23 C 388/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: žalobkyně IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 93 540,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 102 683,98 Kč s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 91 830,36 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 830,36 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhala na žalovaném úhrady částky 93 540,36 Kč s příslušenstvím představující žalovaným žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky, kapitalizovaný úrok ve výši 8 827,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 316,17 Kč, jakož i úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 91 830,36 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 830,36 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne , datum, načerpal žalovaný peněžní prostředky v souhrnné výši 100 000 Kč, které se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit, jakož i předchůdkyni žalobkyně uhradit sjednaný úrok a další poplatky, to vše v 84 pravidelných měsíčních splátkách ke dni svým označením shodujícím se se dnem, kdy byly předmětné peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému poskytnuty. Vzdor své povinnosti však žalovaný předmětné peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla dne 1. 8. 2024 projednávaná pohledávka postoupena, neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z listiny nadepsané „Rámcová smlouva o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, “, z listiny nadepsané „Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, “ včetně jejích příloh, z listiny nadepsané „Smlouva o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, , z listiny nadepsané „Věc: Vyrozumění o postoupení pohledávky“, z listiny nadepsané „Věc: Přehled podacích čísel“ a z listiny nadepsané „Věc: Potvrzení úplaty“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ke dni 1. 8. 2024 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému před podáním žaloby písemně oznámena.

5. Z listiny nadepsané „Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo, “, z listiny nadepsané „Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo, “, z listiny nadepsané „Údaje klienta“, z listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky“, z listiny nadepsané „Produktové podmínky pro osobní úvěry , právnická osoba, .“, z listin nadepsaných „Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby“, z listiny nadepsané „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, z listiny nadepsané „Kreditní report“, z listiny nadepsané „Smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví“ a z listiny nadepsané „A1. identifikace žádosti“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i že žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 16,90 % z dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše v 84 pravidelných měsíčních platbách ke dni svým označením shodujícím se se dnem, kdy byly předmětné peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému poskytnuty.

6. Z listiny nadepsané „, Anonymizováno, “ soud zjistil, že je interně evidováno, že dne , datum, byly ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, převedeny peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč.

7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Důvodem pro takové rozhodnutí soudu byla skutečnost, že v předmětném řízení nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému skutečně poskytla, a to ačkoliv byla k prokázání této skutečnosti (v kontextu svého tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2935 o. z. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč) povinna. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění této povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci uvedeného a s ohledem na právní posouzení pro úspěch ve věci zcela stěžejního skutkového zjištění. Podle § 2395 o. z. má žalobkyně nárok na vrácení pouze těch peněžních prostředků, které by na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému na jeho požádání skutečně poskytla. Právě poskytnutí těchto prostředků však zůstalo v předmětné věci neprokázáno. Pro úplnost soud doplňuje, že posouzení tvrzené smlouvy podle jiného zákonného ustanovení, z kterého by pro úspěch žalobkyně ve věci nevyplývala její povinnost prokázat poskytnutí tvrzených peněžních prostředků, v předmětné věci nepřicházelo v úvahu.

12. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč žalobkyně označila (a soudu předložila) pouze jediný důkaz, a sice listinu nadepsanou „, Anonymizováno, “, jejímž obsahem byl záznam obsahující interní evidenci o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, . Předmětnou listinu jejím grafickým zpracováním, které se odlišuje od ostatních k důkazu předložených listin vyhotovených předchůdkyní žalobkyně (absence loga předchůdkyně žalobkyně, odlišné písmo, atp.) ani jejím obsahem (absence údajů jako název a číslo výpisu, jméno a kontaktní údaje osoby pro niž je tento účet veden, označení předchůdkyně žalobkyně, číslo výpisu a období, za které je vyhotoven, kompletní číslo účtu, IBAN, BIC/SWIFT, atp.) nelze považovat za výpis z účtu, z kterého by bylo možno usuzovat, že předchůdkyně žalobkyně skutečně převedla ve prospěch bankovního učtu č. , č. účtu, jakékoliv peněžní prostředky. S ohledem na absenci bližšího označení např. pracovníka předchůdkyně žalobkyně či razítka a podpisu takové osoby nelze považovat předmětnou listinu ani za potvrzení o úhradě peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč tak, jako je tomu např. u jiné žalobkyní k důkazu předložené listiny prokazující úhradu peněžních prostředků nadepsané „Věc: Potvrzení úplaty“.

13. K uvedenému tak soud konstatuje, že osamocená interní evidence, navíc bez jakékoliv bližší specifikace kdy, kým a na základě jakých údajů byla vyhotovena, neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby soud mohl učinit závěr, že žalobkyní tvrzené peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty a žalovanému tak vznikla povinnost k jejich vrácení, jakož i úhradě dalších smluvených peněžních prostředků.

14. Žalobkyně však s ohledem na svoji absenci při jednání, nemohla být ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti doplnit označení důkazů k prokázání svého tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč žalovanému, poučena.

15. S ohledem na tento v předchozích odstavcích specifikovaný závěr se soud dále podrobněji nezabýval posouzením prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v příslušném znění, či případného nároku žalobkyně vyplývajícího z bezdůvodného obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. o. z.).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť z ničeho nevyplynulo, že by v řízení procesně úspěšnému žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.