64 Co 349/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 719,88 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 11. 2024, č. j. 8 C 131/2024-47

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 134 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 719,88 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení v částce 9 886,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč pod ztrátou výhody splátek. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 13. 8. 2019 smlouvu o úvěru „Optimální splátka„ č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 48 616 Kč za účelem konsolidace předcházejícího úvěru žalovaného. Úvěr byl sjednán ve výši 15 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 903 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši. Svou povinnost splácet neplnil, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, a proto původní věřitel využil svého práva a prohlásil úvěr dopisem ze dne 9. 10. 2023 za okamžitě splatný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně, na kterou byla následně pohledávka postoupena. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a poučení žalobkyně i žalovaného ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy vycházel z doložených listinných důkazů, shledal smlouvu o úvěru jako platně sjednanou podle ust. § 2395 obč. zák., když se jedná ve své podstatě o dohodu o konsolidaci předchozího úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 48 616 Kč, jíž se zavázal řádně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 903 Kč, přičemž původní věřitel před poskytnutím konsolidačního úvěru ve smyslu ust. § 5 odst. 4 zák. o spotřebitelském úvěru nad rámec svých povinností posoudil i kredibilitu žalovaného podle ust. § 86 zák. o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného a dalších prověřovacích mechanismů vyhodnotil, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Dle jeho závěru bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně skutečně žalovanému předmětné finanční prostředky poskytl, ale žalovaný svým povinnostem nedostál, když v průběhu trvání úvěrového vztahu se opakovaně dostával do prodlení s úhradou splátek, které zároveň hradil i nepravidelně, o čemž byl telefonicky vyrozumíván, což žalovaný částečně připustil. Protože žalovaný sjednané splátky hradil s prodlením, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění zakotveného v čl. XII bodu 1 písm. b) ve spojení s čl. IX bodem 1 písm. a) smlouvy a celý úvěr ke dni 9. 10. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný jako dlužník musel být na možnost zesplatnění úvěru před jeho provedením upozorněn. Pokud jde o samotný závazek vyplývající z úvěrové smlouvy, tak v průběhu trvání úvěrové smlouvy po zesplatnění úvěru právní předchůdce žalobkyně započítával úhrady ze strany žalovaného v celkové výši 48 159 Kč v souladu se smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami a ust. § 1932 obč. zák., což vyplývá ze samotného výpisu pohybu na účtu a výpočtu dle tohoto výpisu. Celková dlužná částka pak sestává z jistiny úvěru ve výši 25 719,88 Kč a z dlužného úroku ve výši 1 407,59 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 202,69 Kč. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že doložené smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupením pohledávek a potvrzením o zaplacení úhrady za postoupení smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a n. obč. zák., prokazují, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována a po právu požaduje přiznat žalovaný nárok. Argumentaci žalovaného brojící proti změně závazku na straně věřitele shledal soud prvního stupně jako nedůvodnou, když v případě obou postoupení byl žalovaný vyrozuměn zaslaným dopisem a se žalobkyní navíc komunikovali prostřednictvím emailu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zároveň přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž plnění uložil ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách.

2. Žalovaný se proti rozsudku včas odvolal, přičemž v podstatě zopakoval svou dosavadní procesní obranu, opětovně namítl, že úvěr byl zesplatněn bez předchozího upozornění, že je v prodlení se splátkami, když na možnost zesplatnění nebyl ani upozorněn. Dále žalovaný doplnil, že neobdržel předžalobní upomínku žalobkyně obsahující i oznámení o postoupení pohledávky. Nebyla mu oznámena ani výše dlužné pohledávky doporučenou poštou, v rámci e-mailové korespondence pouze sděloval, že nebude hradit splátky za neoprávněně zesplatnění úvěr, navíc neznámému subjektu. Nesouhlasil rovněž s přiznáním práva žalobkyni na náhradu nákladů řízení. Znovu poněkud rozporuplně s výše uvedeným zdůraznil, že nepopírá žalovanou pohledávku ve výši 25 719,88 Kč, ale z důvodu neinformovanosti o postoupení pohledávky žádné další platby již nehradil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, případně řízení zastavil.

3. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, odkázala na stěžejní části jeho odůvodnění, zejména ohledně prodlení žalovaného i zesplatnění úvěru a následného vyrozumění o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky. Doplnila s odkazem na komentářovou literaturu, že k účinnosti postoupení pohledávky není vyžadováno, aby se dlužník o postoupení dozvěděl. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání i ve vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něho tak, jak je popsán v odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí, vycházel. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a n. obč. zák. ve spojení s ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, že by se ve své podstatě jednalo o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodné jako v původní smlouvě tak, jak má na mysli ust. § 5 odst. 4 zák. o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na dosavadní skutková zjištění učiněná v rámci dokazování před soudem prvního stupně, z nichž není patrný prakticky žádný parament konsolidovaného (refinancovaného) úvěru. Proto bylo namístě, tak jak učinil právní předchůdce žalobkyně, zkoumat kredibilitu žalovaného ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru, když tento své povinnosti dostál. Z obsahu spisu rovněž vyplynulo, že žalovaný úvěr čerpal na refinancování předchozího úvěru uzavřeného s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., přičemž se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně po právu využila svého oprávnění zakotveného v čl. XII bodu 1 písm. b) ve spojení s čl. XI bodem 1 písm. a) smlouvy splacený, úvěr zesplatnila, kdy na možnost zesplatnění úvěru byl žalovaný opakovaně upozorňován. O zesplatnění úvěru pak byl vyrozuměn dopisem ze dne 9. 10. 2023. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku 48 159 Kč, přičemž odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně započtení uhrazené částky ze strany právního předchůdce žalobkyně jak v souladu se smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami, tak i ust. § 1932 obč. zák. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá ze shora specifikovaných smluv o postoupení pohledávek.

6. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému z předmětné smlouvy o úvěru beze zbytku prokázala, a proto soud prvního stupně nepochybil, pokud jí žalovanou částku včetně specifikovaného příslušenství přiznal. Z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v rámci odvolacího řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávající z 1 úkonu právní služby ve výši 2 140 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání, režijního paušálu po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 544 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení představuje částka 3 134 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když soud s ohledem na osobní, majetkové a sociální poměry žalovaného neshledal splněné podmínky pro plnění ve splátkách či delším časovém horizontu.