64 Co 398/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zdržení se zásahu do spoluužívání pozemku a o navrácení v předešlý stav o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. března 2024, č. j. 13 C 256/2023-70 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu s požadavkem žalobce o uložení povinnosti žalované zdržet se zamezování užívání prostoru mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , které jako nájemce spolu s návštěvníky centra cyklistiky spoluužívá způsobem vymezeným ve smlouvě o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 28. 11. 2019, spočívajícího v odstranění (zjevně míněno umístění) 6 kusů posuvné plotové rozhrady na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a zámku na vstupních vratech č. , hodnota, ve smyslu přílohy 1 nájemní smlouvy (výrok I) a s požadavkem o uložení povinnosti žalované uvést na svoje náklady tento prostor do předešlého stavu spočívajícího v odstranění 6 kusů posuvné plotové rozhrady a zámku z příjezdové brány č. , hodnota, (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 22 204 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, s budovou , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, s budovou bez č.p./č.ev (objekt občanské vybavenosti) v obci , adresa, . Tento objekt (dále také předmět nájmu) pronajala smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 28. 11. 2019 (dále nájemní smlouva) žalobci za účelem provozování centra cyklistiky. V době uzavření smlouvy nebyl předmět nájmu způsobilý ke sjednanému účelu a závazkem žalobce bylo provést jeho rekonstrukci na své náklady v dohodnuté době, což bylo zohledněno ve výši nájemného. Smlouva žalobce v čl. I odst. 5 opravňovala užívat spolu se žalovanou část pozemku mezi oběma budovami s příjezdovou cestou (dále také pozemek s příjezdovou cestou) vraty č. , hodnota, a brankou pro pěší vyznačenými v Příloze č. 1 smlouvy v rozsahu v ní uvedeném. Po cca dvou letech trvání nájemní smlouvy, kdy žalobce zrekonstruoval první část předmětu nájmu mimo jiné jako hostinské prostory, došlo mezi účastníky k rozporům plynoucích z volného pohybu návštěvníků cyklocentra a hostů žalobce po pozemcích žalované. Poté, co se žalovaná dne 26. 9. 2021 proti tomu chování ohradila a žalobce požádala o zjednání nápravy, a ten to odmítl řešit s tím, že kromě informačních tabulí není v jeho silách tomu zabránit, a poté, co jednání účastníků o rozšíření předmětu nájmu o část pozemku parc. č. , Anonymizováno, ztroskotala kvůli jejich neshodě na výši nájemného, kdy žalobce požadoval zohlednění, že pozemek s příjezdovou cestou upravil na své náklady, žalovaná umístila kolem terasy plotovou rozhradu při současném zachování přístupu do předmětu nájmu brankou pro pěší a dveřmi za rohem terasy vedoucími na příjezdovou cestu, a na vrata č. , hodnota, umístila zámek, čímž žalobci odepřela možnost je nadále užívat.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 2205 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) s tím, že účastníci řízení uzavřeli platnou nájemní smlouvu, kde dostatečně určitě vymezili předmět nájmu a v čl. I odst. 5 také způsob užívání pozemku s příjezdovou cestou mezi oběma budovami žalobcem. Podle smluvního ujednání byl žalobce oprávněn na pozemku s příjezdovou cestu zbudovat terasu podle Přílohy č. 2 smlouvy a spoluužívat jej vraty č. 1 za účelem rekonstrukce předmětu nájmu a jeho zásobování v rozsahu nutném pro průjezd vozidla, a brankou pro pěší umístěnou vedle vrat č. 2 pro přístup návštěvníků centra cyklistiky do předmětu nájmu. Jiný způsob využití pozemku s příjezdovou cestou smlouva žalobci neumožňovala. Vůlí účastníků řízení naopak podle soudu prvního stupně nebylo umožnit žalobci jeho užívání vraty č. 2, neboť by to bylo ve smlouvě výslovně uvedeno, stejně jako tomu bylo u vrat č. 1 a branky. Znamená to podle něj, že k předmětu nájmu mohou zajíždět vozidla se zbožím určeným pro provozovnu žalobce a vozidla se stavebním materiálem určeným pro rekonstrukci předmětu nájmu, a brankou pro pěší mohou vcházet návštěvníci cyklocentra či hosté provozovny na terasu. V situaci, kdy při místním šetřením dne 17. 1. 2024 bylo zjištěno, že přístupy na pozemek s příjezdovou cestou vraty č. 1 a brankou pro pěší jsou zachovány a žalobce a návštěvníci centra cyklistiky jej mohou užívat pro přístup do předmětu nájmu, dále že bylo zjištěno, že oplocení kolem terasy, které brání vstupu z terasy na příjezdovou cestu, nijak nebrání užívání terasy a přístup na terasu je zajištěn brankou pro pěší a že zásobování provozovny je možné dveřmi umístěnými vlevo od oplocené terasy (což bylo potvrzeno náhodným příjezdem vozidla zásobování), soud prvního stupně uzavřel, že užívání předmětu nájmu a pozemku s příjezdovou cestou v rozsahu sjednanému smlouvou žalobci nic nebrání. Tvrzení o nutnosti zásobovat provozovnu dvoukřídlými dveřmi přes terasu s ohledem na veřejnoprávní předpisy žalobce neprokázal a jeho námitka, že zásobování dveřmi vedle terasy je nevhodné kvůli jejich nedostatečné výšce a šířce, není důvodná, neboť bylo na žalobci, aby si parametry tohoto vstupu upravil pro své potřeby. Vzhledem k závěru, že žalobce se domáhá práva, která mu podle smlouvy a ani zákona nenáleží, soud prvního stupně žalobu zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal náhradu za šest jím specifikovaných úkonů právní služby po 2 500 Kč podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), jeden úkon poloviční ve výši 1 250 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) AT, sedm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 3 854 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

5. Žalobce v odvolání proti rozsudku nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a jeho právním posouzením věci. Přestože soud prvního stupně provedl všechny důkazy, otázkou, zda mu žalovaná zajistila nerušené užívání pozemku s příjezdovou cestou v rozsahu sjednaném v čl. I odst. 5 smlouvy se podle něj nezabýval. Pominul, že v Přílohách č. 1, č. 2, č. 3a, č. 3b a č. 3c nájemní smlouvy žalovaná odsouhlasila jeho stavební záměr provést rekonstrukci předmětu nájmu podle projektové dokumentace, která u druhé etapy počítala s dveřmi z příjezdové cesty, a žalovaná ji schválila v únoru 2021. Oběma stranám také bylo známo, k čemu bude předmět nájmu po rekonstrukci sloužit, a že je proto logické, že po dokončení centra cyklistiky bude moci veřejnost vstupovat brankou pro pěší do dalších částí centra cyklistiky tak, jak to bylo žalovanou odsouhlaseno, a že tím pádem k tomu bude používat pozemek s příjezdovou cestou. Vůlí smluvní stran proto podle něj bylo upravit spoluužívání příjezdové cesty tak, aby se po ní mohl pěší návštěvník centra cyklistiky volně pohybovat, čemuž žalovaná učinila přítrž instalací posuvné plotové rozhrady kolem terasy. Nyní návštěvník centra cyklistiky může po průchodu brankou navštívit pouze první menší část centra cyklistiky, kde je občerstvení a provizorní kout s nástroji pro jednoduché opravy kol. Přístup do druhé zatím nedokončené části, která bude zrekonstruována pro přednášky, školení a kulturní akce a pro umístění cykloservisu, a do které se mělo vstupovat z příjezdové cesty, je mu však plotovou rozhradou znemožněn. Jiný režim byl upraven pro motorová vozidla, kde se při uzavření nájemní smlouvy předpokládalo, že příjezdovou cestu bude užívat za účelem rekonstrukce předmětu nájmu a zásobování v rozsahu nutném pro průjezd vozidla, a poté že ji bude užívat pro své pěší návštěvníky a cyklisty. Proto také tehdy od žalované obdržel klíče od všech vstupních vrat. Z těchto důvodů žalobce žádal, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se soudem prvního stupně a navrhla potvrzení rozsudku. Poukázala na to, že žalobce až v odvolání začal nově tvrdit, že jeho spoluužívací právo k pozemku s příjezdovou cestou, které měla umístěním plotové rozhrady porušit, spočívá v tom, že se jeho zákazníci nemají jak dostat do jakýchsi jím nespecifikovaných částí předmětu nájmu, které však dosud nejsou zrekonstruované a nejsou v provozu. Už jen z toho důvodu nemůže z její strany docházet k bránění v přístupu žalobcových zákazníků do nich. Smlouva přitom takové právo žalobci nedává a ani dávat nechtěla, ona nyní žalobcem prezentovaný odvolací důvod vždy odmítala a takovému užívání příjezdové cesty bránila. Právě z toho důvodu si ve smlouvě výslovně vymínila, že: a) pozemkem s příjezdovou cestou je míněn pouze pozemek mezi oběma budovami, tedy dvůr, a b) že žalobce jej může užívat výhradně pro účely rekonstrukce předmětu nájmu a zásobování a pro stavbu terasy, a to pouze v rozsahu nutném pro průjezd vozidla. Jednalo se o taxativní ujednání a jakékoliv jiné využití dvora bylo vyloučeno. Smlouva, kterou uzavřely dva spolky pro svoji činnost, tedy nepočítala s tím, že by příjezdovou cestu měla užívat veřejnost navštěvující centrum cyklistiky nebo hosté provozovny žalobce. Vzhledem k povaze celého areálu nezamýšlela a ani smlouva nedávala žalobci možnost volného pohybu jeho hostů po příjezdové cestě s uskladněným stavebním materiálem a jinými jejími věcmi, sportovišti, které dále pronajímá, a se zaparkovanými vozidly, a kterou užívá také sportovní klub , Anonymizováno, , adresa, . Nikdy také neodsouhlasovala projekt, kde by byly vyznačeny vstupní dveře do druhé části předmětu nájmu z příjezdové cesty a ani si takové řešení nepředstavovala, čímž však nevylučuje, že na plánku mohly být vyznačeny v těchto místech dveře. Vždy vycházela z toho, že průchod do druhé části předmětu nájmu bude vnitřkem budovy. Podotkla, že plotovou rozhradu umístila k terase po incidentu s dítětem, kdy hrozila újma na zdraví, a to, aby ochránila své zájmy a zájmy svých dalších nájemců. Učinila tak proto, že se zákazníci žalobce nekontrolovaně a nebezpečně pohybovali po příjezdové cestě, kde neměli co dělat, a žalobce to odmítal řešit. Žalovaná v neposlední řadě poukázala na to, že v souladu s nájemní smlouvou má žalobce a jeho členové či hosté zajištěný nerušený přístup do předmětu nájmu a všech jeho částí předními hlavními dveřmi ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, a brankou vedoucí na terasu, což je od počátku nesporné. Zásobování předmětu nájmu vraty č. 1 po příjezdové cestě s volným přístupem do dveří předmětu nájmu vedle terasy je rovněž možné a také bezproblémově probíhá, jak bylo při místním šetření zjištěno, což ostatně žalobce již v odvolání nenamítá. Stejně tak využití příjezdové cesty pro stavbu terasy, která bezproblémově slouží hostinskému provozu, žalobce nezpochybňuje.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobce uvedené v odvolání a vyjádření žalované a po zopakování dokazování nájemní smlouvou a jejími přílohami a fotografiemi zachycujícími předmětný pozemek s příjezdovou cestou mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně skutkové závěry dovodil z řádně provedených a zhodnocených důkazů a skutečnost, že po jejich vyhodnocení dospěl k závěru, se kterým se žalobce neztotožňuje, opodstatněnost jeho odvolání nezakládá.

8. Předně je třeba uvést, že žalobce v žalobě v souladu s § 79 odst. 1 o. s. ř. vylíčil rozhodující skutečnosti, tedy vymezil skutek, který má být předmětem řízení, a z obsahu žaloby bylo rovněž patrné, čeho se žalobním návrhem (petitem) domáhá. Žalobce v něm stručně řečeno požadoval uložení povinnosti žalované zdržet se „jakéhokoli“ zamezování spoluužívání příjezdové cesty vymezeného nájemní smlouvou a jejího uvedení do předešlého stavu tak, že na své náklady odstraní na ní zhotovený plot a „zámek u příjezdové brány“. Vzhledem k neurčitosti tohoto petitu, z něhož skutečně nebylo zřejmé, v čem konkrétně má rušení práv žalobce žalovanou spočívat a jakouže to příjezdovou bránu má žalobce na mysli (v situaci, kdy žalovaná ve vyjádření k žalobě upozornila, že oplocení kolem předmětu nájmu má čtyři vstupy, přičemž vstupu vraty č. 1 a brankou pro pěší, která je umístěna vedle vrat č. 2, žalobci nic nebrání), byl žalobce vyzván podle § 43 o. s. ř. k odstranění tohoto nedostatku žaloby. Žalobce poté upřesnil žalobní petit tak, že rušení jeho práv žalovanou spočívá v umístění 6 kusů posuvné plotové rozhrady na příjezdové cestě (pozemku parc. č. , hodnota, na své náklady do předešlého stavu tak, že plotovou rozhradu a zámek u vrat č. 2 odstraní. Přestože se jednalo pouze o upřesnění žaloby v části vztahující se k petitu a nikoli o změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1, věta první o. s. ř. (o kterou jde tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval, nebo v případě, že sice nárokuje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak ho vylíčil v původní žalobě), soud prvního stupně poněkud nadbytečně „změnu žaloby“ připustil usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 13 C 256/2023-47.

9. Námitka žalované, že žalobce v odvolání uvádí nové skutečnosti, které v odvolacím řízení nejsou podle § 205a o. s. ř. přípustné, není důvodná. Žalobce se na základě od počátku stejného skutkového základu založeného na tom, že žalovaná mu umístěním plotové rozhrady kolem terasy a zámku na vratech č. 2 znemožňuje užívat pozemek s příjezdovou cestou v rozsahu stanoveném v čl. I odst. 5 nájemní smlouvy, domáhá uložení povinnosti žalované plotovou rozhradu a zámek od vrat č. 2 odstranit. Pokud pak žalobce odvolání „přitvrdil“ a uvádí, že plotová rozhrada brání jeho zákazníkům, kteří použijí branku pro pěší, vstupu do dalších dosud nezrekonstruovaných částí předmětu nájmu, jedná se pouze o rozvinutí stále stejných skutkových tvrzení, které navíc již v žalobě, třebaže jen okrajově, zmínil.

10. Pokud jde o oprávnění žalobce spoluužívat se žalovanou pozemek s příjezdovou cestou, bylo v čl. I bod 5 nájemní smlouvy upraveno tím způsobem, že je oprávněn tak činit vjezdem vraty č. 1 a brankou pro pěší vyznačenými na plánku v Příloze č.

1. Bylo dohodnuto, že vjezd může užívat výlučně pro účely rekonstrukce předmětu nájmu a zásobování, a pouze v rozsahu nutném pro průjezd vozidla. Branku pro pěší může užívat pro přístup všech osob, to je i návštěvníků centra cyklistiky, do předmětu nájmu. Kromě toho je oprávněn na pozemku s příjezdovou cestou vybudovat na své náklady terasu tak, jak je zanesena v Příloze č. 2, která nesmí zasahovat do vrat č. 2.

11. Ve zmíněné Příloze č. 1 smlouvy je obsažen plánek s pozemkem p. č. , Anonymizováno, ) a p. č. , Anonymizováno, (objekt bez čp/če, který je předmětem nájmu), s příjezdovou cestou ohraničenou vraty č. 1 a na druhé straně vraty č. 2, vedle kterých je branka pro pěší. Současně je zde zakreslena část příjezdové cesty mezi budovami, na kterou se vztahuje oprávnění žalobce k jejímu spoluužívání. V Příloze č. 2 je zachycena již pouze tato část pozemku s příjezdovou cestou, a to jednak v původním stavu se stromem určeným k pokácení, poté s již zakreslenou terasou. V Příloze č. 3a jsou popsány tři etapy rekonstrukce předmětu nájmu a doba jejich provedení. Příloha č. 3b obsahuje celkový plánek areálu a v Příloze č. 3c je zachycen předmět nájmu a jeho rozdělení do uvedených tří etap rekonstrukce s přístavbou určenou ke zbourání. , právnická osoba, dokumentaci určené pro ohlášení stavby, opatřené razítkem , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, se souhlasem uděleným dne 7. 2. 2020, zachycující první etapu rekonstrukce a část etapy druhé, je zakreslen hlavní vstup do předmětu nájmu směřující do , Anonymizováno, , dále vstup vedoucí na terasu a vstup dveřmi vedle terasy (kterými je nyní realizováno zásobování provozovny, jak bylo zjištěno při místním šetření). Podle vysvětlení žalobce průchod přes první již zrekonstruovanou část předmětu nájmu do druhé části vnitřkem objektu není možný, neboť tomu brání příruční sklad a prostory pro zaměstnance. V plánku zachycujícím předmět nájmu a všechny etapy jeho rekonstrukce, a to od původního stavu, přes bourací práce, až po navržený výsledný stav (č. l. 64) je však počítáno s průchodem objektem vnitřní chodbou. Zároveň je zde ale vyznačen, resp. stejně jako tomu bylo u původního stavu, ponechán, vstup dveřmi vedoucí na zpevněnou plochu příjezdové cesty.

12. Pokud soud prvního stupně dospěl na základě těchto důkazů k závěru, že vůle smluvních stran směřovala k tomu, aby žalobce mohl předmětnou část pozemku s příjezdovou cestou mezi budovami užívat vjezdem vraty č. 1 a brankou pro pěší pro výstavbu terasy a pro účely rekonstrukce předmětu nájmu a zásobování, a to v rozsahu nutném pro průjezd vozidla, a branku pro pěší pro přístup návštěvníků centra cyklistiky do předmětu nájmu, a při místním šetřením zjistil, že umístěním plotové rozhrady a zámkem u vrat č. 2 mu v tom není podle § 2205 písm. c) o. z. bráněno, odvolací soud se s tím ztotožňuje. V té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (uveřejněného pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí), podle kterého je pro výklad právního jednání podle § 556 odst. 1 věty první o. z. určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, a kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Soud proto v rámci výkladu právních jednání nejprve zkoumá, jaká byla tato skutečná vůle jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. V rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že základním hlediskem pro výklad právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran.

13. Protože účastníci v průběhu řízení interpretovali projev jejich tehdejší vůle spoluužívání pozemku s přístupovou cestou odlišným způsobem, bylo třeba jej vyložit v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Při výkladu projevu jejich vůle tak bylo třeba přihlížet ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní nebo jiné vyjádření učiněno, a také k tomu, jak bylo toto vyjádření pochopeno druhou stranou. Těmto požadavkům na výklad právního jednání tedy soud prvního stupně v přezkoumávaném rozsudku dostál, jak je shora uvedeno. Ve shodě s ním i odvolací soud konstatuje, že smlouva skutečně velký prostor k různorodému výkladu společné vůle (úmyslu) účastníků ani nedávala. , právnická osoba, z ní i při zohlednění všech okolností zjištěných z jejích tří příloh nedal dovodit žalobcem prosazovaný názor, že společným úmyslem účastníků řízení bylo umožnit žalobci a návštěvníkům cyklocentra či hostinského zařízení vstupujícím brankou pro pěší volný pohyb po pozemku žalované s příjezdovou cestou. Pokud by jejich společná vůle skutečně k něčemu takovému při uzavření smlouvy směřovala, nebyl by žádný důvod specifikovat v jejím čl. I bod 5, v jakém rozsahu, jakými vstupy a za jakým účelem může žalobce část přístupové cesty užívat. Stačilo by pouze uvést, že žalobce může užívat příjezdovou cestu ohraničenou vraty č. 1 a vraty č. 2 pro sebe a své návštěvníky či hosty, popř. to vůbec ve smlouvě nezmiňovat a uvedený čl. I bod 5 vypustit za oboustranné akceptace, že se k předmětu nájmu žalobce musí nějak přes pozemek žalované dostat. Podle odvolacího soudu si byl žalobce skutečnosti, že při uzavření nájemní smlouvy bylo úmyslem účastníků striktně vymezit účel, k němuž může část pozemku s příjezdovou cestou užívat, a naopak že jej nemůže užívat v jím zamýšleném rozsahu odvíjejícím se od jeho stavebních úprav předmětu nájmu a vstupu do něj, nepochybně vědom. Z jeho dopisu ze dne 20. 9. 2022 a ze dne 4. 10. 2022, kde vyjadřuje zájem pronajmout si část pozemku p. č. , Anonymizováno, o rozloze cca 118 m2 „naproti terase a podél budovy bývalé kuželny směrem k betonovému pozůstatku po odstraněné přístavbě“, a pouze nesouhlasí se žalovanou požadovanou výší nájemného, je zřejmé, že ví o tom, že jeho možnost užívání části pozemku mezi budovami s příjezdovou cestou je nájemní smlouvou omezena, a tedy že pokud jej chce pro sebe a své zákazníky či návštěvníky užívat, je třeba se na tom se žalovanou dohodnout.

14. Protože závěr soudu prvního stupně, že žalobci v užívání předmětu nájmu a pozemku s příjezdovou cestou v rozsahu sjednanému nájemní smlouvou nic nebrání, a žaloba proto není důvodná, je správný, odvolací soud přezkoumávaný rozsudek podle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v celkové výši 6 776 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 2 500 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 1 176 Kč.