64 Co 218/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 947,25 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. ledna 2026, č. j. 8 C 174/2025–18

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 947,25 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající odvoláním napadené části výroku II, týkající se rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení (výrok I), ve zbývajícím rozsahu pro částku 12 947,25 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, žalobu zamítl (výrok II). Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. spisová značka ze dne 16. 5. 2025 zjistil, že žalobkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný podnikatel. Ve smlouvě byl jako účel úvěru uveden nákup materiálu či zboží. Výše úvěru činila 10 000 Kč; vedle toho byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Celková částka ke splacení měla činit 14 765,25 Kč. Úvěr měl být splacen ve třech splátkách po 4 821,75 Kč, splatných ve dnech 16. 6. 2025, 16. 7. 2025 a 16. 8. 2025. Z potvrzení o provedené bankovní transakci soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 5. 2025 převedla na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Z obsahu smlouvy soud dále zjistil, že měla být uzavírána prostředky komunikace na dálku, připojením jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu zaslaného na verifikovaný mobilní telefon žalovaného. Smluvní dokument obsahoval údaj „Potvrzovací kód 46126 vložen 2025-05-16 13:34:49“, podle soudu však neobsahoval údaje, z nichž by bylo možné spolehlivě ověřit, zda byl kód skutečně zadán žalovaným, zda jeho zadání představovalo jeho projev vůle uzavřít smlouvu a zda k tomu došlo ve smlouvou předpokládaném technickém a časovém kontextu. Žalobkyně podle soudu nepředložila záznam z klientské zóny, auditní log, potvrzení o doručení či přijetí autorizační SMS, ani jiné podklady umožňující přiřadit elektronickou autorizaci právě žalovanému. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno přijetí návrhu smlouvy žalovaným.

3. Soud prvního stupně dále zjistil, že smlouva stanovila pro případ prodlení s úhradou splátky smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, náhradu účelně vynaložených nákladů specifikovaných v sazebníku a smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky po marném uplynutí patnáctého kalendářního dne od počátku prodlení. Smlouva obsahovala rovněž další smluvní pokuty za porušení finančních a nefinančních povinností, zejména za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem a za nedoložení účelu úvěru. V případě prodlení s jakoukoli splátkou se měl patnáctým dnem od počátku prodlení stát splatným celý zbytek úvěru i sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Z upomínek, předžalobní výzvy a evidence odeslaných SMS soud zjistil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku ani jinou částku. Předžalobní výzva mu byla doručena do datové schránky dne 8. 7. 2025 a poskytovala mu sedmidenní lhůtu k úhradě.

4. Po právní stránce soud nejprve věc posoudil podle § 1731, § 1732 odst. 1 a § 1740 odst. 1 o. z. Dospěl k závěru, že žalobkyně sice vypracovala určitý návrh smlouvy o úvěru, avšak neprokázala jeho přijetí žalovaným. Jelikož důkazní břemeno ohledně vzniku smluvního závazku nesla žalobkyně, soud uzavřel, že smlouva o úvěru mezi účastníky platně nevznikla.

5. Soud se dále zabýval platností smlouvy i pro případ, že by její uzavření bylo prokázáno. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. shledal smlouvu absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za rozhodující považoval kombinaci krátkodobého úvěru ve výši 10 000 Kč, celkové částky ke splacení 14 765,25 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně, smluvní pokuty ve výši 50 % dlužné částky, zesplatnění celého dluhu již po patnácti dnech prodlení, nákladů upomínek a dalších smluvních pokut. Soud tento komplex ujednání vyhodnotil jako nepřiměřeně represivní a vedoucí k hrubému nepoměru práv a povinností účastníků. Dovodil, že neplatnost se týká celé smlouvy, neboť ujednání o ceně úvěru a sankcích pokládal za neoddělitelnou součást jejího celkového hospodářského nastavení. Proto soud vztah účastníků posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Protože žalovaný od žalobkyně prokazatelně obdržel 10 000 Kč a nic jí nevrátil, uložil mu povinnost tuto částku vydat. Úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně přiznal od 15. 7. 2025, neboť soud vyšel z doručení písemné výzvy dne 8. 7. 2025 a z marného uplynutí v ní poskytnuté dodatečné lhůty. Ve zbytku, tedy pokud šlo o sjednané poplatky, smluvní pokutu, náklady upomínek, smluvní úrok z prodlení a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovanému, který byl podle výsledku řízení převážně úspěšný, žádné náklady nevznikly.

7. Žalobkyně podala proti výrokům II a III rozsudku včasné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Navrhla, aby odvolací soud napadené výroky změnil a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že smlouva nebyla uzavřena, neboť pominul, že žalovaný podle jejího tvrzení smlouvu nejen potvrdil autorizačním SMS kódem, ale také ji následně vlastnoručně podepsal. Žalobkyně dále zpochybnila závěr o neplatnosti smlouvy a jejího příslušenství pro rozpor s dobrými mravy. Uvedla, že sjednaná úplata za úvěr je projevem smluvní autonomie a protiplněním za hlavní plnění, takže zásah soudu do takového ujednání má být výjimečný a podmíněný mimořádnými okolnostmi. Žalovaný uzavíral smlouvu jako podnikatel a v řízení netvrdil ani neprokázal, že žalobkyně zneužila jeho postavení, tísně nebo hospodářské závislosti ve smyslu § 433 občanského zákoníku. K úroku z prodlení žalobkyně namítala, že jeho přiměřenost nelze posuzovat mechanickým porovnáním se zákonnou sazbou nebo sazbami bankovních úvěrů. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je nutné hodnotit všechny okolnosti konkrétní věci, zejména rizikovost obchodu, účel úroku, další smluvní ujednání, existenci jiných sankcí a postavení smluvních stran. Poukázala také na rozsudky Krajského soudu v adresa č. j. spisová značka a Krajského soudu v Anonymizováno č. j. spisová značka. Podle žalobkyně smlouva i jednotlivé uplatněné nároky obstojí a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně není v konkrétních okolnostech věci neplatný.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním i žalovaný. Řízení o odvolání žalovaného však bylo usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne 4. června 2026č. j. spisová značka, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 23. 6. 2026, takže nabylo právní moci dne 9. 7. 2026. Odvolání žalovaného, v němž projevil souhlas s uloženou částkou, nicméně požádal o měsíční splátky, tedy nemůže být odvolacím soudem posouzeno.

9. Odvolací soud při jednání dne 18. srpna 2026 přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu odvoláním žalobkyně a dospěl k závěru, že její odvolání je jen zčásti důvodné. Dodává se, že žalobkyně se omluvila a požádala o jednání v nepřítomnosti. Žalovaný se omluvil pro nemoc, nicméně o odročení nepožádal.

10. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek v rozsahu odvoláním žalobkyně napadeného výroku II a na něm závislého výroku III. Při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která nebyla mezi účastníky sporná, a z obsahu smluvní dokumentace.

11. Ze smlouvy u úvěru ze dne 16. 5. 2025 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému jako podnikateli peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to pro deklarovaný účel nákupu materiálu či zboží. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve třech splátkách po 4 821,75 Kč, splatných 16. 6. 2025, 16. 7. 2025 a 16. 8. 2025. Při řádném splnění měl vrátit 14 765,25 Kč, zahrnujících jistinu 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 465,25 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr 300 Kč. Žalovaný neuhradil ani první splátku. Podle smluvního ujednání se proto stal celý zbytek úvěru a sjednané úplaty splatným patnáctým kalendářním dnem od počátku prodlení, tedy 2. 7. 2025. Žalobkyně proto vedle jistiny a poplatků požadovala smluvní pokutu ve výši 7 382 Kč, náklady upomínek ve výši 800 Kč, paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení. Smlouva dále obsahuje ustanovení, podle něhož prodlení žalovaného nevylučuje trvání nároku žalobkyně na smluvní úplatu, a ujednání o pořadí započtení plateb. Jakákoli pravidelná či mimořádná platba se nejprve započítává na náklady vymáhání, smluvní pokuty, úroky z prodlení a příslušenství pohledávky, nikoli na jistinu. Vedle toho smlouva stanoví další samostatně sankcionované povinnosti, mimo jiné povinnost zaslat smlouvu s úředně ověřeným podpisem, doložit účel úvěru a oznamovat určité změny poměrů žalovaného.

12. Žalovaný se v řízení k žalobě ani k odvolání nevyjádřil (kromě odvolání, v němž požádal o splátky a řízení o němž bylo pravomocně zastaveno), netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu peněžní prostředky nebyly poskytnuty, a netvrdil ani konkrétní osobní či majetkové okolnosti svědčící o zneužití jeho hospodářské situace. Jeho pasivita však nevylučuje, aby soud při posouzení platnosti přihlédl k obsahu smlouvy a k objektivním účinkům jejích ujednání.

13. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Písemná forma není pro tento typ smlouvy stanovena jako podmínka platnosti. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na účet označený ve smlouvě a žalovaný plnění nevrátil. Smlouva obsahuje označení žalovaného, účel úvěru, výši čerpaných prostředků, úplatu, splatnost i důsledky prodlení.

14. Závěr soudu prvního stupně, že smlouva nebyla uzavřena jen proto, že žalobkyně nepředložila samostatné auditní záznamy o vložení autorizačního SMS kódu, není správný. Smluvní dokument uvádí použitý potvrzovací kód, okamžik jeho vložení i IP adresu. Především však skutkový stav tvoří i následné poskytnutí peněz žalovanému a jeho úplná procesní pasivita. Tyto okolnosti ve vzájemné souvislosti odůvodňují závěr, že závazkový vztah mezi účastníky vznikl.

15. Odvolací soud dále neshledal důvod pro závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům; podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se dobrým mravům příčí. - Korektiv dobrých mravů se uplatní i mezi podnikateli. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 vyplývá, že podnikatel – fyzická osoba – může být při smlouvě uzavírané v souvislosti s podnikáním slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. To však neznamená, že každá nevýhodná podnikatelská smlouva nebo každý vysoký úrok je neplatný. K zásahu do smluvní autonomie je třeba zohlednit mimořádné okolnosti konkrétního případu, zejména zneužití odborného či hospodářského postavení silnější strany, vytvoření nebo využití závislosti slabší strany a zřejmou, nedůvodnou nerovnováhu v právech a povinnostech.

16. V projednávané věci žalovaný tyto subjektivní okolnosti netvrdil a z provedeného dokazování nevyplynuly. Samotná výše poskytnutého úvěru, jeho krátká splatnost, použití formulářové dokumentace ani vysoká úplata samy o sobě neprokazují, že žalobkyně zneužila hospodářského postavení žalovaného nebo jeho konkrétní tísně. Žalovaný vystupoval jako podnikatel; účel úvěru byl ve smlouvě označen jako nákup materiálu či zboží. Nelze proto bez dalších konkrétních zjištění dovodit neplatnost celé smlouvy jen z výše sjednané úplaty nebo z jednotlivých sankčních doložek.

17. Celkový poplatek 4 765,25 Kč je úplata za poskytnutí částky 10 000 Kč na krátkou dobu. Jde o vysokou cenu úvěru, avšak v poměrech tohoto podnikatelského vztahu sama o sobě neodůvodňuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Přepočet pevně sjednané úplaty na roční sazbu není samostatným měřítkem mravnosti smlouvy. Rozhodné by byly okolnosti, za nichž byla smlouva sjednána, a případné zneužití převahy žalobkyně; takové mimořádné okolnosti nebyly zjištěny.

18. Stejně tak není důvod odepřít žalobkyni smluvní pokutu uplatněnou ve výši 7 382 Kč, a náklady upomínek ve výši 800 Kč. Smluvní pokuta byla sjednána určitě a srozumitelně. Pouhá nepřiměřenost její výše by sama o sobě nebyla důvodem absolutní neplatnosti; případná moderace podle § 2051 o. z. předpokládá návrh dlužníka. Žalovaný žádný takový návrh neučinil ani netvrdil skutečnosti, které by jej odůvodňovaly. Náklady upomínek byly sjednány v sazebníku jako součásti smlouvy a žalobkyně je uplatnila v částce 800 Kč.

19. Žalobkyni proto náleží kromě již pravomocně přiznané jistiny 10 000 Kč také smluvní úplata 4 765,25 Kč, smluvní pokuta 7 382 Kč, náklady upomínek 800 Kč a paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. V souhrnu jde o dodatečné plnění 14 147,25 Kč, z toho 12 947,25 Kč jako smluvní plnění a 1 200 Kč jako paušální náhrada nákladů podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Jde-li o posouzení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, je třeba uvést následující:

21. Úprava úroku z prodlení je podle § 1970 o. z. dispozitivní. Smluvní strany si mohou jeho výši sjednat odchylně od zákonné sazby. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudků sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, 23 Cdo 3120/2021 a 25 Cdo 1317/2024, vyplývá, že výrazná, i mnohonásobná odchylka od zákonné sazby je pouze signálem možného rozporu s dobrými mravy. Sama o sobě nevede k neplatnosti. Soud musí hodnotit všechny okolnosti existující při uzavření smlouvy, zejména důvody sjednané sazby, rizikovost obchodu, postavení stran, další obsah smlouvy, existenci jiných sankcí a zajištění pohledávky.

22. Smluvní úrok z prodlení je neplatný teprve tehdy, když s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem již neplní sankčně-motivační a reparační funkci, ale stává se neodůvodněnou sankcí šikanózního charakteru. Tento test dopadá i na vztahy mezi podnikateli.

23. Žalobkyně odkazovala na řadu rozhodnutí odvolacích soudů, v nichž byla sazba 0,5 % denně posouzena jako platná. Tato rozhodnutí nejsou pro odvolací soud závazná, avšak jejich skutkové a právní závěry je třeba zohlednit a odlišit.

24. Ve vyhovujícím (tedy pro žalobkyni příznivém) rozsudku Krajského soudu v Anonymizováno sp. zn. spisová značka byl úrok 0,5 % denně sjednán jen pro prvních 90 dnů prodlení a od 91. dne se snížil na 0,1 % denně. Šlo o krátkodobý, nezajištěný a bezúčelový podnikatelský úvěr; úrok z prodlení byl přitom jedinou sankcí za prodlení. Soud právě absenci dalších sankčních mechanismů a časové omezení vyšší sazby považoval za podstatné.

25. Ve vyhovujícím rozsudku Krajského soudu v adresa – pobočka v adresa sp. zn. spisová značka byla sazba 0,5 % denně rovněž omezena na prvních 90 dnů prodlení a následně snížena na 0,1 % denně. Odvolací soud zohlednil krátkou dobu úvěru, jeho nezajištěnost, obvyklost sazeb v daném segmentu, transparentnost sjednané úplaty a motivační nastavení slevy při řádném plnění.

26. Také vyhovující rozsudek Anonymizováno soudu v Anonymizováno sp. zn. spisová značka se týkal krátkodobého a nezajištěného podnikatelského úvěru, v němž byla sazba 0,5 % denně sjednána jen na prvních 90 dnů a následně snížena na 0,1 % denně. Vedle úroku byly sjednány poplatky za upomínky, avšak nikoli smluvní pokuta ve výši poloviny celého dluhu, která by vznikla již po patnácti dnech prodlení.

27. Ve vyhovujícím rozsudku Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka soud sazbu 0,5 % denně akceptoval. Žalobkyně ji však v řízení požadovala pouze za omezené období přibližně 90 dnů a od dalšího dne požadovala zákonný úrok z prodlení. Přestože byla ujednána i padesátiprocentní smluvní pokuta a náklady upomínek, soud zohlednil především podnikatelskou povahu vztahu, pasivitu žalované a absenci tvrzení o zneužití jejího postavení.

28. Vyhovující rozsudek Krajského soudu v Anonymizováno sp. zn. spisová značka, akceptoval sazbu 0,5 % denně po celou dobu prodlení, a to i vedle padesátiprocentní smluvní pokuty a nákladů upomínek. Skutkové okolnosti však byly i zde odlišné: šlo o úrok sjednaný v dohodě o uznání již existujícího dluhu, poté co dlužnice dříve neplnila, a věřitelka jí namísto okamžitého vymáhání poskytla nový splátkový režim, který dlužnice opět nesplnila ani v první splátce. Odvolací soud proto vyhodnotil úrok jako součást dodatečného režimu poskytnutého již dříve neplnící dlužnici. Tento případ neřešil původní smluvní ujednání, podle něhož se již při prvním prodlení s první splátkou automaticky spouští celý kumulativní sankční systém.

29. Konečně vyhovující rozsudek Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka potvrdil, že pasivita dlužníka nebrání přezkumu zjevné nemravnosti z úřední povinnosti. Soud v něm odlišil mimo jiné závěry rozhodnutí spisová značka a spisová značka právě tím, že je třeba hodnotit celý smluvní mechanismus, včetně souběhu sankcí, nikoli jednotlivé doložky izolovaně.

30. V nyní projednávané věci není sazba 0,5 % denně omezena na prvních 90 dnů prodlení ani následně snížena na 0,1 % denně. Smlouva ji stanoví z dlužné částky až do zaplacení. Sazba se navíc nepočítá pouze z nesplacené jistiny, ale z dlužné částky, pro jejíž účely smlouva zahrnuje jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní úrok z prodlení se tedy uplatní i vůči úplatě za poskytnutí úvěru.

31. Ujednání dále nelze posuzovat bez ostatních důsledků prodlení. Již patnáctým dnem prodlení s jedinou splátkou se zesplatňuje celý zbytek jistiny i úplaty za celé období úvěru; současně vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % dlužné částky, na náklady upomínek a na smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně. Úvěrovaný navíc může čelit dalším smluvním pokutám za porušení finančních a nefinančních povinností. Jeho platby se přednostně započítávají na náklady, pokuty a příslušenství před jistinou. Takové pořadí samo o sobě přispívá k tomu, že jistina zůstává dlouhodobě nesplacena a nadále slouží jako základ pro růst příslušenství.

32. Rozhodné objektivní okolnosti proto nevycházejí pouze z vysoké sazby úroku, ale z jejího neomezeného trvání a ze souběhu s několika dalšími peněžitými sankcemi, které jsou obsahem téže standardizované smlouvy. Tyto okolnosti jsou součástí smluvního ujednání, a soud k nim může přihlédnout i bez tvrzení žalovaného o jeho osobní tísni. Pasivita žalovaného brání učinit závěr o zneužití jeho konkrétního postavení podle § 433 o. z., nikoli však závěr o objektivním rozporu oddělitelného sankčního ujednání s dobrými mravy podle § 588 o. z.

33. S ohledem na uvedené okolnosti smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně po celou dobu prodlení neplní přiměřeně funkci kompenzace újmy věřitele ani motivace žalovaného k plnění. Ve spojení s okamžitým zesplatněním, padesátiprocentní smluvní pokutou, náklady upomínek, dalšími pokutami a pořadím započtení plateb představuje neodůvodněnou a šikanózní sankci. Ujednání se proto zjevně příčí dobrým mravům a je v této části neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

34. Neplatnost se týká pouze oddělitelného ustanovení o smluvním úroku z prodlení. Na rozdíl od případů, v nichž byla nemravnost shledána v samotném komplexu celé úvěrové transakce, zde nebyly zjištěny další mimořádné okolnosti odůvodňující neplatnost celé smlouvy. Smlouva proto obstojí v rozsahu jistiny, sjednané úplaty, smluvní pokuty a nákladů, které žalovaný nenapadl návrhem na moderaci.

35. Po neplatnosti smluvního ujednání o výši úroku z prodlení náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro první pololetí roku 2025 činí jeho sazba 11,5 % ročně. Žalovaný se s celou zesplatněnou pohledávkou dostal do prodlení 3. 7. 2025.

36. Protože výrok I rozsudku soudu prvního stupně, který žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 10 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, nebyl odvoláním napaden, odvolací soud jej nemění. Aby nedošlo k duplicitnímu přiznání úroku z téže jistiny za tutéž dobu, přiznal odvolací soud ve změněném výroku zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč pouze za dobu od 3. 7. 2025 do 14. 7. 2025 a z částky 4 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části, v níž žalobkyně požadovala smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně, je zamítavý výrok soudu prvního stupně správný.

37. Při změně rozhodnutí musí odvolací soud rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně; stejná pravidla se použijí i pro náklady odvolacího řízení. Úspěch účastníků se neposuzuje jen podle jistiny, ale i podle samostatně uplatněného příslušenství, zejména úroků z prodlení.

38. Žalobkyně byla plně úspěšná co do peněžitého nároku v rozsahu jistiny, smluvní úplaty, smluvní pokuty, nákladů upomínek a paušální náhrady nákladů, avšak neuspěla v podstatné části žalovaného smluvního úroku z prodlení. Při kapitalizaci úroku ke dni 13. 8. 2026 činí žalobkyní požadovaný smluvní úrok z prodlení přibližně 30 047 Kč, zatímco přiznaný zákonný úrok z prodlení přibližně 1 893 Kč. Rozdíl přesahující 28 000 Kč je třeba při hodnocení míry úspěchu zohlednit.

39. Při zahrnutí přiznaného peněžitého plnění 24 147,25 Kč a přiznaného zákonného úroku na straně žalobkyně, oproti žalovanému smluvnímu úroku a ostatním uplatněným nárokům, je procesní úspěch obou účastníků přibližně vyrovnaný; žalovaný je sice při kapitalizaci příslušenství mírně úspěšnější, nikoli však v míře, která by odůvodňovala jiné rozhodnutí než postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

40. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 o. s. ř a stanovil je jako zákonné třídenní. Přitom nepřehlédl, že žalovaný měl začít plnit již 16. 6. 2025 a dosud vůbec ničeho nezaplatil. Za takové situace by úsudek o plnění ve splátkách nerespektoval, že u žalovaného není reálné očekávat, že by vskutku plnil a že by plnění ve splátkách bylo přiměřeným řešením s ohledem na jeho dosavadní pasivitu při plnění dluhu. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný práva domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.