17 C 141/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 48 327 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 35 325 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, částky 13 002 Kč a úroku ve výši 73,99 % p.a. z částky 28 000 Kč od 28. 3. 2023 do 20. 4. 2023 a úroku ve výši 15 % p.a. z částky 28 000 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 3. 2023 dosáhne částky 105 408 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 48 327 Kč s příslušenstvím (33 159,78 Kč nová jistina úvěru včetně přirostlého úroku 5 159,78 Kč, 998 Kč smluvní pokuta dle bod 6.

1. úvěrové smlouvy, 13 002 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy) z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným 9. 12. 2012, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 2 086 Kč spolu s úrokem 73,99 % ročně (a včetně poplatku za pojištění), celkem mělo být zaplaceno 87 400 Kč. Žalovaný neuhradil nic; k zesplatnění dluhu došlo 26. 3. 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Z Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] (č.l. 21). Žalovaný byl podle svého vyjádření zaměstnán u [právnická osoba] na dobu určitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem 35 512 Kč (zaměstnání žalovaného nebylo ověřováno, pouze byly vyžádány doklady o příjmu žalovaného za 10, 11/ 2022 v částkách 37 727 Kč a 32 630 Kč – č.l. 24, 25)., jeho výdaje byly ohodnoceny na životní minimum 4 620 Kč, náklady na bydlení činily 5 114 Kč (z hodnocení žádné ověřování nevyplývalo). Žalovaný bydlel u v nájemním bytě, byl svobodný, se středním vzděláním. Výsledek lustrace žalovaného v registru SOLUS byl negativní (bez záznamu) k 8. 12. 2022 (č.l. 30); výpis z NRKI byl též negativní k 8. 12. 2022 se skóre 246 (tedy pásmo vyššího rizika nesplácení).b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 8. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry – dle výpisu z č.l. 31) o poskytnutí úvěru 28 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 8. 12. 2022 byla žádost právním předchůdce žalobkyně akceptována (to vyplývalo též z oznámení o schválení z 9. 12. 2022, č.l. 6 se splátkovým kalendářem, č.l. 7 a ze závady poštovní zásilky z 5. 1. 2023, č.l.

18. Právní předchůdce žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 48 splátkách po 2 086 Kč včetně úroku (73,99 % ročně) a poplatku za pojištění (256 Kč) s tím, že měla být celkem vrácena částka 87 840 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Z přílohy č. 1 k návrhu, přihlášky do pojištění a z informačního dokumentu (č.l. 32, 34, 8) soud zjistil, že v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný přistoupil ke skupinovému pojištění (schopnosti splácet). Uvedeným podmínkám odpovídal předsmluvní formulář (č.l. 12). Z dodatku č. 1 k návrhu (z 8. 12. 2022) vyplývaly podmínky uzavření úvěrové smlouvy prostředky komunikace na dálku (č.l. 35).c) Z Databáze časových řad ARAD (č.l. 53) vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v prosinci 2022 ve výši 6,59 % p.a.d) Z dokladu o vyplacení úvěru z 8. 12. 2022 (č.l. 27), základních informací o klientovi (č.l. 40), důkazu o odeslání 1 Kč (č.l.40 p.v.) a SMS o vyplacení (č.l. 41) a odpovědi (č.l. 41 p. v.) soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne převedena na jeho účet (podle smlouvy) částka 28 000 Kč.e) Z karty klienta (č.l. 11) soud zjistil, že žalovaný neuhradil podle smlouvy nic.f) Z oznámení z 23. 3. 2023, z 20. 2. 2023 (č.l. 16, 17) vyplývalo, že žalobkyně vyhotovila upomínky žalovanému o splnění smluvní povinností; uvedená oznámení však nebyla doprovázena doklady o jejich doručení žalovanému (uvedená skutečnost však nebyla pro rozhodnutí soudu podstatná). Z dopis ze dne 26. 3. 2023 (č.l. 19) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů). Z karty klienta (č.l. 42) vyplývalo, že žalovaný na dluh nic nezaplatil.g) Předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2023 (č.l. 5) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu byl dopis odeslán 6. 12. 2023, č.l. 29).

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně úroku. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a nic žalobkyni neuhradil).

8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

9. Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu. I když žalobkyně zkoumala příjmy žalovaného, nebyla důsledná v tom, že v případě vysokého rizika nesplácení (registr NRKI) neověřila alespoň trvání pracovního poměru na dobu neurčitou a příjem žalovaného za delší časové období. Dále žalobkyně nijak neověřovala informace o nákladech žalovaného na bydlení (spokojila se s informací o poměrně nízkých nákladech, jelikož žalovaný dle informací od žalované žalovaný bydlel v nájemním bytě sám). Pokud žalovaný vůbec nic na úvěr nezaplatil, pak se jen potvrzuje nevhodnost nedůsledného postupu věřitele při ověření okolností podstatných pro závěr o pravděpodobni vrácení úvěru (včetně sjednaných úroků a poplatků).

10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (který žalovaný využil). Lhůta tří měsíců od právní moci rozsudku by měla být dostačující pro uspořádání poměrů žalovaného pro vrácení dluhu žalobkyni.

11. Jelikož žalovaný nezaplatil nic, uložil mu soud k zaplacení v souladu s § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. povinnost zaplatit tuto částku. V řízení nebylo zjištěno nic o poměrech žalovaného, a tedy soud rozhodl o povinnost žalovaného dluh zaplatit ve splátkách, které by i při poprůměrném příjmu byly splnitelné; dluh bude zaplacen ve lhůtě tří let.

12. Podle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

13. I když nebylo s ohledem na důsledky neplatnosti smlouvy potřebné zkoumat přiměřenost poskytnuté úroku (ten byl totiž výrazně převyšující průměrný úrok bankovních úvěrů, dokonce i průměrný úrok úročených úvěrů kreditních karet), soud na okraj věci poznamenává, že úrok přesahující 70 % p. a. je natolik excesivní (při uvažování úvěru na dobu delší jednoho roku), že by vedl k závěru o splnění podmínek dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. pro uložení povinnosti zaplatit zákonem stanovenou úrokovou sazbu (a odhlédnout od dalších smluvních ujednání).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.