64 Co 329/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 93 540,36 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 3. 2025, č. j. 23 C 388/2024-28

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení v součtu 102 683,98 Kč s úrokem a úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí žalobkyně neprokázala své tvrzení, že předchůdce peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč jako úvěr žalovanému skutečně poskytl, ačkoli v kontextu svého tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2935 o. z. (správně ust. § 2395 občanského zákoníku) ohledně této skutečnosti nesla povinnost důkazu. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč žalovanému, žalobkyně označila (a soudu předložila) pouze jediný důkaz, a sice listinu nadepsanou „Výpis Minutové Půjčky“, jejímž obsahem byl záznam obsahující interní evidenci o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, . Předmětnou listinu, její grafické zpracování, které se odlišuje od ostatních k důkazu předložených listin vyhotovených předchůdkyní žalobkyně (absence loga předchůdkyně žalobkyně, odlišné písmo, atp.) ani její obsah (absence údajů jako je název a číslo výpisu, jméno a kontaktní údaje osoby pro niž je tento účet veden, označení předchůdkyně žalobkyně, číslo výpisu a období, za které je vyhotoven, kompletní číslo účtu, IBAN, BIC/SWIFT, atp.) nelze považovat za výpis z účtu, z kterého by bylo možno usuzovat, že předchůdkyně žalobkyně skutečně převedla ve prospěch bankovního učtu č. , č. účtu, jakékoliv peněžní prostředky. Osamocená interní evidence, navíc bez jakékoliv bližší specifikace kdy, kým a na základě jakých údajů byla vyhotovena, neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby soud mohl učinit závěr, že žalobkyní tvrzené peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty a žalovanému tak vznikla povinnost k jejich vrácení, jakož i úhradě dalších smluvených peněžních prostředků. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesní neúspěch žalobkyně ve věci.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla nesprávná skutková zjištění, neboť listinou „Výpis Minutové Půjčky“ VMP bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému prokázáno. Neztotožňuje se s názorem soudu o podstatnosti grafického zpracování listiny, neboť to samo o sobě nevypovídá o odlišnosti autora dokumentu. Právní předchůdce žalobkyně je bankovní institucí, jednotlivé činnosti v rámci každého závazku prochází několika odděleními. Není vyloučeno, že tato oddělení používají odlišné fonty písma, byť jednají vždy jménem celé společnosti. Postup je srovnatelný s tím, kdy se fyzická osoba podepíše několikrát mírně odlišně a její podpis není vždy zcela shodný. Z výpisu je patrné označení právního předchůdce žalobkyně, stejně jako období, za které byl výpis z účtu veden (od uzavření smlouvy 6. 9. 2022 do 5. 8. 2024). V souladu s běžnou soudní praxí je třeba listinu posoudit jako dostatečný důkaz o poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalovaného zaváže k náhradě nákladů řízení.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal opodstatněným.

5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení žalobkyní tvrzená peněžitá pohledávka, kterou nabyla postoupením od svého předchůdce – , právnická osoba, ., a jejímž právním důvodem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 100 000 Kč na základě smlouvy uzavřené mezi ním a předchůdcem žalobkyně dne 6. 9. 2022. Žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně úvěr vrátit spolu s úrokem v dohodnutých splátkách a žalobkyně tvrdí, že tuto povinnost v rozsahu uplatněného nároku nesplnil.

6. Zjištění soudu, že předchůdce žalobkyně a žalovaný právními jednáními popsanými v bodě 5 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku uzavřeli smlouvu o úvěru v žalobkyní předloženém znění, jejíž obsah je v rozsahu relevantním pro věc shrnut tamtéž, má odvolací soud za správný. Účastníci je ostatně nezpochybňují. Totéž platí stran právního posouzení této smlouvy coby smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z.

7. Odvolatelka svou kritiku napadeného rozhodnutí koncentruje vůči tomu, jak soud prvního stupně zhodnotil žalobkyní předestřené a soudem provedené důkazy k tvrzení o poskytnutí částky 100 000 Kč žalovanému. Má za to, že písemnost nazvaná „Výpis Minutové Půjčky“ je důkazním prostředkem plně postačujícím k unesení důkazního břemene žalobkyně stran tohoto tvrzení. Odvolací soud s tímto názorem odvolatelky nesouhlasí.

8. Podle úvěrové smlouvy měl být úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet ve smlouvě uvedený. Důkazním standardem k prokázání bezhotovostní platby je předložení výpisu z účtu, ať už odesílatele či příjemce platby, v němž je peněžní transakce zachycena. Takový důkaz předložen nebyl. Pokud jde o žalobkyní zmíněnou písemnost, pak žalobkyně, která jej označuje za „výpis“ pomíjí, že právě tato skutečnost, tedy že jde výpis, ať již platbu provádějící či přijímací banky, není obsahem listiny, ale ani žádným jiným důkazem, prokázána. Z provedených důkazů nelze zjistit, kdo listinu vytvořil a z jakého informačního zdroje přitom čerpal. Vysvětlení žalobkyně, že u předchůdce žalobkyně, jenž je „bankovní institucí“ jednotlivé „činnosti v rámci každého závazku prochází několika odděleními“ se s argumentací soudu prvního stupně zcela míjí. Soud prvního stupně přesvědčivě, logicky a souladu s obsahem tohoto důkazu vysvětlil, proč nelze uzavřít, zda jde skutečně o listinu vytvořenou úvěrující bankou (jejím pracovníkem, ať už kteréhokoliv oddělení), přičemž případně poukázal na rozdíly s jinou písemností předloženou žalobkyní, která (dostatečně) prokazuje úhradu ceny za postoupení předmětné pohledávky. Odvolací soud dodává, že přezkoumávané rozhodnutí se neprotiví ani ust. § 562 odst. 2 věta prvá o. z. podle kterého se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Aby se tímto ustanovením stanovená domněnka spolehlivosti předloženého záznamu mohla uplatnit, musel by mít soud za nepochybné, že se skutečně jedná o záznam prováděný systematicky a posloupně a je chráněn proti změnám, což vzhledem k tomu, že o způsobu vzniku písemnosti nemohl zjistit v podstatě nic, za prokázané mít nelze. Ze stejných důvodů poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nemohou, ani nepřímo, prokázat zápisy o tvrzených úhradách, které měl žalovaný provést na splacení úvěru, neboť tyto jsou opět pouze součástí uvedené evidence, jejíž původ zůstal neobjasněn. Soud prvního stupně rovněž správně připomenul, že žalobkyni, která se z účasti na nařízeném jednání omluvila, nebylo možné vyzvat, aby potřebné důkazy označila.

9. Odvolací soud tak shledal správným skutkový závěr soudu prvního stupně, dle něhož žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran tvrzení o poskytnutí prostředků tvořících úvěr žalovanému, a ztotožňuje se i s jeho právním hodnocením, tedy, že pro rozhodnutí o žalobě není zapotřebí zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru dostál své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, případně nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z.; i nárok z tohoto právního důvodu je podmíněn unesením důkazního břemene k tvrzení, že žalovanému byly peněžní prostředky tvořící úvěr poskytnuty (což soud prvního stupně správně zdůraznil – viz poslední věta bodu 11 odůvodnění jeho rozsudku), které žalobkyně z vyložených důvodů neunesla. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soudu podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovanému v něm žádné náklady nevznikly.