64 Co 537/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 48 044,64 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 7. 2024, č. j. 7 C 181/2024-23

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o 1 765,36 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 765,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 327,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku 1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 734,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 31. 8. 2022 do 27. 9. 2023 a od 28. 9. 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbývající částce 2 765,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 31. 8. 2022 do 27. 9. 2023 a od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále částce 22 544,64 Kč a úroku ve výši 1 622,57 Kč a ve výši 18,18 % ročně z částky 25 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal (výrok III).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 666045618 ve znění smluvních podmínek, na základě které mu poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s částkou 25 310 Kč (která zahrnovala smluvený úrok vypočtený za dobu trvání smlouvy ve výši 15 302 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč, poplatek za hotovostního inkaso splátek ve výši 6 948 Kč a pojištění ve výši 1 560 Kč) v 52 týdenních splátkách po 1 064 Kč, poslední splátku do 24. 5. 2023. Tuto povinnost žalovaný porušil, podle žalobních tvrzení zaplatil pouze 5 500 Kč, z toho poslední splátku dne 23. 8. 2022, takže ke dni 15. 1. 2023 dlužil na jistině 25 500 Kč a na poplatcích 22 544,64Kč. Žalobkyně, které byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno, proto žádala přiznání celkové částky 48 044,64 Kč se smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, které vyčíslila za dobu ode dne 31. 8. 2022 (následujícího po splatnosti poslední splátky) do dne 27. 9. 2023 (kdy smlouvy o postoupení pohledávky nabyla účinnosti), ve výši 1 622,57 Kč na úrocích a ve výši 4 175,63 Kč na úrocích z prodlení. K tomu žalobkyně žádala přiznání úroku ve výši 18,18 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 25 500 Kč vždy od 28. 9. 20193 do zaplacení.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na základě které se do jeho dispozice dostala částka 30 000 Kč, jako neplatnou. Poukázal na to, že smluvní podmínky zahrnující ujednání o smluvních pokutách, dalších úrocích, sankcích a ustanovení o zániku smlouvy, jsou nepřehledné, a navíc ani nebyly žalovaným podepsané. Jedná se proto o nepřiměřená ujednání, která zásadním způsobem narušují rovnost povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ve smyslu § 1812 a násl. občanského zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.), a z toho důvodu k nim nelze přihlédnout. Kromě toho ale v situaci, kdy právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ale pouze pasivně převzal údaje žalovaného o tom, že je v zaměstnaneckém poměru na základě pracovní smlouvy sjednané na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 27 061 Kč a že jeho blíže nespecifikované a jednoznačně podhodnocené měsíční výdaje činí 4 000 Kč, aniž si je řádně ověřil listinami, jedná se o smlouvu absolutně neplatnou.

4. Soud prvního stupně proto žalobní nárok posoudil podle § 2991 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že pokud žalovaný z poskytnuté částky 30 000 Kč uhradil částku 4 500 Kč a také další částku 2 765,36 Kč, tedy celkem zaplatil 7 265,36 Kč (což dovodil z tvrzení žalobkyně, že na jistině zbývá zaplatit 25 500 Kč a na poplatcích zbývá zaplatit 22 544,64 Kč), žalobkyni přiznal rozdíl ve výši 22 734,64 Kč. Spolu s touto částkou jí přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, a to od žalobkyní požadovaného dne 31. 8. 2022, až do zaplacení. Ve zbývající části, kterou specifikoval ve výroku II rozsudku, tedy v podstatě ohledně částky 25 310 Kč (2 765,36 Kč + 22 544,64 Kč) s uvedeným příslušenstvím, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

5. Proti výroku II rozsudku, a to výhradně do části, v níž byl zamítnutý požadavek na zaplacení částky 1 765,36 Kč se „zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 765,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 765,36 Kč od 31. 8. 2022 do 27. 9. 2023“, se žalobkyně včas odvolala. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, což pak vedlo k nesprávnému rozhodnutí. Žalobkyně zdůraznila, že právní závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti věřitelem podle § 84 až 89 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého jí bylo přiznáno jen právo na vrácení bezdůvodného obohacení, nijak nezpochybňuje. Soud prvního stupně však v rámci posouzení tohoto nároku dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný uhradil celkem 7 265,36 Kč a že mu tak zbývá zaplatit částku 22 734,64 Kč. Ve skutečnosti, jak už plyne z jejího žalobního tvrzení, že „žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5 500 Kč" a že „za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho" a také z provedených důkazů, tj. tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023, žalovaný skutečně kromě částky 5 500 Kč nic dalšího nezaplatil. Z toho důvodu její nárok na vydání bezdůvodného obohacení představuje 24 500 Kč (30 000 Kč - 5 500 Kč). Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí ještě částku 1 765,36 Kč (24 500 Kč - 22 734,64 Kč) s příslušným zákonným úrokem z prodlení od 31. 8. 2022 do zaplacení a aby jí rovněž přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, stejně jako před tím k žádnému jinému podání, nevyjádřil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo, podle §212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Z hlediska skutkového stavu se soud prvního stupně skutečně dopustil chyby při zjištění, jakou částku žalovaný zaplatil. Stalo se tak nesprávnou interpretací žalobních tvrzení uvádějících, kolik žalovaný dluží na jistině zápůjčky a kolik dluží na souhrnném poplatku, přestože žalobkyně na druhou stranu zároveň uvedla, že zaplatil pouze částku 5 500 Kč. Je třeba dát žalobkyni za pravdu v tom, že z jejích tvrzení a předložených důkazů bylo nepochybné, že žalovaný zaplatil pouze 5 500 Kč a nikoli soudem prvního stupně uvedenou částku 7 265,36 Kč, k níž dospěl na základě nesprávné úvahy. Z toho důvodu odvolací soud výrok II rozsudku v napadené části podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni oprávněně jí požadovanou částku 1 765,36 Kč, která je souladu s § 2 991 a násl. o. z., přiznal. Spolu s ní žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od jí požadovaného dne následujícího po postoupení pohledávky až do zaplacení, aniž by jej bylo nutno pro určité období kapitalizovat.

9. Vzhledem k této změně rozsudku odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že je žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal.

10. V odvolacím řízení, jehož předmětem byla částka 1 765,36 Kč, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné byla přiznána náhrada za zaplacený soudný poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (odvolání a účast při jednání) po 1 000 Kč a dva režijní paušály, z toho první ve výši 300 Kč a druhý ve výši 450 Kč, podle § 7, bod 3 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025, a náhrada za 21 % DPH ve výši 577,50 Kč.