64 Co 369/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A o zaplacení příslušenství pohledávky o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 28. 2. 2025, č. j. 16 C 336/2024-44

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 146 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 608 030,79 Kč od 13. 4. 2024 do 4. 10. 2024, z částky 438 142,89 Kč od 15. 5. 2024 do 11. 10. 2024, z částky 295 780,30 Kč od 15. 6. 2024 do 11. 10. 2024, z částky 1 092 590,76 Kč od 21. 3. 2024 do 21. 3. 2024 a z částky 592 590,76 Kč od 22. 3. 2024 do 26. 8. 2024 (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 79 439,80 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II), v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně v průběhu řízení, kde se domáhala zaplacení ceny za dodávku tepla v páře dodaného do objektů žalované na adrese , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , , adresa, na základě Smlouvy č. , Anonymizováno, z 8. 12. 2006, vzala žalobu o jistinu ve výši 1 341 953,98 Kč zpět poté, co jí ji žalovaná zaplatila tak, že 4. 10. 2024 uhradila částku 608 030,79 Kč a 11. 10. 2024 uhradila částku 733 923,19 Kč. Z toho důvodu usnesením z 27. 11. 2024, č. j. 16 C 336/2024-29 řízení co do částky 1 341 953,98 Kč zastavil. O zbývající části nároku tvořeného již „pouze“ příslušenstvím pohledávky rozhodl se souhlasem účastníků podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a žalobkyni přiznal uvedený zákonný úrok z prodlení (ve výši 151 023,30 Kč) za dobu prodlení žalované s úhradou jistiny, neboť je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

3. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné je v plné výši přiznal s tím, že zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 10 736 Kč a náklady právního zastoupení za celkem 5 úkonů právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), z toho 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zpětvzetí žaloby) po 13 700 Kč a jeden úkon poloviční za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) AT ve výši 6 850 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 1 341 953,98 Kč), a jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odporu ve výši 7 180 Kč vypočtený z tarifní hodnoty 151 023,30 Kč. K tomu žalobkyni přiznal náhradu za 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 4 AT, z toho 4 po 300 Kč a jeden ve výši 450 Kč, a 21 % DPH ve výši 11 923,80 Kč.

4. Žalovaná se proti výroku II rozsudku včas odvolala. Poukázala na to, že pohledávku žalobkyně od začátku uznávala, se žalobkyní jednala o její úhradě a souhlasila také s navrženým splátkovým kalendářem, podle kterého se úhrada dluhu v celkové výši 1 934 544 Kč měla rozložit do 6 splátek od 6/2024 do 11/2024. Místo notářem vypracovaného splátkového kalendáře jí však žalobkyně oznámila, že pohledávku předala k soudnímu vymáhání právní kanceláři, která jí pak zaslala předžalobní výzvu. Z důvodu mimořádně složité finanční situace, v níž se ocitla, se jí nakonec podařilo uhradit dluh v rozmezí od 26. 8. 2024 do 11. 10. 2024. Za popsané situace a dále vzhledem k tomu, že žalobkyně dlouhodobě a bezesmluvně užívá nemovité věci ve vlastnictví její sesterské firmy, čímž se bezdůvodně obohacuje, je podle ní na místě aplikovat § 150 o. s. ř. a žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat. Z toho důvodu žalovaná žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku změnil a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku v napadené části. Připustila, že se žalovanou původně jednala o úhradě jejího dluhu ve splátkách a sepisu notářského zápisu, ale protože žalovaná byla opakovaně nekontaktní a na její emaily a telefonáty nereagovala, nakonec jí 17. 6. 2024 sdělila, že záležitost předává k vymáhání právnímu zástupci, který zaslal žalované předžalobní výzvu a následně 11. 9. 2024 proti ní podal žalobu. V situaci, kdy její pohledávky byly splatné v dubnu, květnu a červnu 2024 a žalovaná neprojevila vůli řešit záležitost mimosoudně, byla žaloba podána oprávněně, neboť žalovaná jistinu uhradila až po jejím podání v průběhu října 2024.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok II rozsudku podle § 212 a § 212a o. s. ř., a to podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze vyhovět.

7. Soud prvního stupně správně žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přestože to v odůvodnění usnesení neuvedl, je zřejmé, že postupoval nejen podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., ale také podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., tedy zohlednil, že příčinou částečného zpětvzetí žaloby vedoucího k částečnému zastavení řízení o jistinu bylo chování žalované, která jistinu uhradila až po podání žaloby. Z procesního hlediska tak žalovaná zavinila zastavení řízení. V souladu se zásadou „kdo zavinil zastavení řízení, neměl ve věci úspěch, a ten se naopak přičítá druhé straně sporu“, tak úspěch žalobkyně představoval 100 % z předmětu sporu. Stejně tak soud prvního stupně správně stanovil výši náhrady nákladů řízení, které žalobkyni v souvislosti s řízením vznikly, a které kromě zaplaceného soudního poplatku zahrnují náklady právního zastoupení za specifikovaných 5 úkonů právní služby, 5 režijních paušálů a DPH.

8. Na rozdíl od žalované odvolací soud žádné důvody hodné zvláštního zřetele k postupu podle § 150 o. s. ř., kvůli kterým by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení přiznána, neshledal. Za takové důvody nelze považovat žalobkyní nezpochybňovanou skutečnost, že účastníci v určité předžalobní fázi spolu jednali o způsobu řešení situace, kdy žalobkyně byla nakloněna sepisu notářského zápisu (zřejmě se svolením k přímé vykonatelnosti) o uznání dluhu žalovanou a jeho úhradě formou splátek. Pokud se tak nestalo a pohledávku žalobkyně nakonec uplatnila žalobou, čímž jí vznikly nepochybně náklady řízení, nelze jí nárok na jejich přiznání vůči žalované upírat. Stejně tak nelze zohlednit žalovanou blíže neupřesněné tvrzení o jakési pohledávce vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, která navíc nemá patřit žalované, ale její sesterské společnosti. Odvolací soud proto nákladový výrok rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako v odvolacím řízení zcela úspěšné, byla přiznána náhrada za jeden poloviční úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve výši 2 150 Kč (tarifní hodnotou věci je v odvolacím řízení částka 79 439,80 Kč) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2, písm. c) AT, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21 % DPH ve výši 546 Kč, tedy celkem částka 3 146 Kč.