64 Co 553/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 343 899,36 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 17. 6. 2025, č. j. 44 C 42/2024-172 a usnesení z 13. 10. 2025, č. j. 44 C 42/2024-201

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění samostatného usnesení se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 159 688 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 27 428 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem sporu je nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 343 899,36 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně v pořadí druhým, nyní přezkoumávaným, rozsudkem tomuto nároku vyhověl a výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 343 899,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 ‰ denně od 8. 12. 2022 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem I řízení zastavil o rozdíl mezi úrokem z prodlení původně požadovaným ve výši 15 % ročně a úrokem z prodlení smluveným ve výši 0,15 ‰ denně z částky 171 949,68 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení. Výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, jejichž výši určí v samostatném usnesení, a výrokem IV rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 3 169 Kč žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku. Usnesením z 13. 10. 2025, č. j. 44 C 42/2024-201 určil náhradu nákladů řízení ve výši 159 068,66 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit je žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli 21. 3. 2022 smlouvou o dílo, v níž se žalovaná zavázala provést pro žalobce 2. část revitalizace a zateplení sídliště adresa a náměstí Anonymizováno adresa podle projektové dokumentace za cenu 12 282 121,54 Kč bez DPH do 140 dní od zahájení prací. Staveniště bylo žalované předáno 14. 4. 2022, a proto žalovaná měla povinnost splnit do 1. 9. 2022. Žalobce si ve smlouvě vyhradil právo jednostranně prodloužit dobu plnění v důsledku klimatických či technologických podmínek, a to 1) při poklesu nejvyšší denní teploty pod 8 °C, kdy pro měření budou závazné stránky meteobox/olovi, a nebude tak možno provádět zemní a venkovní stavební práce, přitom zápis o nevhodné teplotě provede technický dozor a k prodloužení dojde o tolik dnů, v nichž budou teploty přetrvávat, 2) v důsledku zpoždění materiálů nebo technologií prokazatelně nezaviněných zhotovitelem, doložených písemným potvrzením dodavatele, kdy v takovémto případě technický dozor objednatele může prodloužit dobu plnění maximálně o 60 dnů, a 3) v případě, že vyvstane potřeba nepředpokládaných prací, dodávek, služeb (dále „víceprací“), kdy doba plnění může být prodloužena podle jejich hodnoty o předpokládaný počet dní. Tato změna termínu plnění bude provedena zápisem harmonogramu nebo dodatkem smlouvy. Pro případ prodlení žalované s předáním díla byla smluvena pokuta ve výši 0,1 % z ceny díla bez DPH denně, tzn. smluvní pokuta činila 12 282,12 Kč/den, a byla splatná do 3 týdnů od doručení výzvy. Pro případ prodlení s úhradou smluvní pokuty byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,015 % denně (soud prvního stupně převedl smluvená % na zřejmě pro něj výstižnější ‰). Žalovaná předala dokončené dílo žalobci 29. 9. 2022, a proto jí žalobce dopisem z 16. 11. 2022 vyúčtoval za 28 dní prodlení smluvní pokutu ve výši 343 899,36 Kč a vyzval k úhradě do 3 týdnů.

3. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o dílo v souladu s § 1759 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) v rámci veřejné zakázky podle zákona 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek a nárok žalobce na smluvní pokutu je v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. Poukázal na to, že smluvní pokuta činila 1 ‰ z ceny díla denně a za 28 dnů prodlení žalované se jedná o částku 343 899,36‬‬ Kč, představující 2,8 % ceny díla, a proto ji nelze považovat za výrazně nepřiměřenou či rozpornou s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Nejedná se ani o zjevné zneužití práva, které by podle § 8 o. z. nepožívalo právní ochrany. Jako nedůvodné soud prvního stupně odmítl námitky žalované, která žádala zamítnutí žaloby s tím, že žádnou smluvní povinnost zakládající právo žalobce na smluvní pokutu neporušila, neboť k prodloužení termínu plnění došlo z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, nedostatku materiálu a z důvodu včasného neodsouhlasení víceprací žalobcem. Poukázal na to, že žalovaná jako společnost působící na trhu dlouhou dobu si mohla učinit závěr, zda při obvyklém běhu okolností, mezi které patří výkyvy počasí, ale i rizika spojená s počátkem války na Ukrajině (24. 2. 2022), bude schopna smluvený termín splnit nebo zda pro ni nebude výhodnější smlouvu neuzavírat, případně jednat se žalobcem o změně jejího obsahu. Odpovídala rovněž za své dodavatele materiálu nutného ke zhotovení díla - střešní krytiny a fasádního izolantu. Jestliže se ale rozhodla uzavřít se žalobcem smlouvu o dílo za jím stanovených podmínek, byla jejím obsahem vázána. Poukázal na to, že jednostranné právo žalobce prodloužit termín dokončení díla v případě, že nastanou smlouvou specifikované podmínky, záleželo na stanovisku žalobcova technického dozoru adresa, podle kterého příčinou včasného nedokončení díla byl nedostatek pracovníků žalované a její špatná organizace práce. Žalovaná tak mohla k práci využít volné dny, nasadit větší počet pracovníků, práce provádět současně na obou objektech (kromě předmětného objektu čp. Anonymizováno žalovaná prováděla revitalizaci a zateplení objektu čp. Anonymizováno), či mohla také objednat materiál u jiného dodavatele. Kromě toho nebyl zjištěn žádný den, kdy nejvyšší denní teplota klesla pod 8 °C. Pokud podle tvrzení žalované nemohla kvůli dodržení technologického postupu provádět zateplení v době, kdy nejvyšší denní teplota přesáhla 32 °C, popř. za deště, soud prvního stupně poukázal na to, že jednak tyto překážky nebyly smluveny, navíc po dobu 4 dnů, kdy teplota přesáhla 32 °C, a po dobu 19 dnů, kdy byly srážky nad 3,5 mm, žalovaná podle stavebního deníku na druhém objektu práce vykonávala. Zdůraznil, že za organizaci práce byla odpovědna žalovaná, proto i v případě prokázání, při jakých teplotách či za jakých klimatických podmínek nebylo možné zateplení fasády či další práce provádět, nelze z toho dovozovat její nárok na prodloužení termínu dokončení díla. Jako nadbytečný proto soud prvního stupně odmítl návrh žalované na vypracování znaleckého posudku ke zjištění, za jakých klimatických podmínek a jaké práce nebylo možno provádět, což žalovaná prokazovala také technickým předpisem pro provádění Anonymizováno a návody výrobce omítky a lepidla právnická osoba. K námitce žalované o problémech s dodáním střešní krytiny soud prvního stupně uvedl, že podle jejího harmonogramu provedla střešní konstrukci na obou objektech před 1. 9. 2022, takže jí v dokončení fasády nic nebránilo. Žalovanou namítané vícepráce a méněpráce a k nim se vztahující změnové listy, které žalobce schválil až v listopadu 2022 po volbách, nemohly podle něj dobu plnění ovlivnit, když navíc méněpráce by ji měly urychlit. Na základě těchto úvah soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobce žádost žalované z 6. 9. 2022 o prodloužení termínu dokončení díla neschválil, jednalo se o jeho logický postoj a nikoli o libovůli. Podle § 1764 o. z. přitom platí, že změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění stane pro některou ze stran obtížnější, nic to nemění na povinnosti splnit dluh, tedy v tomto případě na povinnosti žalované dílo včas dokončit. Žalobě proto vyhověl a žalobci spolu s částkou 343 899,36‬‬ Kč přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši 0,15 ‰ denně ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty na základě výzvy žalobce z 16. 11. 2022 (§ 1958 odst. 1 o. z.) do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované uložil splnit povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na pokyn odvolacího soudu usnesením z 13. 10. 2025, č. j. 44 C 42/2024-201 ve výši 159 068,66 Kč s tím, že zahrnuje zaplacené soudní poplatky ve výši 25 792,50 Kč (17 195 Kč za řízení na prvním stupni a ve výši 8 597,50 Kč za odvolací řízení) a náklady právního zastoupení v celkové výši 110 145,59 Kč za 10 specifikovaných úkonů právní služby po 9 700 Kč, jeden úkon (odvolání proti zrušenému rozsudku) ve výši 7 980 Kč, 11 režijních paušálů, z toho 7 po 300 Kč a 4 po 450 Kč, cestovné k jednáním ve výši 1 265,59 Kč, stravné ve výši 288 Kč a 21% DPH ve výši 23 130,57 Kč. Náhradu za čas strávený cestou k jednáním žalobci s obsáhlým odůvodněním nepřiznal. Posledním výrokem IV rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku, který žalobce zaplatil za odvolání ve výši 12 766,50 Kč, přestože podle něj je správná výše 8 597,50 Kč, takže bylo zaplaceno o 4 169‬ Kč více, ale protože se 1 000 Kč nevrací, bude vráceno 3 169 Kč.

5. Proti rozsudku se oba účastníci řízení včas odvolali.

6. Žalovaná se odvolala proti výroku II a nákladovému výroku III rozsudku ve spojení s k němu vydaným usnesením. Nijak nezpochybňovala, že podle smlouvy měla dílo dokončit do 1. 9. 2022 a že ve skutečností se tak stalo 29. 9. 2022. Zopakovala, že plnění nemohla realizovat 1) z důvodu nepříznivých klimatických podmínek trvajících po dobu 40 kalendářních dní, neboť podle oficiálních webových stránek Meteorcentra pro Karlovarský kraj byl po dobu 23 dní vytrvalý déšť a srážky nad 3,5 mm a po dobu 17 kalendářních dní byla teplota nižší než 8°C či naopak vyšší než 32°C. I v případě eliminace 9 dní, kdy srážky či teploty byly na rozhraní těchto hodnot, je podle ní zřejmé, že po dobu 31 kalendářní jí objektivní podmínky práci znemožnily, což samo o sobě stačí k závěru o nemožnosti jejího prodlení. 2) důvodem bylo prokazatelně jí nezaviněné zpoždění materiálů nebo technologií. Přestože v souladu se smlouvou žalobce požádala 18. 8. 2022 a 5. 9. 2022 o prodloužení termínu stavby a vysvětlovala důvody, tedy poukazovala na to, že před podpisem smlouvy o dílo závazně objednala za standardní ceny izolant fasádního systému a střešní krytinu, čímž žalobci ušetřila nemalé finanční prostředky, neboť v opačném případě vzhledem k nárustu cen o 250 % by jej musela žádat o navýšení rozpočtu, upozorňovala, že podle stavebního harmonogramu střecha měla být dokončena do 18. 7. 2022, ale materiál k tomu potřebný jí byl dodán až 23. 7. 2022, což dokládala potvrzením dodavatele materiálu Anonymizováno Anonymizováno, žalobce její oprávněné žádosti o prodloužení termínu dokončení nevyhověl. Důvodem ad 3) zpoždění byly žalobcem pozdně odsouhlasené vícepráce a méněpráce. Změnový list č. 1 k vícepracím spočívajícím v oplechování na fasádě v hodnotě 36 012 Kč včetně DPH a změnový list č. 2 k méněpracím - povrchové úpravy na fasádě a vyklizení půdy v hodnotě -175 970 600 Kč žalobce odsouhlasil až 28. 11. 2022 a dodatek ke smlouvě ke změnám neuzavřel. Svou nečinností ji tím postavil do situace, kdy podle bodu 5.12 smlouvy nemusela vícepráce realizovat, přesto je provedla, aniž by jí byla za její vstřícnost přiznána žalobcem úleva v prodloužení termínu plnění. Tím, že soud prvního stupně nezohlednil jí uvedené důvody prodlení stavby, popřel existenci technologických norem a dalších předpisů, kterými byla povinna se podle čl. 3.4 smlouvy řídit. Žalovaná z těchto důvodů žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

7. Odvolání žalobce směřovalo proti usnesení, kterým mu soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 159 068,66 Kč. Žádal jejich přiznání ve výši 184 251,20 Kč, tedy včetně odměny za 2 úkony právní služby spočívající v závěrečném návrhu s podrobným rozborem věci z 14. 6. 2025 a vyjádření k odvolání z 27. 8. 2025, k tomu 2 režijní paušály, jízdné osobním autem ke třem soudním jednáním v celkové výši 977,60 Kč a náhradě za ztrátu času cestou k jednáním na trase adresa – adresa – zpět za 6 půlhodin, s navýšením o 21 % DPH. Podotkl, že soudem prvního stupně stanovená „minutáž“ neodpovídá realitě v situaci, kdy musí projet centrem adresa, dostat se na dálniční úsek, a pak projet centrem Anonymizováno, přesto za cestu jedním směrem účtoval vždy jen jednu započatou půlhodinu.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku. Poukázal na to, že žalovaná pouze opakuje svoji předchozí argumentaci, že prodlení vzniklo v důsledku nevhodných klimatických podmínek, že jí dodavatelem nebyla včas dodána střešní krytina a bylo rovněž způsobeno jeho pozdním schválením změn díla. Všechny tyto námitky přitom soud prvního stupně odmítl jako nedůvodné s tím, že smluvní pokuta je založena na objektivní odpovědnosti a žalovaná jako zhotovitel díla odpovídala za výběr svých subdodavatelů a za časové rozvržení provádění prací. Přestože smlouva o dílo obsahovala výhradu umožňující mu v mimořádných případech prodloužit dobu provádění díla, jednalo se ze strany žalované nenárokové právo pro pokrytí zcela výjimečných situací, které však nenastaly. S možností prodloužení termínu provedení díla v důsledku srážek či vysokých teplot přitom smlouva ani nepočítala, a při provádění díla nenastal ani jeden den, kdy denní teplota nedosáhla 8 °C. Stejně tak důvodem prodlení žalované nebyl nedostatek materiálu. Pokud se jedná o pozdní schválení změn zastupitelstvem obce až v listopadu 2022, tak žádnou zákonnou či smluvní povinnost tím neporušil, a v řízení nebylo ani zjištěno, že by tato skutečnost žalované bránila dílo dokončit. Žalovaná se do prodlení dostala proto, že neměla dostatek pracovních kapacit a nedodržovala harmonogram stavby, který sama navrhla, a neprováděla práce, které podle obvyklých stavebních postupů provádět mohla. Na předmětném druhém domě tak mohla i při absenci materiálu na střechu provádět jiné práce, jako třeba postavit lešení. Žalovaná kromě toho neučinila žádné opatření, kterým by zabránila nedostatku materiálu, nepoptala jej u jiného dodavatele a práce nepřizpůsobila této situaci. Obranu žalované považuje za účelovou, neboť realita je taková, že až v průběhu provádění díla zjistila, že nemá dostatečné kapacity pro jeho včasné provedení a hledala způsob, jak se zbavit odpovědnosti za prodlení a povinnosti zaplatit smluvní pokutu.

9. Odvolací soud přezkoumal i tento v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. v napadeném rozsahu, tedy výrok II a na něm závislý nákladový výrok III ve spojení s usnesením, kterým byla určena výše nákladů řízení, vzal v úvahu argumenty účastníků uvedené v jejich odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a odvolání žalobce proti usnesení o nákladech řízení je důvodné jen z nepatrné části.

10. Soud prvního stupně po zrušení prvního rozsudku z 17. 5. 2024, č.j. 44 C 42/2024-79, kterým žalobkyni přiznal s odkazem na svoji volnou úvahu podle § 136 o. s. ř. polovinu uplatněného nároku a ve zbývající druhé polovině žalobu zamítl, usnesením Krajského soudu v Plzni z 25. 2. 2025, č. j. 64 Co 617/2024-107, a po vrácení věci k dalšímu řízení, doplnil dokazování o účastnickou výpověď jednatele žalované jméno FO Anonymizováno a svědeckou výpověď stavbyvedoucího žalované jméno FO a technického dozoru žalobce adresa. Jím zjištěný skutkový stav, z něhož vyšel i odvolací soud, odpovídá provedeným důkazům. Žalovaná se ve smlouvě o dílo z 21. 3. 2022 zavázala provést pro žalobce „revitalizaci a zateplení sídliště adresa a náměstí Anonymizováno Anonymizováno adresa - 2. část“ v rozsahu daném projektovou dokumentací za cenu 12 282 121,54 Kč bez DPH do 140 dní od zahájení prací, tj. do 1. 9. 2022, což utvrzovala smluvní pokuta ve výši 0,1 % z ceny díla bez DPH denně. Smlouvu bylo možno měnit pouze písemnými dodatky podepsanými zástupci obou stran. Nesporné v řízení bylo, že žalovaná dílo žalobci předala 29.9.2022 a spornou otázkou bylo, zda žalovaná byla v době od 2. 9. do 29. 9. 2022 v prodlení s předáním díla, tedy a zda je nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 343 899 Kč (28 dní x 12 282,12Kč) oprávněný či nikoli. Tuto otázku soud prvního stupně zodpověděl v souladu s § 2048 odst. 1 věty první o. z., podle kterého platí, že „ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda“.

11. Smlouva o dílo byla uzavřena mezi veřejnoprávní jednotkou - obcí a podnikatelem. Povinností žalované, která v rámci výběrového řízení vyhrála zakázku za podmínek stanovených žalobcem, bylo dokončit dílo do 1. 9. 2022. V bodu 4.8. smlouvy sjednané právo žalobce prodloužit dobu plnění v důsledku v něm popsaných klimatických či technologických podmínek při současném zdůraznění, že „prodloužení doby plnění je fakultativním právem objednatele a nezakládá zhotoviteli automaticky právo k prodloužení doby plnění při naplnění uvedených skutečností“, nelze považovat „za určitou formu útisku, tak, jak ji definuje trestní zákon“, jak žalovaná namítla.

12. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

13. Podle § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o. z. (lichva), ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z.

14. Odkázat je možno v té souvislosti také na právní praxi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019), ale i na právní teorie [viz Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 341], která je jednotná v závěru, že „v případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu, nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti“. Podle odvolacího soudu tak i v případě, že žalovaná skutečně podle jejího tvrzení „vynaložila za účelem získání zakázky v rámci výběrového řízení nemalé úsilí a finanční náklady a následně se dostala do situace, kdy byla nucena strpět bod 4.8 smlouvy“, nelze z toho dovozovat neplatnost tohoto ujednání.

15. Jestliže si žalobce ve smlouvě vyhradil právo prodloužit dobu plnění díla ve specifikovaných případech, které navíc ani podle něj nenastaly, nebylo možno toto jeho právo žalovanou vynucovat. Technický dozor žalobce jméno FO v rámci svědecké výpovědi popisoval situaci na stavbě tak, že podle harmonogramu byly práce na zateplení i na střechách obou budov plánovány současně, žalovaná však začala pracovat nejdříve na střeše a fasádě prvního domu a na druhém nepracovala, takže od 9. 6. 2022 bylo zřejmé, že harmonogram neplní. Podle svědka hlavním důvodem zpoždění žalované byl nedostatek pracovníků, neboť při potřebném počtu lidí mohla pracovat na obou budovách současně. Počasí podle něj mělo na průběh prací minimální vliv, navíc v té době žalovaná mohla dělat jiné práce, popř. při vysokých teplotách mohla pracovat brzo ráno. To samé platilo při zpoždění dodávky plechů na střechu, kdy žalovaná stejně jako u první budovy mohla provést na druhé budově zateplení až po penetraci, a finální omítku mohla udělat po dokončení střechy. Rovněž vícepráce neměly podle něj na termín dokončení díla vliv a není mu známo, že by se kvůli jejich neodsouhlasení žalobcem na stavbě stálo. Jednatel žalované jméno FO Anonymizováno sice v rámci účastnické výpovědi vysvětloval, proč z technologických důvodů nebylo možné objednat materiál na obě střechy současně, a že když pak chtěl na druhou střechu, jeho dodavatel právnická osoba mu oznámil a také písemně potvrdil, že se výroba zastavila. Proč se ale v tom případě nepokusil zajistit materiál u jiného dodavatele, však vysvětlit nedokázal, resp. jeho sdělení, že v tom případě by materiál mohl vypadat jinak a být i za vyšší cena, kterou by mu už nikdo nezaplatil, nelze přijmout. Jednatel žalované rovněž upozorňoval na na nesmyslný harmonogram prací, který byl vyhotoven na oba objekty najednou tak, aby bylo vše hotovo do tří měsíců, přitom pominul, že jej vytvořila žalovaná prostřednictvím stavbyvedoucího jméno FO, jak ten potvrdil ve svědecké výpovědi. Ten v jejím rámci rovněž popisoval problémy s materiálem potřebným na střechu a polystyrenem na zateplení, což podle něj „trošku“ práce brzdilo, do poslední chvíle však věřil, že se vše stihne, a prodlení se začalo řešit až v srpnu.

16. Odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním, o nich nemá důvod pochybovat, dodává, že žalovaná uzavřela smlouvu o dílo dobrovolně a s vědomím, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě utvrzující její povinnost provést dílo do smluvené doby. Postup žalované, jaký zvolí nejen při vstupu do závazkového vztahu, tak i v jeho průběhu, tak byl otázkou jejího podnikatelského rizika. V situaci, kdy oblast soukromého závazkového práva je ovládána zásadou pacta sunt servanda, které si žalovaná měla být vědoma, byla srozuměna s tím, že nesplní-li smluvní povinnost, bude za to sankcionována. Účelem smluvní pokuty přitom bylo zabránit situaci, aby obyvatelé bytového domu nebyli po nepřiměřeně dlouhou dobu obtěžováni stavebními pracemi. Smluvní pokuta tak plnila nejen funkci preventivní, neboť měla zabránit zbytečnému prodlužování dokončení díla, ale zejména funkci sankční, která měla žalovanou odradit od případného porušení povinnosti, k níž se zavázala, resp. negativně ji motivovat ke včasnému plnění. Pokud cílem sankční funkce pokuty je postihnout dlužníka za porušení závazku a nikoliv sanovat vzniklou škodu, je otázka, zda či v jaké výši žalobci vznikla škoda v důsledku porušení povinnosti žalovanou, irelevantní.

17. Žalovaná nemohla spoléhat na „soudnost žalobce“, že pokud provede vícepráce v hodnotě necelých 40 000 Kč bez předchozího odsouhlasení zastupitelstvem obce, tzn. s rizikem, že ji nemusí být zaplaceny, že stejně vstřícný bude i žalobce, který bude tolerovat nedodržení termínu plnění jen proto, že v některých dnech pršelo či že teploty přesáhly 32 °C (což ostatně nebylo ani smlouvou upraveno), popř. že teplota poklesne pod 8 °C, když navíc podle podrobného zjištění soudu prvního stupe žádný takový den nenastal. Stejně tak žalovaná nemohla spoléhat na to, že když žalobci předloží potvrzení Anonymizováno Anonymizováno o nedostatku materiálu, je povinen spolu s ní trpělivě čekat na jeho dodání a do té doby termín plnění díla prodloužit. I při zohlednění počátku války na Ukrajině o s tím spojenému a obecně známému nedostatku právnická osoba, popř. jeho skokovému zdražení, je třeba se souhlasit se soudem prvního stupně, resp. se žalobcem, že žalovaná se mohla snažit opatřit si materiál u jiného dodavatele. Vysvětlení jejího jednatele, že v tom případě by to bylo za vyšší cenu, kterou by už žalované nikdo nezaplatil, lze sice pochopit, ale ve zjištěných okolnostech případu jej nelze v rámci závazkového vztahu účastníků a posouzení nároku žalobce na úhradu smluvní pokuty nijak zohlednit. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud považuje smluvní pokutu ve výši 343 899 Kč za 28 dnů prodlení žalované s předáním díla v hodnotě cca právnická osoba mil. Kč bez DPH za úměrnou k hodnotě zajišťovaného závazku. Z toho důvodu výrok II přezkoumávaného rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Na závěr však odvolací soud podotýká, že nárok žalobce na smluvní pokutu v důsledku nesplnění povinnosti z jiné účastníky uzavřené smlouvy týkající se souběžně prováděné revitalizace a zateplení domu žalobce čp. Anonymizováno, uplatněný v řízení vedeném o Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 22 C 192/2023, je třeba posuzovat na základě v něm zjištěných skutkových okolností, které mohou být oproti projednávané věci odlišné. V té souvislosti také odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2400/2012, přijatý sice v době předchozí právní úpravy, ale jehož závěry platí i za právní úpravy současné, podle kterého „každá smluvní pokuta jako sankce za neplnění konkrétní povinnosti je samostatným nárokem, jehož přiměřenost nelze porovnávat s nárokem na zaplacení jiné smluvní pokuty za neplnění jiné povinnosti“.

19. Pokud se jedná o nákladový výrok III rozsudku, soud prvního stupně správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náklady řízení v plné výši úspěšnému žalobci. Žalobci je ale třeba dát za pravdu, že jejich výši nestanovil v usnesení zcela správně a ani s jeho odůvodněním se nelze ztotožnit. Podle odvolacího soudu není žádný důvod k nepřiznání náhrady za čas strávený cestou advokáta k jednáním s tím, že náhrada je zahrnuta v odměně advokáta za úkony právní služby spočívající v jeho účasti na jednání 17. 5. 2024, které i s cestou trvalo 5,04 hodin, a jednání 27. 5. 2025, které trvalo i s cestou 5,14 hodin, za které mu byla přiznána odměna vždy za 3 úkony. Odměna advokáta za účast na jednání soudu za každé započaté dvě hodiny, která mu náleží podle § 11 odst. 1, písm. g) AT, nemá žádnou souvislost s náhradou za jeho promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, která činí podle odst. 3 100 Kč, a od 1. 1. 2025 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje za účelný úkon spočívající v sepisu závěrečného návrhu žalobce z 14. 6. 2025, byť sebelépe vypracovanému. Soud prvního stupně k němu žalobce nevyzval, naopak jednání 27. 5. 2025 odročil právě za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Jestliže za účast při onom jednání 17. 6. 2025, kde bylo účastníkům umožněno přenést závěrečné návrhy, byla žalobci přiznána plná odměna, tedy nikoli krácená podle § 11 odst. 2, písm. f) AT, není možno považovat sepis závěrečného návrhu za úkon účelný. Pokud jde o odměnu za úkon spočívající ve vyjádření k odvolání, je součástí žalobci přiznaných nákladů odvolacího řízení.

20. Účelně vynaložené náklady řízení vzniklé žalobkyni za první stupeň řízení tak činí podle odvolacího soudu 159 688 Kč a zahrnují soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 195 Kč a za odvolací řízení ve výši 8 597,50 Kč a dále odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání 17. 5. 2024 za 3 započaté 2 hodiny, účast na jednání 27. 5. 2025 za 3 započaté 2 hodiny, účast na jednání 17. 6. 2025) po 9 700 Kč, a 1 úkon (odvolání proti zrušenému rozsudku) ve výši 7 980 Kč podle § 7, bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a, d, g vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT), dále 11 režijních paušálů, z toho 7 po 300 Kč a 4 po 450 Kč podle § 13 odst. 3 a od 1. 1. 2025 podle § 13 odst. 4 AT, cestovné zástupce žalobce ke zmíněným třem jednáním osobním autem Anonymizováno z adresa do Anonymizováno a zpět při vzdálenosti 40 km oběma směry v celkové výši 977,60 Kč (320,80 Kč +320,80 Kč + 336 Kč), náhradu za ztrátu času cestou k jednáním za 6 půlhodin, z toho 2 půlhodiny po 100 Kč a 4 půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 23 238 Kč. V situaci, kdy soud prvního stupně žalobci přiznal o něco menší částku, odvolací soud podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. výrok III přezkoumávaného rozsudku ve spojení s k němu vydaným usnesením změnil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci jako zcela úspěšnému byla přiznána jejich plná náhrada zahrnující 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání) po 9 700 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, jízdné právního zástupce k jednání z adresa do Anonymizováno a zpět osobním autem Anonymizováno při vzdálenosti 180 km oběma směry ve výši 1 468 Kč (5,90 Kč/km, tj. 1 062 Kč, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 406 Kč), náhradu za ztrátu času cestou k jednání za 6 půlhodin po 150 Kč a 21 % DPH ve výši Kč 4 760 Kč, tedy celkem ve výši 27 428 Kč. Protože nebylo možno vycházet z vyúčtování žalobce z 17. 3. 2026, které se zjevně vztahuje k jiné cestě k jinému jednání (z adresa) uskutečněné v době, kdy platil AT ve znění do 31. 12. 2024, odvolací soud v případě délky trasy vyšel z údajů zjištěných na mapy.cz. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.