64 Co 474/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 38 294 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 18. března 2024, č. j. 31 C 106/2021-163 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 345 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným v pořadí druhým rozsudkem opětovně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení (výrok I), částku 1 200 Kč (výrok II) a náhradu nákladů řízení ve výši 34 718,10 Kč (výrok III), to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tím o nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty sjednané účastníky v rámcové smlouvě o výpůjčce výčepního zařízení ze dne 15. 3. 2013. Toto výčepní zařízení v hodnotě 38 294 Kč bylo specifikováno ve výdajové kartě č. 900015821 a bylo umístěno v provozovně žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, na adrese , adresa, . V čl. 4.6 rámcové smlouvy se žalovaný zavázal vrátit výčepní zařízení do 30 dnů od výzvy žalobkyně a pro případ prodlení s vrácením přesahujícím 30 dnů byla v čl. 4.7 sjednána smluvní pokuta ve výši odpovídající jeho hodnotě. Dopisem ze dne 8. 1. 2020, který byl žalovanému doručen dne 23. 1. 2020, žalobkyně smlouvu ukončila a žalovaného vyzvala k vrácení výčepního zařízení, a protože se tak nestalo, dalším dopisem ze dne 11. 2. 2020, doručeným žalovanému dne 24. 2. 2020, jej vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši odpovídající ceně jednotlivých komponentů uvedených ve výdajové kartě.

2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky řízení vznikl platný obchodní závazkový vztah – smlouva o výpůjčce výčepního zařízení - v souladu s § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch.zák.) a § 659 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.) účinnými do 31. 12. 2013. V záhlaví rámcové smlouvy a výdajové karty je žalovaný jako vypůjčitel označen svým jménem, příjmením, IČ , IČO žalovaného, a místem podnikání , adresa, , a obě tyto listiny žalovaný také vlastnoručně podepsal. To, že ke svému podpisu připojil razítko , právnická osoba, , nemůže jít k tíži žalobkyně a ani to neznamená, že vypůjčitelem se stala právnická osoba, jak žalovaný namítal. Stejně tak absence čísla občanského průkazu přebírající osoby na výdejové kartě podle soudu prvního stupně neznamená, že k převzetí výčepního zařízení žalovaným nedošlo. Poukázal na to, že podle čl. 3.2. smlouvy měl být předmět výpůjčky instalován a užíván na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , že na tuto adresu jej také žalobkyně dodala a žalovaný převzal, což potvrdil jak on, tak i obchodní zástupce žalobkyně , jméno FO, ve svědecké výpovědi. Podle § 662 obč. zák. byl žalovaný povinen do 30 dnů po ukončení smluvního vztahu vrátit výčepní zařízení žalobkyni, a protože se tak nestalo, je požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 38 294 Kč oprávněný. Smluvní pokuta byla sjednána určitě a srozumitelně v souladu s § 544 a násl. obč.zák. Spolu s ní žalobkyni přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákon účinný od 1.1.20214 (o. z.) a § 2 nařízení vlády č. 352/2013 Sb. úrok z prodlení od požadovaného dne 28. 2. 2020 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné přiznal plnou náhradu zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 915 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (AT) s navýšením o 21 % DPH.

3. Žalovaný se proti rozsudku včas odvolal. Namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť nevyslechl jako svědka jeho bratra , Jméno advokáta B, mladšího, a nesprávně právně věc posoudil. Poukázal rovněž na procesní pochybení, kterého se soud prvního stupně dopustil, neboť se neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu, který mu uložil povinnost poučit účastníky o jejich povinnosti tvrzení a důkazní a provést jimi navržené důkazy tak, aby bylo jednoznačně prokázáno, kdo, tedy zda fyzická či právnická osoba, se žalobkyní uzavřel rámcovou smlouvu o výpůjčce ze dne 15. 3. 2013 a převzal výčepní zařízení uvedené ve výdajové karty č. 900015821. V řízení přitom bylo prokázáno, že výdajovou kartu podepsal on jako zástupce právnické osoby – spolku , právnická osoba, , IČ , IČO, , a nikoli jako fyzická osoba, IČ , IČO žalovaného, . Podle něj je však irelevantní, kdo listinu podepsal a za koho tak učinil, naopak podstatné je to, že pokud výdejová karta postrádá datum jejího podpisu, jedná se o úkon absolutně neplatný, ze kterého nelze žádné relevantní závěry dovozovat. Soud prvního stupně podle žalovaného pochybil také v tom, že nevyhověl jeho žádosti a spis neposlal Okresnímu soudu v Děčíně poblíž jeho bydliště, aby se s ním mohl dopodrobna seznámit. Podle jeho přesvědčení soudu prvního stupně nejde o hledání spravedlnosti, ale o to, aby svůj původní nesprávný právní názor obhájil. Z těchto důvodů žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnila. Poukázala na rozpornost tvrzení žalovaného v průběhu řízení a na to, že odvolací soud uložil soudu prvního stupně povinnost zjistit pravost podpisu žalovaného na smluvní dokumentaci v situaci, kdy žalovaný svůj podpis popíral. Právě z tohoto důvodu ona navrhla důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Následně však žalovaný potvrdil, že obě listiny podepsal. Vyvráceno bylo rovněž jeho další tvrzení, že listiny vidí při soudním jednání poprvé, neboť prokázala, že v roce 2020 s nimi žalovaného seznámila v souvislosti s výzvou k vrácení výčepního zařízení. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování také ke zjištění, zda smluvní dokumentaci podepsal žalovaný jako fyzická osoba, IČ , IČO žalovaného, nebo jako statutární orgán spolku , právnická osoba, , IČ , IČO, , jak po vrácení věci k dalšímu řízení začal namítat. V té souvislosti žalobkyně zdůraznila, že ona nikdy nebyla v obchodním vztahu se spolkem , právnická osoba, . To, že smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení uzavřela se žalovaným, je zřejmé z její hlavičky, kde je žalovaný označen jako fyzická osoba. Ten také smlouvu podepsal, přitom je irelevantní, že ke svému jménu ještě připojil v podpisovém řádku razítko spolku. Podotkla, že žádné právo nebylo žalovanému v řízení upřeno, spis si mohl prostudovat u nalézacího soudu, a kromě toho ve vyjádření ze dne 7. 9. 2023 uvedl, že si spisový materiál ofotil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a §212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalovaného uvedené v odvolání a vyjádření žalobkyně, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Jak plyne z obsahu spisu, v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2022, č. j. 31 C 106/2021-72, kterým bylo žalobě vyhověno, byl zrušen na základě odvolání žalovaného usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2023, č. j. 25 Co 77/2023-97. Odvolací soud tehdy soudu prvního stupně vytknul jednak nesprávnou aplikaci právní normy, podle které nárok posoudil, neboť je třeba jej posoudit podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření smlouvy. Zároveň tehdy odvolací soud v situaci, kdy žalovaný uzavření smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení ze dne 15.3. 2013 popíral, tedy zpochybňoval svůj podpis, a důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu nesla žalobkyně, uložil soudu prvního stupně, aby žalobkyni poučil o její povinnosti důkazní a teprve po provedení navržených důkazů ve věci rozhodl.

7. Přesně tímto způsobem soud prvního stupně po vrácení věci k dalšímu řízení postupoval. Žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. navrhla k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o výpůjčce se žalovaným, na jejímž základě mu téhož dne předala výčepní zařízení specifikované ve výdejové kartě č. 9000015821 v hodnotě 38 294 Kč, provést důkaz svědeckou výpovědí jejího zaměstnance , jméno FO, , který se žalovaným tehdy ve , Anonymizováno, jednal a mohl se vyjádřit k okolnostem uzavření smlouvy, dále knihu jízd dokládající, že byl skutečně dne 15. 3. 2013 ve , Anonymizováno, , a vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k pravosti podpisu žalovaného na smlouvě a výdejové kartě. Protože žalovaný také uváděl, že smlouvu o výpůjčce vidí poprvé, žalobkyně rovněž navrhla důkaz emailovou korespondencí účastníků z roku 2020, k níž došlo v souvislosti s její výpovědí smlouvy ze dne 8. 1. 2020.

8. Po provedení účastníky předložených listinných důkazů, mimo jiné zmíněné emailové korespondence, z níž vyplynulo, že přinejmenším od roku 2020 žalovaný věděl o existenci rámcové smlouvy ze dne 15. 3. 2013, a po provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, , který se obecně vyjadřoval ke způsobu jednání a uzavírání smluvních vztahů mezi žalobkyní a jejími obchodními partnery, za kterého považoval žalovaného, a zmíněnou knihou jízd, bylo jednání dne 22. 6. 2023 odročeno k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ke zjištění pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o výpůjčce a výdejové kartě č. 900015821. Následně dne 8. 9. 2023 však žalovaný potvrdil, že obě listiny podepsal, ale zároveň namítl, že tak učinil nikoli jako fyzická osoba, ale jako statutární orgán spolku , právnická osoba, ., IČ , IČO, , čímž zdůvodňoval nedostatek pasivní legitimace v řízení. Namítal rovněž neplatnost rámcové smlouvy z důvodu absence ceny výčepního zařízení, neplatnost výdejové karty postrádající číslo občanského průkazu přebírajícího a datum jejího podpisu, a promlčení pohledávky.

9. Obrana žalovaného zpochybňujícího jeho pasivní věcnou legimaci v řízení není důvodná. V souladu s § 13a obch. zák. je nezbytnou náležitostí smlouvy řádná identifikace smluvních stran. V záhlaví rámcové smlouvy a stejně tak v záhlaví výdajové karty je žalovaný jednoznačně označen jako fyzická osoba svým jménem a příjmení, sídlem (které se shoduje s jeho bydlištěm) a IČ. Třebaže v podpisové části obou listin je u jeho podpisu připojeno razítko „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , IČ , IČO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ a v dolní části výdejové karty chybí za slovy „, Anonymizováno, potvrdil převzetí zařízení č. OP“ ono číslo občanského průkazu, nelze dát žalovanému zapravdu, že tím pádem jde o úkon neplatný. Naopak z toho, že žalovaný obě listiny podepsal (aniž by se přitom musel identifikovat občanským průkazem v situaci, kdy jej svědek , jméno FO, znal), je zřejmé, že smlouvu uzavřel v jejím záhlaví označený subjekt, což je žalovaný. Se žalobkyní je třeba souhlasit, že jen z toho, že žalovaný ke svému podpisu připojil razítko spolku, nelze dovozovat, že vypůjčitelem se stal spolek , Anonymizováno, , IČ , IČO, . Rámcová smlouva přitom zmiňuje v čl. 3.2, že předmět vypůjčky bude instalován a užíván na adrese , Anonymizováno, , , adresa, .

10. Nelze přehlednout opakovaně se měnící tvrzení žalovaného, kterými se sám připravil o hodnověrnost. Při jednání u soudu prvního stupně dne 22.6.2023 uváděl ke smlouvě o výpůjčce a výdejové kartě č. 900015821, že je vidí poprvé, což žalobkyně obratem vyvrátila předložením e-mailové komunikace účastníků z roku 2020. Stejně tak se žalovaný v průběhu řízení distancoval od svého původního tvrzení, že v roce 2013 žádnou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení se žalobkyní neuzavřel a popíral svůj podpis na listinách. Těsně před zadáním vypracování znaleckého posudku k této sporné otázce, se pak žalovaný upamatoval, ale nově začal uvádět, že sice jde o jeho podpis, ale že listiny podepsal jako statutární orgán spolku, což bylo rovněž vyvráceno.

11. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit také v tom, že duplicitní uplatněnění smluvní pokuty, resp. promlčení pohledávky, což žalovaný odůvodňoval tím, že tu samou smluvní pokutu po něm žalobkyně požadovala již v roce 2016, nebylo prokázáno. V řízení bylo sice zjištěno, že účastníci uzavřeli ještě jednu smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, a to v roce 2009, podle které mělo být výčepní zařízení umístěno v provozovně označené jako „, Anonymizováno, , Jméno žalovaného, , , adresa, “, tj. na stejném místě, jako zařízení předmětné. Jednalo se o výčepní zařízení v hodnotě 27 764,39 Kč, jak je ve smlouvě uvedeno, které bylo specifikováno ve výdejové kartě. č. 7000267622. Třebaže se podle údajů plynoucích z výdejových karet nedá s jistotou dovodit, zda se jedná o to samé výčepní zařízení, tak i v případě, že by tomu tak skutečně bylo, nelze z toho závěr příznivý pro žalovaného dovozovat, neboť v čl. 6.6. smlouvy o výpůjčce ze dne 15. 3. 2013 se smluvní strany dohodly, že se okamžikem jejího uzavření ruší všechny jejich existující smluvní ujednání. V tom případě pak předmětná smlouva nahradila smlouvu uzavřenou v roce 2009.

12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že účastníci řízení uzavřeli v roce 2013 jako dva podnikatelské subjekty ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. platnou smlouvu o výpůjčce v souladu s § 261 odst. 6 obch. zák a § 659 obč.zák., jejímž obsahem byli vázáni. V situaci, kdy žalovaný smluvní ujednání porušil a výčepní zařízení v hodnotě 38 294 Kč žalobkyni do 30 dní po ukončení smlouvy nevrátil, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající jeho hodnotě. Nárok žalobkyně na smluvní pokutu je tedy v souladu s § 544 obč.zák., podle kterého „ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda“ ve spojení s § 300 a násl. obch.zák. Odvolací soud nezjistil žádné důvody pro moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák., ostatně ani žalovaný nic takového nežádal. Podle § 397 obch. zák. promlčecí dobu činí čtyři roky, proto žalobkyně mohla právo na smluvní pokutu uplatnit do února 2024. Jestliže to učinila žalobou podanou v dubnu 2021, zjevně se tak stalo včas.

13. Námitka žalovaného o procesních pochybeních soudu prvního stupně není rovněž oprávněná. Přestože soud prvního stupně nevyhověl žádosti žalovaného a spis nezaslal Okresnímu soudu v Děčíně k nahlédnutí či prostudování, žádné právo mu tím neupřel. Z rozsudku je rovněž seznatelné skutkové zjištění soudu prvního stupně ve vztahu ke konkrétním provedeným důkazům, jejich vyhodnocení co do relevantnosti, věrohodnosti a vypovídací schopnosti, a nechybí ani jeho řádné odůvodnění a uvedení, proč nebyly provedeny další důkazy. Ani v odvolání přitom žalovaný neuvádí, jaké jeho tvrzení mu měl jeho bratr dosvědčit v situaci, kdy listinami a svědectvím , jméno FO, bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení. Ostatně podle tvrzení samotného žalovaného jednal se žalobkyní pouze on. V situaci, kdy bylo prokázáno, že ve smluvním vztahu se žalobkyní byl žalovaný a nikoli spolek, nemohla výpověď bratra žalovaného na tomto závěru nic změnit.

14. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. l o.s.ř. a žalobkyni byla přiznána náhrada za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po 2 660 Kč a dva režijní paušály, z toho jeden ve výši 300 Kč a druhý ve výši 450 Kč, podle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1.1.2025, a 21 % DPH ve výši 1 275 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.