64 Co 40/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Anny Grimové a JUDr. Jany Vyletové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 72 808,21 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. října 2023, č. j. 5 C 47/2023-225

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 72 808,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 72 608,21 Kč od 9. 4. 2022 a z částky 200 Kč od 3. 6. 2022 vždy do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 397,52 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 237 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 44 170,52 Kč (výrok II). Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 5. 6. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění všeobecných obchodních podmínek (VOP), v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, p. č. , hodnota, , , adresa, za dohodnutou individuální cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a od 31. 7. 2020 došlo k jejímu prodloužení na další časové období. Dne 1. 3. 2021 účastníci uzavřeli dodatek smlouvy na dobu do 28. 2. 2023, v němž dohodli individuální cenu elektřiny na 1 724 Kč/MWh ve vysokém tarifu (VT) a 1 523 Kč/ MWh v nízkém tarifu (NT). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny (OP). Dopisem ze dne 30. 12. 2021, téhož dne žalované doručeným, žalobkyně cenu jednostranně s účinností od 10. 1. 2022 zvýšila na 5 940 Kč/MWh ve VT a na 5 290 Kč/MWh v NT a zároveň žalovanou poučila o možnosti odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do šesti měsíců od data účinnosti změny ceny. Dopisem ze dne 28. 1. 2022 společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, na základě jí k tomu žalovanou udělené plné moci od smlouvy odstoupila. Žalobkyně fakturou číslo , hodnota, vyúčtovala žalované cenu elektřiny dodané v období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 ve výši 109 014 Kč (zbývající část zohledňující zaplacenou zálohu ve výši 80 260 Kč) se splatností 8. 4. 2022. Žalovaná z této faktury dne 1. 5. 2022 uhradila 36 405,79 Kč a částku 72 608,21 Kč dosud dluží. Fakturou číslo , hodnota, pak žalobkyně žalované vyúčtovala pokutu za upomínku ve výši 200 Kč se splatností 2. 6. 2022, a protože ji žalovaná rovněž ani na základě předžalobní upomínky ze dne 10. 1. 2023 nezaplatila, žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení celkové částky 72 808,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti faktur do zaplacení a náklady za vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 3. 2021 v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále EZ) smlouvou o sdružených službách dodávky energie ve znění OP, která nahradila původní jimi uzavřenou smlouvu. Žalobkyně jednostranně v souladu se článkem IV OP smlouvy a § 11a odst. 5 EZ účinným ke dni uzavření smlouvy zvýšila od 10. 1. 2022 cenu dodávané elektřiny, a z toho důvodu žalovaná od smlouvy podle § 11a odst. 6 poslední věta EZ odstoupila ke dni 28. 2. 2022. Odstoupením žalované od smlouvy sice závazek zanikl ex tunc (od počátku), ale protože podle § 2004 odst. 3 občanského zákoníku (o. z.) nastávají účinky zvýšení ceny do budoucna, podle soudu prvního stupně to znamená, že žalovaná je povinna cenu elektřiny dodané v období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022, tedy včetně jejího zvýšení, k němuž došlo od 10. 1. 2021, žalobkyni zaplatit, jak také dovodil z právní teorie (Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med J., Osadská, J., a kol. Energetický zákon, Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2020, s 1805).

3. Jako nedůvodnou soud prvního stupně odmítl námitku žalované, že žalobkyně nebyla oprávněna k jednostrannému zvýšení ceny, neboť ta byla sjednána jako fixní. Poukázal na to, že z označení ceny jako individuální nelze dovozovat, že jde o cenu fixní platnou po celou dobu trvání smluvního vztahu. Naopak z článku IV bod 1 OP, kterými se smluvní vztah od 1. 3. 2021 řídil, je zřejmé, že cenu za dodávku elektřiny bylo možné sjednat buď jako individuální nebo podle ceníku, a v obou těchto případech jí bylo možné jednostranně změnit „z důvodu změn na trhu s energiemi, změn nákupních cen komodity, měnových/kurzových změn i jiných podstatných změn na makroekonomické či mikroekonomické úrovni“. Podotkl k tomu, že žalovaná nebyla ve smluvním vztahu slabší stranou, ale je podnikatelem ve smyslu § 421 o. z., takže ustanovení na ochranu spotřebitele obsažená v § 1810 a násl. o. z. a v EZ se na ni nevztahují. Z důvodu bezprecedentní situace na energetickém trhu na konci roku 2021, kdy cena elektřiny na rok 2022 vzrostla o téměř 600 % a její růst nadále pokračoval (jak dokládá graf vývoje ceny, podle kterého se cena na trhu zvýšila v porovnání s březnem 2021 o 100 %.) proto žalobkyně cenu oprávněně zvýšila. Jednalo se přitom o navýšení přiměřené, neboť i , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, se kterou žalovaná následně uzavřela smluvní vztah, dodávala elektřinu za 3 500 Kč/MWh ve VT i NT, tedy za částku vyšší, než uvedenou ve smlouvě ze dne 1. 3. 2021. Razantní navýšení cen na trhu s komoditou podle soudu prvního stupně také dokládá i odůvodnění rozhodnutí ministryně financí ze dne 20. 10. 2021, č. j. MF-30457/2021-3901-2, kde je uvedeno, že v posledních měsících vzrostly ceny elektřiny na trzích s komoditou několikanásobně, proto při splnění stanovených podmínek se promíjí DPH v období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021.

4. Stejně tak soud prvního stupně nesouhlasil s námitkou žalované, že žalobkyně v rozporu s metodikou Ministerstva financí ČR, upřesněnou informací Generálního finančního ředitelství, ve vyúčtování za období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 nezohlednila 0 % DPH u jí placených záloh za listopad a prosinec 2021, a že ji tímto nesprávným postupem zkrátila o nárok na odpočet DPH. Odkázal na obsah faktury, podle které žalobkyně při vyúčtování správně kalkulovala s 0 % DPH u záloh ve výši 42 660 Kč zaplacených žalovanou dne 15. 11. 2021 a dne 13. 12. 2021, v jejichž případě úspora na DPH činila 8 958,60 Kč, takže žalovanou v tomto směru nezkrátila.

5. Přes tato zjištění soud prvního stupně nakonec s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 žalobu zamítl s tím, že vyúčtování provedené fakturou číslo , hodnota, , v němž bylo chybně kalkulováno s DPH, nelze považovat za vyúčtování řádné, a proto nemohlo přivodit splatnost částky 109 014 Kč, resp. zbývající části uplatněné žalobou. Poukázal na to, že podle § 21 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb. o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné ke dni odečtu z měřícího zařízení, což bylo v tomto případě dne 31. 12. 2021, a nikoli ve faktuře uvedené datum 28. 2. 2022. Ke dni 31. 12. 2021, kdy byla žalobkyni známa spotřeba elektřiny, se tak měla promítnout 0 % DPH jak u ceny za spotřebovanou silovou energii, tak u ceny za distribuci a související služby, z faktury však plyne, že žalobkyně k tomuto dni 31. 12. 2021 kalkulovala podle § 36, § 36a nebo § 37a zákona o DPH s 21 % DPH. Povinnost žalobkyně provést řádné vyúčtování proto podle něj nadále trvá a žaloba byla podána předčasně.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů spočívajících v nákladech právního zastoupení za šest jím specifikovaných úkonů právní služby po 4 020 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) - příprava a převzetí zastoupení, podání odporu, účast při jednání dne 15. 5., 9. 8. a 2. 10. 2023 a podání ze dne 16. 8. 2023, k tomu šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, cestovné právní zástupkyně ke třem jednáním osobním autem v celkové výši 7 584,57 Kč, náhrada za ztrátu času cestami za 30 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 7 665,96 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jako neúčelné posoudil dalších šest žalovanou požadovaných úkonů právní služby. K tomu uvedl, že podání ze dne 28. 4. 2022 a 17. 1. 2023 předcházející soudnímu řízení adresované žalobkyni nelze považovat za náklady řízení. Sdělení žalované ze dne 2. 3. 2023 a ze dne 28. 3. 2023, třebaže v obou případech bylo učiněno na výzvu soudu, se v prvním případě vztahovalo k otázce doručování do datové schránky žalované, s níž byly technické problémy, a s projednávanou věcí nemělo nic společného. Ve druhém případě sloužilo k odstranění pochyb, zda žalovaná mínila navrhnout přerušení řízení. Stejně tak za prostudování 30 listů předložených žalobkyní odměna žalované nenáleží, neboť není zřejmé, kdo, kdy a po jakou dobu listiny studoval, a kromě toho nakonec ani nebyly k důkazu provedeny. O repliku z 8. 8. 2023 žalovaná nebyla žádána, předložila ji při jednání dne 9. 8. 2023 a mohla ji při něm prezentovat.

7. Proti rozsudku se oba účastníci řízení včas odvolali.

8. Žalobkyně se odvolala proti celému rozsudku a namítla nesprávné skutkové zjištění a v návaznosti na to i nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který, přestože jí dal za pravdu v zásadní otázce, že byla oprávněna v průběhu smluvního vztahu navýšit cenu elektřiny, dospěl k nesprávnému závěru o předčasnosti žaloby, neboť nebylo ve faktuře č. , hodnota, správně určeno DPH. Z obsahu faktury je přitom zřejmé, jakým způsobem bylo účtováno s DPH 0 % u záloh, a jak následně byla provedena fakturace. Nelze přitom souhlasit se soudem prvního stupně, že ke dni 31. 12. 2021 došlo k provedení odečtu měřícího zařízení a že energie dodaná do tohoto dne měla být fakturována s DPH ve výši 0 %, neboť nic takového z provedených důkazů nevyplývá. Z důvodu právní jistoty však navrhuje opět provedení důkazu dotazem na , právnická osoba, . ke zjištění, ke kterým datům v letech 2021-2022 byly provedeny odečty a jaké hodnoty byly naměřeny. I v opačném případě, pokud by byl správný názor soudu prvního stupně, mohla její povinnost vyúčtovat trvat pouze ve vztahu k „vratce“ DPH z odpovídající části spotřeby, nikoliv ale ve zbytku plnění. V takovém případě mohla být žaloba zamítnuta částečně co do nesprávně určené části DPH, ale nikoliv v celém rozsahu. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná se odvolala proti výroku II rozsudku, kterým jí byly přiznány náklady řízení pouze ve výši 44 170,52 Kč, a nikoli za další jí specifikované úkony právní služby. Uvedla, že nemíní polemizovat se soudem prvého stupně o důvodech nepřiznání předžalobních nákladů, třebaže i ty nadále požaduje, ale důrazně se ohrazuje proti nepřiznání nákladů účtovaných v poloviční sazbě za sdělení na výzvu soudu ze dne 2. 3. 2023 a ze dne 28. 3. 2023. Není přitom podstatné, že se jednalo o odpověď na procesní otázky, neboť i ty jednoznačně souvisely s řízením. V prvním případě šlo o odpověď k dotazu soudu, který jí doručil platební rozkaz do datové schránky 4x, a pak měl pochybnosti o datu doručení. Z její strany si odpověď vyžádala složité dohledávání doručených listin, identifikaci jejich obsahu, data doručení atd. Druhý případ souvisel s údajnými pochybnostmi soudu o obsahu podání ze dne 2. 3. 2023, přestože o návrh na přerušení řízení zjevně nejednalo. Stejně tak bezdůvodně jí nebyla přiznána náhrada za prostudování podkladů zaslaných jí soudem dne 26. 6. 2023, o které požádala kvůli hospodárnosti řízení. Jednalo se opět o náklady účelně vynaložené, neboť jinak by musela v souvislosti s nahlédnutím do spisu požadovat i náklady za dopravu. O prostudování listin svědčí to, že se odrazilo v její replice ze dne 8. 8. 2023, za kterou jí byla náhrada rovněž odepřena. Zkrácení náhrady o uvedené úkony považuje za neoprávněné a argumentace soudu prvního stupně o důvodech nepřiznání vykazuje znaky přepjatého formalismu a libovůle. V neposlední řadě žalovaná poukázala na to, že za jednání dne 9. 8. 2023 jí byla přiznána náhrada jen za jeden úkon právní služby, přestože jednání přesáhlo započaté 2 hodiny. Postupem soudu prvního stupně tak byla zkrácena minimálně o částku 20 908 Kč, což není nijak marginální. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 65 078,32Kč.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že souhlasí s výrokem I rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta, ale nesouhlasí s jeho odůvodněním. Soud prvního stupně podle ní nesprávně posuzoval dodatek smlouvy jako smlouvu novou a v rozporu s čl. II bod 8 OP z ní dovodil možnost jednostranného zvýšení ceny žalobkyní. Cena elektřiny byla přitom ve smlouvě ve znění dodatku, uzavřené dvěmi rovnocennými subjekty, sjednána jako fixní a její jednostranné zvýšení žalobkyní nebylo možné. Žalobkyně proto neměla právo s cenou manipulovat, jak o tom svědčí řada jí předložených a soudem prvního stupně odmítnutých důkazů. Pokud žalobkyně toto právo dovozovala z tehdejší situace na trhu s energiemi, nepředložila žádný důkaz k tomu, v jaké situaci se tehdy nacházela, když lze předpokládat, že od svých dodavatelů nekupovala energie za spotové ceny, ale měla s nimi ceny nasmlouvané na delší časové období.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně řízení, které mu předcházelo, přihlédl k odvolání účastníků a po zopakování části listinných důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, třebaže z jiných, než soudem prvního stupně uvedených důvodů. Soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav věci, ale s jeho právním posouzením věci, s výjimkou níže uvedenou, se odvolací soud neztotožňuje. Pokud jde o odvolání žalované do výroku II o nákladech řízení, shledal je důvodným pouze zčásti.

12. V projednávané věci se jedná o nárok na zaplacení ceny za dodávku elektřiny, kterou žalobkyně dodala žalované do sjednaného odběrného místa v období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 a vyúčtovala fakturou číslo , hodnota, ve výši 198 232,75 Kč, na kterou započetla žalovanou zaplacené zálohy ve výši 80 260 Kč, takže k úhradě požadovala částku 109 014 Kč se splatností 8. 4. 2022. Žalovaná zaplatila dne 1. 5. 2022 částku 36 405,79 Kč a k zaplacení zbylo 72 608,21 Kč. V průběhu řízení se stalo nesporným, že v uvedené době činilo celkové množství dodané elektřiny 6 100 MWh ve VT a 35 611 MWh v NT. Žalobkyně ve faktuře specifikovala, že ve VT se jednalo v období od 30. 9. 2021 do 31. 12. 2021 o spotřebu 3,5620 MWh a od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022 o spotřebu 0,3814 MWh za cenu 1 724 Kč/MWh a v období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022 o spotřebu 2,1566 MWh za cenu 5 940 Kč/MWh a že v NT se jednalo v období od 30. 9. 2021 do 31. 12. 2021 o spotřebu 19,6190 MWh a od 1. 1. 2022 do 9. 1. 2022 o spotřebu 2,4034 MWh za cenu 1 523 Kč/MWh a v období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022 o spotřebu 13,5886 MWh za cenu 5 290 Kč/MWh. Mezi účastníky řízení bylo rovněž nesporným, že poté, co žalobkyně dopisem ze dne 30. 12. 2021 oznámila žalované zvýšení ceny elektřiny s účinností od 10. 1. 2022, žalovaná dopisem ze dne 28. 1. 2022 od smlouvy odstoupila a ke dni 28. 2. 2022 tak byl smluvní vztah ukončen.

13. Mezi účastníky spornou otázku, zda žalobkyně byla oprávněna jednostranně zvýšit cenu dodávané elektřiny od 10. 1. 2022, tedy zda za období od 10. 1. 2022 do 28. 2.2022 má nárok na 5 940 Kč/MWh ve VT a na 5 290 Kč/MWh v NT, soud prvního stupně zodpověděl ve prospěch žalobkyně tak, že k tomuto kroku byla oprávněna, ale protože ve vyúčtování „bylo chybně kalkulováno s DPH“, nelze jí zatím nárok přiznat. S takovým právním posouzením se odvolací soud neztotožňuje.

14. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 odst. 1 EZ na dobu určitou. Nestalo se tak sice dne 1. 3. 2021, jak soud prvního stupně uvedl, ale dne 5. 6. 2018, a součástí smlouvy byly VOP. Tato smlouva, která po uplynutí sjednané doby byla automaticky prodloužena do června 2022, byla změněna dodatkem ze dne 1. 3. 2021, kterým se účastníci dohodli na jejím trvání do 28. 2. 2023 a na individuální ceně elektřiny ve výši 1 724 Kč/MWh ve VT a 1 523 Kč/MWh v NT. Zároveň se dohodli, že původní VOP jsou nahrazeny OP. Stejně tak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že sjednanou individuální cenu elektřiny nelze považovat za cenu fixní, která by platila po celou dobu trvání smlouvy a kterou by nebylo možno způsobem uvedeným ve smlouvě měnit. Tento závěr plyne z článku IV bod 1 OP, jak soud prvního stupně správně uvedl, podle kterého je „cena za dodávku komodity sjednána jako cena individuální nebo jako cena podle ceníku“ a „dodavatel je oprávněn měnit cenu za dodávku komodity z důvodu změn na trhu s energiemi, změn nákupních cen komodity, měnových/kurzových změn i jiných podstatných změn na makroekonomické či mikroekonomické úrovni“.

15. Právo žalobkyně provést jednostranné zvýšení ceny elektřiny však nevyplývalo z článku IV bod 1 OP, ale bylo sjednáno v článku II, bod 8 OP. Podle tohoto ustanovení, které soud prvního stupně zcela pominul, tedy platilo, že „není-li sjednáno, jinak, smlouva se uzavírá na období dvou let ode dne skutečného zahájení dodávky příslušné komodity, a pokud je uzavřena na dobu určitou a není-li sjednáno ve smlouvě jinak, může kterákoliv smluvní strana zabránit prodloužení smlouvy na další období tak, že doručí druhé straně nejpozději 90 dnů přede dnem ukončení účinnosti smlouvy písemné oznámení, že si nepřeje její pokračování a trvá na ukončení smlouvy k uvedenému datu. Jinak se doba trvání smlouvy prodlužuje, a to i opakovaně, na stejnou dobu, na kterou byla uzavřena, nejméně o 12 měsíců, nejvíce o 24 měsíců, a to za ceny podle aktuálně platného produktu flexi, který je uveřejněný na internetových stránkách dodavatele (dále jen automatická prolongace). Jde-li o novou cenu po automatické prolongaci doby trvání smlouvy po uplynutí základní doby trvání smlouvy či předchozí automatické prolongaci, která byla zveřejněna před uplynutím lhůty pro oznámení o nepokračování smlouvy a zákazník tak měl možnost se s ní seznámit a učinit rozhodnutí, zda chce ve smlouvě pokračovat, nedochází ke zvýšení ceny ani změně jiných smluvních podmínek ve smyslu EZ“.

16. EZ (zákon č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2021) v § 11a odst. 5 stanovil mantinely sloužící k ochraně zákazníků, pokud dodavateli svědčilo právo na zvýšení ceny. Podle něj tak platilo, že „zvýší-li držitel licence na obchod s elektřinou, obchod s plynem, výrobu elektřiny nebo výrobu plynu cenu za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do 3 měsíců od data zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek. To neplatí, pokud držitel licence oznámí zákazníkovi zvýšení ceny nebo změnu jiných smluvních podmínek nejpozději třicátý den přede dnem jejich účinnosti a současně zákazníka poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy. V takovém případě je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy nejpozději desátý den přede dnem zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek“. Podle odst. 6 pak platilo, že „odstoupení podle odstavce 3 je účinné k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno příslušnému držiteli licence, neurčí-li zákazník pozdější den účinnosti odstoupení. Uplatnění práva na odstoupení nesmí být spojeno s žádnými finančními nároky vůči zákazníkovi. Odstoupení, které bylo uskutečněno do 3 měsíců od účinnosti zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek a méně než 10 dnů před koncem daného měsíce, je účinné k poslednímu dni kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém bylo odstoupení doručeno příslušnému držiteli licence“.

17. Z citované zákonné úpravy účinné do 31. 12. 2021 plyne, že záměrem zákonodárce bylo umožnit zákazníkovi ukončit smluvní vztah ještě před tím, než dodavatelem stanovená vyšší cena za dodávku elektřiny (či plynu), která není pro zákazníka z nějakého důvodu akceptovatelná, nabude účinků. Třebaže až EZ ve znění účinném od 1. 1. 2022 jednoznačně v §11a odst. 3 stanovil, že „nebude-li změna oznámena podle odstavce 2, nevyvolá právní účinky“, podle odvolacího soudu stejně tak v projednávaném případě právo na jednostranné navýšení ceny za dodávku elektřiny pro dobu od 10. 1. 2022 do dne ukončení smluvního vztahu podle EZ žalobkyni nenáleží. Cenu za dodávku elektřiny, na které se účastníci dohodli po automatické prolongaci smlouvy dne 1. 3. 2021, tak bylo možno podle článku II bod 8 OP změnit jednostranně pouze předepsaným způsobem, tedy pokud by žalovaná měla možnost se s ní předem seznámit a učinit rozhodnutí, zda chce ve smlouvě pokračovat. Žalobkyně však toto smluvní ujednání, které si sama stanovila, nerespektovala a s odkazem na EZ účinným do 31. 12. 2021 přistoupila k jednostrannému navýšení ceny dopisem ze dne 30. 12. 2021 s účinností od 10. 1. 2022, aniž žalované dala před tím možnost učinit rozhodnutí, zda chce za těchto nových podmínek, respektive při nové ceně, ve smlouvě pokračovat.

18. Odvolací soud proto uzavírá, že pokud žalobkyně nejen v rozporu se smluvním ujednáním, ale i v rozporu s citovaným § 11a odst. 5 EZ účinným do 31. 12. 2021 přistoupila dne 30. 12. 2021 k jednostrannému navýšení ceny s účinností od 10. 1. 2022, aniž mu měla žalovaná možnost zabránit odstoupením od smlouvy, nelze takovému navýšení přiznat právní účinky. Za takové situace od 10. 1. 2022 smlouva až do 28. 2. 2022, kdy byla žalovanou ukončena v důsledku odstoupení, pokračovala za předchozích podmínek, tzn. včetně ujednání o ceně 1 724 Kč/MWh pro VT a 1 523 Kč/MWh pro NT. Jestliže proto za celkovou spotřebu elektřiny dodané v období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 v množství 6 100 MWh ve VT a 35 611 MWh v NT žalovaná žalobkyni zaplatila částku 36 405,79 Kč a k tomu zálohu ve výši 80 260 Kč, svoji povinnost tím splnila a požadavek žalobkyně na zaplacení další částky 72 608,21 Kč není důvodný. Stejně tak neoprávněnou je faktura, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala 200 Kč za upomínku a náklady za vymáhání pohledávky ve výší 1 200 Kč, neboť s ohledem na opakované reklamace žalované, která se evidentně snažila situaci se žalobkyní řešit, nepovažuje odvolací soud tento nárok důvodným. Jestliže tedy soud prvního stupně výrokem I žalobu zamítl, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, třebaže z jiného než v něm uvedeného důvodu, tedy poté, co dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobkyní uplatněného nároku.

19. Na závěr odvolací soud podotýká, že soudem prvního stupně zmíněné rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 na projednávanou věc nedopadá, neboť v něm byla stejně jako v jiných obdobných rozhodnutích Ústavního soudu (např. sp. zn. IV. ÚS 2495/2009, I. ÚS 2803/2016, I. ÚS 1120/17) posuzována problematika vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu či nebytového prostoru. Závěr z nich plynoucí, že „o řádném vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním nejen bytu, ale i nebytového prostoru, lze hovořit a takové vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku z něj plynoucího jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši“, tedy na předmětnou věc, kde se jedná o úhradu za cenu dodané elektřiny, nelze vztáhnout. Se žalobkyní by tak bylo možno souhlasit, že pokud vyúčtování provedené fakturou nemělo všechny předepsané náležitosti či v něm byla chybně stanovena DPH, nedotklo se to nijak splatnosti částky oprávněně účtované.

20. Pokud se jedná o odvolání žalované do výroku II o nákladech řízení soud prvního stupně správně posoudil otázku náhrady nákladů řízení z hlediska zásady úspěchu a přiznal je žalované v plném rozsahu s ohledem na její plný úspěch v řízení. Jejich výši však nesprávně stanovil, neboť pominul, že za jednání dne 9. 8. 2023, kterého se zástupkyně žalované zúčastnila, a které skutečně trvalo 2 hodiny 40 minut, náleží podle § 11, odst. 1 písm. g) AT náhrada za dva úkony právní služby po 4 020 Kč a nikoli pouze za jeden, který jí přiznal. K tomu žalované náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 907 Kč, tedy celkem částka 5 227 Kč, o kterou tedy byla náhrada nákladů řízení navýšena na celkovou částku 49 397,52 Kč (44 170,52 Kč + 5 227 Kč). Odvolací soud z toho důvodu výrok II rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

21. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud nepovažuje některé žalovanou požadované úkony právní služby jednak za účelně provedené, což platí pro její repliku ze dne 8. 8. 2023 a studium zaslaných listin, a jednak za náklady řízení, což platí pro podání adresované žalobkyni předcházející řízení. Pokud se jedná o podání žalované ze dne 2. 3. 2023 a ze dne 28. 3. 2023 učiněné nepochybně na výzvu soudu, ani za ně žalované proti žalobkyni, která se na jejich provedení nijak nepodílela a ani je nevyvolala, v tomto řízení náhrada nenáleží.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla přiznána náhrada za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast při jednání u odvolacího soudu) po 4 020 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, cestovné zástupkyně žalované z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět osobním autem ve výši 1 500 Kč, náhrada za ztrátu času cestou za 8 půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 2 297 Kč, tedy náklady v celkové výši 13 237 Kč.