15 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 11 033,82 Kč

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 11 033,82 Kč a 1 200 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 8 112 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 12. ledna 2024, se žalobkyně původně po žalované domáhala zaplacení 50 382,72 Kč s příslušenstvím. Žalovaná jistina měla představovat cenu blíže nespecifikovaného zboží - periodického tisku a neperiodických publikací, dodávaných žalované v neuvedeném období na základě smlouvy účastnic ze dne , datum, o poskytování neuvedených služeb. Nedoplatek v žalované výši měl být zjištěn po vzájemném zápočtu blíže neurčených pohledávek. Žalobkyně také právně hodnotila splatnost jednotlivých dílčích pohledávek, aniž by k tomu ovšem uvedla jakékoli skutkové okolnosti než to, že kupní ceny byly dle vystavených účetních dokladů. Žalované příslušenství tvořil jednak úrok z prodlení 0,1 % denně, který měl být počítán podle uváděné smlouvy z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalován byl ovšem z žalované jistiny až od 4. února 2023 do zaplacení. Žalované příslušenství dále tvořilo náklady 1 200 Kč spojené s uplatněním pohledávky, aniž by bylo vysvětleno o jaké náklady se mělo jednat.

2. Přes tuto zjevnou neurčitost žaloby zdejší soud v jiném obsazení žalobě nejprve vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 14. února 2024, čj. EPR 8559/2024-8. Toto rozkazní rozhodnutí bylo zrušeno včasným odporem žalované ze dne 18. února 2024.

3. K tomu nutno poznamenat, že součástí rozkazního rozhodnutí byla v jeho výroku II. tzv. kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) tedy uložení povinnosti žalované vyjádřit se předepsaným způsobem k podané žalobě. Přestože žalovaná ve lhůtě stanovené soudem žádné vysvětlení svého odporu neprovedla, nebylo možné o žalobě rozhodnout rozsudkem pro uznáním podle § 153a ve spojení s § 114b odst. 5 OSŘ pro neurčitost žalobního návrhu. Žalované (stejně jako soudu) totiž nemuselo být zřejmé, co je předmětem řízení tak, aby se mohla účinně proti žalobním tvrzením procesně bránit.

4. Po výzvě soudu k odstranění vad žaloby (usnesení ze dne 22. února 2024, čj. 15 C 85/2024-12) žalobkyně podáním ze dne 6. března 2024 doplnila, že předmětem ujednání účastnic byl závazek žalobkyně dodávat žalované deníky, časopisy, periodické a neperiodické publikace a ostatní tiskoviny a doplňkové zboží vhodné pro prodej v maloobchodní prodejně tisku (dále jen „tisk“ či „zboží“) a závazek žalované tisk od žalobkyně odebírat, pravidelně jej prodávat konečnému spotřebiteli a platit žalobkyni za jednotlivé dodávky kupní ceny dle smlouvy. Zboží, které žalovaná podle smlouvy odebrala a neprodala, bylo vráceno žalobkyni jak tzv. remitenda. Žalovaná tedy odebrala od žalobkyně zboží, jehož celková cena je patrná u každého k žalobě připojeného daňového dokladu, nazvaného vzájemný zápočet. Položkový rozpis dodaného a vráceného zboží obsažený ve vzájemných zápočtech obsahuje název titulu, číslo vydání, datum dodání, počet dodaných kusů, obchodní cenu za kus, cenu konečné spotřeby za kus, celkovou cenu konečné spotřeby a výši DPH. Celková výše částky uvedené ve vzájemných zápočtech byla vypočtena z celkového součtu cen konečné spotřeby, která je ponížena o rabat. Celková výše částky uvedené v opravném daňovém dokladu (vrácené zboží) byla vypočtena celkovou cenou konečné spotřeby za počet remitend (neprodaných kusů zboží), která byla ponížena o rabat. Celková výše dlužné částky, kterou žalovaná požadovala z titulu vyúčtovaných vzájemných zápočtů, byla vypočtena rozdílem „daňového dokladu faktura“ a „opravného daňového dokladu (vrácené zboží)“. Na základě dohody mezi účastnicemi se dodávky tisku účtovaly formou daňového dokladu, jehož splatnost byla 14 dnů. Žalovaná zboží odebrala, avšak kupní ceny dle níže uvedených daňových dokladů (vzájemných zápočtů) vystavených za dodané zboží neuhradila. Jednalo se o: 1. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 9 433,99 Kč se splatností 21. prosince 2022, z nějž zbývá zaplatit 9 330,44 Kč; 2. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 7 349,47 Kč se splatností 27. prosince 2022; 3. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 6 212,17 Kč se splatností 30. prosince 2022; 4. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 6 266,08 Kč se splatností , datum, ; 5. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 4 589,09 Kč se splatností 17. ledna 2023; 6. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 3 755,65 Kč se splatností 20. ledna 2023; 7. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 6 007,49 Kč se splatností 27. ledna 2023; 8. vzájemný zápočet č. , číslo, ze dne , datum, na 6 872,33 Kč se splatností 3. února 2023. Žalobkyně má dle všeobecných obchodních podmínek nárok požadovat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Pro zjednodušení administrace požaduje uvedený úrok z prodlení od doby splatnosti posledního neuhrazeného daňového dokladu, tj. od 4. února 2023. Žalobkyně navrhovala připuštění změny žaloby tak, že se domáhala tohoto nižšího úroku z prodlení.

5. Žalovaná neznala žalovaný nárok v jeho základu. Namítala, že se déle než rok domáhala u žalobkyně svých práv na základě chybného vyčíslení konečné remitendy, že jí žalobkyně zadržuje její zboží, které od žalované převzala, ovšem již nevyčíslila v konečné remitendě a jeho cenu chce přesto uhradit, že žalobkyně neodečetla vratnou kauci 15 tis. Kč, kterou u ní má každý odběratel zboží, že žaloba je zbytečná, neboť žalovaná se nezdráhá cenu zboží uhradit, ale chce správné vzájemné vyčíslení a vrácení jejího zboží. Dále poukázala na to, že má šest dodavatelů, vůči nimž nemá žádné dluhy, stejně jako vůči státním orgánům.

6. Podání žalobkyně ze dne 6. března 2024 bylo podle jeho obsahu posouzeno jako částečné zpětvzetí žaloby. Řízení bylo proto v tomto rozsahu (úrok z prodlení v poměru 0,05 % denně) zastaveno usnesením ze dne 26. března 2024, čj. 15 C 85/2024-35.

7. Žalovaná poté soudu doručila podání ze dne 16. dubna 2024, k němuž připojila doklad o zaplacení žalované jistiny v tentýž den s tím, že se bude po žalobkyni soudně domáhat vrácení kauce 15 tis. Kč. Podáním ze dne 25. dubna 2024 pak vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně žalované jistiny pro uvedené zaplacení. Současně žalobkyně vyčíslila žalovaný úrok z prodlení za dobu od 4. února 2023 do 16. dubna 2024 na 11 033,82 Kč. Usnesením ze dne 29. dubna 2024, čj. 15 C 85/2024-43, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2024, čj. 64 Co 521/2024-103, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno. Toto rozhodnutí totiž bylo napadeno odvoláním žalované, podle níže mělo dojít k zastavení celého řízení. Žalovaná v odvolání dále doplnila, že nesprávnost zápočtu měla provést žalobkyně tak, že byl chybně zaslán remitendní list z ledna 2023, namísto k 6. únoru 2023, kdy se zboží skutečně vracelo. Pro nemoc (zřejmě jednatelky) žalované bylo vrácení přeloženo žalobkyní právě na 6. února 2023. Zboží nezařazené do remitendního listu bylo žalobkyni zasláno navíc. Žalobkyně jej však neuznala, ani nevrátila. Remitendní list měl být doručen 3. února 2023 a pro vytíženost nebylo možné žalobkyni upozornit na chybně vystavený remitendní list z ledna 2023. Nebyl tedy důvod podávat proti žalované žalobu. Dále žalovaná poukázala na složení jistoty (kauce) podle dohody účastnic ze dne 24. června 2024, která žalované náleží v částce 15 tis. Kč.

8. Po postupném zastavování řízení tedy zůstala předmětem řízení žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 50 382,72 Kč za období od 4. února 2023 do 16. dubna 2024, který byl kapitalizován v částce 11 033,82 Kč, a paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč.

9. První jednání ve věci se před soudem konalo dne 26. května tr. Na tomto jednání žalovaná uvedla, že nechtěla mít problémy a proto původně žalovanou jistinu zaplatila. K namítanému vrácení zboží vysvětlila, že dne 7. února 2023 měla být připravena remitenda. Připravena byla dne 6. února 2023 a následující den bylo zboží vráceno v množství osmi balíků. Nesprávně byla poslána remitenda z ledna 2023. Tehdy bylo vráceno víc zboží, než bylo vyúčtováno. To žalovaná u žalobkyně reklamovala, ale její poslední reklamace byla vyřízena až v květnu 2023. Reklamací chtěla žalovaná zpět zboží, které bylo žalobkyni vráceno, ale v její prospěch již nevyúčtováno. Žalovaná přitom potvrdila, že v době od 6. prosince 2022 zboží od žalobkyně obdržela v žalobě uváděném množství. Potvrdila také, že účtovanou cenu za zboží žalobkyni nezaplatila dříve, než v průběhu tohoto řízení. Její námitky se tedy týkaly jen existence závazků žalobkyně vůči žalované za jiné zboží a za nevrácenou kauci z 21. února 2023. Kauce byla podle žalované zřejmě vrácena někomu jinému, protože žalobkyní uváděný účet není účtem žalované a žalovaná stále prodávala (myšleno zřejmě, že trvala její obchodní spolupráce s žalobkyní) i v roce 2016, kdy mělo dojít k vrácení kauce, jak tvrdila žalobkyně. Z tohoto důvodu požaduje žalovaná po žalobkyni částku 15 až 19 tis. Kč. Tyto své pohledávky dosud proti pohledávkám žalobkyně nezapočetla.

10. Na témže jednání žalobkyně vysvětlila, že po dodání zboží má prodejce má lhůtu k jeho prodeji. Pokud zboží poté vrátí v určité lhůtě, započte se vrácené zboží proti prodanému. U žalované byly některé tituly vráceny pozdě. Týkalo se to i titulů uvedených ve vzájemných zápočtech 1 – 8, v nichž byla stanovena lhůta pro zaplacení. Jde o opravný daňový doklad. Podle žalobkyně byla dne 13. prosince 2016 kauce žalované vrácena na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , podle žádosti žalované z , datum, .

11. Po neúspěšném pokusu žalobkyně o smír a po poučení podle § 118b odst. 1 OSŘ byla žalovaná soudem na tomto jednání vyzvána k doplnění tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké zboží, které nebylo zohledněno v zápočtu (remitendě), vrátila žalobkyni navíc, s vyúčtováním ceny tohoto zboží, které měla být správně započítána proti pohledávce žalobkyně. Po zahájeném dokazování totiž žalovaná nebyla schopna svoji údajnou pohledávku vyčíslit, ani specifikovat konkrétní zboží, jež žalobkyni takto vrátitila. Do dalšího jednání ve věci před soudem, jež se konalo dne 8. září tr. žalovaná doplnění svých tvrzení neučinila.

12. Pro vysvětlení dalšího procesního vývoje lze doplnit, že podáním doručeným soudu dne 7. července tr. mailem z adresy , e-mail, požádala , jméno FO, , bytem , adresa, , o ustanovení zástupce, neboť není schopna se účinně bránit v soudním řízení, když nemá právní povědomí, má problémy s vysokými teplotami a její ji špatně. Na výzvu soudu ke sdělení, zda žadatelka jedná za žalovanou, jakožto její jednatelka, nebo žádá jen osobně, žadatelka nereagovala. Proto byla tato žádost zamítnuta pravomocným usnesením ze dne 28. července tr., čj. 15 C 85/2024-133. Stejnou žádost podala , jméno FO, soudu opět dne 13. srpna tr. podáním ze své datové schránky. Protože v této žádosti nebyly uvedeny nové skutečnosti, soud se jí nezabýval v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 3. září 2019, sp. zn. I. ÚS 1968/19.

13. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná odebrala od žalobkyně podle smlouvy účastnic zboží, jehož cena byla žalované vyúčtována, a že žalovaná tuto cenu zaplatila teprve 16. dubna 2024. Je tedy zřejmé, že žalovanou tížila do 16. dubna 2024 povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu podle § 2118 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Pokud tuto svou povinnost nesplnila v době stanovené žalobkyní (opět) podle smlouvy účastnic ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ, dostala se do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ a žalobkyni podle § 1970 OZ vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši. Právo na zaplacení náhrady 1 200 Kč hmotněprávních nákladů na uplatnění pohledávky má žalobkyně podle § 1972 OZ ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. žalobě vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Námitky žalované o existenci jejích pohledávek proti žalobkyni nemají pro rozhodnutí soudu o žalobě význam. Jednak je totiž zřejmé, že žalovaná nebyla schopna specifikovat pohledávku vycházející z ceny vráceného zboží, které žalobkyně nevrátila, ani nezohlednila jeho cenu ve svém vyúčtování. Navíc, jak ohledně této neurčité pohledávky, tak ohledně další pohledávky na vrácení jistoty v částce 15 tis. Kč je zřejmé, že nejenže tyto pohledávky nedospěly do nároku, tedy nejsou splatné, ale zejména nebyly zohledněny proti pohledávkám žalobkyně tak, aby (i původně) žalované pohledávky alespoň částečně zanikly. Žalovaná totiž nevyzvala žalobkyni k zaplacení určité částky s odkazem na konkrétní skutkové okolnosti, ani své pohledávky nezapočetla proti pohledávkám žalobkyně. Pokud tedy žalovaná skutečně nějaké pohledávky vůči žalobkyni má, zůstávají nedotčeny a žalovaná se může domáhat jejich zaplacení bez ohledu na výsledek tohoto řízení.

15. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že i kdyby byla žádost o ustanovení zástupce činěna žalovanou, bylo by možné jí podle § 30 odst. 1 OSŘ vyhovět jen za splnění dvou předpokladů. Jimi jsou jednak naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 OSŘ a jednak nezbytnost takového opatření k ochraně zájmů účastníka řízení. U žalované nebyla splněna přinejmenším druhá z uváděných podmínek. Podstatou procesní obrany žalované byla námitka o existenci jejích pohledávek proti žalobkyni. Jejich specifikace byla jistě možná z účetních či daňových podkladů žalované. Pokud by snad žalovaná chtěla tyto pohledávky účinně proti žalobkyni uplatnit, musela by vedle jejich specifikace (určitosti) provést jejich započtení. Obojí, tedy jak vyčíslení obchodního dluhu, tak započtení, jsou jednáním, jež mají základ v hmotném právu. Nejde přitom o nijak výjimečná jednání mezi účastníky obchodního styku. Procesní zastupování, tedy také činnost soudem ustanoveného zástupce účastníka řízení, k takovému jednání ovšem neslouží a soud k nastolení hmotněprávního zastupování (v tomto řízení) ani nemá pravomoc. Ani procesní zastupování žalované by tedy nijak její postavení nezlepšilo. Pokud žalovaná poukazovala na věk své jednatelky, pak je třeba uvést, že na jednání dne 26. května tr. jednatelka žalované chápala co je předmětem řízení, tedy jaké pohledávky žalobkyně jsou proti ní uplatněny a srozumitelně vysvětlila i důvody, pro které je žalovaná nehodlala původně zaplatit, resp. naopak, pro které je později zaplatila. To, že její procesní obrana nakonec nebyla úspěšná nesouvisí nijak nesouvisí se schopností žalované chápat význam řízení a činit procesní úkony. Proto také nebylo nutné z iniciativy soudu zkoumat blíže, zda jsou splněny podmínky např. pro procesní opatrování žalované. Jestliže by žalovaná chtěla precizovat své právní jednání vůči žalobkyni a procesní úkony vůči soudu, mohla si jistě zajistit sama příslušné kvalifikované zastoupení, jak se v obchodních vztazích také často stává. Účelnost a potřeba pro ustanovení procesního zástupce žalované soudem však shledány nebyly. Žalovaná by měla sama zvážit, zda s ohledem na obsazení jejího statutárního orgánu lze pokračovat v obchodní činnosti (jež je pojmově spojena také s přehledem o obchodních aktivitách, pohledávkách a závazcích) a udržovat svou existenci (stále jde o obchodní společnost), protože při kladném výsledku bude zřejmě muset očekávat, že orgány veřejné moci k ní budou přistupovat obdobně.

16. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni (ohledně 11 033,82 Kč a 1 200 Kč) právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva před soudem v poměru 70 % (85 - 15), když částečné zastavení řízení bylo provedeno dílem se zaviněním žalobkyně (úrok z prodlení v částce 11 033,82 Kč) a dílem se zaviněním žalované (50 382,72 Kč), přičemž zavinění žalobkyně bylo zohledněno jako její procesní neúspěch a zavinění žalované naopak jako procesní úspěch žalobkyně.

17. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 1 000 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby) po 3 140 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (3. sepis výzvy před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 1 570 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

18. Celkem jde o základ 11 588 Kč, z nějž je žalovaná povinna nahradit žalobkyni 8 112 Kč (70 %). Jiné náklady žalobkyně nejsou soudu známy a jejich náhrada ani nebyla žádána. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.