10 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: zaplacení 60 355,62 Kč <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 355,62 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.</b> II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované částku 45 138 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou podepsala dne 20. 3. 2018 písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž rozestavěné haly a rekonstrukce správní budovy - výrobna potahů matrací. Podle čl. III. předmětné smlouvy mělo být dílo zhotoveno do 05/ 2019, tedy nejpozději do 31. 5. 2019. Dílo ovšem žalobkyni doposud nebylo žalovanou předáno. Vzhledem k tomu, že nebylo dílo dosud provedeno, má žalobkyně v souladu se čl. VII. bodu 1 smlouvy o dílo nárok požadovat po žalované uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení z důvodu nedodržení dohodnutých termínů plnění. Žalobkyně touto žalobou požaduje po žalované uhrazení smluvní pokuty za období 1. 6. 20119 - 4. 6. 2019, tedy částku ve výši 60 355,62 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části. Především je nutné uvést, že smlouva o dílo, kterou žalobkyně argumentuje v žalobě datovaná 20. 3. 2018 je sice podepsaná statutárním zástupcem žalované, nicméně rozhodně není projevem vůle při uzavírání smlouvy o dílo. Původně byla totiž smlouva o dílo uzavřena toliko ústně, kdy předmětem této ústní smlouvy o dílo, bylo dokončení již rozestavěné haly a rekonstrukce správní budovy. Obsahem smlouvy o dílo nebylo žádné ujednání o smluvní pokutě, nebylo dohodnuto, kdy přesně bude dílo dokončeno a jak dokončené dílo bude předáno. V této souvislosti je nutné zmínit, že statutární zástupci obou společností byli kamarádi, měli k sobě velice blízko, vše bylo řešeno s absolutní důvěrou a nebylo nutné sepisovat žádné smlouvy, či dokonce sjednávat v těchto smlouvách jakékoliv smluvní pokuty. Písemná smlouva o dílo byla následně uzavřena pouze„ pro forma“, a to z důvodu, že subdodavatel, [právnická osoba] s. r. o., uplatnila vůči pojišťovně nárok na pojistné plnění z titulu vzniklé škody na střeše budovy, která byla způsobena jeho montážními dělníky a pojišťovna v rámci likvidace škody požadovala písemné smlouvy o dílo k doplnění pojistné události, aby mohla škodu likvidovat. Smlouva o dílo tak nebyla uzavřena platně, když se jedná zcela jednoznačně o nicotná právní jednání, neboť k uzavření takové smlouvy absentovala vážná vůle obou stran a byla podepsána prakticky formulářová verze smlouvy o dílo. Tuto skutečnost jednoznačně prokazuje fakt, že smlouva o dílo byla podepsána v lednu roku 2019, tedy v době, kdy již dílo bylo takřka dokončeno. Dílo bylo předáno konkludentně a statutární zástupci žalobkyně i žalované byli přítomni i u kolaudačního šetření dne 1. 10. 2019.

3. Před vynesením tohoto rozsudku Okresní soud v Chebu rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 10 C 110/2021-105 tak, že žalobu zamítnul. Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 64 Co 142/2022-124 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že v rozhodnutí Okresního soudu v Chebu absentuje základ, ze kterého soud vyšel při závěrech o právním posouzení projednávaného vztahu. Dále Krajský soud v Plzni zaujal stanovisko i k závěrům soudu prvního stupně o zjištěném skutkovém stavu, jimiž se soud dále zabývá.

4. Soud zaslal účastníkům přípis dne 12. října 2022, v němž uvedl, že jak je zřejmé z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, byl rozsudek zrušen pouze z procesních vad, které lze odstranit jen vyhlášením nového rozsudku. S ohledem na zákonnou koncentraci řízení podle § 118b OSŘ není již zřejmě možné očekávat novoty ohledně skutkových tvrzení, ani ohledně dokazování, a s ohledem na to, že dosavadní dokazování postačuje k rozhodnutí ve věci a i s ohledem na to, že právě z těchto důvodů lze očekávat vyhlášení obsahově stejného rozsudku, v jehož písemném vyhotovení budou pouze odstraněny vytknuté vady, je možné postupovat podle § 115a OSŘ a tedy o věci v dalším řízení rozhodnout bez nařízeného jednání. K tomuto postupu, tedy aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, zaslali účastníci výslovný souhlas.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla v měsíci únoru/březnu 2018 uzavřena ústní smlouva o dílo. Žalovaná se smlouvou zavázala provést pro žalobkyni práce související s dodávkou i montáží rozestavěné haly a rekonstrukce správní budovy„ výrobna potahů matrací“. V uzavřené ústní smlouvě o dílo si účastníci nesjednali žádnou smluvní pokutu při nedodržení termínů či jakoukoliv jinou smluvní pokutu. Toto má soud za prokázané z obou účastnických výslechů a z výslechu svědka [celé jméno svědka]. Dílo mělo být určeno projektovou dokumentací, která byla vyhotovena v roce 2002, avšak z účastnického výslechu jednatele žalované a z výslechu svědka [celé jméno svědka], vyplynulo, že v době stavby tj. v roce 2018, již mnoho věcí z nich nešlo použít, neboť projekt neodpovídal aktuálním platným normám anebo to tam ani nebylo uvedeno, a tak se vše domlouvalo ústně. Tomuto odpovídá i dokumentace k žádosti o stavební povolení (příloha [číslo] ke Smlouvě o dílo), když jednatel žalobkyně při jednání k dotazu soudu, kolik je naprojektovaná výška pro vjezd automobilu v dokumentaci k žádosti o stavební povolení, uvedl, že v této dokumentaci toto uvedeno není. Toto uvedl přes to, že ve smlouvě v čl. 2 bod II je uvedeno, že„ dílo je určeno projektovou dokumentací“. V písemné smlouvě o dílo je v čl. III. bod 2 je uvedeno, že„ objednatel předá protokolárně zhotoviteli staveniště do 30. 3. 2018“. Staveniště nebylo protokolárně předáno, což má soud opět za prokázané z obou účastnických výslechů a ze svědeckého výslechu svědka [celé jméno svědka]. V písemné smlouvě o dílo je předání díla upraveno v č. III odst. 3, kde je uvedeno:„ Smluvní strany sjednávají, že za ukončení díla (stavby) se považuje písemné předání díla zhotovitelem a jeho písemné převzetí objednatelem ve smyslu čl. VI, bodu 2) této smlouvy a dále v čl. VI., odst. 4, kde je uvedeno:„ Za předání díla považují smluvní strany písemné předání díla zhotovitelem a jeho písemné převzetí objednatelem ve smyslu bodu 2) tohoto článku“. V čl. VI. bod 2) smlouvy o dílo je uvedeno:„ Objednatel je povinen ve sjednané době dílo převzít v místě provádění díla a potvrdit podpisem předávacího protokolu správnost a úplnost provedeného díla. V předávacím protokolu bude také uveden seznam eventuálně zjištěných vad a nedodělků s termínem jejich odstranění“. Z emailu ze dne 15. 11. 2019 má soud za prokázané, že jednatel žalobkyně zaslal tento jednateli žalované s tím, že v něm uvedl vady díla (seznam zjištěných vad), tj. malby místy provedené jedním nátěrem-prosvítají šedá místa, odlupující se barva na zdech pod stropní konstrukcí, nedokončená dvířka pod rozvaděčem, nedosypaný okapový žlábek u zdi krčku, špatně provedený zásyp venkovní zámkové dlažby. V emailu jednatel žalobkyně dále uvádí, že mu jednatel žalované říkal, že tato faktura je poslední a tudíž by vše mělo být hotovo. V čl. VII Smlouvy o dílo je stanoveno, že„ zhotovitel se zavazuje při nedodržení dohodnutých termínů vč. vyklizení staveniště zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení“. Z provedených důkazů dále vyplývá, že [právnická osoba] s. r. o., uplatnila vůči pojišťovně nárok na pojistné plnění z titulu vzniklé škody na střeše budovy, která měla být způsobena jejími dělníky a pojišťovna v rámci likvidace škody požadovala písemné smlouvy o dílo k doplnění pojistné události, aby mohla škodu likvidovat. Na což reagovala žalovaná tím, že tyto vyhotovila. Z upomínky k úhradě dlužné částky ze dne 9. 4. 2020, jež zaslala žalobkyně žalované, vyplývá, že vzhledem k tomu, že dílo nebylo dosud zhotoveno, uplatněný nárok žalované ze dne 26. 3. 2020 na částku 152 412 Kč žalobkyně neuznává, když naopak započítává své pohledávky. Z účastnického výslechu žalované, z výslechu svědka [celé jméno svědka], z doložených faktur a z emailové komunikace mezi stranami má soud za prokázané, že žalobkyně dlužila žalované částku 298 953,50 Kč, vyfakturovanou fakturou č. 2019 ze dne 20. 8. 2019, splatnou dne 30. 8. 2019 za odvedenou práci na základě výše uvedené smlouvy o dílo a že jednatel žalované s jednatelem žalobkyně jednali o možných splátkách této částky. Následně žalobkyně na účet žalované dne 3. 1. 2020 uhradila částku 80 696,50 Kč. Zbývající dlužnu částku ve výši 218 257 Kč žalobkyně neuhradila, avšak následně žalobkyně začala vymáhat finančně naprosto totožnou částku, jakou měla uhradit, tj. částku 218 257 Kč, po žalované a to na základě faktury č. 2019 ze dne 21. 1. 2020. Z cenové nabídky č. [anonymizováno] [číslo] a z vyjádření účastníků vyplývá, že dne 20. 7. 2018 přišla jednateli žalobkyně k jeho poptávce cenová nabídka na vchodové dveře a garážová vrata a že tyto jednatel žalobkyně poptával a následně i sám objednal.

6. Jednatel žalobkyně se k věci vyjádřil tak, že protistrana se snaží vyhnout své zodpovědnosti za dílo. Dále uvedl, že smlouva byla sjednána ústně před začátkem zahájení stavby. K dotazu soudu sdělil, že v ústní smlouvě o dílo si účastníci mezi sebou nesjednali žádnou smluvní pokutu. Následně mu jednatel žalované oznámil, že smlouvu potřebuje v písemné formě, tak jí převedl v podstatě do písemné podoby. Smlouvu mu k podpisu přivezl pan [celé jméno svědka] a jednatel žalované. K dotazu soudu uvedl, že staveniště nepředal protokolárně, ale pouze ústně. Dále uvedl:„ on nebyl protokol o předání staveniště, protože v tý době jsme se bavili v ústní rovině.“ K dotazu sdělil, že vady co byly uvedeny u kolaudace, tak již byly odstraněny. Dále sdělil, že netuší, proč v emailu, ve kterém uváděl vady, neuvedl další vady, které nyní namítá a část faktury zaplatil proto, že platil i veškeré předešlé faktury. Ohledně garážových vrat se vyjádřil tak, že když byly stavební otvory začištěné, objednal si dveře i garážová vrata. Současně uvedl, že je pro něj podstatnou vadou to, že podlaha v garáži má jinou výšku a nemůže tak zásobovat.

7. Jednatel žalované v účastnické výpovědi uvedl, že součástí ústní smlouvy v žádném případě nebylo ujednání o smluvních pokutách. O smluvních pokutách se vůbec nebavili, bavili se o tom, že dílo se udělá podle pokynů pana [příjmení] (jednatele žalobkyně) tak, aby to jemu vyhovovalo na nový záměr, protože projektová dokumentace byla dělaná v roce 2002 a mezi tím se samozřejmě změnily priority a změnily se tam dispozice. V době, kdy pan [celé jméno svědka] začal řešit pojistnou událost, stáhnul si z internetu smlouvu o dílo jako typovou smlouvy, neboť pojišťovna chtěla doložit písemný smluvní vztah. Proto existují dvě typově identické smlouvy. Dále uvedl, že staveniště nebylo protokolárně předáno. Předali si to tak, že s panem [celé jméno svědka] a panem [příjmení] si to prošli, koukli se, jak je to a na základě toho spočítali ty práce, které tam chybí, protože nikde nebyla žádná dokumentace o tom, co je uděláno a co není uděláno. Následně on stavbu předal také ústně, několikrát si jí prošli a řekli si, co se má dodělat. Uvedl, že z poslední faktury mu jednatel žalobkyně zaplatil toliko 1/3 financí a zbytek co měl zaplatit, tak naopak na tuto částku do halíře přesně vystavil žalované fakturu. Dále jednatel žalované uvedl, že naprojektovaná výška pro vjezd automobilu, jež vlastnila žalobkyně, byla problém již v okamžiku, kdy rozdělanou stavbu převzala žalovaná do své práce. Žalovaná pracovala dle dokumentace předložené žalobkyní, na problém žalobkyni upozornila. Z protokolu o kolaudaci je zřejmé, že stavba byla schopná užívání. Dále uvedl, že žalovaná nebyla schopna fyzicky zajistit předání díla v určitém termínu, na čemž nebyli ani domluveni, neboť žalovaná neměla možnost operovat s časem dodávky ostatních subdodavatelů. Žalovaná dodávala toliko stavební část, žalobkyně si samostatně sjednala všechno další jako elektriku, vodu, kanalizaci a další řemesla. Žalovaná měla stavbu hotovou již v květnu 2019, dále se čekalo na dokončení prací dalších subdodavatelů a až poté, tj. v říjnu 2019, byla kolaudace.

8. Svědek [celé jméno svědka] při svém svědeckém výslechu uvedl, že veškerá konverzace probíhala vždy ústně, smluvní pokuta za nepředání díla domluvena nikdy nebyla. Jednatel žalobkyně neměl žádné námitky, žádné další vady vytknuty nebyly, jinak by ani nemohlo být požádáno o kolaudaci. Svědkyně [celé jméno svědkyně] z [stát. instituce], z odboru výstavby a územního plánování, uvedla, že v říjnu 2019 stavbu zkolaudovali. Uvedla, že si nevšimli, že by v rozporu s projektovou dokumentací byly provedeny vjezdy do garáže a že nikdo nic takového ani nenamítal. Dále uvedla, že řeší veškeré závady bránící v užívání stavby a estetické věci řeší podle toho, o jakou estetickou věc se jedná, zvlněné podhledy by zřejmě řešili. Dále uvedla, že jednatel žalobkyně byl při kolaudaci přítomen a ničeho nenamítal.

9. Svědek [celé jméno svědka] vedoucí odboru výstavby a územního plánování [stát. instituce], uvedl, že si nevšiml zvlněných sádrokartonů, na stavbě byly nějaké nedodělky a ty byly odstraněny. K dotazu sdělil, že se zabývají všemi vadami, tj. těmi, které brání i nebrání vydání kolaudačního rozhodnutí. Konstatoval, že stavba byla plně dokončena.

10. Při jednání dne 23. 2. 2022 soud zamítnul návrh na provedení důkazů- znaleckým posudkem, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], spisem pojišťovny o škodní události, ohledání místa díla a fotografiemi na č. l. 71-86 spisu. Přičemž soud dospěl k závěru o nadbytečnosti jejich provedení vzhledem k tomu, že tyto důkazy neprokazují žádné rozhodné skutečnosti s ohledem na to, že již výše provedené důkazy svědčily o nedůvodnosti podané žaloby, a tak nebylo potřeba provádět další dokazování.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Především je nutné uvést, že písemná smlouva o dílo datovaná dnem 20. 3. 2018 nebyla a není projevem vůle stran při uzavírání smlouvy o dílo, když v souladu s ustanovením § 552 ObčZ nejde o právní jednání, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle, když v souladu s ustanovením § 554 ObčZ se u písemně uzavřené smlouvy jedná o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží. Pokud jednající nemá vůli způsobit právní následky, tedy pokud nechce, aby jeho jednání vyvolalo následky, které jsou obsaženy v projevu vůle, není projevená vůle vážná. U písemně vyhotovené smlouvy o dílo mezi účastníky jde o zdánlivé právní jednání v souladu s ustanovením § 552 ObčZ, protože vůle nesměřovala k tomu, aby strany byly touto písemnou smlouvou vázány. O simulaci jde tehdy, když jednající právní jednání učinit nechce, ale navenek předstírá, že je činí. Simulace je vždy vědomá, jejím cílem je navenek vzbudit dojem, že určité právní jednání existuje, přestože ve skutečnosti nemá jednající v úmyslu takové právní jednání provést. Původně byla smlouva o dílo uzavřena toliko ústně, kdy předmětem této ústní smlouvy o dílo, bylo dokončení již rozestavěné haly a rekonstrukce správní budovy. Jednatelé stran, jež ústně uzavřeli smlouvu o dílo, byli kamarádi a měli blízký přátelský vztah. Jednali proto spolu s naprostou důvěrou a obsahem smlouvy o dílo nebylo žádné ujednání o smluvní pokutě ani nebylo dohodnuto, jak dokončené dílo bude převzato, předáno, když vzhledem k jejich vztahům toto považovali za nadbytečné. To, že písemná smlouva nebyla projevem vůle účastníků a měla toliko vzbudit dojem, že určité právní jednání existuje a že tedy jde o zdánlivé právní jednání je zřejmé i z toho, že dle písemné smlouvy mělo být žalobkyní žalované dílo protokolárně předáno do 30. 3. 2018, apod., což se nestalo, a staveniště nikdy nebylo protokolárně předáno. Sám jednatel žalobkyně při jednání uvedl, že„ nebyl protokol o předání staveniště, se bavili v ústní rovině“. Žalovaná nechtěla vyvolat právní následky, které byly obsahem formálně projevené písemné smlouvy o dílo, a projevená vůle tedy není vážná. Z komentáře C. H. Beck Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1755 - 1759: J. Handlar k ustanovení § 552 ObčZ vyplývá, že:„ Podle teorie vůle je třeba vycházet ze skutečné vůle jednajícího, proto platí, že pokud zde není vůle jednajícího způsobit právní následky, není zde ani právní jednání.” Jednatel žalobkyně dal najevo, že právnímu jednání v podobě písemně uzavřené smlouvy nepřikládá žádný význam, když jednotlivá ustanovení, jako například protokolární předání stavby, apod., zcela ignoroval. To muselo být zřejmé oběma stranám, i přesto, že žalovaná byla v postavení podnikatele a měla být tedy více obezřetná, avšak s ohledem na úroveň vzájemných vztahů (jednatelé společností byli přátelé), nemohla očekávat dobrověrně, že druhá strana bude chtít plnění z takto stanovené smluvní pokuty. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že subdodavatel, [právnická osoba] s. r. o., uplatnila vůči pojišťovně nárok na pojistné plnění z titulu vzniklé škody na střeše budovy, a pojišťovna v rámci likvidace škody požadovala písemné smlouvy o dílo. Jednatel žalované tak vyhotovil dvě úplně identické smlouvy vystavené pouze a jen z důvodu pojistné události pro pojišťovnu, jednak mezi žalovanou a žalobkyní a jednak mezi žalovanou a [právnická osoba] s. r. o. U písemně uzavřené smlouvy o dílo absentovala vážná vůle obou stran a byla podepsána toliko formulářová verze smlouvy o dílo. To, že se jedná o formulářovou smlouvu je zřejmé, když toto jednak vyplývá z účastnických výslechů a dále v záhlaví smlouvy je, že byla sjednána v souladu s ustanovením § 2568 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak v čl. XI. Závěrečných ustanovení odst. 1 je uvedeno, že se právní vztahy touto smlouvou neupravené řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jenž byl účinný do 31. 12. 2013 a jímž se v době uzavření smlouvy tak již nešlo řídit. Sám jednatel žalované uvedl, že si tento„ vzor“ smlouvy stáhl z internetu. Písemná smlouva o dílo byla navíc podepsána na přelomu roku 2018 2019, tedy v době, kdy již dílo bylo částečně hotovo. Současně byla ze stejných důvodů podepsána identická smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] s. r. o., kde je ve smlouvě uvedena toliko jiná částka. Je zřejmé, že se v žádném případě nejednalo o novaci smlouvy v souladu s ustanovením § 1902 ObčZ, ale mělo se jednat o písemné stvrzení původní smlouvy. Nalézací soud je toho názoru, že o novaci jít nemohlo, když k tomu nesměřovala, a ústně sjednaná smlouva o dílo neměla být zrušena a nahrazena písemnou smlouvou o dílo ani ústně sjednaná smlouva o dílo neměla obstát vedle písemně sjednané smlouvy o dílo. To vyplývá ze všech provedených důkazů a je to i zcela zřejmé z toho, že dílo bylo ve chvíli podpisu písemné smlouvy téměř hotovo. V souladu s ustanovením § 1757 odst. 2, 3 ObčZ soud posoudil závažnost odchylek uvedených v potvrzení ve vztahu k obsahu ústně uzavřené smlouvy o dílo a dospěl k závěru, že odchylky uvedené v písemné smlouvě mění skutečný obsah smlouvy podstatným způsobem a jsou takového rázu, že by je rozumný podnikatel neschválil. V komentáři C. H. Beck Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 2054), 1. vydání, 2014, s. 180 - 185: M. Hulmák, k § 1757 odst. 1 ObčZ se uvádí:„ Zákon nestanoví, které odchylky jsou nepodstatné a které jsou již nepodstatné. Již v souvislosti s výkladem § 1740 odst. 3 bylo upozorněno na možnou inspiraci v čl. 19 odst. 3 CISG (Úmluva OSN o smlouvách a mezinárodní koupi zboží). Podle tohoto článku dodatky nebo odchylky, které se týkají zejména kupní ceny, placení, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů, se považují za podstatnou změnu podmínky nabídky. Jde však pouze o demonstrativní výčet. Rozhodujícím je kritérium hypotetického neschválení rozumným podnikatelem. Nepodstatné odchylky budou takové, které by rozumný podnikatel schválil.” Soud je toho názoru, že žalobkyně jednala nepoctivě (což dokazuje nejen to, že po vystavení faktury žalovanou žalobkyni, vystavila žalobkyně žalované fakturu na totožnou částku, když pokud by tomu opravdu tak bylo, proč to neučinila dříve), obsah potvrzení se podstatným způsobem lišil od skutečného obsahu, nešlo o věrné zachycení obsahu ústně sjednané smlouvy o dílo a rozumný podnikatel by takové změny neschválil. Účelem rozhodně nebylo sjednání si nových vzájemných práv a povinností, což má soud za prokázané z provedeného dokazování. Je nesporné, že ústně sjednaná smlouva o dílo neobsahovala ujednání o smluvní pokutě ani ujednání o ukončení a předání díla a písemná smlouva tak nebyla rozhodně pravým projevem vůle účastníků ani její novací.

12. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že i pokud by dospěl k opačnému závěru a tedy, že byla projevena vážná vůle stran při podepsání smlouvy o dílo, tak ani tehdy by žalobkyně neměla nárok na smluvní pokutu, neboť dílo bylo dle názoru nalézacího soudu řádně dokončeno a předáno a nárok na smluvní pokutu tak nevznikl. V dané věci platí v souladu s ustanovením § 2604 ObčZ, že dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2605 ObčZ, je pak dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednal je pak povinen převzít dílo i s výhradami nebo bez výhrad. V písemné smlouvě o dílo bylo sepsáno, že dílo bude ukončeno 5/ 2019. Současně bylo v písemné smlouvě o dílo stanoveno, že objednatel předá protokolárně zhotoviteli staveniště do 30. 3. 2018. V řízení bylo prokázáno, že staveniště nebylo zhotoviteli předáno protokolárně do 30. 3. 2018 a tedy ani dílo nemuselo dle názoru soudu být ukončeno do konce května 2019, když by to časově neodpovídalo. Stavební práce od žalované přesto byly hotové v prosinci 2018, následně na stavbě pracovali subdodavatelé sjednaní žalobkyní a po jejich odchodu na podzim roku 2019 dodělala žalovaná nedodělky, které tam vznikly po práci subdodavatelů. Dílo bylo tedy předáno konkludentně v říjnu 2019, nicméně datum předání díla bylo odvislé od subdodávek, když žalovaná nemohla zajistit předání celkového díla v dřívějším termínu, s ohledem ne nemožnost operovat s časem dodávky subdodavatelů zajištěných žalobkyní. Následně proběhlo kolaudačního šetření dne 1. 10. 2019 a při tomto byly do protokolu sepsány nedodělky, které byly vzápětí žalovanou odstraněny. Dle tvrzení jednatele žalované nedodělky nebyly součástí smlouvy o dílo, které měla provést žalobkyně, ale byly prováděny jinými subdodavateli, které si najala přímo žalobkyně, a které měla žalobkyně nasmlouvány napřímo bez účasti žalované. Vady, které uplatňovala žalobkyně v rámci soudního řízení, vyjma předžalobní upomínky, nikdy dříve nebyly zmíněny, což je zřejmé i z emailu jednatele žalobkyně ze dne 15. 11. 2019, kde popisuje vady díla. Když byly hotové stavební otvory na vrata, objednal jednatel žalobkyně vrata, což je s podivem, pokud namítal, že mu vjezd brání v užívání, tak nebylo důvodné objednávat vrata, na jím namítaný chybně udělaný vjezd. Navíc je soud toho názoru, že se jednalo od počátku o zjevnou skutečnost, na kterou byla žalobkyně upozorňována. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] a Ing. [celé jméno svědka] je zřejmé, že při předání stavby nebyly v místnostech zvlněné podhledy a nedodělky co tam byly, byly následně odstraněny. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] také uvedl, že stavba byla plně dokončena. Soud má tedy za prokázané i to, že dílo bylo žalovanou žalobkyni řádně předáno. Nedodělky, respektive vady, na které následně poukazovala žalobkyně, nebyly v protokolu o kolaudaci uvedeny, ačkoliv svědci paní [celé jméno svědkyně] a pan [celé jméno svědka] uvedli, že toto by do kolaudačního protokolu jistě uvedli. To že stavba byla řádně předána, má soud za prokázané i z výslechu svědka [celé jméno svědka]. V rámci dokazování se soudu jeví spíše nekorektní chování žalobkyně, když například po obdržení faktury a žádosti žalobkyně o splátky se součet zápočtové faktury vystavené žalovanou žalobkyni přesně shodoval s tím, co následně vyúčtovala žalobkyně žalované. Je také s podivem, když žalobkyně nyní jako nepřekonatelnou vadu spatřuje ve výšce podlahy, tak přesto, když byly hotové stavební otvory na vrata, objednal jednatel žalobkyně dveře a garážová vrata, když namítal, že mu vjezd brání v užívání, tak nebylo důvodné objednávat vrata, na jím namítaný chybně udělaný vjezd.

13. Nutno dále podotknout, že soud se ztotožňuje i s názorem žalované, že žalovaná požadovala doplatit cenu díla a ze strany žalobkyně bylo přislíbeno doplatit tuto nejpozději ve třech splátkách po 100 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem listopadem 2019 a poslední splátka měla být zaplacena v lednu 2020. Žalobkyně dne 3. 1. 2020 zaplatila na konečnou fakturu č. 2019 ze dne 20. 8. 2019, splatnou dne 30. 8. 2019, částku 80 696,50 Kč, a to přesto, aniž by zdůvodnila, proč hradí takto sníženou částku. Částečnou úhradou této faktury tak dle názoru nalézacího soudu došlo k uznání celého závazku v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 ObčZ.

14. Z výše uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty a žaloba byla v celé výši zamítnuta. Nalézací soud je toho názoru, že bylo dostatečně prokázáno a důkladně zdůvodněno, z jakých důvodů byla žaloba v plné výši zamítnuta. Na závěr tak soud poukazuje na ustanovení § 556 odst. 2 ObčZ, kdy soud přihlédnul k praxi zavedené mezi stranami v právním styku (tedy že vše bylo od počátku domlouváno v ústní rovině a na přátelské úrovni), tomu co právnímu jednání předcházelo (tedy ochota žalované pomoci žalobkyni s rozestavěnou stavbou, bez nutnosti sjednání písemné smlouvy o dílo, písemného předání stavby, apod.) i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (tedy z chování stran, které následovalo po uzavření smlouvy, z plnění předmětu smlouvy, z vytknutí vady, apod.) Na daný případ zcela dopadá ustanovení komentáře C.H.Beck, Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1767 - 1775: J. Handlar k § 556 ObčZ, že„ U následného jednání stran také existuje reálné riziko, že konkrétní následné jednání nebude vyjadřovat úmysl stran (či některé z nich), který zde byl v době smlouvy, ale pouze subjektivní pohled dotčené osoby, často ovlivněný následným vývojem událostí či motivovaný snahou vykládat smlouvu„ ve svůj prospěch“. Také u následných jednání stran je proto třeba zvažovat, nakolik skutečně vypovídají o společném úmyslu stran či úmyslu některé strany, který zde byl již v době uzavření smlouvy či provedení právního jednání.“ Soud je toho názoru, že následné jednání žalobkyně nevyjadřovalo úmysl stran, který zde byl v době uzavření ústní smlouvy o dílo.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalované spočívaly v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 za 7 úkonů právní služby po 3 540 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis odporu a jeho odůvodnění, 3. vyjádření z 26. 7. 2021, 4. jednání u OS v Chebu dne 1. 12. 2021 – 2 úkony, 5. vyjádření z 9. 12. 2021, 6. jednání u OS v Chebu dne 23. 2. 2022), celkem ve výši 24 780 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za 7 výše uvedených úkonů po 300 Kč, podle § 13 odst. 5 téže vyhlášky z cestovného k jednání ze sídla advokáta v [obec] k Okresnímu soudu v Chebu a zpět dne 1. 12. 2021 ve výši 417 Kč a dne 23. 2. 2022 ve výši 473 Kč osobním automobilem [registrační značka], vždy 70 km, podle vyhlášek platných ke dni konání jednání, a to vyhl. č. 589/2020 Sb. a vyhl. č. 511/2021 Sb. (při spotřebě vozidla 5,7 litrů nafty na 100 km podle předpisu č. 2016, cenách za pohonné hmoty za 1 litr ve výši 27,20 Kč a 36,10 Kč a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč a 4,70 Kč, tedy podle platných vyhlášek, celkem za cestovní výdaje 890 Kč a z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem ve výši 800 Kč. Dále byla přiznána částka 1 054 Kč za vyplacené svědečné. Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu na náhradu 21 % DPH z částky 29 624 Kč ve výši 6 221 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalované činily částku 35 845 Kč. Advokátovi nebyl přiznán úkon právní služby za podání ze dne 17. 2. 2022, když v tomto jednak reagoval na podání, které mu bylo zasláno toliko na vědomí, a jednak chybně namítal nedodržení lhůty právním zástupcem žalobkyně, když před skončením prvního jednání konaného dne 1. 12. 2021 byly strany poučeny podle 118b OSŘ o koncentraci řízení ve lhůtě 10 dnů, tedy do 11. 12. 2021, což byla sobota. Podání právního zástupce žalobce bylo doručeno dne 13. 12. 2021, tj. v zákonem stanovené lhůtě s ohledem na ustanovení § 57 odst. 2 OSŘ, kdy připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Vyjádření právního zástupce žalované, že listiny nebyly zaslány ve lhůtě a jednalo se o pozdní podání tak bylo zcela liché. Dále žalované náleží náklady řízení spojené s odvolacím řízením podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 7 bod 5 za dva úkony právní služby po 3 540 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně a vyjádření na výzvu soudu), podle § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů po 300 Kč ve výši 600 Kč za výše uvedené 2 úkony a podle § 137 občanského soudního řádu má advokát nárok na náhradu 21 % DPH z částky 7 680 Kč ve výši 1 613 Kč, náklady řízení za odvolací řízení tedy činí částku 9 293 Kč. Celkové náklady řízení žalované jsou ve výši 45 138 Kč O místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

16. Po právní moci rozhodnutí bude žalované vrácen zbytek složené zálohy na svědečné ve výši 4 946 Kč.