64 Co 20/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 73 890 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 9. 2023, č. j. 22 C 134/2023-50 Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku III, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 11 500 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2022, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení, vše ve lhůtě 2 měsíců od právní moci rozsudku. V odvoláním napadené části výroku III, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 16 372 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 7 936,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 153,25 Kč a úrokem 2 410,57 Kč (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 40 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení (výrok II) a výrokem III ve zbývající části žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Soud vycházel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny tři úvěrové smlouvy. První smlouva byla vedena pod číslem hodnota a byla uzavřena 9. 9. 2019. Podle této smlouvy poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, žalovaná zaplatila 3 488 Kč a žalobou žalobkyně požadovala zaplacení celé jistiny ve výši 28 000 Kč. Druhá smlouva byla vedena pod číslem tel. číslo a byla uzavřena 24. 6. 2019. Podle ní získala žalovaná peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, zaplatila 12 600 Kč a žalobkyně v žalobě uplatnila nárok ještě na 12 600,09 Kč. Třetí smlouva byla vedena pod číslem hodnota a byla uzavřena 8. 4. 2019. Podle této smlouvy získala žalovaný úvěr ve výši 13 000 Kč, žalovaná zaplatila 17 872 Kč a žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 9 138 Kč. Protože žalovaná po podání žaloby (před jednáním) zaplatila celkem 11 500 Kč, soud v této části 11 500 Kč s příslušenstvím řízení pro zpětvzetí žaloby výrokem I. zastavil. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná podle listiny označené jako uznání dluhu a datované 30. 4. 2021 dluh ve výši 55 752 Kč vůči žalobkyni uznala. Všechny smlouvy hodnotil jako absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Ten spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Vzhledem k obsahu smluv dospěl k závěru, že jsou jednotlivá ujednání smluv provázaná a nelze je od sebe oddělit. Nárok žalobkyně proto posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení žalované podle § 2291 občanského zákoníku. Zjistil, že žalovaná celkem zaplatila 56 960 Kč a byly jí poskytnuty celkem prostředky ve výši 57 000 Kč. Proto výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40 Kč s úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně ve svém odvolání napadala část výroku III. a to tak, že se domáhala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 400 Kč s úrokem z prodlení od 10. 12. 2022 do zaplacení a 24 472 Kč s úrokem z prodlení od 10. 12. 2022 do zaplacení. Nevyjádřila nesouhlas s právním hodnocením soudu prvního stupně založeném na neplatnosti úvěrových smluv. Pochybení soudu prvního stupně shledala v tom, že nelze přezkoumat závěr o tom, že žalovaná zaplatila celkem 56 960 Kč. Při svém výpočtu soud prvního stupně nesprávně dvakrát započetl částku 11 500 Kč, kterou žalovaná zaplatila v průběhu řízení. Pokud řízení o zaplacení této pohledávky zastavil, pak je nelze znovu zohlednit při výpočtu toho, co žalovaná zaplatila. Podle názoru žalobkyně zůstaly předmětem řízení jen smlouvy 1 a 2, protože na doplacení dluhu ze smlouvy č. hodnota si žalobkyně započetla platby provedené žalovanou v průběhu řízení. Z částky 11 500 Kč zůstalo při takovém zápočtu 91,06 Kč, což žalobkyně započetla na zaplacení dluhu ze smlouvy č. hodnota. Zůstává tak dluh ze smlouvy č. hodnota v původní výši 28 000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila do postoupení pohledávky 3 488 Kč, takže bezdůvodné obohacení vzniklo žalované ve výši 24 512 Kč. Na dluh ze smlouvy č. hodnota v původní výši 16 000 Kč žalovaná plnila do postoupení pohledávky 12 600 Kč a následně 91,06 Kč, takže se žalovaná obohatila o částku 3 400 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně souhlasila se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti všech úvěrových smluv. Uvedla, že podpis na soukromoprávní listině o uznání dluhu předložené žalobkyní nebyl její. Z celkové částky 57 000 Kč, která jí byla poskytnuta, uhradila 56 960 Kč, takže rozsudek soudu prvního stupně je správný a navrhuje jeho potvrzení. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části napadeného výroku pod bodem III, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. Ač předmětem řízení byl nárok žalobkyně na splnění povinnosti žalované ze smluv o úvěru, i odvolací soud respektoval, že odvoláním žalobkyně nebyl napaden právní závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti těchto smluv a nárok žalobkyně byl posuzován z titulu bezdůvodného obohacení. V takovém případě je ve smyslu § 2991 občanského zákoníku důkazní břemeno o jeho výši na ochuzeném (žalobkyni) – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2087/2021. Žalobkyně předložila jako důkaz neverifikované listiny o přehledu plateb žalované k jednotlivým smlouvám, z nichž lze zjistit, kolik zaplatila do doby uzavření postupní smlouvy, ke kterému došlo 1. 11. 2022 a kolik zaplatila následně. Žalovaná tyto údaje nezpochybnila, uvedla, že si nepamatuje, kolik zaplatila. Z listin je patrné, že na první smlouvu žalovaná zaplatila 3 488 Kč a dále jsou zde připsány 4 platby od 22. 5. 2023 do 28. 8. 2023 v celkové výši 11 500 Kč. Na druhou smlouvu žalovaná podle listiny zaplatila 12 600 Kč a 22. 8. 2023 částku 91,06 Kč. Na třetí smlouvu žalovaná do doby postupní smlouvy zaplatila 17 872 Kč a pak jsou zde opět připsány 4 platby se stejnými daty i ve stejné výši v období od 22. 5. 2023 do 22. 8. 2023 v celkem 11 500 Kč. K připsání stejných plateb žalované ke smlouvě 1 i 2 žalobkyně při odvolacím jednání uvedla, že jde zřejmě o mylné zúčtování ze strany žalobkyně. Zástupkyně žalobkyně před soudem prvního stupně se k dvojímu zaúčtování nevyjádřila. Z listin odvolací soud dovodil, že pokud do doby postupní smlouvy žalovaná zaplatila na první smlouvu 3 488 Kč, na druhou smlouvu 12 600 Kč a na třetí smlouvu 17 872 Kč, zaplatila celkem 33 960 Kč. V průběhu řízení zaplatila ještě 11 500 Kč, také úhrn jejích plateb je 45 460 Kč a nikoliv 56 960 Kč, jak zjistil soud prvního stupně. V případě druhé smlouvy, podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, odvolací soud zjistil z přehledu plateb, že žalovaná plnila na úhradu dluhu 12 600 Kč. Zůstává tak dluh ve výši 3 400 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení takové pohledávky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2022 (doručení výzvy k plnění postupníkovi), je jeho nárok důvodný. Jinak je tomu v případě první smlouvy. Podle ní byla žalované poskytnuto právní předchůdkyní žalobkyně plnění ve výši 28 000 Kč a žalovaná zaplatila 3 488 Kč. Zůstává dluh 24 512 Kč. To také žalobkyně ve svém odvolání uvedla, i když pak v odvolacím návrhu uvedla, že požaduje zaplacení částky 24 472 Kč, aniž by změnu výše pohledávky odůvodnila. Podstatné pro rozhodnutí odvolacího soudu je plnění žalované v průběhu řízení v celkové výši 11 500 Kč. Žalobkyně o toto plnění snížila údajný dluh vzniklý z úvěrové smlouvy č. hodnota, podle které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a žalovaná do doby postoupení pohledávky uhradila 17 872 Kč. Pokud i tato smlouva trpí vadou neplatnosti jednání podle právního hodnocení soudu prvního stupně, pak nebyl důvod, aby následné plnění žalované bylo započteno na pohledávku z této smlouvy, kde již vznikl přeplatek 4 872 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná určila, že jde o plnění na úhradu dluhu ze smlouvy č. hodnota. To je patrné i z toho, že stejné plnění bylo žalobkyní zúčtováno i na dluh vzniklý ze smlouvy Anonymizováno Odvolací soud dospěl k závěru, že plnění žalované v průběhu řízení lze zúčtovat na smlouvu č. l, nikoliv na splněný dluh ze smlouvy č. hodnota, což ostatně žalobkyně ve svém přehledu plnění také provedla. Pohledávka ze smlouvy č. hodnota tak byla splněna plněním dluhu žalovanou ve výši 3 488 Kč do postoupení pohledávky a plněním ve výši 11 500 Kč, to je plněním v průběhu řízení. Dále pak plněním ve výši 4 872 Kč, nesprávně zúčtované na plnění ze smlouvy č. hodnota. Zůstává tak k úhradě 8 140 Kč, což spolu s dluhem ze smlouvy č. hodnota ve výši 3 400 Kč, činí dluh celkem ve výši 11 540 Kč. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla plnění celkem ve výši 57 000 Kč a žalovaná zaplatila 45 460 Kč, jak bylo vysvětleno v předchozím odstavci odůvodnění. Zůstává k úhradě 11 540 Kč. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku III tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 10. 12. 2022 (tedy od doručení výzvy právní nástupkyně žalované ke splnění dluhu). Povinnost zaplatit žalobkyni 40 Kč s úrokem z prodlení obsahuje pravomocný výrok II rozsudku. Ke splnění uložené povinnosti soud určil lhůtu 2 měsíců od právní moci rozsudku (tedy od doručení tohoto rozsudku účastníkům), a to vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalované, která pečovala o dceru a teprve nyní po nástupu dcery do základní školy se zapojuje do pracovního procesu. Přesto se snažila i v průběhu řízení dluh zaplatit. Ve zbývající části výroku III napadené odvoláním žalobkyně odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalované ve věci (a to jak vzhledem k předmětu řízení před soudem prvního stupně, tak i předmětu v řízení odvolacím) převyšuje neúspěch žalobkyně. Z obsahu spisu soud nezjistil, že by žalovaná v souvislosti s řízením náklady vynaložila, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.