64 Co 40/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 72 808,21 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. října 2023, č. j. 5 C 47/2023-225

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 72 808,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 72 608,21 Kč od 9. 4. 2022 a z částky 200 Kč od 3. 6. 2022 vždy do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 397,52 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 27 644 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 72 808,21 Kč příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky za elektřinu dodanou žalobkyní žalované do sjednaného odběrného místa v období od 10. 1. 2022 do 28. 2.2022 po jejím zvýšení.

2. Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem z 11. 10. 2023, č. j. 5 C 47/2023-225 žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu náklady řízení ve výši 44 170,52 Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli 1. 3. 2021 v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikaní a o výkonu statní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon (EZ) smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění obchodních podmínek (OP), která nahradila původní jimi uzavřenou smlouvu, v níž se dohodli na individuální ceně elektřiny. V souladu s článkem IV OP a § 11a odst. 5 EZ účinným ke dni uzavření smlouvy žalobkyně oprávněně jednostranně zvýšila od 10. 1. 2022 cenu elektřiny na 5 940 Kč/MWh ve VT (vysoký tarif) a na 5 290 Kč/MWh v NT (nízký tarif), a žalovaná proto od smlouvy podle § 11a odst. 6 poslední věta EZ odstoupila. Odstoupením žalované od smlouvy sice závazek ke dni 28. 2. 2022 zanikl ex tunc (od počátku), ale podle § 2004 odst. 3 občanského zákoníku (o. z.) nastávají účinky zvýšení ceny do budoucna. Za předmětné období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022 je proto nárok žalobkyně na zaplacení zvýšené ceny elektřiny oprávněný. Protože ale ve vyúčtování provedeném fakturou číslo 2211005619 bylo chybně kalkulováno s DPH a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 jej nelze považovat za vyúčtování řádné, které by mohlo přivodit splatnost faktury, žalobu z důvodu její předčasnosti zamítl.

3. Na základě odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem z 21. 5. 2024, č. j. 64 Co 40/2024-262 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, nákladový výrok II změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jako nesprávný odmítl názor soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby vzhledem k údajnému chybnému vyúčtování, neboť i pokud by to byla pravda, nijak by se to nedotklo splatnosti částky vyúčtované oprávněně. Podle něj však individuální cenu za dodávku elektřiny, na které se účastníci dohodli dodatkem smlouvy z 1. 3. 2021 po její automatické prolongaci, bylo možno podle čl. II bod 8 OP jednostranně změnit pouze pokud by žalovaná měla možnost se s ní předem seznámit a učinit rozhodnutí, zda chce ve smlouvě za takových podmínek pokračovat. Jestliže proto žalobkyně nejen v rozporu s tímto smluvním ujednáním, ale i v rozporu s § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021 cenu jednostranně 30. 12. 2021 navýšila s účinností od 10.1. 2022, aniž tomu mohla žalovaná zabránit odstoupením od smlouvy, nelze takovému navýšení ceny přiznat právní účinky. Pro období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022, kdy byla smlouva ukončena, tedy smlouva pokračovala za předchozích smluvených podmínek, tzn. včetně ujednání o ceně 1 724 Kč/MWh pro VT a 1 523 Kč/MWh pro NT. V situaci, kdy za elektřinu dodanou v období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 v množství 6 100 MWh ve VT a 35 611 MWh v NT žalovaná zaplatila zálohu ve výši 80 260 Kč a poté zaplatila z faktury číslo 2211005619 částku 36 405,79 Kč, povinnost splnila a požadavek žalobkyně na zaplacení zvýšené ceny elektřiny (cenového rozdílu oproti dosavadní úpravě) ve výši 72 608,21 Kč není důvodný.

4. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 16. 4. 2025, č. j. 28 Cdo 3520/2024-306 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytknul, že se při výkladu vůle smluvních stran neřídil § 556 odst. 1 věty první o. z. a v rozporu s právní teorií (Melzer, F. In: Melzer, F., Tegl, P. a kol. Občanský zákoník – Velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 479) a judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu (viz nález sp. zn. I. ÚS 625/03 a sp. zn. I. ÚS 2337/21 a rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1893/2011) se při výkladu smlouvy ve znění OP nezabýval úmyslem smluvních stran (skutečnou vůlí jednajících). Poukázal na to, že odvolacím soudem hodnocené ujednání obsažené v čl. II bod 8 OP řeší otázku zvýšení ceny elektrické energie pouze v souvislosti s „automatickou prolongací“ smluvního vztahu, ke které ale v tomto případě nedošlo, neboť žalovaná využila práva odstoupit od smlouvy ke dni 28. 2. 2022. Stejně tak § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021 otázku, zda zákazník, který od smlouvy odstoupil v průběhu trvání smluvního vztahu, je za dobu od cenového navýšení povinen platit zvýšenou cenu energie, nijak neřešil (a s účinností od 1. 1. 2022 posuzovanou právní problematiku ve vztahu mezi podnikajícími právnickými osobami již nereglementuje). Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek oznámení dodavatele energie o zvýšení ceny elektrické energie nejpozději třicátý den přede dnem cenového navýšení vylučuje (pro případ odstoupení zákazníka od smlouvy) jeho nárok na úhradu zvýšené ceny, aniž se zabýval úmysly účastníků, jsou jeho závěry zjevně předčasné, a tudíž nesprávné.

5. Odvolací soud po vrácení věci z dovolacího řízení opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., zároveň postupoval v souladu se závazným pokynem dovolacího soudu, tzn. za pomoci výkladových pravidel obsažených v § 555, § 556 a § 558 o. z. se pokusil objasnit „skutečnou vůli účastníků dojednat důsledky odstoupení od smlouvy na povinnost platit nově zvyšovanou cenu elektrické energie“. Stejně jako v předchozím rozsudku ale nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalované do nákladového výroku II je důvodné jen zčásti.

6. Skutková zjištění, ze kterých odvolací soud vyšel, a která nedoznala od doby jeho předchozího rozhodnutí změny, spočívají v tom, že účastníci řízení uzavřeli 5. 6. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění VOP, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa p. č. hodnota, adresa od 15. 7. 2018 za dohodnutou individuální cenu 1 419 Kč/MWh ve VT a 1 159 Kč/MWh v NT. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 7. 2020 a v souladu s VOP došlo k její automatické prolongaci na další dva roky. V jejím průběhu účastníci uzavřeli 1. 3. 2021 dodatek, kterým změnili dobu trvání smlouvy do 28. 2. 2023 a dohodli individuální cenu elektřiny ve výši 1 724 Kč/MWh ve VT a 1 523 Kč/MWh v NT. Původní VOP nahradili O), podle jejichž čl. IV, bod 1 je „cena za dodávku komodity sjednána jako cena individuální nebo jako cena podle ceníku“ a podle bodu 3 je „dodavatel oprávněn měnit cenu za dodávku komodity z důvodu „změn na trhu s energiemi, změn nákupních cen komodity, měnových/kurzových změn i jiných podstatných změn na makroekonomické či mikroekonomické úrovni a změny produktových podmínek oznamuje v souladu s EZ na svých internetových stránkách či jinak podle smluvního ujednání se zákazníkem a ten je povinen se s nimi seznámit“. Dopisem z 30. 12. 2021 žalobkyně cenu elektřiny s účinností od 10. 1. 2022 zvýšila na 5 940 Kč/MWh ve VT a na 5 290 Kč/MWh v NT a zároveň žalovanou poučila o možnosti odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do šesti měsíců od data účinnosti této změny. Dopisem z 28. 1. 2022 žalovaná prostřednictvím nového dodavatele od smlouvy odstoupila. Žalobkyně fakturou č. 2211005619 žalované vyúčtovala cenu elektřiny za období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 ve výši 109 014 Kč (při zohlednění zaplacené zálohy 80 260 Kč) se splatností 8. 4. 2022. Žalovaná z faktury 1. 5. 2022 uhradila částku 36 405,79 Kč a zbývající část žalobkyně uplatnila v tomto řízení.

7. Odpověď na otázku, zda byla žalobkyně oprávněna jednostranně změnit cenu za dodávku elektřiny, plyne přímo ze shora citovaného čl. IV, bod 3 OP. Podle odvolacího soudu se však z toho ujednání nedá dovodit žalobkyní prosazovaný názor, že pokud dopisem z 30. 12. 2021 od 10. 1. 2022 cenu navýšila na cca 3,5násobek smluvené částky, je povinností žalované platit od té doby až do doby ukončení smlouvy tuto zvýšenou cenu. Ani čl. II bod 8 OP, ale ani § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021, přitom otázku, zda zákazník, který od smlouvy odstoupil v průběhu trvání smluvního vztahu, je za dobu od cenového navýšení povinen platit zvýšenou cenu energie, nijak neřešil, jak na to poukázal dovolací soud.

8. Odvolací soud se proto pokusil podle pokynu dovolacího soudu a v souladu s § 556 odst. 1 věta první o. z. (podle kterého „co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět“) objasnit, zda skutečná společná vůle smluvních stran při vzniku smlouvy směřovala k žalobkyní tvrzenému závěru. V té souvislosti však také zohlednil, že smlouva včetně OP byla vyhotovena žalobkyní, že má formu tiskopisu a cena v ní byla sjednána jako „individuální“, takže u žalované mohlo vzniknout legitimní očekávání, že případná změna ceny bude smluvními stranami projednávána rovněž individuálně, a nikoliv pouze direktivním navýšením učiněným žalobkyní cca 10 dní předem. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu trvala na tom, že smlouva ji opravňovala k jednostrannému navýšení individuálně sjednané ceny od 10. 1. 2022. Nic na tom podle ní nemění ani to, že v minulosti postupovala jinak a na zvýšení ceny elektřiny od 1. 3. 2021 se žalovanou dohodla v dodatku smlouvy, neboť stejně tak mohla učinit i bez něj. Poukazovala na to, že cena elektřiny na trhu je proměnlivá, mění se v podstatě každý měsíc, a že už před začátkem války na Ukrajině (24. 2. 2022) docházelo k pozvolnému zdražování komodit a trh začal být nestabilní, proto situaci řešila tímto jednostranným navýšením ceny. Podle odvolacího soudu se však pomocí uvedeného empirického výkladu nedalo uzavřít, že by skutečnou společnou vůlí smluvních stran, tedy nejen žalobkyně, ale i žalované, bylo umožnit žalobkyni navýšit individuálně sjednanou cenu v podstatě ze dne na den s tím spojenou povinností žalované platit od tohoto okamžiku zvýšenou cenu.

9. V situaci, kdy se skutečnou společnou vůli smluvních stran při uzavření smlouvy žalobkyni nepodařilo jednoznačně a ani po poučení účastníků podle ust. § 118a odst. 1-3 o. s. ř. (při jednání dne 30. 9. 2025) objasnit, odvolací soud přistoupil k výkladu podle § 556 odst. 1 věta druhá o. z., podle kterého „nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen“. Za pomoci tohoto normativního výkladu založeného na legitimním očekávání ochrany dobré víry adresáta přitom vyšel z tvrzení žalované, která popisovala okolnosti uzavření dodatku z 1. 3. 2021 tak, že žalobkyně ji tehdy oslovila, že ceny dodávané energie se musí změnit, neboť jinak přistoupí k ukončení jejich smluvního vztahu. Pokud tedy chtěla ve smluvním vztahu pokračovat, s uzavřením dodatku navyšujícího cenu elektřiny, souhlasila. Jejím úmyslem tedy bylo dohodnout se žalobkyní pevnou cenu, neboť potřebovala znát náklady, které by promítla do ceny svých výrobků ve vztahu k zákazníkům. Očekávala proto, že v souladu s touto jejich praxí bude žalobkyně stejným způsobem postupovat i při případné další změně ceny. Místo toho ji však žalobkyně v pro ni obtížném načasování 30. 12. 2021 oznámila, že cenu elektřiny od 10. 1. 2022 navyšuje o cca 3,5násobek v nedávné době dohodnuté částky, která navíc byla v té době na trhu nejvyšší možná. Tím ji předposlední den roku vystavila do překvapivé a složité situace a bez možnosti se na změnu připravit. Protože jako výrobní závod nemohla smluvní vztah se žalobkyní ukončit hned k 10. 1. 2022, ale nejdřív musela řešit nového dodavatele energie, od smlouvy odstoupila až na konci ledna a žalobkyně pak akceptovala ukončení smluvního vztahu ke konci února 2022. Tímto postupem došlo podle ní ke zneužívajícímu nepřiměřenému výkladu smlouvy a OP žalobkyní, který má znaky nemravnosti ve smyslu § 580 o. z.

10. Podle odvolacího soudu a za pomoci uvedeného výkladového pravidla je možno dospět k závěru, že smlouva sice žalobkyni opravňovala k jednostrannému navýšení individuálně sjednané ceny, žalobkyně však u žalované zároveň vzbudila důvodné očekávání, že jde o cenu pevnou, která bude platit po určitou dobu. Toto očekávání pak žalobkyně umocnila ještě tím, že počátkem roku 2021 se žalovanou jednala a od 1. 3. 2021 se s ní na zvýšení ceny dodatkem dohodla. Nelze také pominout, že smyslem odstoupení od smlouvy měla být ochrana žalované jako odběratelky před jednostranným navýšením ceny žalobkyní jako dodavatelky, tedy umožnění ji reagovat na jednostranné zvýšení ceny právě v podobě odstoupení od smlouvy. Takto aspoň bylo právní jednání účastníků při vzniku smlouvy vnímáno žalovanou. Toho si musela být vědoma také žalobkyně, takže pokud žalované 30. 12. 2021 s odkazem na bezprecedentní situaci na energetickém trhu oznámila zvýšení ceny elektřiny s účinností od 10. 1. 2022 a poučila ji o možnosti od smlouvy do šest měsíců odstoupit, těžko lze uvěřit situaci, že legitimně mohla očekávat, že žalovaná jí bude až do doby odstoupení bez odporu platit zvýšenou cenu elektřiny. Z pohledu žalované jako adresáta bylo naopak právní jednání účastníků vnímáno tak, že po oznámení o navýšení ceny má dvě možnosti, a to buď zvýšení ceny akceptovat nebo má možnost od smlouvy odstoupit, aniž by ale byla povinována platit žalobkyni do doby odstoupení zvýšenou cenu, ustanovení § 11a odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. umožňující žalované odstoupit od smlouvy pro jednostranné navýšení ceny, zjevně chrání zájem odběratele s tím, že (neplyne-li ze zjištěné vůle smluvních stran něco jiného) nemá být nucen platit jednostranně zvýšenou cenu, využije-li svého práva odstoupit od smlouvy v zákonné lhůtě. Odvolací soud tak dospěl stejně jako v předchozím rozhodnutí k závěru, že pokud žalobkyně s účinností od 10. 1. 2022 jednostranně navýšila cenu elektřiny, aniž při oznámení této změny dodržela lhůtu stanovenou v § 11a odst. 5 věta druhá zákona č. 458/2000 Sb., žalované umožnila zabránit navýšení skrze odstoupení od smlouvy při využití lhůty pro odstoupení stanovené v § 11a odst. 1 věta první zákona č. 458/2000 Sb., takže navýšení nemělo vůči žalované právní účinky. Z toho důvodu výrok I rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, opětovně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, i když z jiného než v něm uvedeného důvodu.

11. O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a stejně jako před tím zohlednil oprávněnou námitku žalované, že za jednání 9. 8. 2023, které trvalo 2 hodiny 40 minut, jí náleží podle § 11, odst. 1 písm. g) advokátního tarifu náhrada za dva úkony právní služby po 4 020 Kč a nikoli pouze za jeden, který jí přiznal soud prvního stupně. K tomu jí náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 907 Kč, tedy celkem částka 5 227 Kč, o kterou náhradu nákladů řízení navýšil. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil.

12. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 27 644 Kč, která zahrnuje náklady její tehdejší právní zástupkyně tituly před jménem jméno FO ve výši 13 237 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání u odvolacího soudu) po 4 020 Kč podle § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, cestovné z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět osobním autem ve výši 1 500 Kč, náhradu za ztrátu času cestou za osm půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 2 297 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále se jedná o náklady současného právního zástupce žalované ve výši 14 407 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k dovolání, účast při jednání odvolacího soudu 30. 9. 2025) po 4 020 Kč, tři režijní paušály, z toho dva po 300 Kč a jeden ve výši 450 Kč, cestovné osobním autem z adresa a zpět ve výši 697 Kč a náhradu za ztrátu času cestou za šest půlhodin po 100 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.