7 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 48 044,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 22 734,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 734,64 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 734,64 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 2 765,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 765,36 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15% p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 765,36 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15% p. a., částku ve výši 22 544,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 622,57 Kč, úrok ve výši 18,18 % ročně z částky 25 500 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 48 044,64 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, úroku z jím jednotlivě požadovaných částek, úroku, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladu řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.

2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, . Na základě předmětné smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 30 000 Kč, kdy předmětnou částku se zavázala navrátit zpět právnímu předchůdci žalobce za smluvně ujednaných podmínek včetně poplatku. Žalovaný si řádně a včas své povinnosti neplnil.

3. Aktivní legitimace žalobce má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Nedílnou součástí převodu byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Předmětné skutečnosti mají oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky-postup s účinností od , datum, a v Příloze č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávky- strana 71 Seznamu postoupených pohledávek. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek. Žalovaný však na výzvu k úhradě nereagoval.

4. Soud má prokázané následující skutková zjištění.

5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného na základě smlouvy ze dne dostala částka ve výši 30 000 Kč, a tuto se zavázal navrátit zpět včetně úroků ve výši 15 302 Kč ( 51 %), administrativního poplatku ve výši 1 500 Kč, poplatku hotovostního inkasa splátek ve výši 6948 Kč, pojištění 1560 Kč v 52 týdenních splátkách a další povinností byl úrok ve výši 88 % ročně. Nedílnou součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky, které jsou nepřehledné, s ohledem na způsob jejich úpravy, není zřejmá jejich důležitost, zejména pokud se jedná o úpravu smluvních pokut, dalších úroků, sankcí, podmínek pro zánik smlouvy. Jejich úprava je nepřehledná, s ohledem na způsob úpravy, není zdůrazněna jejich důležitost pro subjekt, kterým žalovaná je. Předmětné podmínky nejsou ani podepsané. Soud považuje ujednání upravující výši úroku, administrativních poplatků, hotovostního inkasa splátek a dalších úroků za ujednání, která jsou nepřiměřená, která zásadním způsobem narušuji rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Soud pak v daném případě odkazuje na ustanovení §§ 1812, 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb. Soud k předmětným ujednáním nepřihlédl. Navíc žalobce netvrdil, natož, aby prokázal, jakým způsobem byla realizovaná služba hotovostního inkasa, zda byla realizovaná a jakou výhodu pro žalovaného, v pozici spotřebitele, volba této tato fakultativní služby přinesla. Žalovaný jako spotřebitel mohl být v dobré víře, že jediným úrokem, který je po něm možné požadovat je ten v kapitalizované podobě, byť zcela v nepřiměřeně vysoké výši. V dané právní věci je úrok přímo upraven ve smlouvě, nelze tak akceptovat jeho moderaci, kterou v návrhu žalobce realizoval. Navíc soud k předmětnému ujednání ani nepřihlédl.

6. Soudu byla předložena i Karty zákazníka úvěru, ze které soud zjistil, že právní předchůdce žalobce pouze a jen pasivně převzal údaje, které mu sdělil dlužník, žalovaný, v dané právní věci. Z předmětné karty je možné zjistit, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru, na základě pracovní smlouvy, sjednané na dobu neurčitou s příjmem 27 061 Kč zjištěno ze dvou výplatních pásek, které nebyly doloženy, měsíční výdaje neurčitě vymezené celkem 4000 Kč měsíčně s tím, že nejsou zjištěny žádné výdaje spojené s bydlením, náklady spojené s bydlením v podobě elektřiny, plynu, vody, byť žalovaný žije u rodičů. Předmětné výdaje nejsou blíže specifikované. Věřitel pouze a jen pasivně převzal údaje a nedostatečně tak zjistil i poměry žalovaného za účelem poskytnutí úvěru. Tyto poměry, způsob jejich prověřování nikterak ani v rámci předmětného řízení ničím neprokázal. Právní předchůdce žalobce převzal formálně údaje, aniž by je měl řádně ověřené listinami, které by si vyžádal od žalovaného.

7. Podle § 86 odstavec jedna z. s. ú. poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací o spotřebiteli, přiměřeně využije i dalších zdrojů v podobě databází tak, aby úvěruschopnost spotřebitele byla ověřena i z jiných zdrojů.

8. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěrů povinen posuzovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odstavec z. s. ú. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Výraz zkoumání příjmů a výdajů a závazků spotřebitele se s ohledem i na rozsah úvěrů liší. Příjmy spotřebitele je možné zkoumat na základě předložených pracovněprávních smluv, výplatních mzdových lístků, prověřování historie v podobě výpisu z účtů, doložení příjmu alespoň za poslední tří měsíce. Povinnost poskytovatele úvěru je povinností prevenční a její nesplnění je sankcionováno neplatností jen v případě, že po řádném přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele tu jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, kdy poskytovatel neměl úvěr vůbec poskytnout, ale i v případě, že poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele nezkoumal řádně, respektive nezkoumal ji vůbec, dostatečně. Soud v daném případě zjistil, že právní předchůdce žalobce dostatečně nepřezkoumal majetkové poměry žalované a jí tvrzené informace, pouze a jen pasivně převzal, pasiva jsou neurčitě vymezena a jsou jednoznačně podhodnocena. Příjem žalovaného je průměrný. V daném případě s ohledem na výše uvedené soud tak posoudil obsah předmětné smlouvy za neplatný s ohledem na to, že právní předchůdce žalobce si řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalované, a v důsledku tohoto je tak povinností žalované, aby navrátila zpět částku, která se do její dispozice dostala z titulu neplatného právního úkonu tak, jak má na mysli § 2993 ve spojení s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb.

10. V případě žalovaného je zřejmé, že tento si plnil své povinnosti částečně, kdy původně do dispozice žalovaného byla dána částka ve výši 30 000 Kč- na jistině žalobce žádal 25 500 Kč, poplatek původně 25 310 Kč – požadoval 22 544 ,64 Kč- rozdíl v případě poplatku představuje částku ve výši 2765,36 Kč. S ohledem na právní posouzení soud považuje předmětné plněna za plnění na jistinu. Celkem tak na jistinu zbývá k úhradě částka ve výši 22.734,64 Kč.

11. Žalovaná se dostala se splněním své povinnosti ve vztahu k částce přiznané soudem do prodlení, žalobci tak vznikl nárok dožadovat se po žalované zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.

12. S ohledem na právní posouzení, soud poté přistoupil k zamítnutí zbývající části požadovaného nároku žalobce.

13. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odstavec 2 o. s. ř. V daném případě soud rozhodoval podle poměru úspěchů účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchu převažuje na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno na výroku předmětného rozsudku.