64 CO 282/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; anonymizováno 5 slov , DIČ anonymizováno sídlem adresa , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o poskytnutí informací o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 10. 8. 2021, č. j. 6 C 270/2019-399

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 478,34 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému uložení povinnosti poskytnout jí na její e-mailovou adresu [email] informace o připsání celkové výše všech kupních cen uhrazených třetími stranami jako kupujícími žalované a informaci o provizi ve výši 10 % z těchto kupních cen ze zakázek zprostředkovaných žalované ze strany žalobkyně, k jejichž realizaci, tj. k dodání zboží kupujícím ze strany žalované došlo do 30. 9. 2019, s tím, že výrok obsahuje seznam žalobkyní označených zakázek (výrok I) a žalobkyni zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30 392,68 Kč (výrok II). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že základním důkazem pro rozhodnutí je smlouva o zprostředkování uzavřená mezi účastníky podle ustanovení § 2445 občanského zákoníku (o. z.) dne 4. 12. 2018 (dále též jen smlouva o zprostředkování, případně smlouva). V části III. odst. 3 smlouvy bylo dohodnuto, že zprostředkovateli (žalobkyní) vzniká nárok na provizi za podmínek také za zprostředkování transakcí před uzavřením této smlouvy, s tím že soupis těchto transakcí tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Žalobkyni měla náležet provize, pakliže dojde k dodání zboží, které je předmětem vyjmenovaných zakázek, do 30. 9. 2019 a třetí osoba (zákazník) uhradí kupní cenu. Účastníci řízení ovšem shodně uvedli, že ve skutečnosti příloha č. 1, ač na ni smlouva odkazuje, neexistuje a nikdy neexistovala. Žalobkyně neprokázala, že účastníci vycházeli ze seznamu transakcí, který byl žalobkyní zaslán 21. 1. 2019 jako tzv. backlog z 31. 12. 2018. Předložila pouze listiny převážně v německém jazyce, které by měly prokazovat její komunikaci s žalovanou o konkrétních zakázkách. Podle části II. odst. 2 bod c) smlouvy o zprostředkování mohla být dodávka realizována jen v případě, že konkrétní objednávka byla potvrzena zájemcem s uvedením lhůty k dodání. Splnění této podmínky u žádné položky backlogu prokázáno nebylo. Pokud žalobkyně v podání z 24. 6. 2021 uvádí, že příloha 1 ke smlouvě sice mezi stranami sporu nevznikla, ale z komunikace jednoznačně vyplývá, že strany spolu komunikovaly o konkrétních předaných zakázkách, a žalovaná proto nemůže tvrdit, že žádné zakázky nepřevzala (viz č. l. 293 spisu), jde o tvrzení, které nijak neprokazuje předchozí písemný souhlas žalované s odsouhlasením zakázky. Žalovaná naproti tomu dokládala, že žalobkyně prostřednictvím svého jednatele [příjmení] měla k dispozici všechny vydané faktury žalované i saldokonto pohledávek. Předložila také žalobu, kterou jednatel žalobkyně podal (v jiné věci) proti žalované na poskytnutí informací. V této žalobě je obsaženo tvrzení žalobkyně, že žalovaná odmítla poskytnout informace, které již v minulosti poskytla. Žalobkyně prostřednictvím pana [příjmení] v minulosti pravidelně obdržela například podrobné informace z účetnictví, informace k obratu s dodavateli a zákazníky a sestavu otevřených objednávek do ledna 2021 (žaloba založena na č. l. 370-373 spisu). Nelze proto vyloučit tvrzení žalované uvedené v jejím podání z 5. 8. 2021, že žalobkyně požadovanými informacemi již sama disponuje.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že opomněl provést důkaz (případně jej nezohlednil v rozsudku) zápisem z jednání společníků obou účastníků ze dne 20. 11. 2018, z jehož části přeložené do českého jazyka jednoznačně vyplývá účel a smysl smlouvy, která cílila nikoliv na zprostředkování jako takové, ale na vypořádání (účastníků) v závislosti na zakázky, které žalobkyně předala žalované. To, že se účastníci dohodli na ukončení činnosti žalobkyně a soustředění všech aktivit u žalované, dokládá také oznámení zákazníkům, které žalobkyně předložila. Soud prvního stupně se„ omezil na smlouvu o zprostředkování v její čistě jazykové podobě“ a nehodnotil ji v souvislosti s jinými důkazy. Dospěl tak k nesprávnému skutkovému zjištění, že se jedná o„ běžnou smlouvu o zprostředkování, aniž by reflektoval její skutečný účel a smysl“. Tímto čistě formalistickým výkladem nenalézá spravedlnost, nýbrž umožňuje žalované, aby se na základě smlouvy, kterou připravila, vyhnula splnění povinností, k nimž se zavázala. Závěr, že převzetí konkrétní zakázky žalovanou musí být učiněno písemně a formálně, nevyplývá z žádného z předložených důkazů, ani z jednání účastníků řízení. Žalobkyně předložila e-mailovou komunikaci, která prokazuje, že žalovaná předané zakázky zpracovávala a komunikovala s žalobkyní ohledně detailů těchto zakázek. Není možné, že by žalovaná tyto zakázky nepřevzala. Bez bližšího odůvodnění také soud vzal za prokázané tvrzení žalované, že žalobkyně má všechny potřebné údaje k dispozici, což má vyplývat ze zprávy zaměstnankyně žalované. Nejedná se o zaměstnankyni žalované, nýbrž o daňovou poradkyni. Z e-mailu (jehož je daňová poradkyně autorkou) jednoznačně nevyplývá, že by žalobkyně měla k dispozici informace, kterých se v řízení domáhá. Nepřípustný je odkaz soudu na řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 15/2021, v němž má být obsažené vyjádření žalobkyně, že informacemi disponuje. Toto tvrzení je vytržené z kontextu, není pravdivé a hodnocení jiného sporu před jeho pravomocným skončením je nepřípustné. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Za zcela zásadní považuje neexistenci přílohy [číslo] ke smlouvě o zprostředkování, což je mezi stranami nesporné. Absenci dohody na předmětu vymezení objednávek či zakázek, které měly být pod smlouvu o zprostředkování podřazeny, potvrdila i žalobkyně. Odmítá, že by měla být shoda na příloze [číslo] v podobě tzv. backlogu, na který žalobkyně odkazuje. Již tato jediná skutečnost způsobuje, že je předmětná smlouva absolutně bezpředmětná. Žalobkyně podáním šikanózní žaloby sleduje viditelně jiné cíle. Argumentace žalobkyně, že zprostředkovatelská smlouva měla údajně jiný smysl, je účelová a ničím nepodložená. Žalobkyně sama potvrdila, že žádnou zprostředkovatelskou činnost neprováděla a nepředložila důkaz o tom, že by v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. c) smlouvy o zprostředkování měla jakoukoliv objednávku potvrzenou žalovaným jako zájemcem s uvedením lhůty k dodání. Jen taková objednávka by splnila podmínky smlouvy o zprostředkování. Požadovanými informacemi navíc žalobkyně již disponuje.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované poskytnutí informací vymezených ve výroku přezkoumávaného rozhodnutí na základě tvrzení, že jí dle shora označené smlouvy o zprostředkování vznikl nárok na provize ze zakázek, ohledně kterých informace požaduje. Údaje o tom, zda a v jaké výši třetí osoby (zákazníci těchto zakázek) zaplatily žalované za dodání smluveného zboží jeho cenu, jsou nezbytné k uplatnění nároku žalobkyně na provizi ve výši 10 % z kupní ceny a žalovaná se k poskytnutí požadovaných informací ve smlouvě zavázala. Předmětem podnikání účastníků byla výroba a prodej technologických zařízení – elektronických jednotek„ IGBT driver“ a účastníci dlouhodobě spolupracovali tím způsobem, že žalovaná získávala zákazníky, jimž byla tato zařízení dodávána, a u žalované si objednávala jejich výrobu. Mezi účastníky, kteří jsou propojenými osobami (mají stejné společníky), sílily neshody, které vedly až k ukončení pospané obchodní spolupráce. Smlouva o zprostředkování měla upravit postup účastníků při ukončení společného podnikání a to tak, že žalobkyně by žalované jednak přenechala jí již sjednané, ale dosud neprovedené zakázky s třetími osobami, jednak by žalobkyni umožnila po omezenou dobu (do konce roku 2018) zprostředkovat zakázky nové, v obou případech za dohodnutou provizi.

6. Soud prvního stupně správně dovodil, že pro posouzení opodstatněnosti žaloby je rozhodující obsah smlouvy o zprostředkování, především ta její ustanovení, která upravují vznik práva na provizi, zejména čl. III. Žalobkyně své právo na informace odvozuje od článku III odst. 4 smlouvy, který upravuje splatnost provize a v němž účastníci sjednali, že„ zájemce (žalovaná) se zavazuje zprostředkovatele (žalobkyni) o připsání kupní ceny na svůj účet informovat prostřednictvím emailové zprávy do 3 pracovních dnů…“. Současně vzhledem ke kontextu celého ustanovení čl. III je zřejmé, že povinnost žalované informace podat se týká pouze těch zakázek, které jsou předmětem smlouvy a z nichž žalobkyni náleží právo na provize. Ostatně právě existencí práva na provizi z označených zakázek žalobkyně své právo domáhat se požadovaných informací, zdůvodňuje.

7. Žalobkyně argumentuje tím, že na smlouvu nelze nahlížet pouze jen jako na smlouvu o zprostředkování ve smyslu jejího zákonného vymezení v ust. § 2445 a násl. o. z. Odvolací soud s ní. Stran nových zakázek se dle smlouvy mělo postupovat tak, že žalobkyně, jako zprostředkovatel vyhledá zákazníka a zajistí, aby s ním žalovaná mohla uzavřít smlouvu, na jejímž základě mu dodá (prodá) jí vyráběné zboží. Žalobkyně by se nestala účastníkem smlouvy se zákazníkem, tím by byla žalovaná a žalobkyni by z každého jí takto zprostředkovaného obchodu náležela provize. Základní obsahové náležitosti smluv se zákazníky, které se žalovaná jako zprostředkovatel zavázala vyjednat, jsou uvedeny v čl. II. V odstavci 2 pod písmenem c) tohoto článku smlouvy je také dohodnuto, že„ dodávka bude realizována v případě, že konkrétní objednávka bude potvrzena zájemcem (žalovanou) s uvedením lhůty k dodání“. Soud prvního stupně se při dokazování a jeho hodnocení nesprávně zaměřil pouze na to, zda tento postup byl dodržen a zamítnutí žaloby postavil především na zjištění, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná potvrdila schválení konkrétní (nově zprostředkované) objednávky, a to ani z rozsáhlé komunikace účastníků, kterou žalobkyně v řízení k důkazu předložila. Pominul přitom, že žalobkyně opakovaně zdůraznila, že se jí požadované informace netýkají zakázek, které by po uzavření smlouvy nově zprostředkovala, a u kterých by bylo nutné jejich schválení žalovanou, neboť v rozporu s předpoklady, s nimiž účastníci smlouvu uzavřeli, k žádnému zprostředkování nových zakázek po uzavření smlouvy již nedošlo.

8. Žalobkyně tvrdí, že právo na provize z předmětných zakázek má podle článku III odst. 3 smlouvy, v němž je uvedeno, že žalovaná má právo na provizi také za„ zprostředkování transakcí před uzavřením této smlouvy“ s tím, že„ seznam těchto transakcí tvoří přílohu 1 smlouvy“ a žalobkyni právo na provizi vznikne tehdy, pokud dojde ke splnění zakázek do 30. 9. 2019. Ohledně těchto zakázek skutečně nejde o zprostředkování, neboť tyto zakázky již byly přijaty žalobkyní jako jejich dodavatelem ve vztahu ke koncovým zákazníkům a jednání jich se týkající mělo z hlediska právního posouzení povahu odpovídající postoupení smlouvy ve smyslu § 1895 a násl. o. z. Je to zřejmé i ze zápisu z jednání ze dne 20. 11. 2018, který soud prvního stupně, jak poukazuje žalobkyně, skutečně opomenul provést k důkazu, respektive zhodnotit. Při tomto jednání společníci obou účastníků, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří je na obou společnostech podílí shodně jednou polovinou, dohodli, aby zakázky, které přijala žalobkyně a které nelze provést do 31. 12. 2018, byly„ dodány přímo koncovým zákazníkům prostřednictvím [anonymizováno]“ (žalovanou) s českou fakturou“ s tím, že žalobkyně obdrží provizi. Jednání přítomná právnička žalované [příjmení] [příjmení] měla připravit tomu odpovídající smlouvu (kterou označila jako smlouvu o zprostředkování) a měl být diskutován seznam zakázek, jichž se to mělo týkat, který se měl stát přílohou chystané smlouvy. Odvolací soud proto přitakává žalobkyni, že stran těchto zakázek o zprostředkování nešlo, tyto zakázky již byly předmětem smluv s jejich zákazníky (včetně dodacích lhůt), tudíž k postupu podle článku II odst. 2 smlouvy včetně jejich odsouhlasení žalovanou, nebyl důvod.

9. Odvolací soud má ale na rozdíl od žalobkyně za to, že samotné ujednání článku III odst. 3 smlouvy pro vznik jejího práva na provize nepostačuje. Smlouvu totiž nelze interpretovat tak, že se v ní účastníci dohodli na tom, že všechny zakázky, které byly v době jejího uzavření rozpracovány, se přenechávají žalované (žalovaná vstoupí namísto žalobkyně jako dodavatel – prodávající, s jejich zákazníky – kupujícími), a že žalobkyni ze všech takových zakázek náleží provize. Nejen z vlastního obsahu čl. III odst. 3 smlouvy ale i ze zápisu z jednání společníků plyne, že účastníci předpokládali, že bude vytvořen seznam těch zakázek, které jsou„ v běhu“ a které se v souvislosti s ukončením dosavadní spolupráce na žalovanou převedou. Pouze ze zakázek zahrnutých do tohoto seznamu, vzniká žalobkyni za splnění dalších podmínek právo na provizi a jen stran takových zakázek může požadovat informace, kterých se domáhá.

10. Ačkoliv smlouva v článku III/3 seznam zakázek jako přílohu č. 1 smlouvy výslovně zmiňuje, účastníci shodně uvedli, že ve skutečnosti tato příloha nikdy nevznikla. Žalobkyně se snažila prokázat, že k odsouhlasení seznamu zakázek, které byly za provizi postoupeny, došlo jiným způsobem, a to v podobě jí předložených„ backologů“. Tyto listiny ovšem podle názoru odvolacího soudu důkazem dohody na zakázkách, na něž článek III/3 dopadá, nejsou. Žalobkyni se podařilo prokázat pouze to, že backlog založený na č. l. 29 spisu žalované jako přílohu emailu v lednu 2019 (tedy po uzavření smlouvy) zaslala. To samo o sobě, ale ani ve spojení s jinými soudu dostupnými důkazy, k prokázání dohody na vymezení zakázek, jichž se smlouva týká, nepostačuje. Žalovaná se totiž mimo jiné brání právě tím, že k dohodě stran na okruhu postoupených zakázkách nikdy nedošlo. Tato její obrana, především kvůli absenci předpokládané přílohy ke smlouvě, nebyla spolehlivě vyvrácena. Dohodu na seznamu postoupených zakázek neprokazují ani žalobkyní předložené záznamy následné komunikace účastníků. Tyto listiny by mohly být způsobilé vyvrátit jinou námitku žalované, a sice to, že v důsledku nedostatečné součinnosti žalobkyně žalovaná nebyla schopna jednotlivé zakázky, které v roce 2019 prováděla, podřadit konkrétním objednávkám sjednaným ještě žalobkyní. Touto výhradou by ovšem bylo nutné se zabývat až poté, co by se žalobkyni podařilo prokázat, že navzdory absenci přílohy 1 mezi stranami k dohodě o tom, které zakázky se žalované za provizi postupují, došlo. A to se nestalo.

11. Odvolací soud tak stejně jako soud prvního stupně, byť na základě jiných důvod, dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že by jí ve vztahu k zakázkám, které vymezila v žalobním petitu, vzniklo právo na provizi. Nebyla-li v tomto úspěšná, nelze žalovanou zavázat k poskytnutí informací o platbách, které od zákazníků přijala, neboť tyto informace dle čl. III odst. 4 smlouvy měly být žalobkyni sděleny právě proto, aby žalobkyně mohla své provizní nároky řádně uplatnit (vyúčtovat).

12. Nad rámec výše uvedeného odvolací soudu dodává, že žalobu má za neopodstatněnou i z dalšího důvodu. I kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že jí právo na provize z předmětných zakázek náleží, nebylo v řízení prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalovaná byla s poskytnutím požadovaných informací v prodlení. Je totiž nutno vyjít ze znění článku III odst. 4 smlouvy, který žalované ukládá sdělit požadované informace vždy ve lhůtě tří pracovních dnů od přijetí platby od zákazníka. Žalobkyně by tak musela tvrdit (a v případě sporu i prokázat), že žalovaná platbu to toho kterého zákazníka obdržela, a vzdor tomu žalobkyni tuto informaci nesdělila. To žalobkyně, z pochopitelných důvodů, tvrdit nedokáže. Pokud by totiž žalobkyně informacemi o platbách disponovala, pak by se logicky nemusela po žalované domáhat jejich sdělení. Soud je ovšem při posouzení žaloby na poskytnutí informací vázán tím, jak si účastníci smlouvy toto právo ve smlouvě sjednali. V jiných případech, než na které smlouva dopadá (a ani za jiných podmínek) žalobkyni právo na informace přisoudit nemůže.

13. Z vyložených důvodů shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným a proto je včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Také v odvolacím řízení byla žalovaná v celém rozsahu úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů, které v této fázi řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají z odměny zástupce žalované za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, hotových výdajů zástupce žalované ve výši 2 x 300 Kč, cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednání před odvolacím soudem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 254 Kč, náhrady promeškaného času strávených během přepravy k jednání v rozsahu 5 půlhodin – 500 Kč a 21 % DPH, které je zástupce žalované plátcem. V součtu činí náklady žalované 6 478,34 Kč, v tomto rozsahu byla žalobkyně zavázána k jejich náhradě.