64 Co 606/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A adresa Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B adresa Adresa advokáta B o odstranění stavby a o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 17. 4. 2024, č. j. 12 C 142/2019-158

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 51 914 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni náhradu nákladů řízení ve výši 9 472,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně výrokem I přezkoumávaného rozsudku žalované uložil povinnost odstranit na vlastní náklady stavby: a) oplocení tepelného čerpadla na pozemku parc. č. , hodnota, u východní strany objektu na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , hodnota, mezi objekty na pozemku parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , b) betonovou základovou desku umístěnou pod kovovou konstrukcí venkovní vzduchotechnické jednotky tepelného čerpadla stejného pozemku parc. č. , hodnota, a c) kovovou konstrukci s venkovní vzduchotechnickou jednotkou tepelného čerpadla, která zasahuje do prostoru nad povrchem pozemku p. č. , hodnota, , to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 13. 4. 2019 do zaplacení a výrokem III jí uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 224,40 Kč k rukám jeho zástupce, v obou případech do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná vlastní pozemek parc. č. , hodnota, s domem č. p. , hodnota, a žalobce je vlastníkem k němu přilehlého pozemku parc. č. , hodnota, . V souvislosti s rekonstrukcí domu prováděnou v roce 2014, jejíž součástí byla instalace tepelného čerpadla, žalovaná od žalobce koupila nově vytvořenou pozemkovou parcelu č. , hodnota, o výměře 3 m2, kterou zcela zastavila přístavbou se sociálním zařízením. Po umístění externí jednotky tepelného čerpadla na zpevněnou betonovou plochu a postavení ochranné branky přiléhající k přístavbě domu a po zjištění, že tyto stavby zasahují na žalobcův pozemek, účastníci uzavřeli 16. 1. 2016 nájemní smlouvu, na základě které žalobce pronajal žalované část pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 2 m² za účelem umístění tepelného čerpadla. Tuto smlouvu však žalobce 6. 3. 2017 vypověděl, čímž nájemní vztah ke dni 30. 6. 2017 zanikl.

3. Soud prvního stupně usnesením z 20. 1. 2021, č. j. 12 C 142/2019-127 (pak ještě dalším z 24. 7. 2023, č. j. 12 C 142/2019-148) řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí o žalobě, kterou žalovaná podala proti žalobci, a v níž se domáhala určení vlastnického práva k pozemku označenému parc. č. , hodnota, o výměře 2 m², vyděleného z pozemku parc. č. , hodnota, , vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 437/2020. O pokračování rozhodl usnesením z 9. 2.2024, č. j. 12 C 142/2019-150 poté, co byla žaloba žalované o určení vlastnického práva k pozemku pravomocně zamítnuta.

4. Jako nedůvodnou soud prvního stupně shledal obranu žalované, že rekonstrukci domu, jejíž součástí bylo zřízení tepelného čerpadla, realizovala v souladu s projektovou dokumentací a v dobré víře, že tak činí na pozemku, který od žalobce odkoupila, a že žalobce až po dokončení rekonstrukce začal teprve v roce 2015 namítat, že zasahuje na jeho pozemek. Protože měla zájem věc vyřešit smírně, souhlasila s uzavřením nájemní smlouvy, i když podle ní k tomu nebyl důvod, neboť stavěla v dobré víře, že tak činí na svém pozemku, a byl to žalobce, kdo chybným zadáním geometrického plánu k pozemku parc. č. , hodnota, zavinil, že tepelné čerpadlo nyní zasahuje na jeho pozemek. Soud prvního stupně odkázal na výsledek řízení o žalobě o určení vlastnictví, kde bylo prokázáno, že žalovaná při rekonstrukci domu nebyla v dobré víře, že se tepelné čerpadlo, umístěné celou plochou na betonovém základu, a jeho oplocení, nenachází na pozemku žalobce. Ve stavebním řízení, kde žalovanou zastupovala společnost Projektstav, spol. s.r.o. s jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo ještě před vydáním stavebního povolení vyhověno žádosti žalované o povolení výjimky, aby střecha přístavby přesáhla na sousední pozemek žalobce. Jednatel společnosti v rámci svědecké výpovědi potvrdil, že věděl, že při rekonstrukci domu dojde k zastavění pozemkové parc. č. , hodnota, v jejích hranicích přístavbou, a proto musel také vědět, že externí jednotka tepelného čerpadla přiléhající k přístavbě se již nebude nacházet na pozemku žalované. Tuto vědomost zástupce žalované o přesahu tepelného čerpadla na žalobcův pozemek je třeba přičíst samotné žalované, jejímž jménem tehdy jednal. Žalovaná proto nyní nemůže odkazovat na § 1086 či § 1087 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákon (o. z.), tedy nemůže se domáhat převodu pozemku zastavěného ať už samostatnou stavbu nebo přestavkem za obvyklou cenu, či určení, že je jeho vlastníkem, neboť obě tato ustanovení předpokládají její dobrou víru, že tepelné čerpadlo zřizuje na svém pozemku, což ale nebyl její případ. Žalovaná naopak věděla, že tepelné čerpadlo zřizuje na pozemku žalobce, k němuž nemá žádný právní vztah. Uzavřením nájemní smlouvy se snažila tento protiprávní stav napravit, ale jejím ukončením ke dni 30. 6. 2017 pozbyla k užívání pozemku důvod.

5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se oprávněně v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. domáhá ochrany vlastnického práva, a proto žalobě vyhověl. Podle § 2048 o. z. žalobci přiznal také požadovanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, která byla smluvena v bodě VIII odst. 1 písm. j) a odst. 2 nájemní smlouvy k utvrzení povinnosti žalované odstranit z pozemku po jejím ukončení dočasné stavby, úpravy a oplocení, a která byla splatná do 30 dnů od doručení výzvy k uhrazení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 27 224,40 Kč zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a specifikované náklady právního zastoupení.

6. Soud prvního stupně vyhlásil rozsudek při druhém jednání 17. 4. 2024 konaném v nepřítomnosti zástupce žalované. Odůvodnil to tím, že právní zástupce požádal o odročení 16. 4. 2024 v 17:45 hodin z důvodu pracovní neschopnosti. K tomu doložil rozhodnutí vystavené lékařem již 26. 3. 2024 s vysvětlením, že vzhledem ke zlepšení zdravotního stavu předpokládal, že se jednání zúčastní, ale 16. 4. 2024 se mu přitížilo, takže byl nucen opětovně vyhledat lékaře. Soud prvního stupně žádosti o odročení nevyhověl s tím, že dokazování je kompletní a vzhledem k výsledku řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 437/2020 by odročení jednání vedlo pouze k oddálení pro žalovanou nepříznivého rozhodnutí.

7. Proti rozsudku se žalovaná včas odvolala. Namítla neúplně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci a vadu řízení spočívající v tom, že soud jednání neodročil, čímž jí upřel právo jednat před soudem a porušil její právo na spravedlivý proces, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na kterou odkázala. Další pochybení soudu spočívá podle ní v tom, že nepočkal na pravomocné skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 293/2020, kde se proti žalobci domáhá přikázání pozemku pod tepelným čerpadlem do jejího vlastnictví. Žalovaná rovněž namítla, že postup žalobce je šikanózní a rozporný s dobrými mravy, neboť část předmětného pozemku představující roh dvora je pro něj bez významu. Z důvodu něčího omylu jí žalobce v minulosti prodal o 2 m2 menší kus pozemku, než bylo potřeba, a její pozdější snahu o nápravu pak zkomplikovaly jejich narušené vztahy. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Podle něj žalovaná namítá pouze procesní postup soudu prvního stupně, který jednal v nepřítomnosti jejího zástupce, navíc tato námitka není podle něj důvodná. Soud prvního stupně správně žádost o odročení, o níž se dozvěděl bezprostředně před jednáním, posoudil jako účelovou směřující jen k protahování řízení. I v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 293/2020 se zástupce žalované omluvil z jednání nařízeného na 24. 4. 2024 těsně před jeho konáním, přestože jeho pracovní neschopnost trvala již měsíc, přitom jako insolvenční správce se zúčastnil 18. 4. 2024 jednání věřitelského výboru ve věci vedené u Městského soudu v Praze.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání a vyjádření žalobce a po zopakování části listinných důkazů a dále důkazů založených ve spise sp. zn. 11 C 437/2020 a ve spise sp. zn. 11 C 293/2020 (zejména protokolů z jednání s výpovědí svědků , Jméno žalované, a , tituly před jménem, , jméno FO, ), a po doplnění dokazování v souladu s § 213 odst. 4 a 5 o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Pokud jde o námitku žalované, že soud prvního stupně nevyhověl žádosti jejího zástupce o odročení jednání, tak i v případě, že by se jednalo o námitku důvodnou, byla tato procesní vada odstraněna odvolacím soudem. Během odvolacího řízení bylo žalované umožněno jednat před soudem a vyjádřit se k věci a svá práva bránit, jak má na mysli čl. 36 odst. 1 Listiny. Kromě toho lze pochopit (nikoli však akceptovat) postup soudu prvního stupně, který v situaci, kdy se jednalo o omluvu zástupce žalované, kterou dokládal potvrzením o pracovní neschopností vystaveným cca měsíc před jednáním, a zejména kdy považoval dokazování za kompletní, žádosti o odročení nevyhověl. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaná v odvolání neuvedla, jaké zásadní argumenty či důkazy tehdy její zástupce hodlal při jednání předložit a že ani v odvolacím řízení nedoložila potvrzení o návštěvě lékaře 16., resp. 17. 4. 2024.

11. Námitku žalované, že soud prvního stupně nevyčkal na výsledek řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 293/2020 o její žalobě o přikázání předmětného pozemku, na němž je umístěno tepelné čerpadlo, do jejího vlastnictví za náhradu, odvolací soud shledal důvodnou. Z toho důvodu usnesením z 11. 3. 2025, č. j. 64 Co 606/2024-205 podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. řízení přerušil do doby jeho skončení. O pokračování v něm rozhodl po jeho pravomocném skončení usnesením z 30. 9. 2025. V době rozhodování odvolacího soudu tak už byla obě žalovanou proti žalobci vedená řízení ukončena a bylo možno vyjít z jejich závěrů.

12. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 25. 8. 2023, č. j. 11 C 437/2020-176, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 10. 1. 2024, č. j. 61 Co 283/2023-201, který nabyl právní moci 5. 2. 2024, byla zamítnuta žaloba žalované (v onom řízení žalobkyně) o určení jejího vlastnického práva k pozemku označenému parc. č. , hodnota, o výměře 2 m2, k. ú. a obce , adresa, , odděleného z pozemku parc. č. , hodnota, geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, z 4. 6. 2019.

13. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 30. 1. 2025, č. j. 11 C 293/2020-177, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 27. 8. 2025, č. j. 56 Co 113/2025-201, pak byla zamítnuta také žaloba žalované o přikázání uvedeného pozemku o výměře 2 m2 do jejího vlastnictví. Stejně jako v řízení o určení vlastnictví k pozemku i zde bylo konstatováno, že žalovaná při zřízení neoprávněné stavby základové desky a na ní umístěné externí jednotky tepelného čerpadla a oplocení nebyla v dobré víře, že tak činí na svém pozemku. Z toho důvodu není opodstatněný její požadavek, aby jí byl pozemek přikázán do vlastnictví podle § 1086 o. z. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud usnesením z 30. 3. 2026, č. j. 22 Cdo 505/2026-228, odmítl. S odkazem na svoji judikaturu Nejvyšší soud v rozhodnutí zdůraznil, že podstata neoprávněné stavby spočívá v tom, že někdo staví na cizím pozemku, aniž by mu k tomu svědčil právní titul. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné proto není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení a stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku nebo státních orgánů o prováděné stavbě. Jediným zákonným hlediskem, ke kterému má soud podle § 1086 o. z. přihlédnout při vypořádání právního poměru mezi zřizovatelem stavby na cizím pozemku bez jakéhokoli oprávnění a vlastníkem pozemku je pouze existence dobré víry zřizovatele stavby, že ji zřizuje na vlastním pozemku, ač tomu tak ve skutečnosti není. Tato dobrá víra však v případě žalované absentovala.

14. V projednávané věci je odvolací soud vázán uvedenými pravomocnými soudními rozhodnutími, kterými byla žaloba žalované o přikázání pozemku žalobce parc. č. , hodnota, o výměře 2 m² do jejího vlastnictví podle § 1 086 o. z., tak i její žaloba o určení vlastnictví k němu podle § 1087 o. z., zamítnuta. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud uzavírá, že po ukončení účastníky uzavřené nájemní smlouvy z 16. 1. 2016, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat pozemek pod tepelným čerpadlem, výpovědí žalobce z 6. 3. 2017 ke dni 30. 6. 2017, žalovaná užívá žalobcův majetek bez právního důvodu. Za takové situace se žalobce oprávněně domáhá ochrany jeho vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 o. z., do kterého mu žalovaná zasáhla zřízením externí jednotky tepelného čerpadla umístěné na základové desce a oplacením, na jeho pozemku.

15. Na tomto jednání žalobce odvolací soud nic šikanózního či nemorálního nevidí. Nelze přehlédnout houževnatost žalované, která se po dobu víc než 10 let snaží ať už cestou soukromoprávních žalob či v rámci správních řízení a následné žaloby ve správním soudnictví, dosáhnout legalizace neoprávněné stavby, kterou zřídila na pozemku žalobce. Argumenty, kterými opakovaně odůvodňuje správnost jejího názoru ať už v soudních či správních řízeních, jsou založeny na tom, že stavba jí byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 25. 8. 2014, č. j. , č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že externí jednotku tepelného čerpadla umístila v souladu s tímto stavebním povolením a schválenou projektovou dokumentací, resp. nikoli v jejím rozporu, a že pozdější obavy stavebního úřadu týkající se změny umístění a hlučnosti externí jednotky tepelného čerpadla, který se odvolává na nesouhlasné stanovisko , právnická osoba, , adresa, kraje (dále KHSKK), jsou neopodstatněné. Žalovaná v těchto řízeních (včetně předmětného) rovněž odkazuje na protokol Zdravotního ústavu se sídlem , adresa, z 27. 5. 2015, kterým dokládá dodržení hygienického limitu v denní i noční době pokud jde o hlučnost tepelného čerpadla včetně jeho venkovní jednotky, a poukazuje na absurdnost situace, do které se dostala, kdy jí stavební úřad nejprve povolil stavbu s vytápěním pomocí tepelného čerpadla (u něhož se zásadně počítá s venkovní jednotkou s nutně předpokládanými zvukovými projevy), ale poté jí bez zákonného důvodu užívání stavby zakázal, nařídil její zkušební provoz a nakonec jí nařídil odstranění tepelného čerpadla. V těchto soudních a správních řízeních je pak žalované naopak opakovaně vysvětlováno, v čem a proč se mýlí.

16. V této souvislosti je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 10. 1. 2022, č. j. 4 As 208/2021-78, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalované (v onom řízení žalobkyně) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 1. 5. 2021, č. j. 57 A 183/2019-149 ve věci vedené žalovanou proti Krajskému úřadu , adresa, kraje. Podle jeho odůvodnění Krajský úřad , adresa, kraje třemi rozhodnutími, a to: 1) rozhodnutím z 21. 10. 2019, č. j. 1234/SÚ/18-8 potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu z 16.10.2018, jímž bylo žalované zakázáno užívání stavby Rekonstrukce objektu č. p. , hodnota, , , adresa, , hodnota, na pozemcích p. č. , hodnota, a , hodnota, , 2) rozhodnutím z 22. 10. 2019, č. j. 1235/SÚ/18-8 potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu z 4. 12. 2018, jímž byl nařízen zkušební provoz stavby tepelného čerpadla z důvodu ověření podmínek hluku v noční době za jeho provozu, a 3) rozhodnutím z 30. 4. 2020, č. j. KK/344/SU/19-7 potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu z 18. 2. 2019, jímž bylo nařízeno odstranění části stavby – oplocení tepelného čerpadla a betonové základové desky pod tepelným čerpadlem. Žaloby, které žalovaná proti těmto třem rozhodnutím podala, spojil Krajský soud v Plzni ke společnému projednání a přezkoumávaným rozsudkem je zamítl proto, že žádnou jejich nezákonnost a ani libovůlí či šikanu ze strany stavebního úřadu a jím nadřízeného úřadu neshledal. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost žalované jako nedůvodnou a se závěry Krajského soudu v Plzni se ztotožnil. V případě 3/rozhodnutí stavebního úřadu z 18. 2. 2019 Nejvyšší správní soud poukázal na to, že jím bylo nařízeno odstranění „pouze“ oplocení tepelného čerpadla a betonové základové desky pod tepelným čerpadlem, tedy staveb, které nebyly rozhodnutím z 25. 8. 2014 povoleny, ale nikoli samotné externí jednotky tepelného čerpadla. V ověřené projektové dokumentaci ke sp. zn. SUP/46 001/2014/MAKR je pouze schematicky zakreslen přesah technologického zařízení (tepelného čerpadla) v 1. podzemním podlaží bez jakéhokoliv uchycení na objektu č. p. , hodnota, . Ani v žádné jiné části projektové dokumentace není uvedena betonová základová deska pro ukotvení a osazení tepelného čerpadla a výstavba oplocení. Stavební úřad proto správně konstatoval, že stavební úpravy pozemku p. č. , hodnota, a výstavba základové desky pro ukotvení tepelného čerpadla a výstavba oplocení byla provedena v rozporu se stavebním rozhodnutím, a protože vlastník stavby (žalovaná) nezískal dodatečné povolení stavby a ani souhlas vlastníka pozemku, v souladu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil odstranění nepovolené stavby oplocení a betonového základu pod tepelným čerpadlem. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že odstraněním oplocení a betonové základové desky, kterým dojde k nápravě neoprávněného užívání pozemku jiného vlastníka, nebude znemožněno užívání samotného tepelného čerpadla, které již není upevněno k základové desce, ale je připevněno na stěnu objektu č.p. , hodnota, .

17. Za popsané situace, kdy externí jednotka tepelného čerpadla již neleží na základové desce, ale žalovaná ji umístila na fasádu svého domu, a v situaci, kdy o odstranění nepovolené stavby oplocení a betonového základu pod tepelným čerpadlem bylo rozhodnuto ve správním řízení, se odvolací soud v rámci posouzení nároku žalobce na vyklizení pozemku, který žalovaná popírá, zabýval otázkou oprávněnosti umístění tepelného čerpadla žalované s přesahem na sousední pozemek žalobce.

18. Podle § 506 odst. 1 o. z. platí, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Podle komentářové literatuře je však toto zákonné vymezení poměrně problematické a „správnější je, že vlastník pozemku má v souladu s § 1023 odst. 1 právo bránit v zasahování třetích osob do prostoru nad pozemkem“ (viz LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část, § 1−654, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022.

19. Podle § 1023 odst. 1 o. z. vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.

20. Pro projednávanou věc bylo proto třeba objasnit, zda na straně žalované existuje důležitý důvod pro umístění externí jednotky tepelného čerpadla nad žalobcův pozemek parc. č. , hodnota, , a zda na straně žalobce existuje rozumný důvod takovému umístění bránit. Odvolací soud v tomto směru účastníky řízení poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy v případě žalované se jednalo o povinnosti tvrdit a prokázat důležitý důvod pro to, aby tepelné čerpadlo (které v současné době představuje standardní součást vybavení nemovitosti), bylo umístěno nad pozemkem žalobce, neboť v situaci, kdy při jeho zřízení nebyla v dobré víře, že tak činí na svém pozemku, takový důležitý důvod nelze zatím z ničeho dovodit. Na žalobci jako vlastníku pozemku pak bylo prokázat, že má rozumný důvod bránit umístění tepelného čerpadla nad svým pozemkem, např. jeho přílišnou hlučností, která nad míru přiměřenou poměrům obtěžuje uživatele sousedních domů a bytů.

21. V té souvislosti je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 808/2025, kde byla posuzována otázka oprávněnosti požadavku žalobkyně na realizaci zateplení domu v jejím vlastnictví s přesahem na sousední pozemek ve vlastnictví žalovaných. Nejvyšší soud v onom rozhodnutí ve shodě s komentářovou judikaturou (Petrov a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1097) dovodil, že § 1023 o. z. může dopadat i na vyčnívající balkony či okna ze staveb postavených na sousedním pozemku, a že jeho aplikace přichází do úvahy i v případě neoprávněných staveb, jak plyne z jeho rozsudku z 10. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 217/2019. Nejvyšší soud proto s odkazem na komentářovou literaturu (viz Melzer, F. – Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419–654. Praha: Leges, 2014, str. 312–314) uzavřel, že i když zřizovat části stavby, jako např. zateplení zdi, balkony apod., zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem, bez právního důvodu není v zásadě přípustné, neboť jde o neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je toto výchozí pravidlo modifikováno právě § 1023 odst. 1 o. z., který dopadá na případy užívání cizího prostoru tam, kde pro takové užívání neexistuje jiný právní důvod.

22. Žalovaná v rámci doplnění tvrzení nadále (přes pravomocná soudní rozhodní, která to vyvrací) trvala na tom, že při zřízení tepelného čerpadla byla v dobré víře a o tom, že zasahuje na pozemek žalobce nevěděla. V době, kdy ji , tituly před jménem, , jméno FO, zastupoval ve stavebním řízení zahájeném v červnu 2014, byla již projektová dokumentace (z května 2014) dokončena, takže jeho případná vědomost ji nezavazovala. Navíc je otázkou, zda zastupování ve správním řízení, pro které tomuto zástupci udělila plnou moc, může něco vypovídat o její dobré víře v soukromoprávních vztazích. Poukazovala dále na to, že i když její manžel v jiném soudním řízení v rámci svědecké výpovědi hovořil o tom, že vnější jednotku tepelného čerpadla by bylo možné umístit i jinam, je to sice pravda, ale nijak by se tím problém stavby tepelného čerpadlo na cizím pozemku nevyřešil. Pozemek v jejím vlastnictví je zcela zastavěn stavbou domu a ona žádný okolní pozemek nevlastní. Ať by tedy tepelné čerpadlo bylo umístěno kdekoli jinde, vždy bude zasahovat na pozemek jiného vlastníka. Dalším důležitým důvodem pro umístění tepelného čerpadla nad pozemkem žalobce je podle žalované zajištění vytápění jejího domu, bez kterého dům nelze užívat. Podotkla, že tepelné čerpadlo představuje moderní ekologickou formu vytápění, jednalo se o náročnou investici a odstraněním čerpadla by utrpěla značnou škodu. Žalobce přitom podle ní nemá rozumný důvod tomu bránit, neboť využití pozemku o rozměru cca 1,8 m2 v rohu dvorního traktu je pro něj nulové a tato část pozemku pro něj nemá žádný ekonomický a ani jiný význam. Mělo by být také podle žalované zohledněno, že při zřízení tepelného čerpadla vždy jednala s respektem k právům žalobce, jak dokládá jejich jednání, kdy žalobce jí prodal část pozemku pro realizaci přístavby a modernizaci domu a ve stavebním řízení, po celou dobu stavby a ani po jejím dokončení proti umístění tepelného čerpadla nebrojil. Když se pak zjistilo, že jí prodal menší část pozemku, než potřebovala, pozemek pod tepelným čerpadlem jí pronajal, což svědčí o tom, že byl ochoten jej za nájemné postrádat. Jeho pozdější změnu postoje proto považuje za šikanu rozpornou s dobrými mravy.

23. Podle žalované by soud by měl svým rozhodnutím přeměnit nájemné za jednorázovou náhradu a k předmětnému pozemku zřídit v její prospěch věcné břemeno. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 91/2007, podle kterého „pokud by bylo odstranění stavby v rozporu s dobrými mravy, musí soud vypořádat vztahy mezi účastníky jinak. Musí také porovnat hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby. Je třeba také přihlédnout k důvodům, pro které vlastník pozemku řádně nezakročil proti neoprávněné stavbě v době její realizace, a pokud o neoprávněné stavbě věděl, též k době, která od zřízení stavby uplynula“. Stejně tak v rozsudku z 27. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2145/98 Nejvyšší soud uvedl, že „pokud by soud došel k závěru, že odstranění celého plotu není namístě a že ve prospěch žalovaného lze zřídit věcné břemeno, jehož obsahem by bylo právo mít plot částečně na cizím pozemku, musel by ke skutečnosti, že žalobce tím bude připraven o možnost užívat část jeho pozemku, přihlédnout při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene“. Podobné závěry ohledně korektivu dobrých mravů učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí z 17. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 432/2022.

24. Žalobce naproti tomu v rámci doplnění tvrzení trval na tom, že již sama skutečnost, že žalovaná nezřídila stavbu tepelného čerpadla, soklu a plotu na jeho pozemku v dobré víře, jak dokládají rozsudky sp. zn. 11 C 437/2020 a 11 C 293/2020 a potvrzující rozsudky Krajského soudu v Plzni, svědčí o jeho rozumném důvodu bránit se zásahu do jeho vlastnického práva. Podle § 6 o. z. přitom platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Stejně tak podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle žalobce se proto žalovaná nemůže nyní domáhat právní ochrany před následky svého jednání v situaci, kdy bylo prokázáno, musela vědět o tom, že tepelné čerpadlo zřizuje na cizím pozemku. Další jeho rozumný důvod, kvůli kterému se protiprávnímu jednání žalované brání, spočívá v tom, že tepelné čerpadlo je osazeno ve velmi krátké vzdálenosti od oken sousedního bytového domu v , adresa, . V jeho okolí se však nacházejí i další stavby - rodinné domy č.p. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, , které požívají ochrany podle § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví, přitom je velmi pravděpodobné, že hluk z tepelného čerpadla přesahuje limity hluku upravené prováděcím předpisem. Přestože KHSKK ve stanovisku z 8.10.2018 požadovala šestiměsíční měření hluku, dosud takové měření neproběhlo. Kromě toho jako územně samosprávný celek musí chránit své občany, kteří si na hluk z tepelného čerpadla v minulosti stěžovali, takže i v tom spočívá jeho rozumný důvod k obraně proti zásahu do vlastnického práva.

25. Odvolací soud doplnil dokazování o žalovanou předložený již zmíněný protokol Zdravotního ústavu v , adresa, z 27. 5. 2015, rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , odbor stavební a územního plánování z 25. 8. 2014, který jako stavební úřad vyhověl žádosti žalované o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení ve věci „Rekonstrukce objektu čp. , hodnota, “ , adresa, , hodnota, na pozemku parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , nesouhlasné závazné stanovisko KHSKK z 8. 10. 2018 k vydáním kolaudačního souhlasu stavby, stížnosti obyvatel okolních domů na provoz tepelného čerpadla z 29. 9. 2014 a 20. 1. 2017 a svědecké výpovědi obyvatel okolních domů, popř. osob, kteří tam v minulosti bydleli či mají k sousedním objektům vztah, a nakonec dospěl k závěru, že ani při posouzení věci podle § 1023 o. z. nelze považovat obranu žalované za důvodnou.

26. Ve stavebním povolení z 25. 8. 2014 je vytápění navrženo jako kompletní bivalentní sestava tepelného čerpadla s doplňkovým elektrickým kotlem umístěným v 1. podzemním podlaží podle projektové dokumentace , tituly před jménem, , jméno FO, . Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí z 18. 2. 2019, v této projektové dokumentaci je technologické zařízení tepelného čerpadla zakresleno v 1. podzemním podlaží, a to bez jakéhokoliv jeho uchycení na objektu č. p. , hodnota, a stejně tak v žádné jeho části není zakreslena betonová základová deska pro ukotvení a osazení tepelného čerpadla a pro výstavbu oplocení. Podle odvolacího soudu jestliže následně žalovaná v rozporu se schválenou projektovou dokumentací následně zvolila jiné řešení tak, že externí jednotku tepelného čerpadla nejdříve osadila na základovou desku vybudovanou na původní jímce a provedla její oplocení, a posléze, zjevně ve snaze řešit dodatečně situaci již existujícího rozhodnutí o povinnosti k odstranění čerpadla ze soklu, je pověsila na fasádu svého domu, jednalo se o postup v rozporu se stavebním povolením.

27. V nesouhlasném stanovisku KHSKK z 8. 10. 2018 k vydání kolaudačního souhlasu Rekonstrukce objektu čp. , hodnota, je venkovní vzduchotechnická jednotka tepleného čerpadla DAIKIN Altherma ERLQ016CW1 popsána jako kovová konstrukce rozměru 65x119x183 cm, která je ukotvena na severovýchodní fasádě objektu č.p. , hodnota, ve výšce cca 195 m nad betonovou deskou s přesahem cca 65 cm nad pozemkem p.č. , hodnota, , a podle technických údajů firmy Daikin dosahuje hladina akustického tlaku 52 dB. Tepelné čerpadlo je osazeno ve velmi krátké vzdálenosti od oken vedlejšího bytového domu , adresa, a ze tří stran je chráněno obvodovými zdmi budov, které tvoří jakousi odrážecí plochu pro šíření hluku směrem do zadního traktu okolních domů (rodinné domy a bytový dům). Protože užívání stavby dosud nebylo povoleno a tepelné čerpadlo není zatím v provozu, nelze zjistit hladinu akustického tlaku v chráněném prostoru stavby a nelze proto prokázat, zda tepelné čerpadlo je či není zdrojem hluku, který by přesahoval hygienické limity hluku stanovené nařízením vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. KHSKK proto uzavřela, že až po ověření podmínek provozu tepelného čerpadla ve zkušebním provozu v délce minimálně 6 měsíců a případném navržení protihlukových opatření bude proto možno dát kolaudační souhlas s užíváním stavby. Podle protokolu Zdravotního ústavu v , adresa, z 27. 5. 2015 sice tepelné čerpadlo nepřekračuje hygienické limity, nelze však pominout, že tento ústav vycházel z měření provedeného v době jeho nízkého provozu a nikoli v zimních měsících28. Odvolací soud provedl důkaz svědeckými výpověďmi žalobcem navržených obyvatel okolních domů či těch, kteří jsou se situací obeznámeni a v minulosti podepsali stížnost proti provozu tepelného čerpadla. Jedná se o , jméno FO, - obyvatelku rodinného domu , adresa, sousedícího s domem žalované, její dcera , jméno FO, , která matku navštěvuje, , jméno FO, , majitelku nejvíc tepelným čerpadlem postiženého bytu v domě , adresa, , která byt koupila pro svoji matku a „její klidné stáří“, jejího manžela , jméno FO, – organizátora petice proti tepelnému čerpadlu, , adresa, - majitele bytu v 1. patře nad , jméno FO, , a , jméno FO, , který spolu s jeho babičkou vlastnil byt ve 2. patře domu do roku 2021. Všichni tito svědci se shodli na tom, že ze začátku tepelné čerpadlo hučelo nesnesitelně a slyšeli to i přes zavřená okna, ale cca před 5-10 lety bylo hučení odstraněno a je už klid. Podle , jméno FO, byl hluk hrozný do roku 2019, „pak s tím něco udělali a už to tolik nehučí, pouze v zimě přetrvává a je to jako když hučí ventilátor“. Tepelné čerpadlo je umístěno přímo do okna jejich kuchyně ve vzdálenosti 23 cm. Její manžel pak hovořil o úpravách kuchyně, které kvůli čerpadlu museli provést, spočívající v odhlučnění polystyrenem a zastavení okna u čerpadla kuchyňskou linkou. Podle tohoto svědka ale v situaci, kdy žalovaná tepelné čerpadlo oplotila a mezi bytovým domem a tepelným čerpadlem zůstala jen malá mezera, bude to bránit případnému provedení zateplení domu. Stejně tak je podle něj problematické čištění svodu z domu umístěného v rohu za tepelným čerpadlem. , jméno FO, uváděla, že pokud by chtěli rodinný dům nahodit, bránilo by jim tepelné čerpadlo postavit lešení.

29. Odvolací soud při posuzování podmínek aplikace § 1023 odst. 1 o. z. na základě těchto důkazů uzavřel, že pro užívání prostoru nad pozemkem žalobce má sice žalovaná důvod, ale stejně tak žalobce má rozumný důvod tomu bránit. Se žalovanou lze souhlasit, že umístění tepelného čerpadla nad pozemek žalobce bylo z její strany účelným (ale nikoliv jediným možným) krokem k zabezpečení vytápění domu a nepochybně pro ni představovalo nemalou investici. Údiv žalované nad absurditou celé situace, kdy stavebnímu úřadu muselo být zřejmé, že pokud jí povoluje vytápění domu tepelným čerpadlem, musí si být vědom i nutnosti jeho osazení vně , právnická osoba, tím spojených projevů jeho hlučnosti, však není na místě. Odvolacímu soudu nepřísluší řešit technickou otázku, zda externí jednotku tepelného čerpadla lze umístit jedině vně domu nebo je možné její umístění „interně“. V každém případě však s takovým řešením, kdy měla být umístěna v 1. podzemním podlaží, počítala odsouhlasená projektová dokumentace. Pokud se proto jedná o tvrzení žalované, že nemá jinou možnost k umístění tepelného čerpadla než nad pozemkem žalobce, jedná se o tvrzení, které je v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, která s umístěním tepelného čerpadla vně domu vůbec nepočítala. Pouze s tímto řešením stavební úřad v rámci povolení stavby souhlasil. Jestliže tedy žalovaná tepelné čerpadlo nakonec, a navíc nevhodně, umístila do okna bytu sousedního domu, který je ve vlastnictví , jméno FO, , lze pochopit, že se spolu s manželem proti tomu dlouhodobě bránili, neboť tím bylo zasaženo do života jejich matky, ale rovněž tím zřejmě došlo ke snížení hodnoty bytu.

30. I když lze rovněž souhlasit se žalovanou v tom, že pozemek pod čerpadlem pro žalobce zřejmě nemá významnou hodnotu, nelze z toho podle odvolacího soudu dovozovat jí prosazovaný názor, že je na místě, aby jí jej prodal stejně jako to učinil v předchozím případě, kdy jí prodal pozemek 3 m2. Tehdejší prodej pozemku, na kterém žalovaná zřídila přístavbu, se uskutečnil za zcela odlišné situace, kdy žalobce nepředpokládal, že žalovaná bude za přístavbou umisťovat externí jednotku tepelného čerpadla. Pokud se jedná o tvrzení žalované, že tepelné čerpadlo nelze umístit lépe, aniž by to srovnatelným způsobem neobtěžovalo někoho jiného, neboť směrem do ulice mají uživatelé domů obýváky a ložnice, zatímco do vnitřního traktu vedou jen okna k jejich sociálním zařízením a kuchyním, že ona potřebuje objekt vytápět a nikoho již hlukem čerpadla či jinak nezatěžuje, že k omezení bytu , jméno FO, dochází v přiměřené míře a případné zateplení sousedního bytového domu a rodinného domu je řešitelné např. přechodnou demontáží čerpadla, lze s ním souhlasit jen do jisté míry. Jakkoli by tak bylo možno přisvědčit těmto žalovanou uváděným důležitým důvodům na její straně, nelze pominout, že externí jednotku tepelného čerpadla zřizovala s vědomím, že tak činí nejdříve přímo na, a později nad, pozemkem žalobce. Podle odvolacího soudu žalovanou bez pochyby důvody pro umístění tepelného čerpadla však nelze upřednostňovat před rozumným důvodem žalobce – územní samosprávné jednotky, který se tomuto počínání v zájmu obyvatel okolních domů brání. Na straně žalobce tak existuje rozumný důvod, aby nebyl povinen žalovanou požadované omezení jeho vlastnického práva strpět. Důvod k umístnění tepelného čerpadla nad pozemkem žalobce zároveň odvolací soud nepokládá za poctivý (a tedy ani za „důležitý“ ve smyslu § 1023 o. z.) za situace, kdy se žalovaná vyhnula k ve správním řízení uložené povinnosti k odstranění tepelného čerpadla tím, že je z betonového soklu stojícího na pozemku žalované umístila nad tentýž pozemek žalobce, čímž zřejmě účelově založila režim ustavený v § 1023 o. z. Z původní stavební dokumentace rovněž plyne, že tepelné čerpadlo se mělo umístit přímo v domu žalované a žalovaná nevysvětlila a nedoložila, proč k tomu nakonec nedošlo a proč nikoliv v dobré víře čerpadlo umístila nejdřív na pozemku a poté nad pozemkem žalované. Proto odvolací soud přezkoumávaný rozsudek, včetně žalované uložené povinnosti zaplatit žalobci smluvenou pokutu, a také včetně nákladového výroku, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Na závěr odvolací soud podotýká, že se neztotožňuje s názorem žalované, která s odkazem na pro tuto věc nepřípadná rozhodnutí Nevyššího soud žádala, aby soud svým rozhodnutím přeměnil nájemné za jednorázovou náhradu a k předmětného pozemku zřídil v její prospěch věcné břemeno. Žalovaná pomíjí, že takové řízení je v zásadě řízením návrhovým, které na rozdíl od Nejvyšším soudem posuzovaných věcí nelze vést, aniž by byla podána žaloba, Anonymizováno32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný, byla přiznána plná náhrada nákladů vynaložených na právního zastoupení ve celkové výši 51 914,42 Kč, a to za 8 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření z 19. 1. 2026 a z 23. 4. 2026 a jednání 11. 3. 2025, 6. 1. 2026, 27. 3. 2026 a 15. 5. 2024 přesahujícího 2 hodiny) po 3 800 Kč (tarifní hodnota za odstranění stavby ve výši 2 300 Kč a za smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč) podle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 8 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, jízdné právního zástupce ke 4 jednáním z , adresa, , adresa, , adresa, a zpět osobním autem v celkové výši 5 304,48 Kč (4 x 2 x 86 km x 7,71 Kč/km), náhrada za ztrátu času cestou k jednáním , Anonymizováno, celkem 24 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 9 009,94 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř, Anonymizováno33. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit státu náhradu , Anonymizováno, řízení vynaložených na zaplacení svědečného svědkům , jméno FO, ve výši 3 161 Kč, , jméno FO, ve výši 3 743 Kč a , jméno FO, ve výši 2 568,40 Kč podle usnesení z 22. 5. 2026, č. j. 64 Co 606/2024-277, 279 a 281.