64 Co 617/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno o zaplacení částky 7 851 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 31. 7. 2025, č. j. 45 C 177/2025-23 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II a III potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 11. 3. 2025 do zaplacení (výrok I). Ve zbývající částce 7 851 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 10. 3. 2025 a z částky 2 501 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 791,47 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota z 20. 11. 2024 měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč jako provizi na účet zprostředkovatele a 27 500 Kč na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby 1 Kč a žalovaný se v ní zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem v celkové výši 40 000 Kč formou 25 splátek po 600 Kč měsíčně vždy do 20. dne měsíce počínaje 20. 12. 2024. Žalovaný tento závazek nesplnil a ani jednu splátku neuhradil, proto žalobkyně po třech upomínkách úvěr 27. 2. 2025 zesplatnila. Žalobou žalobkyně požadovala přiznání částky 30 000 Kč s úrokem ve výši 2 047 Kč vypočteným ke dni zesplatnění a dále ve výši 28,17 % ročně od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025 a ve výši 12 % ročně od 30. 5. 2025 do zaplacení vždy z částky 30 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, a rovněž přiznání částky 300 Kč za tři upomínky a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (499 Kč/splátka) a ve výši 1 506 Kč za prodlení s úhradou splátek (0,1 % denně z částky 32 047 Kč od 28. 2. do 15. 4. 2025).

3. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil podle § 2395 a násl. občanského zákona (o. z.) a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že žalobkyně sice řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z. kvůli jejímu rozporu s dobrými mravy. Sjednaný úrok ve výši 28,17 % ročně je nepřiměřeně vysoký, navíc je do něj třeba zahrnout i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč, který je svou povahou skrytým úrokem. Ve skutečnosti tak úrok přesahuje 32 % ročně, což se výrazně odchyluje od úroků z úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření smlouvy, které v listopadu 2024 činily 6,06 %. Poukázal rovněž na to, že smlouva je koncipována nevyváženě v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a lze ji proto považovat za lichevní, jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 a rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005. Ujednání o úroku přitom nelze oddělit od zbytku smlouvy, neboť bez něj by smlouva o úvěru nebyla žalobkyní, která staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, vůbec uzavřena. Z toho dovodil, že žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 27 499 Kč, představujícího rozdíl mezi částkou 27 500 Kč, kterou žalovanému poskytla a částkou 1 Kč, kterou jí uhradil, se zákonným úrokem z prodlení od 11. 3. 2025, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky plynoucí z předžalobní výzvy doručené žalovanému podle § 573 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, do zaplacení.

4. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni jako úspěšnější přiznal 46 % nákladů řízení (rozdíl mezi jejím 73 % úspěchem a 27 % neúspěchem), které jí v řízení vznikly a zahrnují soudní poplatek ve výši 1 414 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), jeden úkon v poloviční výši za sepis jednoduché výzvy k plnění ve výši 350 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) AT, tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 3 894,50 Kč.

5. Proti výroku II rozsudku a akcesorickému výroku III se žalobkyně včas odvolala a namítla nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně. Poukázala na to, že v době poskytnutí úvěru (listopad 2024) činila maximální výše úroků poskytnutých bankami domácnostem 24,28 %. Předmětná úroková sazba 28,18 % p.a. přitom nepřesahovala ani její dvojnásobek, a proto představuje její legitimní odměnu souladnou s dobrými mravy a také reflektující skutečnost, že poskytování úvěru je pro ni spojeno s vyšší mírou rizika finanční ztráty. Správnost tohoto jejího názoru plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, který za nepřiměřený označil až úrok přesahující trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů. Výše úroku však souvisí i s rizikem samotného dlužníka včetně rizika jeho případného oddlužení, kde věřitelé získají pouze zlomek jistiny. Namítla dále, že soud prvního stupně nijak blíže své úvahy o nepřiměřenosti úroku neodůvodnil a nedostál tak povinnosti na srozumitelnost rozsudku, jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 403/03 a Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 500/2007. I v případě, že by běžný úrok skutečně činil soudem prvního stupně uvedených 8,59 % p.a. podle ARAD – Domácnosti - úvěry na spotřebu - fixace úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ve skutečnosti to bylo 6,06 %), pak podle žalobkyně úrok ve sjednané výši 28,18 % přesahuje jen mírně jeho trojnásobek, tedy 25,77 %, ale rozhodně nepřesahuje jeho čtyřnásobek, tedy 34,36 %, a proto jej nelze považovat za neplatný. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě i ve zbývající části vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a zůstal stejně jako po celou dobu řízení nečinný.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v části napadené odvoláním podle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyně uvedené v odvolání a po nařízeném jednání, z něhož se žalobkyně omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Pokud jde o výrok I, kterým soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku 27 499 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, jenž nebyl odvoláním účastníků, resp. žalovaného, dotčen, nabyl již právní moci a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.

9. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ve výši 30 000 Kč uzavřené 24. 11. 2024, na základě které žalovanému poskytla částku 27 500 Kč převedením na jeho bankovní účet č. č. účtu uvedený v záhlaví smlouvy a částku 2 500 Kč jako provizi převedením na účet zprostředkovatele č. č. účtu uvedený na straně 6 smlouvy. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 28,17 % ročně a RPSN ve výši 44,5 %. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zaslání 1 Kč žalovaným na účet žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč, což nesplnil, a proto žalobkyně úvěr ke dni 27. 2. 2025 zesplatnila a k tomuto dni vyčíslila dluh žalovaného včetně smluvních pokut a nákladů za upomínky. Po zrušení elektronického platebního rozkazu z důvodu jeho nedoručení žalovanému a převedení spisu z aplikace EPR do rejstříku C soud prvního stupně nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, při něm provedl žalobkyní předložené důkazy a žalobkyni přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbývající části žalobu zamítl.

10. Ve shodě se soudem prvního stupně ani odvolací soud nepovažuje nárok žalobkyně na další plnění nad rámec poskytnutých a dosud nesplacených peněžních prostředků za důvodný. Bez ohledu na důvod, který soud prvního stupně použil pro tento závěr, a který je založen na absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 588 o. z. z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy s ohledem na nemravně vysoký úrok a další nevyvážené smluvní podmínky v neprospěch žalovaného spotřebitele, nesouhlasí s jeho závěrem o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Na základě důkazů, které žalobkyně k tomto tvrzení předložila, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru povinnosti nedostála. Žalovaný v četném prohlášení ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, má čistý příjem cca 37 000 Kč u zaměstnavatele právnická osoba, což dokládal výplatními lístky za 7, 8, 9 a 10/2024. Dále uvedl, že jeho výdaje za nájemné jsou 8 000 Kč a že splácí další úvěry splátkami ve výši 6 804 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně pak zvažovala celkové příjmy domácnosti žalovaného a náklady na bydlení a po ověření údajů žalovaného v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidence exekucí, a po zohlednění životního minima ve výši 4 860 Kč a nezabavitelné částky ve výši cca 12 400 Kč vyhodnotila tzv. scoring žalovaného jako vyhovující s tím, že z částky 22 547 Kč, představující rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji, lze povinnosti splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 1 600 měsíčně dostát.

12. Takový závěr však z těchto důkazů nelze dovodit. V judikatuře Nejvyššího soudu je opakovaně zmiňováno, že poskytovatel úvěru nemá vycházet jen z informací poskytnutých mu žadatelem o úvěr, ale má činit úkony k jejich ověření a získání dalších informací, které po něm lze rozumně požadovat. V tomto případě žalobkyně pochybila, pokud se spokojila s prohlášením žalovaného, přestože věděla, že má ještě jiné úvěry, které splácí v celkové výši 6 804 Kč. Nelze také přehlédnout, že podle žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného mu krátce před uzavřením předmětné smlouvy byla na účet 7.10.2024 připsána částka 5 000 Kč jako půjčka od Anonymizováno'právnická osoba a o den později 8. 10. 2024 částka 5 000 Kč od Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. Pokud by žalobkyně postupovala s řádnou péčí, mohla rovněž z úplných výpisů z bankovního účtu žalovaného za přiměřené období předcházející jeho žádosti o úvěr (tedy nikoli jen z torza předloženého soudu zachycujícího cca dva pohyby za měsíc), zjistit a ověřit, zda žalovaný nesplácí kromě toho i jiné úvěry, případně zda nemá jiné pravidelné výdaje, než které uvedl ve svém prohlášení. resp. spíše z jejich torza zachycujících pouze nepatrnou část pohybu na účtu, Nic takového však žalobkyně neučinila. Podle odvolacího soudu tak žalobkyně v projednávané věci nedostála své povinnosti, kterou ji zákon o spotřebitelském úvěru ukládá, a to zvlášť za situace, kdy věděla, popř. mohla vědět, že žalovaný opakovaně žádá o úvěry a hrozí u něj nebezpečí tzv. dluhové spirály s hrozbou, že v určitém okamžiku nebude moci úvěry splácet. Listinné důkazy svědčí o tom, že v době uzavření smlouvy existovala důvodná pochybnost o možnostech a schopnostech žalovaného dobrovolně převzaté závazky plnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

13. Odvolací soud proto uzavírá, že při řádném postupu v souladu by žalobkyně musela vyhodnotit předmětný úvěrový případ tak, že pro ni představuje takovou míru rizika a ohrožení, které nelze podstoupit. Posuzovaná smlouva o úvěru je proto neplatná nejen podle § 588 o. z., jak soud prvního stupně uvedl, ale zejména podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za takové situace žalovanému vznikla povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 27 499 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od soudem prvního stupně uvedeného dne 11. 3. 2025 souvisejícího s předžalobní výzvou do zaplacení. Pokud proto soud prvního stupně další nároky žalobkyně plynoucí z neplatné smlouvy výrokem II rozsudku zamítl, odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné, včetně správného nákladového výroku III, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.