64 Co 564/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 48 327 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 7. 2024, č. j. 17 C 141/2024-67

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku I, jímž soud určil lhůtu a podmínky ke splnění uložených povinností, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28 000 Kč ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv z nich.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a výrokem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 28 000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k rozsahu odvolání žalobkyně postačí uvést, že žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako pohledávku z úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně s žalovaným uzavřeli 8. 12. 2022, kterou shledal neplatnou, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr (ve výši 28 000 Kč) splácet. Zjistil, že žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud ničeho nezaplatil, a proto mu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů uložil tuto částku zaplatit. K podmínkám splatnosti uložené povinnosti uvedl, že o poměrech žalovaného nebylo v řízení zjištěno nic, a proto soud rozhodl o stanovení splátek, které by i při podprůměrném příjmu byly splnitelné tak, že dluh bude zaplacen ve lhůtě 3 let.

1. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním, které směřuje pouze vůči výroku, jímž je určena lhůta a podmínky ke splnění žalovanému uložena k povinnosti. Nebrojí proti stanovení splátek, ani proti její výši, požaduje, aby podmínky jejich plnění byly doplněny o ztrátu výhody splátek pro případ prodlení žalovaného, což je dle žalobkyně obvyklé a žádoucí. Naproti tomu nejsou dány žádné zvláštní důvody pro vynechání této podmínky. Poukazuje na komentářovou literaturu k ust. § 160 občanského soudního řádu.

2. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž nemusel nařizovat jednání. Odvolání je důvodné.

4. Jak již uvedeno výše, předmětem řízení je v posuzované věci pohledávka z titulu poskytnutého úvěru, o níž soud rozhodl tak, že žalobci přisoudil pouze právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedené ustanovení aplikoval i pokud jde o určení lhůty, v níž je žalovaný povinen peněžní prostředky vrátit, přičemž žalovanému poskytl výhodu splátek a výši měsíční splátky stanovil částkou 1 500 Kč. Odvolací soud má ve shodě s žalobkyní za to, že v poměrech posuzované věci je stanovení takto nízkých splátek k vrácení peněžních prostředků, aniž by žalovaný ztratil jejich výhodu, nebude-li je řádně plnit, nepřiměřeným zásahem do práv žalobkyně jako věřitele. Peněžní prostředky, k jejichž vrácení soud žalovaného zavázal, mu byly na základě neplatné smlouvy poskytnuty před téměř 2 lety. K jejich vrácení byl žalovaný vyzván již v prosinci minulého roku, žalobci nevrátil nic. Soud prvního stupně uvedl, že o poměrech žalovaného nebylo v řízení zjištěno nic. Správnost závěru, že za těchto podmínek je namístě uložit žalovanému splátky ve výši 1 500 Kč, odvolací soud vzhledem k rozsahu odvolání žalobkyně a jejímu odvolacímu návrhu neposuzuje. Jestliže je však dle soudu prvního stupně v možnostech žalovaného plnit 1 500 Kč měsíčně, pak není důvod se domnívat, že stejnou schopnost měl žalovaný již přinejmenším od prosince 2023, kdy byl žalobkyní k vrácení poskytnutých prostředků vyzván, a pokud od doručení této výzvy žalobkyni ničeho nehradil, nejde o projev jeho objektivní neschopnosti prostředky vrátit, nýbrž o zjevnou neochotu dostát splnění této své povinnosti. Proto je namístě zajistit platební disciplínu žalovaného tím, že podmínky, za kterých je žalovanému uloženo nárok žalobkyně splnit, budou vymezeny tak, že žalovaný výhodu stanovených splátek ztratí, dostane-li se s jejich plněním do prodlení. S žalobkyní odvolací soud souhlasí, že takové určení splatnosti uložené povinnosti je běžné, s ohledem na okolnosti posuzované věci žádoucí a spravedlivé úpravě vztahů mezi účastníky řízení odpovídající.

5. Veden sdělenými důvody odvolací soud změnil v napadené části rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a podmínky určené ke splnění uložené povinnosti doplnil tak, jak plyne z výroku I tohoto usnesení.

6. Jelikož žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (sepis odvolání), 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a odpovídající DPH.Ke splnění této povinnosti odvolací soud stanovil žalovanému v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. podpůrně upravenou třídenní lhůtu, neboť neshledal žádné důvody pro určení lhůty delší.