8 C 174/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení 22 947,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 12 947,25 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 14765,25 Kč od 3.7.2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29.8.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 947,25 Kč, se smluvním úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 14765,25 Kč od 3.7.2025 do zaplacení z titulu neuhrazeného podnikatelského úvěru poskytnutého žalovanému, kdy mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno. Úvěr byl poskytnut jako podnikatelský, přičemž žalobce ověřil podnikatelské oprávnění žalovaného ve veřejném živnostenském rejstříku. Žalobkyně žalovanému poskytla účelový úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného dne 16. 5. 2025. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaných poplatků ve třech měsíčních splátkách po 4 821,75 Kč, splatných vždy k 16. dni měsíce od června do srpna 2025. Součástí smlouvy byly i parametry úvěru a sazebník, které stanovily poplatek za poskytnutí úvěru 4 465,25 Kč a poplatek za posouzení žádosti 300 Kč, takže při řádném plnění měl žalovaný uhradit celkem 14 765,25 Kč. Žalovaný neuhradil ani první splátku, splatnou 16. 6. 2025. Podle smlouvy se tak celý úvěr stal splatným 15. den od počátku prodlení, tedy 2. 7. 2025. V důsledku prodlení vznikly žalobkyni nároky sjednané v čl. VIII smlouvy, zejména smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky (tj. 7 382 Kč), náhrada účelně vynaložených nákladů podle Sazebníku ve výši 800 Kč (SMS upomínky, doporučená upomínka),a navíc paušální částka 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic. Po započtení všech nároků činí dlužná částka 22 947,25 Kč, sestávající z jistiny, sjednaných poplatků, smluvní pokuty a náhrad nákladů.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc během prvního jednání projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů a po skutkové stránce dospěl k následujícímu. Ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. anonymizováno soud zjistil, že dne datum mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva deklaruje, že úvěr byl sjednán jako podnikatelský a že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel. Účelem úvěru byl podle smlouvy nákup materiálu či zboží. Celková výše poskytnutého úvěru byla sjednána v částce 10 000 Kč. Současně byly sjednány poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Smlouva dále stanoví, že úvěr má být splacen ve třech splátkách po 4 821,75 Kč, splatných postupně ke dnům 16. 6. 2025, 16. 7. 2025 a 16. 8. 2025, přičemž celková částka ke splacení činí 14 765,25 Kč. Finanční prostředky dle smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na jeho účet (viz potvrzení právnická osoba o provedené transakci).

5. Soud dále zjistil, že smlouva měla být formálně uzavřena prostředky komunikace na dálku. Smluvní dokumentace měla být žalovanému zaslána emailem a k uzavření smlouvy mělo dojít připojením autorizačního SMS kódu, který měl podle textu smlouvy nahrazovat vlastnoruční podpis úvěrovaného. Smlouva však neobsahuje žádný záznam či technický údaj umožňující ověřit, že autorizační kód byl skutečně připojen žalovaným jako jednajícím subjektem, ani kdy byl takový kód připojen. Dokument obsahuje pouze deklaratorní text „Potvrzovací kód Anonymizováno vložen Anonymizováno 13:34:49“, aniž by byl doložen jakýkoli elektronický podpis, časové razítko či autentizační záznam.

6. Ve smlouvě je zakotven sankční režim, kdy v případě prodlení je sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, dále smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky při prodlení delším než 15 dní a další smluvní pokuty ve výši 500 Kč až 1000 Kč za jednotlivá porušení povinností, jak vymezeno v článku VIII smlouvy.

7. Žalovaný podle tvrzení žalobce a doložené upomínky a předžalobní výzvy a knihy odeslaných SMS neuhradil žádnou ze splátek úvěru, přičemž dlužná částka 22 947,25 Kč se skládá z jistiny, sjednaných poplatků a smluvních sankcí. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, a to datovou schránkou dne 8. 7. 2025 se lhůtou 7 dnů k zaplacení (viz předžalobní výzva a obálka dodejky datové zprávy).

8. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Z předložené smlouvy o úvěru č. anonymizováno vyplývá, že k jejímu uzavření mělo dojít připojením jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu Úvěrovaného, jenž má podle smlouvy nahrazovat fyzický podpis. Smlouva uvádí, že podpis Úvěrovaného je tvořen „připojeným SMS kódem“ a že smluvní dokumentace měla být zaslána Úvěrovanému emailem ve formátu PDF. Soud má za to, že předložená smlouva neosvědčuje, že autorizační kód byl skutečně připojen právě žalovaným, ani kdy k tomuto úkonu mělo dojít. Dokument předložený žalobcem sice obsahuje údaj „Potvrzovací kód Anonymizováno vložen Anonymizováno 13:34:49“, avšak neobsahuje žádný elektronický podpis, časové razítko, datovou stopu či log z autorizačního systému, z něhož by bylo možné ověřit:, že kód byl zadán konkrétním koncovým uživatelem, tj. žalovaným, že zadání kódu skutečně znamenalo projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy, že kód byl připojen způsobem předepsaným zákonem pro zachování písemné formy (§ 561–562 o. z.) a že byl připojen v čase a kontextu, který odpovídá právně závaznému podpisu. Smlouva dále neobsahuje žádný technický důkaz, který by umožnil ověřit identitu jednající osoby, např. certifikované logy, potvrzení o doručení autorizační SMS, potvrzení o jejím přijetí, údaje o zařízení, IP adrese, prokazatelné spojení s účtem uživatele. Předložená smlouva - PDF dokument obsahuje pouze deklaratorní údaj vložený do textu smlouvy, nikoliv důkaz o tom, že tento úkon skutečně proběhl způsobem tvrzeným žalobcem. Jiné důkazy v tomto směru žalobkyně nepředložila.

9. Žalobkyně z hlediska prokázaní uzavření smlouvy nepředložila např. žádný záznam z klientské zóny, žádné auditní logy ani záznam o vytvoření či připojení elektronické autorizace systémem poskytovatele. Přitom pro elektronické právní jednání platí, že osoba, která se dovolává připojení elektronického podpisu či obdobného identifikátoru, musí být schopna prokázat pravost identifikačního úkonu a jeho přiřaditelnost ke konkrétnímu jednajícímu. V této souvislosti soud připomíná, že důkazní břemeno o vzniku závazku nese žalobce, neboť je to on, kdo tvrdí existenci uzavřené smlouvy, z níž odvozuje uplatněný nárok. Pokud žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, musí soudu předložit takové důkazy, které prokazují autentický projev vůle žalovaného, což se nestalo. Žalobkyně v daném případě pak tím, že se byť s omluvou nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k podpisu a uzavření úvěrové smlouvy a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení věci, což se odrazilo ve skutkový závěr, že žalovaný smlouvu nepodepsal.

10. Na základě výše uvedeného pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne datum měla být mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. anonymizováno. Úvěr měl být byl sjednán jako podnikatelský a žalovaný při jeho sjednání vystupoval jako podnikatel. Účelem úvěru byl nákup materiálu či zboží. Výše poskytnutého úvěru činila 10 000 Kč, přičemž byly sjednány poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Smlouva stanovila, že úvěr má být splacen ve třech splátkách po 4821,75 Kč se splatností ve dnech 16. 6. 2025, 16. 7. 2025 a 16. 8. 2025, a celková částka ke splacení činí 14 765,25 Kč. Finanční prostředky ve výši 10 000Kč byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na jeho účet.

11. Smlouva byla formálně uzavírána prostředky komunikace na dálku, kdy smluvní dokumentace měla být zaslána emailem a k uzavření mělo dojít připojením autorizačního SMS kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis úvěrovaného. Smlouva o tomto neobsahuje údaje umožňující ověřit, zda a kdy byl autorizační kód skutečně připojen žalovaným. Smlouva je tedy nepodepsaná ze strany žalovaného.

12. Ve smlouvě je uveden sankční režim, kdy v případě prodlení je sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky při prodlení delším než 15 dní a další smluvní pokuty ve výši 500 Kč až 1000 Kč za jednotlivá porušení povinností vymezená ve smlouvě.

13. Žalovaný neuhradil žádnou ze splátek úvěru. Uplatněná dlužná částka ve výši 22 947,25 Kč sestává z dlužné jistiny, sjednaných poplatků a smluvních sankcí. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 8. 7. 2025 se lhůtou 7 dnů k zaplacení .

14. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) Podle ustanovení § 1731 zákona o.z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen „nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně sice vypracovala písemnou nabídku na uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z.), jejímž obsahem měl být závazek popsaný výše, avšak v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento návrh žalobkyně skutečně přijal, resp. že žalovaný jakýmkoliv způsobem projevil vůli uzavřít se žalobkyní jí navrhovanou úvěrovou smlouvu, či jakoukoliv jinou smlouvu (§ 1740 odst. 1 o. z.). Jinými slovy řečeno, ze žádných soudu předložených důkazů nebyl zjištěn jakýkoliv projev žalovaného, ze kterého by bylo možno usuzovat na jeho vůli uzavřít s žalobkyní úvěrovou smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu, resp. přijmout nabídku žalobkyně na uzavření takové smlouvy. Smlouva o úvěru tak nebyla platně uzavřena.

16. Vedle závěrů o neuzavření úvěrové smlouvy soud dále shledal důvody pro absolutní neplatnost předmětné smlouvy, pokud by byla mezi účastníky uzavřena, a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 580 a 588 o. z. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům. Při posouzení rozporu s dobrými mravy je třeba hodnotit zejména celkové ekonomické dopady smluvního ujednání, přiměřenost sjednaných sankcí, rovnováhu při plnění a funkci smluvních pokut. Tento přístup je konstantně zastáván judikaturou, včetně Ústavního soudu, který zdůrazňuje, že hrubý nepoměr práv a povinností nebo excesivní sankční režim může vést k neplatnosti smluvního ujednání pro rozpor s dobrými mravy (srov. nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ačkoli daný právní vztah není spotřebitelským úvěrem, zásada souladu právního jednání s dobrými mravy je plně aplikovatelná i ve vztazích mezi podnikateli.

17. Ze smlouvy vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž „celková částka ke splacení“ činí 14 765,25 Kč, tedy navýšení o více než 47 %. Součástí této částky je i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, který sám o sobě představuje 44,6 % poskytnuté jistiny. RPSN úvěru pak dle výpočtu soudu činí 884% Soud má za to, že takto vysoké poplatky a RPSN neodpovídají běžné tržní praxi ani legitimním nákladům poskytovatele úvěru. Efektivní roční náklad úvěru (RPSN), i když u podnikatelských úvěrů není povinně uváděn, by při tří měsíční době plnění přesahoval několikanásobně hodnoty považované za obvyklé a přiměřené. Odborná literatura i soudní praxe shodně akcentují, že extrémní ekonomické zatížení dlužníka může být znakem rozporu s dobrými mravy, neboť se odchyluje od spravedlivého a vyváženého nastavení smluvních povinností.

18. K tomu je ve smlouvě zakotven rozsáhlý sankční systém. Smlouva stanoví smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tedy cca 182,5 % ročně. Soud zdůrazňuje, že tato hodnota extrémně převyšuje nejen zákonný úrok z prodlení, ale i sazby obvyklé ve vztazích mezi podnikateli. Judikatura rovněž uvádí, že ujednání o úrocích a sankcích musí zohledňovat jejich preventivní, nikoli represivní funkci. Sankce, která fakticky směřuje k likvidaci dlužníka, je v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci je sjednaná sazba zjevně excesivní. Podle čl. VIII odst. 1 smlouvy je úvěrovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, a to po pouhých 15 dnech prodlení. Smlouva dále obsahuje další sankce, a to 500 Kč za každé porušení finanční i nefinanční povinnosti, 1000 Kč za nezaslání ověřeného podpisu, 1000 Kč za nezaslání dokumentace o účelu úvěru, 500 Kč za doporučenou upomínku, opakované smluvní pokuty za další procesní povinnosti. Kumulace sankcí je v daném případě objektivně velmi přísná a její ekonomický efekt je umocněn zesplatněním celé zbývající částky již po 15 dnech prodlení. Takto nastavený soubor sankcí výrazně narušuje rovnováhu smluvního vztahu a svou intenzitou přesahuje meze, které lze považovat za přiměřené. Judikatura Ústavního soudu opakovaně konstatuje, že extrémní sankční režim představuje objektivní znak rozporu s dobrými mravy, zejména pokud jeho účelem není ochrana zájmů věřitele, ale vytvoření nepřiměřené ekonomické újmy na straně dlužníka.

19. Po vyhodnocení všech okolností případu pak lze uzavřít, že kombinace: mimořádně vysokých poplatků (až 47 % jistiny), extrémního smluvního úroku z prodlení (0,5 % denně), smluvní pokuty ve výši 50 % dlužné částky, spolu s dalšími sankcemi za jednotlivé úkony, zakládá hrubý nepoměr práv a povinností mezi stranami. Tato ujednání překračují obecně přijímané limity přiměřenosti a svou funkcí směřují k tvrdé represivitě, nikoli k legitimní ochraně práv věřitele. Takto koncipovaný sankční režim ve spojení s extrémně vysokým poplatkem za půjčení je proto v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., smlouvu je tak nutné hodnotit za neplatnou jako celek, kdy ujednání o odměně za úvěr dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Soud k takovému závěru o neplatnosti musí přihlédnout i bez návrhu ve smyslu § 588 o.z .

20. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěr žalovaný obdržel a co na ně žalobkyni vrátil. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho, posoudil soud rozdíl mezi částkami jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 15.7.2025 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalovanému doručena dne 8.7.2025, ve které je požadováno uhradit dluh do 7 dnů Lhůta k plnění proto uplynula 15.7.2025, kdy se žalovaný dostal do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.).

21. S ohledem na shora uvedené závěry pak ve zbývajícím rozsahu o částku 12 947,25 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 14765,25 Kč od 3.7.2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč musela být žaloba zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.