64 Co 628/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 11 033,82 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 9. 2025, č. j. 15 C 85/2024-155

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 456,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11 033,82 Kč a 1 200 Kč (výrok I) a dále jí uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 112 Kč (výrok II). Podle odůvodnění rozsudku bylo mezi účastnicemi nesporné, že žalovaná odebrala od žalobkyně na základě mezi nimi uzavřené smlouvy zboží, jehož cena byla žalované vyúčtována, a že žalovaná tuto cenu zaplatila teprve 16. dubna 2024. Je tedy zřejmé, že žalovanou tížila do 16. dubna 2024 povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu podle § 2118 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Pokud tuto svou povinnost nesplnila v době stanovené žalobkyní (opět) podle smlouvy účastnic ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ, dostala se do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ a žalobkyni podle § 1970 OZ vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši. Právo na zaplacení náhrady 1 200 Kč hmotněprávních nákladů na uplatnění pohledávky má žalobkyně podle § 1972 OZ ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitky žalované, pokud poukazovala na existenci svých pohledávek proti žalobkyni, nemají podle soudu prvního stupně pro rozhodnutí o žalobě význam. Žalovaná jednak nebyla schopna specifikovat pohledávku vycházející z ceny vráceného zboží, které žalobkyně nevrátila, ani nezohlednila jeho cenu ve svém vyúčtování. Navíc, jak ohledně této neurčité pohledávky, tak ohledně další pohledávky na vrácení jistoty v částce 15 tis. Kč je zřejmé, že nejenže tyto pohledávky nedospěly do nároku, tedy nejsou splatné, ale zejména nebyly zohledněny proti pohledávkám žalobkyně tak, aby (i původně) žalované pohledávky alespoň částečně zanikly. Žalovaná totiž nevyzvala žalobkyni k zaplacení určité částky s odkazem na konkrétní skutkové okolnosti, ani své pohledávky nezapočetla proti pohledávkám žalobkyně. Pokud tedy žalovaná skutečně nějaké pohledávky vůči žalobkyni má, zůstávají nedotčeny a žalovaná se může domáhat jejich zaplacení bez ohledu na výsledek tohoto řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Podobně jako již v řízení před soudem prvního stupně v něm vysvětluje, že kauce 15 000 Kč byla vrácena „předchozí majitelce společnosti , právnická osoba, paní , jméno FO, , která tuto společnost odprodala“. Má to vyplývat z dokladu na vrácení kauce z 13. 12. 2016. Poté jednatelka žalované uzavřela novou smlouvu a kauci znovu uhradila, a tato vrácena nebyla. Dále namítá, že žalobkyně nevrátila jeden balík navíc, neboť dostala osm balíků a zúčtovala pouze sedm. Tím, že se konečná remitenda posunula z důvodu nemoci jednatelky žalované z ledna na únor 2023, měl být vystaven nový zápočtový list k 6. 2. 2023, o tento zápočet žalovaná opakovaně žádala. Žalobkyně požadavek odmítla a k vypořádání nedošlo. Ve vztahu k předmětu rozsudku pak žalovaná uvádí, že s uloženým úrokem nesouhlasí z důvodu „úmyslného jednání PNS“ (myšleno žalobkyně). Lze vyrozumět, že navrhuje, aby odvolací soud buď rozsudek soudu prvního stupně zrušil, nebo jej změnil a žalobu zamítl a žalovanou nezavázal k náhradě nákladů řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku, případně odmítnutí odvolání. Má za to, že odvolání žalované nesplňuje náležitosti, přičemž cituje ust. § 205 odst. 2 o. s. ř. Pro zmatečnost odvolání se nemůže vyjádřit k odvolacím důvodům, neboť je nezná.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal opodstatněným.

5. V posuzované věci byl předmětem řízení žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení 50 382,72 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše byla po doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 43 odst. 1 o. s. ř. upravena na sazbu 0,05 % denně od 4. 2. 2023 do zaplacení. V průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně jistiny, která podle shodných tvrzeních účastníků byla zaplacena 16. 4. 2024, a poté, co soud v tomto rozsahu řízení zastavil, meritorně projednával toliko ve výroku I přisouzený nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 4. 2. 2023 do 16. 4. 2024. Takto vyčíslený úrok je úrokem ve zmíněné sazbě 0,05 % denně z částky 50 382,72 Kč za výše vymezené časové období.

6. Soud prvního stupně po právní stránce nárok žalobkyně posoudil jako nárok na úhradu kupní ceny dle § 2118 občanského zákoníku (o.z.), na jejíž zaplacení má prodávající (žalobkyně) právo, jestliže kupující (žalovaná) dodá smluvené zboží. Správně také vyšel ze shodného tvrzení účastníků, že žalobkyně zboží, jehož úhradu požadovala, žalované dodala. V souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastnicemi dne 22. 1. 2015 byla kupí cena za jednotlivé dodávky zboží (jímž byl tisk a jiné tištěné publikace, prodávané dále v provozovně žalované – tzv. trafice, koncovým zákazníkům), uplatněna k úhradě fakturami, v nichž bylo vždy vymezeno dodané zboží i jeho cena a současně i žalovanou vrácené zboží (remitenda), které žalovaná neprodala. Cena vráceného zboží byla od ceny dodaného zboží odečtena a tyto doklady jsou proto v záhlaví označeny jako „vzájemný zápočet“ Celkem takto bylo vyúčtováno 8 dodávek a remitent, které soud prvního stupně specifikoval v bodě 4 odůvodnění rozsudku; součet kladných sald (pohledávek žalobkyně) činí právě původně žalovaných 50 382,72 Kč. Splatnost jednotlivých pohledávek byla dohodnuta vždy 14 dní od vystavení dokladu. Poslední pohledávka se stala splatnou dne 3. 2. 2023 a ode dne následujícího – 4. 2. 2023, byla žalovaná se zaplacením částky 50 382,72 Kč v prodlení. Prodlení žalované trvalo až do 16. 4. 2024, kdy dluh v celé výši zaplatila, což bylo prokázáno dokladem o provedení platby a obě účastníce řízení to učinily nesporným. Soud prvního stupně tak zcela správně dovodil, že žalobkyni vnikl proti žalované nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši účastnicemi dohodnuté, tj. ve výši 0,05 % denně z dlužných 50 382,72 Kč za každý den trvání prodlení žalované (od 4. 2. 2023 do 16. 4. 2024) – 11 033,82 Kč. Vedle toho vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení paušální náhrady 1 200 Kč dle § 1972 o.z., § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

7. Soud prvního stupně se také náležitě vypořádal s obranou žalované a to, i) že žalobkyně v rozporu se smlouvou nevrátila žalovanou složenou kauci ve výši 15 000 Kč, a ii) že ve vyúčtováních nezohlednila další zboží, které bylo dle žalované žalobkyni vráceno. Odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně, že tyto námitky by mohly být pro rozhodnutí o prokázaném nároku žalobkyně významné pouze tehdy, pokud by žalovaná dokázala dostatečně určitě vymezit pohledávky, které dle svého mínění vůči žalobkyni má, a pokud by tvrdila, že takové pohledávky účinně započetla proti pohledávce žalobkyně; buď tak, že pohledávka žalobkyně na zaplacení 50 382,72 Kč zanikla započtením dříve, než 16. 4. 2024, kdy zanikla splněním, nebo, že své pohledávky započetla proti pohledávce na zaplacení úroku z prodlení a/nebo paušální náhrady 1 200 Kč, jež byla přezkoumávaným rozhodnutím žalobkyni přisouzena. Žalovaná dokázala specifikovat pohledávku na vrácení jistoty (kauce) 15 000 Kč, jejíž existenci žalobkyně popírá), případnou pohledávku na úhradu ceny vráceného zboží nespecifikovala přes řádné poučení soudu vůbec a především, neučinila úkon směřující k jejich započtení proti pohledávce žalobkyně. Proto se soud prvního stupně správně nezabýval dalším zjišťováním okolností rozhodných pro zjištění existence tvrzených pohledávek žalované (včetně toho, zda kauce byla či nebyla žalované vrácena) a případně též jejich způsobilostí k započtení. Jak soud žalované vysvětlil, pokud jí z tvrzených důvodů jakékoliv nároky proti žalobkyni vznikly, provedenou úhradou jistiny původně uplatněného nároku žalobkyně ani rozhodnutím o povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení, nejsou dotčeny, a je na žalované, zda se jich bude proti žalobkyni domáhat. V projednávané věci jako relevantní procení obrana hodnoceny nebyly.

8. Soud prvního stupně také nepochybil, pokud nevyhověl požadavku žalované na ust. zástupce pro řízení z řad advokátů. Žalovaná je obchodní korporací, od níž lze požadovat, aby sama dokázala uplatnit či bránit svá práva v řízení, jehož předmětem jsou nároky z její běžné obchodní činnosti, případně, aby si zastoupení v řízení sama zajistila. V podrobnostech lze odkázat na bod 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

9. Veden sdělenými důvody proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1, § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně, která má právo na náhradu nákladů, které jí během něho vznikly. Ty jsou tvořeny odměnou zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby, jedením režijním paušálem ve výši 450 Kč a odpovídající DPH, v součtu 2 456,30 Kč.