64 CO 324/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: anonymizována dvě slova právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 60 355,62 Kč o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 11. 2022, č. j. 10 C 110/2021-147

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 14 393 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 355,62 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a uložila žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 45 138 Kč (výrok II). Pohledávka žalobkyně představuje nárok na smluvní pokutu za dobu od 1. 6. 2019 do 4. 6. 2019 ve výši 0,5 % z ceny díla denně, protože žalovaná nesplnila svoji povinnost zhotovit dílo včas, to je nejpozději do 31. 5. 2019. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla v březnu 2018 uzavřena ústně smlouva o dílo, podle které měla žalovaná provést dokončení a montáž rozestavěné haly a zrekonstruovat správní budovu – výrobnu potahů matrací. Obsahem ústní smlouvy nebyla povinnost k placení smluvní pokuty za porušení povinnosti ani povinnost předat dílo na základě písemného protokolu. Tato ujednání obsahovala následně podepsaná písemná smlouva o dílo, která byla antedatována dnem 20. 3. 2018, ač byla uzavřena v dubnu 2019. Soud uvěřil obraně žalované, že tato písemná smlouva neměla zavazovat smluvní strany, to je účastníky řízení, ale byla vyhotovena žalovanou pouze pro účely řešení pojistné události, kterou oznámila žalobkyně, a pojišťovna požadovala pro její likvidaci písemné vyhotovení smlouvy o dílo. Soud dospěl k závěru, že písemná smlouva o dílo nebyla projevem vůle stran a jednalo se tak o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 552 občanského zákoníku. Pak se k takovému jednání nepřihlíží. Žalovaná nechtěla vyvolat právní následky, které byly obsahem ujednání v písemné smlouvě o dílo. Jednatel žalobkyně také dal najevo, že právnímu jednání nepřikládá žádný význam. Proto například ujednání o protokolárním předání stavby a staveniště zcela ignoroval. Písemnou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu formulářovou. Dovodil, že se nejednalo o novaci původní smlouvy. Pokud by mělo jít o potvrzení původní smlouvy ve smyslu § 1757 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by rozumný podnikatel takový text smlouvy s nově uvedeným ujednáním o smluvní pokutě přijal. Proto soud žalobu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně o tom, že by nešlo o právní jednání z důvodu absence vůle jednajících stran. Smlouvu vyhotovila sama žalovaná, bez přispění žalobkyně do smlouvy vtělila ujednání o smluvní pokutě. Pro řešení pojistné události postačila písemná smlouva mezi žalovanou a jejím subdodavatelem. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jde o formulářovou žalobu, nejde o vztah silnější a slabší strany. Obsah smlouvy, která byla potvrzením původní smlouvy ústní, vyhotovila sama žalovaná, veškeré odchylky ve smlouvě o dílo jsou naprosto běžné, a to včetně smluvní pokuty. Připomněla zásady, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné (§ 574 o. z.), a to, že smlouvy se mají dodržovat. Podle názoru žalobkyně soud prvního stupně popřel základní zásady ústavního práva, pokud dovodil, že smlouva je neplatná v situaci, kdy obsahuje všechny náležitosti. Konečně namítal, že pokud by smlouva byla neplatná, nemůže se této neplatnosti dovolávat žalovaná, která by tuto neplatnost zavinila, protože smlouvu vyhotovila. Navrhovala změnu napadeného rozsudku.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že nelze přičítat žalované k její tíži, že smlouvu vyhotovila. V dubnu 2019 již bylo dílo téměř dokončeno a vyhotovením smlouvy byl vyřízen pouze požadavek pojišťovny pro likvidaci pojistné události spočívající v poškození části střechy, což měli způsobit podle vyjádření jednatele žalobkyně dělníci subdodavatele žalované, právnická osoba anonymizováno. Považovala za nesmyslné a účelové tvrzení žalobkyně, že žalovaný se chtěl zavázat k povinnostem ve smlouvě v době dokončení díla. Výpověď jednatele žalobkyně hodnotil jako účelovou tak, aby odpovídala tvrzením v žalobě. Dovozovala, že nemůže obstát argument žalobkyně, že smlouvy mají být dodržovány a na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, protože k žádnému právnímu jednání nedošlo. Strany si nedohodly žádnou smluvní pokutu ani způsob předání díla až do okamžiku, kdy mezi zástupci obou společností došlo ke konfliktu. Žádná ze stran neměla potuchy o existenci ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo, kterou zástupce žalované stáhnul z internetu, doplnil o jména účastníků, vytiskl a podepsal pouze za účelem řešení pojistné události. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

5. Podstatou sporu byl nárok na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 1. 6. do 4. 6. 2019 za porušení povinností žalovanou, která nepředala dílo včas, vyplývající z písemné smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky a datované dnem 20. 3. 2018. Podle této smlouvy měla žalovaná dílo dokončit do konce května 2019 a předat dílo žalobkyni na základě písemného předávacího protokolu podepsaného objednatelem (žalobkyní). Proto se soud prvního stupně správně zabýval projevem vůle účastníků vnesených do písemné smlouvy o dílo, která následovala po jejich ústní smlouvě uzavřené hned na počátku zhotovování díla, to je v březnu 2018. Tato ústní dohoda podle souhlasného tvrzení účastníků ujednání o způsobu předání díla na základě předávacího protokolu a ujednání o smluvní pokutě za porušení této povinnosti, neobsahovala. Zdánlivost (nicotnost) právního jednání nastává přímo ze zákona a soud ji vezme v úvahu vždy, jakmile vyjde najevo, aniž by bylo zapotřebí, aby se jí někdo z účastníků dovolal, nebo na ji jinak poukazoval. V daném případě byl podle tvrzení žalované důvodem zdánlivého jednání (tedy jednání vzbuzujícího pouze zdání, že jde o právní jednání, k němuž se podle zákona nepřihlíží, a na které se tedy hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo), nedostatek projevu vůle jednajících k tomu, aby je smlouva zavazovala. To je jednání učiněné za okolností, z nichž je zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny.

6. V projednávané věci podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými souhlasí i soud odvolací, písemnou smlouvu vyhotovil žalovaný na výzvu anonymizována dvě slova k řešení pojistné události nahlášené žalobkyní. Podle vyjádření pojišťovny mělo dojít k pojistné události 29. 8. 2018 a pojišťovna dopisem ze dne 4. 9. 2018 vyzývala jednatele subdodavatelské firmy právnická osoba o zaslání smlouvy o dílo, na jejímž základě pojištěný prováděl činnost, při které došlo ke vzniku újmy, včetně jejího vyjádření k odpovědnosti za škodu. Společnost na výzvu zřejmě nereagovala. Dopis poslal jednatel žalované elektronickou poštou 2. 12. 2018 svému zástupci a jednateli žalobkyně. Následoval další dopis pojišťovny ze 17. 4. 2019, jehož obsahem je sdělení, že ke škodě ještě nebyly předloženy doklady, a to zejména smlouva o dílo, na jejímž základě pojištěný (právnická osoba) prováděl činnost, při které došlo ke vzniku újmy, a uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným (žalobkyní). K této výzvě proto jednatel žalované vytiskl vzor smlouvy o dílo z veřejně dostupné aplikace ve dvojím vyhotovení, doplnil smlouvy o označení účastníků a předmět smlouvy, a to jak ve vztahu mezi účastníky, tak i mezi žalovanou a jejím subdodavatelem, právnická osoba, anonymizováno. Je zcela logické, že vyhotovil smlouvu o dílo nejen se svojí subdodavatelskou firmou, která dílo prováděla, ale i smlouvu mezi účastníky, protože samotná smlouva se subdodavatelem a žalovanou by nevedla ke zjištění odpovědnosti ve vztahu k žalobkyni jako poškozené. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zhodnotil provedené důkazy, dospěl k takovému skutkovému závěru, s nímž je ve shodě i soud odvolací. S tímto skutkovým zjištěním korespondují i další okolnosti, to je doba, kdy k podpisu písemné smlouvy došlo. Stalo se to nejdříve v dubnu 2019 (po dopisu anonymizována dvě slova), kdy dílo bylo v podstatě ukončeno, byť s vadami vyknutými při říjnové kolaudaci, nicméně nebyl důvod potvrzovat si ústní obsah původní smlouvy uzavřené na počátku zhotovování díla v této době, kdy z obsahu spisu není zřejmé, že by žalovaný dával najevo svoji obavu, že dílo nebude provedeno včas. Ostatně z výpovědi svědka jméno příjmení, jednatele společnosti právnická osoba vyplynulo, že dílo bylo dokončeno již koncem roku 2018, pak se čekalo na dokončení prací subdodavatelů žalobkyně a teprve pak se mohla právnická osoba anonymizováno. vrátit na staveniště, odstranit vytýkané vady a dílo zcela dokončit. V tomto směru odvolací soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že důvodem vyhotovení písemné smlouvy bylo to, že mezi účastníky došlo přibližně v srpnu 2018 ke konfliktu, žalobkyni se nelíbilo zhotovené dílo a proto když jednatel žalované předložil v dubnu 2019 jednateli žalobkyně smlouvu, která se mu zdála vyvážená, tak ji podepsal a to i proto, že mu zajišťovala lepší pozici. Takové tvrzení logicky nenavazuje na zjištěný skutkový stav založený na obraně žalované společnosti. Podle obsahu spisu a tvrzení žalované společnosti vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení smluvní pokuty teprve v dubnu 2020, rok po podpisu smlouvy o dílo, v návaznosti na to, že žalovaná požadovala doplacení ceny díla ve výši 152 412 Kč a žalobkyně reagovala vyúčtováním smluvní pokuty a dlužnou částku z ceny díla započítala na svoji pohledávku za žalovanou představující smluvní pokutu. Ostatně v dopise z 15. 11. 2019 (to je půl roku po podpisu smlouvy) psal jednatel žalobkyně jednateli žalované, že dokončení stavby včetně kolaudace mělo být v říjnu 2018 (ač smlouva uvádí termín 5/ 2019), uvádí vady, které požaduje odstranit a které jsou odlišné od vad uváděných v žalobě, poukazuje na zničenou střechu a vyzývá k dohodě. Ani v tomto dopise se nezmiňuje o svém smluvním nároku na pokutu při nesplnění sjednané povinnosti. Proti takto zjištěnému skutkovému stavu zůstává zcela osamocena výpověď jednatele žalobkyně jméno příjmení. Zdržení stavby pro šetření pojišťovny a dokončení práce dalšími subdodavateli žalobkyně, nelze přičítat prodlení žalované společnosti. Stejně tak je nevěrohodné jeho tvrzení, že další vady (vjezdová vrata, prohnuté sádrokartony) neuváděl při kolaudaci proto, že s kolaudační komisí nechodil, jen pak protokol podepsal. Také tvrzení jednatele žalobkyně, že jednatel žalované, jméno příjmení, potřeboval smlouvu v písemné formě, a vyzýval jednatele žalobkyně, aby smlouvu ani nečetl, jen aby ji podepsal, nasvědčuje tomu, že písemné znění smlouvy bylo vyhotovené skutečně v souvislosti s likvidací pojistné události nahlášené žalobkyní a nikoliv jako potvrzení ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky v březnu 2018. Nelze sice přehlédnout, že jednatel žalované nečinil úkony s pečlivostí řádného podnikatele, jednal lehkovážně, ale nicméně s cílem poskytnout doklady pro plnění pojišťovny ve prospěch žalobkyně.

7. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jednání, jehož předmětem byl obsah písemné smlouvy o dílo, je jednáním zdánlivým, protože nesplňuje zvláštní náležitost stanovenou v § 551 občanského zákoníku, to je projev vůle, který přestavuje samu podstatu právního jednání. Jde o vadu, kterou nelze napravit jiným způsobem, než právním jednáním, které takovou vadou stiženo není. Takové jednání v písemné formě nemohlo vyvolat zamýšlené právní následky. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu zamítl, považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za věcně správné. Odvolací soud nezjistil ani další vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zde má na mysli, důkazy, které byly označeny účastníky, a soud prvního stupně je neprovedl. Důkazy výslechem svědků o vadách na střeše objektu či znalecký posudek o vadách díla, jsou důkazy, které neprokazují tvrzení podstatná pro rozhodnutí o nároku uplatněném žalobkyní v tomto řízení. Vzhledem k závěru odvolacího soudu jsou zcela nadbytečné úvahy soudu prvního stupně o použití ustanovení § 1757 občanského zákoníku stejně jako o tom, zda dílo bylo předáno či nikoliv.

8. Žalobkyně v odvolání namítala, že se žalovaná nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy, pokud ji sama způsobila tím, že vadnou smlouvu vyhotovila. Tento argument není akceptovatelný. Výhradu lze uplatnit pouze v případech relativní neplatnosti právního jednání a nikoliv v případech jednání zdánlivého, ke kterému se nepřihlíží, tedy jako by k němu nedošlo. To samé platí i v případě dodržování zásad o tom, že smlouvy mají být dodržovány a na jednání je třeba hledět spíše jako na platné. Tyto zásady jsou nepochybně důležitou a soudem aprobovanou součástí právního řádu, nicméně v daném případě nejde o platnost či neplatnost smlouvy, ale o tzv. zdánlivé jednání, jehož následky nemohly nastat. Souhlasit s odvolatelem jde v tom, že nešlo o žalobu formulářovou, jak uváděl soud prvního stupně, avšak tento závěr nemůže nic změnit na výsledku projednávané věci. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 540 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné z obec do obec a zpět 3 615 Kč, náhrada za promeškaný čas 600 Kč, náhrada za DPH 2 497,95 Kč, celkem 14 393 Kč. Proti tomuto rozsudku lze ze splnění podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Chebu k Nejvyššímu soudu v Brně.