31 C 106/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky ve výši 38 294 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 294 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 294 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 718,10 Kč a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 294 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. toho rozsudku uvedeno, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 3. 2013 rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, na jejímž základě následně se žalovaným uzavřela konkrétní smlouvu o výpůjčce, jejíž předmět byl specifikován ve výdajové kartě výčepního zařízení č. , hodnota, . V souladu s čl. 4 odst. 4.6 se žalovaný zavázal předmět výpůjčky vrátit do 30 dnů od výzvy žalobkyně k jeho vrácení. Dle čl. 4 bod 4.7 smlouvy se žalovaný pro případ prodlení s vrácením výčepního zařízení přesahujícím 30 dnů zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí, tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením byl vypůjčitel v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, v němž je předmět výpůjčky blíže specifikován. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 8. 1. 2020 k vrácení předmětu výpůjčky a to prostřednictvím písemné výpovědi. Žalovaný předmět výpůjčky nevrátil, proto jej žalobkyně přípisem ze dne 11. 2. 2020 vyzvala k zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 38 294 Kč. Dlužnou částku však žalovaný žalobkyni nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván i předžalobní výzvou. Žalobkyně rovněž požadovala i přiznání úroků z prodlení v zákonné sazbě a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Rozsudkem ze dne 14. 11. 2022 pod č. j. , spisová značka, soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně nákladů řízení, když soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o výpůjčce dne 15. 3. 2013, která zanikla výpovědí podanou žalobkyní ze dne 8. 1. 2020 a následně žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty výzvou ze dne 11. 2. 2020 v souladu s čl. 4.

7. Smlouvy o výpůjčce. Pokud jde o skutková tvrzení účastníků, učiněná skutková zjištění, důkazy, o nichž jsou skutková zjištění opřena a jejich hodnocení, pokud není dále uvedeno jinak, pro stručnost odkazuje.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2023 pod č. j. , spisová značka, žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 3. 2023., právnická osoba, odvolání žalovaného proti celému rozsudku pak Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 4. 2023 pod č. j. , spisová značka, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání, když odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávnou aplikaci právní normy, kdy zabývá-li se soud nároky žalobce ze smlouvy o výpůjčce ze dne 15. 3. 2013, je nezbytné na tento daný vztah aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nikoli pak ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. Dále pak odvolací soud neshledal správný závěr soudu prvního stupně, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výpůjčce dne 15. 3. 2013, neboť žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl, že smlouvu se žalobcem neuzavřel, popřel tedy pravost listiny a soud se tímto tvrzením žalovaného nezabýval. Důkazní břemeno ohledně pravosti listiny pak nese ten účastník, který ze soukromé listiny pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tedy žalobkyně, a proto bylo na soudu prvního stupně, aby žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 v tomto rozsahu poučil. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby účastníky o jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní poučil a provedl navržené důkazy a ve věci znovu rozhodl.

5. Soud prvního stupně poučil žalobkyni při jednání dne 22.6.2023 o povinnosti prokázat svá tvrzení o uzavření závazkového vztahu se žalovaným, respektive smlouvy o výpůjčce dne 15. 3. 2013 a dále, že na základě této rámcové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému výčepní zařízení dle výdejové karty č. , hodnota, , tedy že byla uzavřena konkrétní smlouva o výpůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému předáno právě dané výčepní zařízení. , jméno FO, tomto poučení žalobkyně k prokázání svého tvrzení ohledně uzavření smlouvy navrhla k důkazu knihu jízd pana , jméno FO, , dále výpověď pana , jméno FO, , který se měl vyjádřit k okolnostem ohledně uzavření dané smlouvy a dále pak navrhla zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Žalovaný při tomto jednání uvedl, že danou smlouvu o výpůjčce z 15. 3. 2013 vidí při tomto jednání poprvé a uvedl, že podpis na dané listině není jeho vlastním.

6. Dále soud opětovně k důkazu provedl dohodu o ukončení nájemní smlouvy ze dne 8. 12. 2012 ( č.l. 79, shodně č.l. 32) uzavřenou mezi panem , jméno FO, jako pronajímatelem a společností KO&, jméno FO, , právnická osoba, ., IČO , IČO, zastoupené jednatelem panem , Jméno žalovaného, , kdy se jednalo o ukončení nájemní smlouvy ve vztahu k nebytovým prostorám v objektu č. p. , Anonymizováno, ve , adresa, , vchod z , adresa, .

7. Z dále provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o výpůjčce č. , hodnota, (č. l. 81, shodně jako na č.l.36) má soud za prokázané, že tuto předložil soudu žalovaný, tato smlouva nebyla datována, byla podepsána vypůjčitelem a předmět výpůjčky bylo zařízení specifikované ve výdejové kartě výčepního zařízení č. , hodnota, v částce 27 764,39 Kč, když toto zařízení mělo být umístěno na adrese provozovny POKER CLUB , Jméno žalovaného, , , adresa, . Z výdejové karty výčepního zařízení č. , hodnota, (č. l. 82, shodně č.l. 35) má soud za prokázané, že tato výdejová karta není datována, je v ní specifikováno výčepní zařízení a podpis přejímajícího a předávajícího. Z přípisu ze dne 23. 7. 2016 (č. l. 83, shodně č.l. 34) má soud za prokázané, že žalovaný reagoval na dopis žalobkyně ze dne 14. 7. 2016, kde uvedl, že nesouhlasí se smluvní pokutou ve výši 38 294 Kč a vyzval žalobce k demontáži předmětu výpůjčky.

8. Žalovaný se dále vyjádřil tak, že žalovaný neměl důvod uzavírat žádnou novou smlouvu o výpůjčce, když nájemní poměr k , Anonymizováno, byl ukončen v roce 2012. O žádné smlouvě z 15. 3. 2013 nevěděl, měl pouze jednu provozovnu na adrese Nymburská a v , adresa, bydlí. Poukázal na neplatnost smlouvy ze dne 15. 3. 2013 z důvodu absence ceny výčepního zařízení. Poukázal také na skutečnost, že smluvní pokuta nebyla dohodnuta. Považoval za nelogické, aby žalobce montoval výčepní zařízení v provozovně, kam žalovaný neměl žádný přístup.

9. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že rámcová smlouva z roku 2009 byla uzavřena na konkrétní částku ve vztahu ke konkrétnímu zařízení. Na základě rámcové smlouvy je sjednán základní rámec práv a povinností, aby pak mohla vzniknout samotná smlouva, proto byla uzavírána další rámcová smlouva z roku 2013, když v první rámcové smlouvě byla uvedena konkrétní částka zařízení, druhá rámcová smlouva pak odkazovala v článku 1 této smlouvy o výpůjčce na způsoby uzavírání konkrétních smluv o výpůjčkách, která by měla být uzavřena vždy na základě dodacího listu (výdejové karty). Žalobkyně poukázala rovněž na rozpor v tvrzení žalovaného, který při ústním jednání dne 22.6.2023 uvedl, že viděl smlouvu o výpůjčce z roku 2013 při tomto jednání poprvé, avšak bylo prokázáno, že mu byla doručena výpověď smlouvy z roku 2013 a výzva k zaplacení smluvní pokuty, když podpisy na doručenkách učinil za své pravé a vlastní. V obsahu této výpovědi z 8. 1. 2020 je uvedeno, že se vypovídá smlouva o výpůjčce z výčepního zařízení ze dne 15. 3. 2013.

10. Soud jednání následně odročil za účelem zpracování znaleckého posudku, avšak v mezidobí žalovaný podáním doručeným zdejšímu soudu dne 8. 9. 2023 soudu sdělil, že smlouva o výpůjčce ze dne 15. 3. 2013 a výdejová karta č. , hodnota, bez uvedení data, jsou listiny, které byly podepsány ne , Jméno žalovaného, , podnikajícím jako fyzická osoba pod IČ , IČO žalovaného, se sídlem , adresa, , ale statutárním orgánem společnosti (organizace) , právnická osoba, , IČO , IČO, se sídlem , adresa, . Z těchto důvodů pak namítl neplatnost dané smlouvy i výdejové karty, byť je v záhlaví těchto listin uveden žalovaný pod správnými identifikačními údaji jeho podnikání, ale obě listiny podepsala a zařízení převzala jiná organizace či společnost, kdy na výdejové kartě je výslovně uvedeno „za , Anonymizováno, , Anonymizováno, potvrdil převzetí zařízení č. OP“. K podpisu je pak připojeno razítko, kde je vidět název a IČO a podpis. Namítl tedy nedostatek pasivní legitimace žalovaného v daném řízení.

11. K těmto tvrzením žalobkyně uvedla, že nikdy neuzavřela žádný obchodní vztah se spolkem , právnická osoba, , IČO , IČO, . Rámcovou smlouvu o výpůjčce uzavírala žalobkyně se žalovaným, jak ze záhlaví uvedené smlouvy vyplývá, kde byly strany zcela jasně, podrobně a zcela určitě specifikovány jejím jménem, identifikačním číslem i adresou. Skutečnost, že žalovaný ke svému podpisu připojil razítko spolku , právnická osoba, , je irelevantní. Rovněž poukázala na odstavec 3.2 rámcové smlouvy o výpůjčce ze dne 15. 3. 2013, kde bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno a dohodnuto, že předmět výpůjčky bude předán do provozovny na adrese , Anonymizováno, , , adresa, . Poukázala na rozpor mezi tvrzeními žalovaného, kdy při jednání 22. 6. 2023 uvedl, že novou smlouvu a výdejovou kartu vidí úplně poprvé. Zároveň pak ve svém přípisu uvedl, že tyto listiny podepsal, avšak jako statutární orgán společnosti , právnická osoba, .

12. Z dále provedeného dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: Z úplného výpisu ze spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v , adresa, ( č.l. 135) má soud za prokázané, že zde je v oddíle L vložka 7022 zapsán spolek , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , s datem vzniku 24. 11. 2009 a s datem zápisu 1. 1. 2014. Z výpisu z rejstříku živnostenského podnikání ( č.l. 136) má soud za zjištěné, že subjektu s identifikačním číslem , hodnota, nebylo vydáno živnostenské oprávnění, když skutečnost, že daný spolek nikdy žádným živnostenským oprávněním nedisponoval, učinil žalovaný nespornou. Z e-mailové komunikace ze dne 6. 5. 2020 ( č.l. 137-141) má soud za prokázané, že žalovaný žádal žalobce o zaslání rámcové smlouvy ze dne 15. 3. 2013 včetně dodacího listu a dále se vyjadřoval k nemožnosti uzavření této smlouvy. Z e-mailu ze dne 6. 5. 2020 má soud pak za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému dané podklady s žádostí o předložení demontážního listu, kterým by prokázal žalovaný vrácení předmětného zařízení. Z e-mailu ze dne 7. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný děkoval za zaslané dokumenty s uvedením, že smlouvu vidí stejně jako dodací list poprvé s vyjádřením, že tuto nikdy nepodepsal. Z e-mailu ze dne 3. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně reagovala žalovanému na předchozí dopis a uvedl, že obchodní zástupce žalobce potvrdil podpis dané listiny právě žalovaným. Ze screnchatu facebookové stránky , právnická osoba, ( č.l. 142) s kontaktem na adrese , adresa, má soud za prokázané, že 10. 9. 2013 je zde výzva o registraci do turnaje a jako bonus přišla finanční odměna za vyřazení hráče , Jméno žalovaného, . Z výpisu z knihy jízd pana , jméno FO, ( č.l. 143) má soud za zjištěné, že dne 15. 3. 2013 byl tento svědek z obce , adresa, , a to na adrese , Anonymizováno, , a to cca 20 minut. Ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, , zaměstnance žalobce, má soud za prokázané, že tento, jako obchodní zástupce žalobce, byl 15. 3. 2013 ve , adresa, na adrese , Anonymizováno, od 11:03 do 11:23 hodin, tedy 20 minut poté co nahlédl do GPS výpisu ze svého auta. Také potvrdil, že podpisy na smlouvě a výdajové kartě jsou jeho podpisy a podpis na výdejové kartě u osoby přejímající je podpisem pana žalovaného, který stvrdil převzetí výčepního zařízení na této kartě uvedené. Uvedl, že se setkal se žalovaným několikrát poprvé, kdy mu žalovaný vysvětloval, co potřebuje a podruhé při podpisu té smlouvy, poté při podpisu výdejové karty. Uvedl, že od pana , jméno FO, obdržel živnostenský list, doklady o DPH a další listiny, které pak předkládal u žalobce za účelem vyhotovení rámcové smlouvy.

13. Žádné další důkazy soud neprováděl. Výslech pana , Jméno advokáta B, , který se měl vyjádřit k výpovědi svědka , jméno FO, ohledně toho, že byl také přítomen podpisu výčepní karty, soud zamítl pro nadbytečnost. Soud neprováděl ani důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když žalovaný prohlásil, že podpisy na smlouvě o výpůjčce ze dne 15.3.2013 a výdejové kartě jsou jeho vlastními.

14. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013, Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

15. Podle § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

16. Podle § 659 zákona č. 40/ 1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užíval.

17. Podle § 662 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

18. Podle § 662 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.

19. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

20. Podle § 544 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.21. , jméno FO, zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními smlouvy o výpůjčce podle ust. § 659 a následujících občanského zákoníku a podléhá režimu tohoto zákona podle ust. § 261 odst. 6 obchodního zákoníku. Mezi účastníky byla platně uzavřena dle ust. § 659 a násl. občanského zákoníku v písemné formě rámcová smlouva o výpůjčce výčepního zařízení a to dne 15.3.2013, když v záhlaví této smlouvy byly zcela jasně a srozumitelně vymezeny subjekty, které tuto smlouvu uzavíraly a tato smlouva byla vlastnoručně podepsána oběma z nich. Následně byla mezi účastníky uzavřena i konkrétní smlouva o výpůjčce, a to v návaznosti na specifikaci předmětu výpůjčky potvrzenou žalovaným ve výdejové kartě č. , hodnota, . Žalovanému tak vzniklo právo bezplatně užívat věc (výčepní zařízení), když toto právo zaniklo výpovědí smlouvy, k níž došlo dopisem žalobkyně ze dne 8.1.2020 a která byla žalovanému doručena dne 23.1.2020. V citované rámcové smlouvě si strany ujednaly pod bodem 4.7. pro případ porušení povinnosti žalovaného vrátit předmět výpůjčky v době přesahující 30 dnů, zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odpovídající ceně jednotlivých komponentů, obsažené ve výdajové kartě výčepního zařízení, kterou soud posoudil v souladu s ustanovením § 544 a násl. občanského zákoníku, jako platně a zcela určitě a srozumitelně sjednanou, přičemž z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že šlo o sankci za porušení konkrétně vymezené smluvní povinnosti s ujednanou výší této pokuty. Žalobkyně tedy ukončila smlouvu o výpůjčce výpovědí a žalovaného vyzvala k vrácení předmětu výpůjčky a to v rámci výpovědi smlouvy, žalovaný však svoji povinnost nesplnil a předmětné výčepní zařízení nevrátil. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu ve výši 38 294 Kč dle bodu 4.7. smlouvy ve spojení s výdejovou kartou č. , hodnota, , o jejíž zaplacení byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 11.2.2020, který byl žalovanému doručen dne 24.2.2020. Žalovaný sjednanou smluvní pokutu neuhradila ani přes tuto výzvu. Soud tedy shledal nárok žalobkyně na její zaplacení důvodný. Vedle dlužné částky má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení č. 352/2013 Sb. a počátek prodlení žalovaného odpovídá provedenému dokazování.

22. Žalobkyně rovněž uplatnila v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. V posuzované věci jde o závazkový vztah vzniklý mezi podnikateli, proto má žalobkyně dle citovaného ustanovení právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v určené výši 1 200 Kč. Jde o paušálně stanovenou výši nákladů, které jsou spojeny s úkony žalující strany v souvislosti s uplatněním pohledávky ještě před zahájením řízení.

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí zcela vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

24. Co se týče námitky žalovaného ohledně nedostatku své pasivní legitimace v daném řízení s odůvodněním, že danou smlouvu neuzavřel, tedy nepodepsal, jako fyzická osoba, ale jako statutární zástupce , právnická osoba, , pak soud považuje tuto za nedůvodnou. Soud poukazuje na rozpory mezi tvrzeními žalovaného, kdy při jednání dne 22.6.2023 uvedl, že danou smlouvy o výpůjčce ze dne 15.3.2013 včetně výdejové karty č. , hodnota, vidí při jednání poprvé, když v řízení bylo zároveň prokázáno, že s těmito listinami byl žalovaný seznámen mimo jiné prostřednictvím e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným z roku 2020, když nakonec těsně před tím, než soud zadal zpracování znaleckého posudku žalovaný prohlásil podpis na smlouvě ze dne15.3.2013 i na výdejové kartě za svůj vlastnoruční s odůvodněním, že tyto listiny nepodepisoval jako fyzická osoba, ale jako statutární orgán spolku. V řízení tak bylo jednoznačně prokázáno, učiněno nesporným, že podpisy na smlouvě o výpůjčce i na výdajové kartě jsou podpisy žalovaného. V záhlaví smlouvy je uveden žalovaný jako vypůjčitel a to svým jménem, příjmením, IČ, a místem podnikání, v záhlaví výdajové karty, která byla vydána ke smlouvě o výpůjčce uzavřené na základě rámcové smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi , právnická osoba, . a vypůjčitelem, je uveden žalovaný rovněž svým jménem, příjmením, IČ a místem podnikání, jako odběratelské číslo je uveden , Anonymizováno, , , Jméno žalovaného, , , adresa, . Dle bodu 3.2. se vypůjčitel ( žalovaný) zavázal, že předmět výpůjčky bude instalován a užíván na adrese POKER CLUB, , adresa, . Na tuto adresu byl také předmět výpůjčky dodán a na tomto místě byl žalovaným převzat, což potvrdil jak sám žalovaný tak i svědek pan , jméno FO, . To, že ke svému podpisu připojil žalovaný razítko , právnická osoba, , nemůže jít k tíži žalobkyně v tom smyslu, že by tímto způsobem mohlo dojít či došlo ke změně účastníků smluvního vztahu, jak se snažil žalovaný tvrdit. Co se týče námitky žalovaného, že u přejímající osoby není uvedeno číslo občanského průkazu, pak shodně soud uvádí, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že podpis za přejímajícího je podpisem žalovaného a absence čísla občanského průkazu tak neznamená, že k převzetí daného zařízení nedošlo. Ani tato námitka tak nemůže jít k tíži žalobkyně.

25. Co se týče námitky promlčení, kterou žalovaný vznesl ve vztahu k uplatněnému nároku, pak soud tuto nepovažuje za důvodnou, když v podrobnostech odkazuje na odůvodnění svého původního rozhodnutí.

26. Pokud žalovaný namítal duplicitně uplatněnou smluvní pokutu za totéž prodlení, pak toto nebylo v řízení prokázáno. Je pravdou, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ještě jedna smlouva o výpůjčce v roce 2009, avšak předmět výpůjčky byl specifikovaný v jiné výdejové kartě. č. , hodnota, . Tato smlouva, resp. závazkový vztah založený touto smlouvou, nebyl předmětem daného řízení. Soud nad rámec poukazuje na bod 6.6. smlouvy o výpůjčce ze dne 15.3.2013, dle kterého okamžikem uzavření této smlouvy došlo ke zrušení všech existujících smluvních ujednání mezi účastníky.

27. Pokud žalovaný poukazoval na skutečnost že ke dni 31.12.2012 byl ukončen nájemní poměr mezi panem , jméno FO, a KO&, jméno FO, , právnická osoba, ., IČO , IČO, zastoupené jednatelem panem , Jméno žalovaného, , k místu provozovny na adrese , adresa, , a že žalovaný k tomuto místu již neměl přístup, tak jednak toto tvrzení ohledně ukončení nebylo prokázáno ani předloženou dohodu o ukončení nájemní smlouvy ze dne 8.12.2012, neboť ukončení bylo podmíněno podmínkami v této smlouvě uvedenými a není zřejmé, zda došlo k jejich naplnění či nikoliv, naopak ze samotného tvrzení žalovaného je zřejmé, že na této adrese i nadále působil spolek , právnická osoba, , jehož statutárním orgánem byl právě žalovaný, a tedy se tvrzení žalovaného, že neměl k dané provozovně přístup ukázalo nepravdivým. Soud proto neprováděl ani výslech navrženým svědkem panem , jméno FO, , který považoval za nadbytečný.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a s § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 915 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) á 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby dle ust. § 7, § 11 vyhl. č., 177/1996 Sb., (vyjádření ze dne 6. 8. 2021, účast na jednání před soudem dne 7. 3. 2022 a dne 14. 11. 2022) á 2 660 Kč á úkon a náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony ve výši á 300 Kč úkon dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem před soudem prvního stupně po zrušeném rozhodnutí za 5,5 úkonu právní služby – á 2 660 Kč úkon – vyjádření ze dne 7. 6. 2023, účast při jednání dne 22. 6. 2023, zaslání otázek pro znalce ½ úkonu, vyjádření ze dne 26. 2. 2024 a účast při jednání dne 14. 3. 2024 (2 úkony) a náhrada hotových výdajů za tyto úkony ve výši á 300 Kč úkon, tedy 6 x 300 Kč, dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 34 718,10 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Zástupce žalobkyně sice požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s ustanovením § 6 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., nicméně v daném případě jsou vzhledem k opakujícím se návrhům téže žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech, které jsou zahajovány návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč, splněny všechny podmínky kladené v ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., proto bylo na místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodnout ve smyslu tohoto ustanovení. Není přitom rozhodné, zda stejnou žalobkyni zastupuje více právních zástupců, když ze žalobního návrhu je zcela zřejmé, že dochází toliko k obměnám generálií žalované osoby a dále některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, datum a způsob zániku smlouvy, výše smluvní pokuty a podobně.