64 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. Ing. příjmení příjmení , narozená dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 9. 2021, č. j. 11 C 324/2019-151 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 2. 2022, č. j. 11 C 324/2019-180

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 178 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že rodinný dům [adresa] v obci [obec], který je v katastru nemovitostí zapsán jako součást pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], a který je zakreslen geometrem Ing. [jméno] [příjmení] v geometrickém plánu č. 11/ 2018 ze dne 1. 2. 2018, se zcela nachází na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], je součástí výlučně pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] a neleží na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] ani na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a na určení, že přístavba přístřešku zakreslená geometrem Ing. [příjmení] v témže geometrickém plánu, ve kterém je ohraničená body č. 1819, č. 109-203 a č. 13, se zcela nachází na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] a neleží na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] ani na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], eventuálně, že zastavěná plocha přístavbou přístřešku zakreslená soudem určeným geometrem, je přestavek na části pozemku parc. č. st. [anonymizováno] anebo na části pozemku parc. [číslo] oba v k. ú. [obec], dle ust. § 1087 občanského zákoníku a tento přestavek se přikazuje do vlastnictví žalobce s tím, že se současně žalobci ukládá zaplatit žalovaným cenu obvyklou, jejíž výše se ponechává na rozhodnutí soudu (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 27 854 Kč (výrok II). V případě návrhu na určení toho, že rodinný dům [adresa] [obec] tak, jak je zapsán v příslušném katastru nemovitostí, se nachází výlučně na pozemku č. parc. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] soud došel k závěru, že na straně žalobce neexistuje naléhavý právní zájem na takovém určení. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná a vyplývá i ze stavu zápisu v katastru nemovitostí. Ohledně určení, zda přístavba k rodinnému domu [adresa] [obec] zasahuje na pozemky žalovaných č. parc. st. [anonymizováno] a č. parc. [číslo] má za to, že pro vydání rozhodnutí ve správních řízeních vedených u MěÚ v [obec] je směrodatné, zda se přístavba rodinného domu, jejíž výstavba má být dodatečně povolena, nachází výlučně na pozemku žalobce či zda tato zasahuje i na pozemky žalovaných. Proto je naléhavý právní zájem na podání žaloby dán. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] má pak soud za prokázané, že předmětná přístavba zasahuje i na pozemky žalovaných č. parc. st. [anonymizováno] a č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] a žalobu i v této části primárního petitu zamítl. Soud se s ohledem na formulaci žalobního petitu nezabýval tím, zda části pozemků č. parc. st. [anonymizováno] a č.parc. [číslo] v k.ú. [obec] nebyly ze strany žalobce vydrženy, když i v případě jejich vydržení by se stále jednalo o pozemky zapsané v příslušném katastru nemovitostí pod parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] žalobě by tak i v případě vydržení těchto pozemků nebylo možné vyhovět. Co se týče eventuální části petitu, dle § 1087 o. z. soud není oprávněn přikázat část pozemku zastavěného přestavkem do vlastnictví stavitele. Dle tohoto ustanovení se část pozemku zastavěná přestavkem stává vlastnictvím stavitele automaticky jejím zastavěním a to za předpokladu, že stavitel stavěl stavbu, jejíž součástí je přestavek, v dobré víře a zároveň jsou splněny další podmínky uvedené v § 1087 o. z. Soud v takovém případě může vydat pouze deklaratorní rozhodnutí o určení vlastnictví k části pozemku. Návrhem na zahájení řízení o dodatečném povolení stavby je dostatečně prokázané, že přístavba k rodinnému domu [adresa] byla stavěna bez stavebního povolení. Z námitek žalovaných podávaných v rámci správního řízení má soud za prokázané, že s výstavbou přístavby žalované nikdy nevyslovily souhlas. Tyto rovněž nedaly souhlas k tomu, aby část přístavby zasahovala na jejich pozemky. Žalobce při výstavbě přístavby k rodinnému domu [adresa] [obec] nebyl v dobré víře, že postupuje v souladu se zákonem. Tento musel vědět, že staví nemovitost bez stavebního povolení a nemohl být ani v dobré víře o tom, že staví nemovitost na vlastním pozemku, když při geodetickém zaměření by muselo vyjít najevo, že stavba probíhá i na pozemcích ve vlastnictví žalovaných.

2. Označeným usnesením soud žalobci uložil zaplatit na účet České republiky náhradu nákladů vzniklých v řízení státu ve výši 5 587 Kč, což odůvodnil tím, že na návrh žalobce soud provedl důkaz znaleckým posudkem, za který bylo znalci přiznáno znalečné ve výši 18 587 Kč. Ve výši 13 000 Kč byly tyto náklady státu uhrazeny ze žalobcem složené zálohy, zbylou část soud uložil žalobci doplatit.

3. Proti tomuto rozsudku i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Úvaha soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu je chybná. [stát. instituce] výzvou ze dne 7. 11. 2019 vyzval žalobce a žalovanou č. 1, aby podali u soudu žalobu o určení vlastnického práva ke sporné části pozemků st. [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] a p. [číslo]. Tato výzva je stavebním úřadem trochu nešťastně formulována, neboť samotné vlastnické právo k jednotlivým pozemkům není zpochybňováno. Zpochybňované a sporné je faktické umístění hranice mezi přístavkem a garáží a pozemky žalovaných, tj. je sporné, zda se přístavek a garáž nachází výlučně na pozemku žalobce, tj. na pozemku p. č. st. [anonymizováno], nebo zda přesahuje do pozemku žalovaných, tj. st. [parcelní číslo] a p. [číslo]. V dané věci existovaly dva rozdílné geometrické plány, a to geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 2. 2018, dle kterého se budova včetně přístavby zcela nachází na st. p. [číslo] geometrický plán geodeta Ing. [jméno] [příjmení] ze srpna 2019, z něhož vyplývá, že nová přístavba přístřešku a garáže žalobce je postavena i na pozemcích žalovaných st. [parcelní číslo] a p. [číslo]. Z toho je patrné, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem dán. Rozhrada, která se dnes již částečně rozpadá, byla mezi sousedy minimálně padesát let a„ žalobce namítal u pozemku před rozhradou, tedy na pozemku, na kterém stojí stavba žalobce, že došlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z. K tomuto navrhl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], jehož soud nevyslechl. Tím, že se mimořádným vydržením odmítl zabývat, což je další pochybení soudu prvního stupně.“ Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

4. Žalované navrhly potvrzení přezkoumávaných rozhodnutí. Tvrzení žalobce považují za lichá a nepravdivá. Již před podáním žaloby si nechaly zpracovat geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení], který tvrzení žalovaných prokazuje. Nalézací soud správně v řízení ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]. Závěry jeho posudku potvrzují, že vzdálenost rohu zaměřené přístavy k rodinnému domu [adresa] od vlastnické hranice evidované v katastru nemovitostí, přesahuje o 0,72 m na pozemek parc. [číslo] že přístavba k rodinnému domu provedená nad rámec původního domu tak, jak je tento dosud zapsán v katastru nemovitostí, zasahuje i na pozemky ve vlastnictví žalovaných. Žalobce v řízení ani netvrdil, že by byla dána jeho dobrá víra. Proto nemůže jít o přestavek. Poukazují na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/03 a zdůrazňují zásadu předvídanou v ust. § 6 odst. 2 občanského zákoníku (o.z.), podle které nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Obrana žalobce vydržením podle § 1095 o. z. je také lichá, neboť není splněna minimální délka vydržecí doby. Žalobce část pozemku užívá až od roku 2015, kdy došlo k přístavbě k rodinnému domu. Institut mimořádného vydržení předpokládá (vydržecí) dobu 20 let.

5. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání nejsou důvodná.

6. V přezkoumávané věci se žalobce, který v průběhu řízení nabyl od svého předchůdce pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] (název katastrálního území již dále nebude pro větší přehlednost textu uváděn), jehož součástí je i stavba rodinného domu [adresa] (dále jen rodinný dům), domáhá výše uvedených učení toho, na kterých pozemcích se stavba domu nalézá a pokud přesahuje na pozemky žalovaných, požaduje in eventum přikázání zastavěných částí stavbou dotčených pozemků do svého vlastnictví za náhradu. Tvrdí, že v roce 2018 podal k [stát. instituce] (stavební úřad) žádost o povolení stavby, kterou byly stavební úpravy rodinného domu – přístavba přístřešku a změna garáže. Změny obvodu domu si nechal zakreslit geometrem Ing. [příjmení] a tvrdí, že se celá stavba nachází podle jím vypracovaného geometrického plánu uvnitř hranic jeho pozemku č. st. [anonymizováno]. Žalované toto zpochybnily, samy zadaly geometrické zaměření Ing. [příjmení], dle kterého stavba žalobce přesahuje na pozemky žalovaných č. st. [anonymizováno] a [číslo] [ulice] úřad řízení přerušil a žalobce jím byl vyzván k podání žaloby na určení vlastnického práva ke sporným pozemkům, čímž je dán naléhavý právní zájem žalobce ve smyslu § 80 o. s. ř.

7. Žalované se žalobě brání námitkou, že rodinný dům – jeho přístavba, zasahuje na oba sousedící pozemky žalovaných. Žalobce nebyl při provádění stavby v dobré víře, celou záležitost začal řešit až poté, co bylo stavebním úřadem zjištěno, že stavební úpravy rodinného domu neodpovídají stavebnímu povolení. V žalobě ostatně skutečnosti zakládající jeho dobrou víru ani netvrdí a nenavrhuje k jejímu prokázání žádné důkazy. Poukazují na ust. § 6 o. z. a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 455/03 upřednostňující ochranu vlastnického práva majitele pozemku dotčeného neoprávněnou stavbou a na princip, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání.

8. Pokud jde o primární žalobní návrh, kterým žalobce požadoval určení, že stavba rodinného domu [adresa] (dále též jen rodinný dům) včetně změn, které provedl oproti stavu zaznamenanému v katastru nemovitostí (přístavba), se nachází pouze na jím vlastněném pozemku a nikoliv na některém ze sousedních pozemků spoluvlastněných žalovanými, nemá odvolací soud úvahy soudu prvního stupně, kterými jeho zamítnutí odůvodnil, za zcela správné. Předně odvolací soud poznamenává, že na rozdíl od soudu prvního stupně má i původní žalobní petit za projednatelný. Nebylo tudíž zapotřebí, aby soud vydával usnesení, kterým byl žalobce podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k odstranění vad žaloby. Od počátku řízení bylo nepochybné, že žalobce požaduje určit, na kterých pozemcích je stavba rodinného domu, a to ve stavu, v jakém je nyní fakticky zbudována, tedy včetně sporné přístavby. Rovněž předložení geometrického plánu, na který měl podle soudu žalobce odkázat, žádá-li určit polohu jiné stavby než té, která je v katastru zanesena, není pro pojednání věci nezbytné (viz například rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 741/2017). Tento nesprávný postup soudu však nelze mít za takovou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobce i poté, co žalobní petit změnil, požadoval v souhrnu obou, zcela zbytečně rozdělených určení, vlastně totéž.

9. Soud prvního stupně správně zkoumal, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Také v tomto případě se odvolací soud s jeho argumentací neztotožňuje. Soud dospěl k závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu ohledně určení polohy domů v původním rozsahu (tj. v katastru zakresleném). Zdůvodnil to nesporností toho, kde se původní rodinný dům nachází a tím, že jeho poloha plyne z katastru nemovitostí. Ani jedna z těchto skutečností ovšem není pro posouzení existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. bez dalšího relevantní a zamítnout žalobu jen na jejich základě by nebylo správné. Nicméně, jak již uvedeno výše, žalobce v řízení evidentně nesledoval určení, kde se nachází rodinným dům v původním rozsahu, nýbrž i v rozsahu jím zbudované přístavby (pro kterou požadoval vydání dodatečného stavebního povolení). Ohledně přístavby soud naléhavý právní zájem naopak dovodil, žalobou se v této části meritorně zabýval, a zamítl ji proto, že žalobce svá tvrzení ohledně umístnění přístavby jen na vlastním pozemku neprokázal. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že žalobce se žalobou podle ust. § 80 o. s. ř. určení toho, na kterých pozemcích se jím označená stavba nachází, vůbec domáhat nemůže.

10. Podle ust. § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Již z jazykového vyjádření této právní normy je zřejmé, že předmětem žaloby na určení může být existence právního poměru či práva. Naproti tomu nelze podle § 80 o. s. ř. požadovat určení těch právních skutečností, které právním poměrem či právem (myšleno právem subjektivním, tedy nárokem) nejsou. Určovací žaloba neslouží k tomu, aby jí byl objasněn skutkový stav, byť by se jednalo o zjištění (určení) okolnosti, která může existenci práva či právního poměru založit nebo naopak vyvrátit. Nelze se například domáhat určení, že studna není součástí pozemku (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2568/98). Stejně tak žalobcem požadované určení, že se rodinný dům nachází nebo naopak nenachází na určitých pozemcích je požadavkem na určení konkrétního skutkového stavu; výrok, jímž by soud žalobě vyhověl, by nic nestanovil o právním vztahu či právu ani k této stavbě, ani k dotčeným pozemkům. Ve věci proto nejde (ve vztahu k primárnímu petitu) o otázku, zda na určení právní skutečnosti je naléhavý právní zájem, podstata je v tom, že takovou žalobu § 80 písm. c) o. s. ř. nepřipouští. Odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané v řízení sp. zn. 22 Cdo 3449/2012, ve kterém stejně jako v přezkoumávané věci byla projednávána žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že se na pozemku nachází stavba. Nejvyšší soud uzavřel, že„ nelze úspěšně žalovat na určení, že na určitém pozemku stavba je či není. Ten, kdo má naléhavý právní zájem na určení právní skutečnosti (například existenci stavby na pozemku), může žalovat na (ne) existenci práva, povinnosti nebo právního vztahu, přičemž posouzení právní skutečnosti vymezí v žalobě jako otázku předběžnou pro požadované určení.

11. Žalobce zmíněným požadavkům na předmět určení nedostál, neboť se určení jakéhokoliv svého práva nedomáhá. Odvolací soud k tomu dodává, že není pravdou, že by k podání žaloby na určení toho, na kterém pozemku se rodinný dům nachází, byl žalobce nucen průběhem řízení před stavebním úřadem. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz výzvou Stavebního úřad v [obec] ze dne 7. 11. 2019, kterou (ve znění její změny odvolacím správním orgánem) tento stavební úřad předchůdce žalobce vyzval k podání žaloby o určení„ vlastnického práva ke sporné části pozemků …“. Tato výzva nebyla„ trochu nešťastně formulována“ jak ji v odvolání zhodnotil žalobce, nýbrž předmět řízení, k jehož zahájení žalobce vyzývá, vymezuje zcela v souladu se závěry výše zmíněné judikatury. K určení toho, na kterých pozemcích se stavba (ne) nachází, žalobce vyzván nebyl.

12. Vzhledem k uvedenému bylo pro rozhodnutí o primárním petitu nadbytečné, aby soud prověřoval správnost žalobních tvrzení ohledně toho, na kterých pozemcích se rodinný dům nachází, neboť v této části žaloba úspěšná být úspěšná bez ohledu na skutková zjištění, k nimž soud na základě provedených důkazů dospěl a kterými své rozhodnutí odůvodnil. Pouze na okraj proto odvolací soud dodává, že zjištění soudu prvního stupně, že přístavba rodinného domu na pozemky žalovaných zasahuje, má oporu v provedeném znaleckém posudku, o jehož správnosti ani odvolací soud nepochybuje.

13. Také rozhodnutí soudu prvního stupně o eventuálním požadavku žalobce, jenž byl vznesen pro případ, že by soud dospěl k závěru, že se rodinný dům včetně přístavby nachází i vně hranic pozemku parc. č. st. [anonymizováno], má odvolací soud za správné, s toliko dílčími výhradami k části jím použité argumentace. K návrhu, aby soud rozhodl, že přístavbou rodinného domu zastavěná část pozemků žalovaných (parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo]) je přestavek na těchto pozemcích dle § 1087 o. z., platí to, co bylo výše uvedeno k přípustnosti určovací žaloby, obdobně. Jde o tvrzení skutkové povahy, nikoliv požadavek na určení práva. Navazující návrh žalobce, aby jím vymezený přestavek byl přikázán do vlastnictví žalobce oproti uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovaným cenu obvyklou určenou soudem, nemá v ustanovení § 1087 o. z., a ani v žádném jiném, oporu.

14. Přestavek je od účinnosti nového občanského zákoníku vymezen ve zmíněném ustanovení § 1087, podle kterého zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku. Na přezkoumávanou věc dopadá, protože strany v podstatě shodně uvedly, že k výstavbě přístavby došlo v roce 2014 či v roce 2015, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jak zcela správně uvedl soud prvního stupně, části pozemků zastavěné stavbou na pozemku sousedícím, pokud jsou splněny všechny podmínky vyžadované zmíněným ustanovením, se stávají jako přestavek vlastnictvím zřizovatele stavby samotným zastavěním, nikoliv rozhodnutím soudu. Žalobce znovu zvolil k prosazení svého práva nesprávný postup, neboť neexistuje právní norma, které by soudu přikázání pozemků, jež jsou přestavkem umožnila. Stejně tak soud není oprávněn k návrhu zřizovatele stavby určit peněžitou náhradu z části pozemků, které by případně v důsledku provedení stavby do jeho vlastnictví přešly. Takový návrh by museli podat bývalí vlastníci přestavku, což se nestalo. Žalobce požaduje vydání konstitutivního rozhodnutí, kterým by soud změnil vlastnického právo ke sporným pozemkům, což ovšem (na rozdíl od případů stavby na cizím pozemku dle ust. § 1086 o. z., jež ale na posuzovaný skutkový stav nedopadá) není možné. Soud prvního stupně by tak nepochybil, pokud by již z tohoto důvodu zamítl žalobu i ohledně eventuálního petitu.

15. Odvolací soud se přesto zabýval i těmi úvahami soudu prvního stupně, kterými odůvodnil závěr, že bez ohledu na výše uvedené žalobce neprokázal, že by předpoklady dle ust. § 1087 o. z. byly naplněny. Uzavřel, že žalobce nejednal, pokud na pozemky žalovaných přístavbou zasáhl, v dobré víře. Odvolací soud sice souhlasí s žalobcem, že skutečnost, že je stavba prováděna bez stavebního povolení, sama nevyvrací dobrou víru zřizovatele stavby. Nelze však přehlédnout, že jen na tomto zjištění závěr soudu prvního stupně nespočívá. Soud prvního stupně správně zjišťoval postoje účastníků (jejich předchůdců) i poměry na místě samém v době, jež předcházela provedení přístavby, přičemž i dle názoru odvolacího soudu lze z provedených důkazů uzavřít, že předchůdce žalobce v dobré víře, že přístavbu staví jen na pozemku parc. č. st. 138 nebyl. Ustanovení § 1087 chrání pouze stavebníka jednajícího v omluvitelném omylu, že staví na svém. Pokud jeho omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, omluvitelný není. Při posuzování omluvitelnosti omylu, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem případu.

16. Odvolací soud přisvědčil žalobci, že i stavba provedená bez potřebného stavebního povolení může být zřízena v dobré víře. Na druhou stranu je zjevné, že od předchůdce žalobce, pokud poměrně rozsáhlou přístavbu domu prováděl v místech původní rozhrady na základě téměř 20 let starého stavebního povolení k výstavbě podezdívky plotu (!), bylo možno požadovat zvýšenou míru úsilí vyvinutého k tomu, aby si byl jist, že do sousedních pozemků nezasahuje. Žalobce se nemůže dovolávat geometrického plánu Ing. [příjmení], neboť ten si jeho předchůdce nechal vypracovat až v roce 2018, kdy již přístavba byla provedena. V řízení navíc bylo zjištěno, že spor o průběh hranice mezi pozemky byl mezi účastníky již v roce 1995. Již v tomto roce stavební úřad zjistil, že předchůdce žalobce provedl bez stavebního povolení terénní úpravy, při nichž odstranil hrazení mezi pozemky. Také v odůvodnění rozhodnutí ze 7. 11. 2019 stavební úřad uvedl, že spory o hranici pozemků jsou dlouholeté. Také z fotografie na č. l. 30 spisu, na které je zachycen plotový sloupek původního oplocení, že boční zeď přístavby je umístěna až za ní směrem k pozemku žalovaných. Za těchto okolností lze souhlasit s žalovanými i se soudem prvního stupně, že předchůdce žalobce při provádění stavby a jejího umístnění na vlastní pozemek postupoval přinejmenším hrubě nedbale, a v dobré víře vyžadované ustanovením § 1087 o. z. tudíž nejednal.

17. Další odvolací námitka, dle níž žalobce nabyl předmětnou část pozemku vydržením, je zcela zjevně neopodstatněná. Především toto tvrzení nikterak nekoresponduje s tím, jak žalobce vymezil předmět řízení, jestliže požaduje určení pozemků, na kterých se rodinný dům nachází, eventuálně přikázání zastavené části pozemků za náhradu. Pokud by žalobce pozemky vydržel, byl by jejich vlastníkem, a soud by je do jeho vlastnictví již znovu přikázat nemohl. Soud rovněž nepochybil, pokud nevyhověl návrhu žalobce na výslech svědka [příjmení] [jméno], neboť z tohoto důkazu by nemohly být zjištěny žádné pro rozhodnutí věci právně významné skutečnosti.

18. Veden sdělenými důvody odvolací soud uzavírá, že přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně je, a to včetně výroku o nákladech řízení, jehož správnost nebyl samostatně napaden, věcně správný. Správné je také žalobcem napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo žalobci uloženo nahradit náklady vzniklé v řízení státu provedením znaleckého posudku. Toto rozhodnutí vychází z ust. § 148 o. s. ř. a výsledku řízení ve věci samé, na jeho náležité odůvodnění, s nímž se ztotožňuje, odvolací soud pro stručnost odkazuje. Proto obě rozhodnutí podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byly plně úspěšné žalované, které tak mají proti žalobci právo na náhradu nákladů, které v této fázi řízení účelně vynaložily. Jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaných ve výši 4 960 Kč, určené dle § 7, § 9 odst1 4 písm. b) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby, dvěma režijními paušály po 300 Kč, náhradou cestovních výdajů za použití osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 797 Kč, náhradou promeškaného času zástupce žalovaných za 4 půlhodiny po 100 Kč a odpovídající DPH. V součtu činí náklady žalovaných v odvolacím řízení 14 178 Kč, v této výši byl žalobce k jejich náhradě zavázán.