschopný a jeho platební kapacita je dostatečná pro měsíční splátku ve výši 1 491 Kč. Podotkla, že žalovaný ji původně žádal o úvěr ve výši 200 000 Kč se splatností 96 měsíců, ale výše uvěrového limitu byla systémem vyhodnocena pouze na částku 70 000 Kč se splatností 96 měsíců.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Přestože v úvodu odvolání žalovaný uvedl, že směřuje proti celému rozsudku, je z jeho obsahu a zejména z jeho návrhu, jak by podle něj mělo být odvolacím soudem rozhodnuto, zřejmé, se odvolává pouze proti částce 1 800 Kč (68 908,07 Kč – 67 108,07 Kč) a specifikovanému příslušenstvím (úroku ve výši 11 447,25 Kč a dále ve výši 20,4 % ročně z částky 68 908,07 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 5 621,48 Kč). Proti povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 67 108,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení tedy nic nenamítá.

6. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že nárok žalobkyně plyne z účastníky v souladu s § 2395 a násl. o. z. platným způsobem uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč za dohodnutých podmínek spočívajících v povinnosti žalovaného jej řádně splácet spolu s úrokem ve výši 20,4 % p.a. formou 96 měsíčních splátek po 1 491 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla také jasně uvedena RPSN 22,4 % a je z ní rovněž patrné, že úvěr nebyl ničím zajištěn. Těchto smluvených povinností si žalovaný byl či musel být jako dospělý svéprávný člověk s rozumem průměrného člověka nepochybně vědom. Žádná indicie přitom nenaznačuje, že by tomu tak nebylo, tedy že snad měl být omezený ve svéprávnosti. Ostatně ani opatrovník žalovaného blíže neozřejmil, jak k této domněnce dospěl. Odvolací soud nepovažuje smluvní ujednání za nevyvážené v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Stále je totiž třeba mít na paměti, že přestože byl žalovaný jako spotřebitel slabší smluvní stranou při jednání s profesionálem, neznamená to jeho bezbřehou ochranu v každé situaci, kterou si jen lze představit, k níž patří i vcelku pochopitelná povinnost dlužníka uhradit věřiteli za poskytnuté peněžní prostředky odměnu v podobě úroku. Pokud se jedná o výši úroku 20,4 % ročně, odvolací soud jej ve shodě se soudem prvního stupně (třebaže to v rozsudku skutečně explicitně nevyjádřil a ani neodůvodnil) za odpovídající právní praxi, mimo jiné samotným opatrovníkem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle kterého je třeba za nepřiměřenou a tedy rozpornou s dobrými mravy třeba považovat výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a naopak za přiměřený je třeba považovat úrok nepřevyšující jeho trojnásobek. Pokud sám žalovaný prostřednictvím opatrovníka uvádí, že v květnu 2023 činila podle údajů ČNB, ARAD úroková sazba u nových bankovních spotřebitelských úvěrů 8,55 % p.a., tak smluvený úrok ve výši 20,4 % p.a. nedosahoval ani zmíněného judikatorního trojnásobku. Není tak zřejmé, jak žalovaný k názoru o jeho nepřípustné výši dospěl.

7. Pokud se jedná o otázku řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podle § 86 o spotřebitelském úvěru, i této povinnosti žalobkyně podle odvolacího soudu dostála. Tuto skutečnost prokazuje řada jí předložených důkazů. Podle informací, které žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, je svobodný, v domácnosti žije sám, žádné nezaopatřené děti nemá, je manuálně pracující v pracovním poměru na dobu neurčitou u , právnická osoba, za mzdu ve výši cca 25 000 Kč čistého měsíčně, žádné úvěry nemá a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 5 000 Kč. Tvrzení pak dokládal potvrzením zaměstnavatele a výpisem z účtu za období , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , datum, , s kladným počátečním a také konečným zůstatkem, na kterém žádné podezřelé pohyby, jako např. příjmy plynoucí z jiných půjček, nejsou zachyceny. Jediným podstatnějším příjmem na účtu je mzda od zaměstnavatele , datum, ve výši 23 892 Kč. Pokud proto žalobkyně na základě informací, které jí žalovaný o sobě poskytl, a informací, které si o něm opatřila, vyhodnotila systémem – Zajištění - úvěrový analytik situaci tak, že je žalovanému možno úvěr ve výši 70 000 Kč poskytnout, což ostatně žalovaný potvrdil také tím, že jí splátky zpočátku prováděl, nelze dát opatrovníku žalovaného za pravdu, že žalobkyně zákonnou povinnost v podobě neprověření úvěruschopnosti nesplnila.

8. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně prokázala existenci nároku plynoucího z platné úvěrové smlouvy, a kromě nevrácené jistiny úvěru má nárok také na smluvené poplatky a rovněž na smluvené úroky. Z toho důvodu přezkoumávaný rozsudek v rozsahu napadeném odvolání jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako úspěšné byla přiznána plná náhrada nákladů řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 000 Kč podle § 7, bod 3 AT (tarifní hodnotou věci byla v odvolacím řízení částka 1 800 Kč), jeden režijní paušál ve výši 450 Kč a 21 % DPH ve výši 305 Kč.

10. O odměně opatrovníka žalovaného rozhodne soud prvního stupně podle § 140 odst. 2 o. s. ř.