64 Co 53/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované naposled trvale pobytem Anonymizováno zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město z 9. 12. 2025, č. j. 17 C 26/202589

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 750 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-město.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 509 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 17. 5. 2024 do zaplacení tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbývající částce 36 966,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17 721,76 Kč a s úrokem ve výši 6 203,33 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 966,54 Kč od 30. 4. 2024 do 16. 5. 2004 a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 32 692,66 Kč a ve výši 22,32 % ročně z částky 39 273,88 Kč vždy od 30. 4. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 750 Kč k rukám České republiky - Okresní soud Plzeň-město do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jednalo se o smlouvu č. hodnota z 30. 3. 2022, na základě které žalované poskytla částku 40 000 Kč s úrokem ve výši 24,81 % ročně, kterou žalovaná měla vrátit spolu s částkou 38 990 Kč (zahrnující úrok ve výši 26 890 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 504 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 3 292 Kč. Poslední splátku měla zaplatit 30. 3. 2024. Podle druhé smlouvy č. hodnota z 15. 12. 2021 byla žalované poskytnuta částka 55 000 Kč s úrokem 22,32 % ročně, kterou měla žalovaná vrátit spolu s částkou 45 935 Kč (zahrnující úrok ve výši 31 941 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 785 Kč) ve 21 měsíčních splátkách po 4 807 Kč, poslední splátku měla zaplatit 15. 9. 2023. Žalovaná povinnost porušila a ze smlouvy č. hodnota zaplatila částku 16 500 Kč a ze smlouvy č. hodnota částku 38 500 Kč. Pohledávku z obou smluv věřitel postoupil žalobkyni smlouvou z 29. 4. 2024, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se žalobou domáhala ze smlouvy č. hodnota přiznání částky 32 692,66 Kč (jistina), úroku ve výši 675,92 Kč a dále ve výši 24,81 % ročně z částky 32 692,66 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8 050,57 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 32 692,66 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Ze smlouvy č. hodnota požadovala přiznání částky 39 273,88 Kč (jistina) s úrokem ve výši 5 527,41 Kč a ve výši 22,32 % ročně z částky 39 273,88 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 671,19 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 39 273,88 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

3. Přestože to soud prvního stupně v rozsudku nevyjádřil, je z obsahu spisu zřejmé, že pravomoc (mezinárodní příslušnosti) českého soudu věc rozhodnout měl za prokázanou. Odvolací soud k tomu dodává, že žalovaná je cizím státním příslušníkem (občanem Bulharské republiky) a jedná se tak o spor s mezinárodním prvkem. Na mezinárodní příslušnost soudu je proto třeba aplikovat režim Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále „nařízení Brusel I bis“). Předmětné úvěrové smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými ve smyslu jeho čl.

17. Žalovaná jako úvěrovaná byla ve smlouvách označena jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm adresa. Nevystupovala jako podnikatel či profesionál, ale jako spotřebitel. Na druhé straně smlouva spadala do profesní činnosti právní předchůdkyně žalobkyně. V čl. 8.

5. Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, tvořících součást obou smluv, se smluvní strany dohodly, že každá z nich je oprávněna podat žalobu k věcně a místně příslušnému soudu v České republice. Z toho nepochybně plyne jejich vůle uzavřít dohodu ve smyslu čl. 19 nařízení Brusel I bis bod 3, aby případný mezi nimi vzniklý spor z úvěrové smlouvy projednal a rozhodl v něm český soud. Kromě toho ani z ničeho nelze dovodit, že by se žalovaná v České republice již nezdržovala, když naopak ze zprávy Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky z 21. 2. 2025 (č. l. 34) je zřejmé pouze to, že její faktický pobyt v současné době nelze zjistit (tedy nikoli že by na území České republiky již nepobývala). Odvolací soud proto k tomu uzavírá, že podmínka mezinárodní příslušnosti českých soudů je tím prokázána. Místně příslušným je soud podle posledního evidovaného bydliště žalované a rozhodným právem je právní řád České republiky.

4. Soud prvního stupně na zjištění, že v době zahájení řízení byl pobyt žalované v České republice neznámý, reagoval tím, že jí usnesením z 25. 8. 2025, č. j. 17 C 26/2025-61 ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. procesního opatrovníka.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil obě úvěrové smlouvy jako neplatné. Poukázal na statistické údaje České národní banky dostupné na www.cnb.cz, podle kterých v březnu 2022 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,20 % ročně a v prosinci 2021 činily průměrně 7,91 % ročně. Dohoda o odměně za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 785 Kč podle smlouvy č. hodnota a ve výši 7 504 Kč podle smlouvy č. hodnota přitom neměla žádný specifický obsah a úrok proto nečinil 24,81 %, resp. 22,32 % ročně, jak tvrdí žalobkyně, ale ve skutečnosti byl ve výši 55,20 % ročně, jak je ostatně uvedeno i ve smlouvách. Taková výše úroku je nemravná a s ohledem na neoddělitelnost tohoto ujednání od zbývající části smluv jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 občanského zákona (o. z.). Kromě toho v situaci, kdy právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a ani nijak nezohlednil, že sama žalovaná v žádosti o úvěr z 15. 12. 2021 uvedla, že její pracovní smlouva je sjednána na dobu určitou do 31. 12. 2021 a v žádosti z 30. 3. 2022 uvedla, že pracovní smlouva je sjednána do 31. 3. 2022, k ověření jejích příjmů předložila výplatní pásky za 2 měsíce předcházející uzavření smluv, přitom její běžné měsíční výdaje byly v zákaznických kartách označeny jen jako „externí a interní splátky“, aniž by z nich bylo možné zjistit, jaké jsou její měsíční náklady na bydlení, potraviny, telefon, elektrickou energii apod., jsou obě úvěrové smlouvy podle soudu prvního stupně absolutně neplatné rovněž podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Žalobní nárok proto posoudil podle § 2991 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení a uzavřel, že pokud žalovaná z částky 40 000 Kč poskytnuté ze smlouvy č. hodnota uhradila 16 500 Kč a z částky 55 000 Kč poskytnuté podle smlouvy č. hodnota uhradila 38 500 Kč, je nárok žalobkyně důvodný jen ve výši 35 000 Kč představující nesplacenou část jistiny, tzn. 23 500 Kč ze smlouvy č. hodnota a 11 500 Kč ze smlouvy č. hodnota. Za dobu prodlení s jejich úhradou žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. od 17. 5. 2024 do zaplacení. K tomu uvedl, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky z 29. 4. 2024 do 10 dnů od jeho doručení, které se podle § 573 o. z. dostalo do její sféry 6. 5. 2024, takže povinnost měla splnit do 16. 5. 2024. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části týkající se částky 36 966,54 Kč se specifikovaným příslušenstvím výrokem II rozsudku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla úspěšná v rozsahu 51,40 % a neúspěšná v rozsahu 48,60 %, a proto žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 2,8 %, které tvoří náklady zastoupení ustanoveným advokátem v celkové výši 26 801,50 Kč, zahrnující odměnu za 5 úkonů právní služby po 3 980 Kč podle § 6 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 5 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 4 651,50 Kč. Žalobkyni uložil, aby částku 750 Kč zaplatila státu, který platí náklady ustanoveného opatrovníka.

7. Proti výroku II rozsudku, ale výhradně jen do části, v níž byl zamítnut požadavek na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2024 do zaplacení, se žalobkyně včas odvolala. Nijak nezpochybňovala závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti obou smluv. Namítla však nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že jí z titulu bezdůvodného obohacení náleží pouze 35 000 Kč představující nesplacenou část jistiny ve výši 95 000 Kč. Ve skutečnosti v situaci, kdy žalovaná ze smlouvy č. hodnota z 15. 12. 2021, na základě které čerpala úvěr ve výši 55 000 Kč, vrátila jen 38 500 Kč, její bezdůvodné obohacení činí 16 500 Kč a nikoli soudem prvního stupně uvedenou částku 11 500 Kč. Z toho důvodu žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku v této části změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí ještě částku 5 000 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení od 17. 5. 2024 do zaplacení a aby jí rovněž přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka ve vyjádření k odvolání v podstatě se žalobkyní souhlasila.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Z hlediska skutkového stavu se soud prvního stupně skutečně dopustil početní chyby při zjištění, jakou částku žalovaná zaplatila ze smlouvy č. hodnota z 15. 12. 2021, na základě které čerpala úvěr ve výši 55 000 Kč. Pokud z ní žalovaná uhradila 38 500 Kč, jak žalobkyně prokázala a ostatně jak bylo mezi účastníky nesporné, zbývá k úhradě částka 16 500 Kč a nikoli soudem prvního stupně uvedená částka 11 500 Kč. Z toho důvodu odvolací soud výrok II rozsudku v napadené části podle § 220 odst.1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni oprávněně jí požadovaný zbývající nárok ve výši 5 000, který je souladu s § 2991 a násl. o. z., přiznal. Spolu s tím žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši určené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Vzhledem k této změně rozsudku odvolací soud musel podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Přihlédl k tomu, že žalobkyně proti nákladovému výroku nebrojila, a dokonce již soudem prvního stupně uloženou jí částku ve výši 750 Kč uhradila. Z toho důvodu odvolací soud rozhodl o nákladech řízení ve shodě se soudem první stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměrného úspěchu účastníků v řízení.

12. V odvolacím řízení, jehož předmětem byla částka 5 000 Kč s příslušenstvím, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast při jednání) po 1 000 Kč podle § 7 bod 3 AT, k tomu 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21 % DPH ve výši 609 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.