64 Co 314/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Anny Grimové a JUDr. Jany Vyletové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o 7 500 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 1. 2023, č. j. 11 C 318/2022-430 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 7 500 000 Kč s (úrokem z prodlení ve výši) 8,05 % ročně od 13. 12. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení (úroku z prodlení ve výši) 8,05 % ročně od 13. 10. do 12. 12. 2013 ze 7 500 000 Kč (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 789 591,23 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí vyšel ze zjištění, že , právnická osoba, , Anonymizováno, prodaly dle smlouvy z 13. 9. 2013 žalovanému 2 069 z 2 070 akcií žalobkyně za 42 000 700 Kč, současně se zavázaly zaplatit dluh žalobkyně 7 500 000 Kč ze smlouvy o úvěru u , právnická osoba, ze dne 7. 5. 2013. Účastníci smlouvy, , právnická osoba, a žalovaný dle § 50 odst. 1,2 občanského zákona 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, uzavřeli smlouvu ve prospěch třetí osoby, tj. žalobkyně, spočívající v závazku (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) za ni uhradit její dluh; žalobkyně byla ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projevila souhlas. Žalovaná se dohodla s dlužníkem, že přejímá tento jeho dluh vůči žalobkyni, proto dle § 531 odst. 1,3, obč. zák. nastoupila jako dlužník na jeho místo, neboť věřitelka, žalobkyně, k tomu dala souhlas. Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou, což bylo splněno. Žalovaná je proto povinna splnit vůči žalobkyni převzatý závazek zaplatit 7 500 000 Kč na úhradu jejího dluhu ze smlouvy o úvěru s , právnická osoba, ze 7. 5. 2013. Žádná z doložených listin neprokázala, že by tato povinnost zanikla splněním či jinak, týkaly se převodů či započítání jiných práv a pohledávek. Ačkoli obecně mezi podnikateli jsou méně formální vztahy, z povahy věci lze předpokládat, že listinu prokazující splnění tak značně vysoké pohledávky by žalovaný měl k dispozici. Návrhy účastníků, zejména žalovaného, na výslechy zúčastněných osob, to je , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , pánů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , k okolnostem uzavření smluv, dohod účastníků, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , přistoupení k nim, existenci, plnění a zániku pohledávek, majetkovým převodům mezi účastníky, byly proto zamítnuty, z tvrzení žalovaného ani nevyplývalo, zda a jak by konkrétně, tedy detailním popisem, mohly zánik pohledávky věrohodně prokázat, návrh na opatření dohody o převzetí dluhu z 24. 11. 2014 též, neboť pokud by takové skutečnosti obsahovala, byla by nepochybně již předložena. Právní předpisy nevylučovaly, aby jednající osoby, členové představenstva, byly v různých společnostech stejné, proto osobní, případně i jiné propojení , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobkyně, případně dalších společností v době uzavření nelze považovat za důvod neplatnosti smluv, dohod a jiných úkonů. Žalované bylo při převzetí dluhu známo, že důvodem (sjednání dohody) je neschopnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, včas splnit, pokud nesouhlasila, nemusela dluh převzít, ve stejné výši mu vůči nim vznikla pohledávka za převzetí, splatná jen o měsíc později. Nebyl proveden ani důkaz žalobkyní označenou informační přílohou, neboť mělo jít o listinu na podporu tvrzení o existenci nároku, jenž byl prokázán jinak, listinu ani nepřipojila, ačkoli měla za to, že se tak stalo; dle smlouvy o převodu cenných papírů z 13. 9. 2013 mělo jít o dokument , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, obsahující podstatné údaje o žalobkyni, jejím majetku, závazcích a dalších souvisejících skutečnostech. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů, které jí v řízení vznikly, neboť její procesní neúspěch spočíval jen v nepatrné části předmětu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla výrok I spolu se závislým výrokem III o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že nezohlednil žalovanou tvrzené skutečnosti. Soud bez bližšího rozboru neprovedl navržené důkazy výpověďmi pana , právnická osoba, pana , Anonymizováno, , kteří se měli vyjádřit ke způsobu vzájemného vypořádání závazků mezi účastníky, a výpověďmi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, , jméno FO, , kteří se měli vyjádřit k neplatnosti uzavřených smluv a k uvedení žalované v omyl. Předpokládá-li soud, že jako důkaz uhrazení vysoké pohledávky žalobkyně by žalovaná měla mít k dispozici listinu, konstruuje skutkový stav vytvořený z jeho vlastního přesvědčení nikoliv z provedeného dokazování. Totéž platí o jeho úvaze, dle které pokud by dohoda o převzetí dluhu z 24. 11. 2014 existovala, tak by již byla předložena. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalované neshledal důvodným. Předmětem řízení v posuzované věci je požadavek žalobkyně na zaplacení nárokovaných 7 500 000 Kč s úrokem z prodlení, jejímiž právními tituly jsou smlouva o převodu cenných papírů ze dne 13. 9. 2013 (dále jen SoPCP ve spojení s dohodou o převzetí dluhu ze dne 12. 11. 2013.) SoPCP uzavřely , právnická osoba, ., v době jejího uzavření 100 % akcionář žalobkyně (tehdy vystupující pod obchodní firmou , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), který jí prodal výše uvedený počet akcií (zbývající jeden kus akcie byl prodán samostatnou smlouvou) žalované. V článku 4.11 SoPCP byla sjednána smlouva ve prospěch třetího – žalobkyně, kterou se převodce (, právnická osoba, . zavázal do třiceti dnů od uzavření smlouvy zaplatit žalobkyni 7 500 000 Kč za účelem vypořádání dluhu vůči , právnická osoba, . ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2013. Žalobkyně tentýž den s touto smlouvou vyslovila svůj souhlas. Jelikož , právnická osoba, . nebyly schopny svůj závazek splnit, uzavřely dohodu o převzetí dluhu s žalovanou, kterou žalovaná jejich dluh z článku 4.11 SoPCP převzala, a to za úplatu ve výši přebíraného dluhu. Tentýž den s převzetím dluhu žalobkyně vyslovila souhlas. Žalovaná se vedle námitky nedostatku pravomoci českých soudů bránila tím, že článek 4.11 vylučuje dohodu o převzetí dluhu, žalobkyně uvedla žalovanou v omyl, neboť si byla vědoma toho, že není schopna splnit svůj závazek z SoPCP, čímž způsobila neplatnost ujednání č. , hodnota, této smlouvy, což má prokazovat „dikce prohlášení písm. C)“ dohody o převzetí dluhu, žalobkyně „platným způsobem“ nepřistoupila k dohodě o převzetí dluhu (takový úkon nebyl žalované doručen), pročež žalobkyni z tohoto právního jednání žádný nárok nevznikl, i kdyby dohoda o převzetí dluhu byla platná, nejde o dohodu o převzetí dluhu, ale pouze o přislib podle § 534 obč. zák. Pohledávka žalobkyně je také promlčena, promlčecí doba je určena ust. § 101 obč. zák. V průběhu řízení tvrdila, že dluh žalobkyně ke , právnická osoba, . byl žalovanou splacen, respektive že žalovaná jeho splacení zajistila ( v rozporu s tím ovšem při jednání 20. 1. 2023 bez bližšího vylíčení skutkových okolnosti uvedla, že dluh žalobkyně vůči , právnická osoba, při uzavření SoPCP neexistoval a ujednání v jejím čl. 4.13 je tak neplatné). S námitkou nedostatku pravomoci soudů ČR se v průběhu řízení vypořádal Městský soud v Praze v usnesení z 26. 8. 2021 (před postoupením věci Okresnímu soudu v Sokolově), totéž platí stran působnosti českého práva. Dovolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a na odůvodnění tohoto rozhodnutí pro stručnost odkazuje. Ani v dalším průběhu řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, pro které bylo třeba otázku pravomoci soudu přehodnotit. Soud prvního stupně dospěl na základě řádně provedeného dokazování, které je dle názoru odvolacího soudu dostatečné pro objasnění právně významných skutečností, které účastníci v řízení tvrdili, ke správnému závěru, pokud vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně odůvodňující vznik uplatněné pohledávky proti žalované. Žalobkyní předložené listiny prokazují tvrzení žalobkyně shrnutá výše v odst. 5, která odůvodňují klíčový závěr soudu prvního stupně (odst. 8 přezkoumávaného rozsudku), tedy, že se , právnická osoba, . zavázaly zaplatit žalobkyni do 30 dnů od uzavření SoPCP k vypořádání jejích závazků vůči , právnická osoba, ., vzniklých ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2013 částku 7 500 000 Kč a že dohodou ze dne 12. 11. 2013 tento závazek , Anonymizováno, , Anonymizováno, se souhlasem žalobkyně převzala žalovaná. Odvolací soud souhlasí i právním posouzením shora uvedeného skutkového zjištění, tedy že s ohledem na to, že k posuzovaným právním jednáním došlo před 1. 1. 2024, řídí se právní vztahy jimi založené dosavadními právními předpisy, tedy smlouva o převodu cenných papírů (prodeji akcií žalobkyně) obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění, a to včetně promlčení práv jí založených, ujednání čl. 4.11. s ohledem na ust. § 1 odst. 2 věta druhá ObchZ pak ust. § 50 obč. zák. Působnost obchodního zákoníku na SoPCP je dána nejen osobami jejich kontrahentů (podnikatelů) a její souvislostí s jejich podnikatelskou činností (ve smyslu § 261 odst. 1, 2 ObchZ, jak uvedl soud prvního stupně, ale i ust. § 261 odst. 3 písm. c) ObchZ, které stanoví, že částí třetí obchodního zákoníku se řídí první vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů). Písemnosti, v nichž jsou zaznamenána právní jednání, která jsou právním důvodem nároku žalobkyně, tedy SoPCP z 13. 9. 2013 a její čl. 4.11, písemný souhlas žalobkyně jako osoby oprávněné k plnění ve prospěch třetího z 13. 9. 2013, dohody o převzetí dluhu z 12. 11. 2013 a souhlas žalobkyně s převzetím dluhu s přebírajícím dlužníkem rovněž z 12. 11. 2013 také vyvrací většinu námitek žalované. Nemožnost platného sjednání dohody o převzetí dluhu žalovaná zdůvodňuje (výlučně) obsahem článku 4.

11. SoPCP, v němž je sjednáno, že převodci (, právnická osoba, .) nenáleží „právo na náhradu ze strany žalobce ani kohokoli jiného“, zrovna tak tvrzení o uvedení žalované v omyl má vyplývat z bodu „C“ preambule dohody o převzetí dluhu; jiné důkazy k prokázání těchto tvrzení žalovaná nenavrhla. Znění označených ujednání tvrzení žalované vyvrací. Článek 4.

11. SoPCP, v němž je uvedeno, že „převodce (, právnická osoba, .) se zavazuje, že nejpozději do třiceti dnů od podpisu smlouvy uhradí , Anonymizováno, (žalobkyni) částku 7. 500 000 Kč … k vypořádání závazků , Anonymizováno, vůči , právnická osoba, . … vzniklých ze smlouvy o úvěru ….. ze dne 7. května 2013, a to bez jakéhokoliv práva na náhradu ze strany , Anonymizováno, či kohokoliv jiného“ nestanoví nic jiného, než že , právnická osoba, . za převzetí tohoto závazku vůči žalobkyni nenáleželo žádné protiplnění. Ostatně důvody, proč , právnická osoba, . tento závazek vůči žalobkyně ve smlouvě uzavřené s žalovanou převzaly, zcela logicky vysvětluje sama žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 10. 2020 (na č. l. 138 p.v.), kde uvádí, že se tak stalo proto, aby kupní cena akcií žalobkyně, kterou žalovaná kupovala se dluhem z úvěru, nemusela být právě o 8 000 000 Kč nižší. Rozhodně toto ujednání nijak nevylučuje, aby se jeho účastníci následně dohodli na změně v osobě dlužníka. Až absurdní je jeví úvaha žalované, dle níž z prohlášení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v bodě C dohody o převzetí dluhu, kde je uvedeno, že , právnická osoba, . si jsou vědomy toho, že nebudou schopny splnit svůj závazek vůči žalobkyni k zaplacení 7 5000 000 Kč dle čl. 4.11 SoPCP, prokazuje, že ujednání čl. 4.11 je neplatné z důvodu omylu žalované. Pomine-li odvolací soud, že důsledkem jednání v omylu je za splnění dalších podmínek uvedených v ust. § 49a obč. zák. toliko relativní neplatnost právního jednání a žalovaná ani netvrdí, že by se jí kdy dovolala, pak právě toto prohlášení původního dlužníka, adresované žalované, je oběma stranami dohody, tedy i žalovanou, označeno jako důvod, pro který žalovaná dluh , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to za úplatu ve výši rovné výši převzatého dluhu, převzala. Neplatnost SoPCP (jejího čl. 4.11) nezpůsobuje ani to, že za žalobkyni a za převodce akcií jednaly v rozhodné době tytéž osoby, jak žalovaná namítala při jednání před soudem prvního stupně. Pokud jde o námitku žalované, rovněž vznesenou při jednání před soudem prvního stupně, že hodnocené smlouvy jsou nemravné a ke škodě zúčastněných společností, tak žalovaná nespecifikuje, v čem by měly být smlouvy s dobrými mravy v rozporu a jaká škody by měla jí (či někomu jinému vzniknou). Tato námitka si také protiřečí s výše uvedeným vyjádřením žalované z 22. 10. 2020, ve kterém vysvětluje účel ujednání čl. 4.11 SoPCP, ve kterém odvolací soud nic nemravného neshledává. , právnická osoba, . prodávaly akcie společnosti žalobkyně s dluhem vůči bance, zavázaly se tento závazek společnosti vyrovnat, přičemž kupní cena byla ujednaná i s přihlédnutím k tomuto závazku prodávajícího (jinak by byla nižší). Na tom nic nemravného není. Ujednání čl. 4.

11. SoPCP soud prvního stupně správně posoudil jako smlouvu ve prospěch třetího dle § 50 obč. zák. dle jehož odst. 2 věta prvá je tato třetí osoba, tj žalobkyně, ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projevila souhlas. Žalobkyně svůj souhlas projevila písemně dne 13. 9. 2013, tedy v den uzavření SoPCP; za žalobkyni jednaly jako stejné osoby (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ), které současně za žalobkyni uzavíraly SoPCP s žalovanou. Rovněž i prohlášení žalobkyně o souhlasu s převzetím dluhu z 12. 11. 2013 nepochybně prokazuje, že žalobkyně s plněním dle čl. 4.11 SoPCP souhlasila. To, že dohoda o převzetí dluhu je dohodou dle § 513 obč. zák. prokazuje jednak výslovný odkaz jejich účastníků na toto ustanovení v posledním odstavci preambule této dohody, pak také vymezení obsahu práv a povinností účastníků v čl. II dohody. Jejím uzavřením se souhlasem žalobkyně coby věřitele se žalovaná stala namísto , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dlužníkem závazku zaplatit žalobkyni 7 500 000 Kč. Pokud jde o promlčení, právní vztahy vzniklé z SoPCP se řídí částí třetí ObchZ, tedy včetně v této části obchodního zákoníku obsažené komplexní úpravy promlčení. Promlčecí doba je stanovena v § 397 ObchZ a je čtyřletá. Svůj běh započala podle § 392 odst. 1 ObchZ. dne 14. 10. 2013 a jelikož žaloba byla podána dne 12. 10. 2017, pohledávka promlčena není. Na obchodně právní povahu závazku z čl. 4.

11. SoPCP nemá samozřejmě žádný dopad ani změna v osobě dlužníka dle dohody o převzetí dluhu se souhlasem věřitele (žalobkyně). Konečně odvolací soud má za správný i závěr soudu prvního stupně, dle kterého žalovaná v řízení neprokázala, že by její závazek zaplatit žalobkyni 7 500 000 Kč zanikl, ať již splněním nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Zejména v této souvislosti žalovaná vznesla stěžejní odvolací námitku, jíž je neprovedení žalovanou označených důkazů. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně nepochybil, pokud navržené důkazy neprovedl. Předně je nutno zdůraznit, že procesní povinnosti označit důkaz předchází povinnost tvrzení. Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 1014/2003 ale i řada dalších. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). To platní i ve vtahu k důkazům výpovědí účastníků či osob v postavení členů statutárních orgánů účastníků v rozhodné době ve smyslu ust. § 126a o.s.ř. Důkaz výslechem účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech. Provedení důkazu výslechem účastníka řízení předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a že jeho prostřednictvím mají být prokázána. Také důkazní návrh musí být dostatečně určitý, musí z jen být zřejmé, která tvrzení má účastník řízení či osoby uvedené v ust. § 126a prokázat či vyvrátit. Těmto požadavkům neodpovídá návrh žalované na provedení důkazu výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, aby se vyjádřili k okolnostem, za kterých došlo k uzavření SoPCP a dohody o převzetí dluhu, jestliže žalovaná nekonkretizovala (vyjma tvrzení o omylu, což je zhodnoceno výše), jaké právně významné okolnosti měly být těmito osobami potvrzeny či vyvráceny. Totéž platí pro návrh na účastnickou výpověď pana , Anonymizováno, (statutární ředitel žalované) a , Anonymizováno, , dodatečně se stejným zdůvodněním navržený žalovanou poté, co soud důkazní návrh výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, zamítl. Žalovaná dále navrhovala, aby soud vyslechl pana , Anonymizováno, , p. , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, „ke způsobu, jakým byl dluh žalované ke , právnická osoba, . uhrazen“ Ani v tomto případě žalovaná neunesla povinnost tvrzení, jejíž splnění důkaznímu návrhu předchází. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by závazek vůči žalobkyni zanikl splněním, tedy že by žalované zaplatila, ať již sama nebo prostřednictvím někoho jiného, částku 7 500 000 Kč. Pokud se žalovaná domáhala, aby soud uvedené osoby vyslechl k tomu, jakým způsobem byl dluh žalobkyně vůči , právnická osoba, „uhrazen“, pak měla tvrdit, kdo, kdy a jakým způsobem poskytl plnění k úhradě předmětného závazku žalobkyně (případně označit konkrétní okolnosti vedoucí k zániku tohoto závazku jiným způsobem) a především také uvést okolnosti, z nichž by vyplývalo, že zánik dluhu žalobkyně u , Anonymizováno, vedl k zániku povinnosti žalované zaplatit jí 7 500 000 Kč. Povinnost vylíčit tato tvrzení nemůže nahradit návrh, aby se k těmto (žalovanou nevylíčeným) okolnostem uvedené osoby vyjádřily při provedení navrženého důkazu. Odvolací soud totiž zdůrazňuje, že samotným (hypotetickým) zánikem předmětného dluhu žalobkyně vůči , právnická osoba, . povinnost žalované plynoucí jí z čl. 4.11 SoPCP a z dohody o převzetí dluhu nezanikla. Žalobkyně mohla například svůj úvěr sama splatit. Také v případě, že její dluh k bance by byl bez zaplacen třetí osobou, nevedlo by to bez dalšího právního jednání k zániku předmětného závazku žalované. Pokud by jiná osoba, například žalovanou zmíněné , právnická osoba, , za žalobkyni její dluh bez právního důvodu zaplatily, měly by vůči žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná při jednání před soudem prvního stupně v této souvislosti zmínila dohodu o započtení ze dne 31. 12. 2014 a navrhla, aby soud prvního stupně provedl důkaz dohodou o převzetí dluhu z 24. 11. 2014, na kterou dohoda o započtení odkazuje, čemuž soud 1. stupně nevyhověl (dohoda o převzetí dluhu nebyla soudu prvního stupně a ani odvolacímu soudu předložena). Postup soudu prvního stupně nemá odvolací soud za vadu v řízení. Dohoda o převzetí dluhu z 24. 11. 2014, ve spojení s dohodou o započtení z 31. 12. 2014 nemohla tvrzení žalované o zániku uplatněné pohledávky žalobkyně prokázat. Dohodu o započtení soud k důkazu provedl s komentářem, že jejím předmětem není pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně v řízení domáhá, vůči čemuž se účastníci nevymezili (viz čl. 457, záznam o provedení důkazu listinou na čl. 287 – 290). Tato dohoda, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, skutečně odkazem na dohodu o převzetí dluhu vymezuje jednu z pohledávek žalované, které jsou předmětem započtení. Podstatné ovšem je to, že pohledávky žalované v celkové výši 13 500 000 Kč, ať již je jejich právním důvodem cokoliv, jsou započítávány proti zcela jiným pohledávkám žalobkyně, než je pohledávka na zaplacení 7 500 000 Kč podle čl. 4. 11 SoPCP, která tak provedeným zápočtem zaniknout nemohla. Provedení důkazu dohodou o převzetí dluhu by na tomto závěru nic nezměnilo. Dodat lze, že žalovaná byla účastníkem předmětné dohody o převzetí dluhu a nic jí nebránilo, aby tuto listinu soud předložila. Až před odvolacím soudem žalovaná nově tvrdila, že dluh žalobkyně vůči , právnická osoba, . byl umořen ze zápůjčky, kterou žalované ve výši 12 000 000 Kč poskytla společnost , právnická osoba, ., což prokazuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z 20. 6. 2017,č.j. 31 C 312/2015-132. Odvolací soud provedl důkaz obsahem tohoto rozsudku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit společnosti , právnická osoba, . 13 630 830 Kč na úhradu tvrzené zápůjčky. Nikterak z něj ovšem neplyne, že by se soud zabýval tím, zda poskytnutí půjčky vedlo úhradě závazku žalované vůči žalobkyni. K tomu, že ani případná úhrada dluhu žalobkyně vůči bance sama osobě za následek zánik pohledávky žalobkyně k žalované nemá, se odvolací soud již výše vyjádřil. Veden sdělenými důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně, které v něm ale žádné náklady nevznikly.