64 Co 609/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 892 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. srpna 2024, č. j. 13 C 177/2024-19

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 545 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci usnesení Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 14 210 Kč a b) částku 4 682 Kč, v obou případech se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 a § 142a o. s. ř. a úspěšné žalobkyni je přiznal podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) s tím, že zahrnují soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH.Žalobkyně se proti nákladovému výroku II včas odvolala. Namítla pochybení soudu prvního stupně při vyměření poplatkové povinnosti, které se posléze projevilo tím, že jí přiznal soudní poplatek pouze ve výši 800 Kč, přestože podle položky 1 odst. 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jí měl být soudní poplatek vyměřen a přiznán ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doplatek na soudním poplatku jí může být podle § 12 odst. 2 zákona o soudních poplatcích doměřen do tří let od pravomocného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti, žádala, aby se tak stalo a zároveň aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení včetně soudního poplatku navýšeného o 200 Kč, neboť po nabytí právní moci rozsudku by se již nároku na přiznání dovyměřeného doplatku nedomohla, a to ani v rámci náhrady škody u Ministerstva spravedlnosti. Z toho důvodu žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku v tomto směru změnil a na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jí přiznal celkovou částku 2 452 Kč, tedy včetně soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a aby jí také přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený výrok II rozsudku, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.Jak plyne z obsahu spisu, že žalobkyně dne 2. 6. 2024 navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 18 892 Kč s příslušenstvím a za tento návrh zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Věc pak byla dne 16. 6. 2024 převedena do sporného řízení z důvodu, že žalovaný je hlášen na úřední adrese a jeho aktuální adresa pobytu není známá a vydání EPR je tak bezpředmětné. Se souhlasem obou účastníků řízení pak byl bez nařízení jednání vyhlášen přezkoumávaný rozsudek, kterým bylo žalobě zcela vyhověno a žalovanému bylo v té souvislosti uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, zahrnujících mimo jiné soudní poplatek ve výši 800 Kč.Soud prvního stupně sice správně posoudil otázku náhrady nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníku je přiznal žalobkyni. Jejich výši však v části týkající se soudního poplatku nesprávně stanovil.Podle položky 2, bod 2 Sazebníku zákona o soudních poplatcích, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek podle položky 1. Jestliže tedy zákon o soudních poplatcích uvádí, že soud poplatek „doměří“, není to to samé, kdy poplatníka „vyzve“ k zaplacení soudního podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. V případě převodu věci z agendy EPR do agendy C byl proto doplatek soudního poplatku splatný podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť šlo o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v důsledku převodu věci z jedné agendy do agendy druhé, který žalobkyně nemohla nijak ovlivnit. Žalobkyni je tak třeba dát za pravdu v tom, že pokud tak soud prvního stupně neučinil a v rozsudku jí soudní poplatek o částku 200 Kč nedoměřil, je možné tak podle § 12 odst. 2 zákona o soudních poplatcích ještě učinit dodatečně v poměrně dlouhé lhůtě tří let. V takovém případě by se však žalobkyně již změny pravomocného nákladového výroku nemohla dovolat.Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok rozsudku vztahující se k náhradě nákladů řízení změnil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, tedy včetně soudem prvního stupně opomenuté části soudního poplatku ve výši 200 Kč.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby podle § 7, bod 1 a § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši 150 Kč (tarifní hodnotou v odvolacím řízení je částka 200 Kč), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 95 Kč.