64 Co 534/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 48 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 6. 2024, č. j. 44 C 52/2024-13

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 322 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 55 477,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 13,9 % ročně, vždy z částky 48 500 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, výrokem II žalobu co do částky 2 271,75 Kč zamítl a výrokem III žalobkyni proti žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Nákladový výrok III soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tím, že neúspěch žalobkyně v řízení byl pouze nepatrný, a proto by jí náležela plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady řízení jí však nelze podle § 150 o. s. ř. přiznat. Poukázal na to, že v jiných dvou souběžně žalobkyní proti žalovanému u Okresního soudu v Sokolově vedených řízení bylo rozsudkem ze dne 13. 5.2 024, 10 C 26/2024-35, žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 138 512,28‬ Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 5. 10. 2022 a rozsudkem ze dne 3. 6. 2024, č. j. 10 C 96/2024-14, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 107 478,5‬0 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 16. 10. 2022. Žalobkyně v obou těchto případech, stejně jako v nyní projednávaném, žalovaného vyzvala k okamžitému splacení dluhu dne 16. 8. 2023 a žalobu proti němu podala dne 6. 12. 2023 v prvním a dne 9. 1. 2024 ve druhém případě. Všechny tyto úkony přitom žalobkyně mohla provést společně, neboť se týkaly typově shodných nároků. Pokud by tak učinila, soudní poplatek by činil 11 780 Kč ze základu 150 200,94 Kč (48 500 Kč + 138 512,28 Kč +‬ 107 478,5‬0 Kč). Náhrada nákladů právního zastoupení za tři účelně provedené úkony by v tom případě činila 29 400 Kč, takže spolu se třemi režijními paušály ve výši 900 Kč a 21 % DPH ve výši 6 174 Kč by se jednalo o celkovou částku 47 354 Kč. Z toho tedy soud prvního stupně dovodil, že pokud žalobkyni již byla v oněch dvou řízeních na nákladech řízení přiznána celková částka 56 075‬ Kč, jedná se o důvod hodný zvláštního zřetele, aby jí výjimečně nebyla náhrada nákladů za toto třetí řízení přiznána. Na závěr podotkl, že sám spojit ke společnému řízení všechny tři věci, které se týkají týchž účastníků a skutkově spolu souvisí, jak mu umožňuje § 112 odst. 1 o. s. ř., nemohl, neboť soudkyně v řízeních vedených pod sp. zn. 10 C 26/2023 a 10 C 96/2023 s tím nesouhlasila.

3. Žalobkyně se proti výroku III rozsudku včas odvolala a s právním posouzením soudu prvního stupně, který jí s odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů řízení, nesouhlasila. Jako nesprávný rovněž odmítla názor soudu prvního stupně, že žalovaný nemohl do věci nijak zasáhnout, když naopak, pokud by byl v řízení aktivní a zdálo by se mu nespravedlivé, že nároky jsou posuzovány samostatně, mohl sám spojení věcí navrhnout. Přitom ještě v květnu 2024, kdy se u ní dotazoval na stav jeho záležitosti, mu bylo sděleno, že proti němu již probíhají soudní řízení, kterých se však neúčastnil a zůstal po celou dobu nečinný. Žalobkyně zdůraznila, že je původním věřitelem pohledávky a také že bezúspěšně vyčerpala všechny možnosti mimosoudního řešení a žalovaného k úhradě opakovaně vyzývala, a že jakékoliv vymáhání pohledávky pro ni představuje náklad, takže pokud by za to měla být ještě sankcionována nepřiznáváním náhrady nákladů soudního řízení, může se stát, že tyto zvýšené náklady přenese na klienty, tedy i na ty, kteří své závazky řádně hradí. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud nákladový výrok rozsudku změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 14 322 Kč s tím, že se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému vzdává.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a to podle § 214 odst. 2 o. s. ř. bez jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a s jejími argumenty se ztotožňuje.

5. Soud prvního stupně sice otázku náhrady nákladů řízení správně posoudil z hlediska úspěchu účastníků v řízení a rovněž správně dovodil, že žalobkyni jako v řízení z převážné části úspěšné by náležela plná náhrada nákladů řízení. Jeho další úvahy, na základě kterých nakonec žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, však odvolací soud nesdílí. I když si lze představit situaci, že žalobkyně mohla nároky ze tří úvěrových smluv uplatnit v rámci jedné žaloby, tak pokud to neučinila, nelze jí to vyčítat a ani ji za to sankcionovat v podobě nepřiznání náhrady nákladů řízení z jednoho z nich. Určitá korekce náhrady nákladů řízení by byla na místě snad jen v případě cestovného advokáta, pokud by byla jednání ve všech třech věcech nařízena na jeden den a cestovné by mu bylo již v jiné obdobné věci přiznáno, ale o takovou situaci se zde nejedná. Pokud tedy žalobkyně neuplatnila nárok ze tří úvěrových smluv v jednom řízení a ani ke spojení věcí z důvodu hospodárnosti nedošlo soudem, a to ať již z jakéhokoli důvodu, tak v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení téměř zcela úspěšná, nelze jí nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému upírat. Žalobkyni, která je v řízení zastoupena advokátem, proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení, a to bez ohledu na to, zda a v jaké výši jí byly náklady řízení v jiných dvou řízeních již přiznány.

6. Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení jí požadovanou a správně vypočtenou částku 14 322 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 980 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva s právním a skutkovým rozborem a sepis žaloby) po 3 100 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH ve výši 2 142 Kč.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zejména s přihlédnutím k tomu, že se žalobkyně práva na jejich přiznání vůči žalovanému vzdala.