64 Co 637/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 76 433,24 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 8. 2024, č. j. 9 C 24/2024-69, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2024, č. j. 9 C 24/2024-73

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 70 816,44 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2023 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 15 % ročně z částky 70 816,44 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 518,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 022,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 70 816,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu o zaplacení částky 5 616,80 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 77,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 909,67 Kč a úroku z prodlení z částky 76 433,24 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úroku 12,4 % ročně z částky 76 433,24 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 881 Kč (výrok III). Soud vycházel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle návrhu na uzavření smlouvy ze dne 3. 3. 2022. Žalované poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč s úrokem 12,4 % ročně, který měla žalovaná zaplatit tak, že po dobu 10 let bude splácet měsíčně částku 1 167 Kč. Žalovaná zaplatila jen 9 183,56 Kč. Žalobkyně podle názoru soudu prvního stupně však neprokázala, že by přezkoumala úvěruschopnost žalované, nepředložila k tomu jedinou listinu. Předložila jen protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, který nebyl podepsán žalovanou a listinu z počítače bez razítka a podpisu, ze které vyplývalo, že žalovaná nemá úvěr. Dospěl k závěru, že žalobkyně tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem toho je neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona). Nárok žalobkyně posoudila jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože žalované byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč a ona vrátila jen 9 183,45 Kč, zůstává k úhradě 70 816,44 Kč. Žalobkyni soud nepřiznal právo na úrok z prodlení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalobu tak ve zbývající části zamítl.

2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala výrok pod bodem II v části, ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznané částky. Namítala, že žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků Uváděla, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá ze zákona – odkazovala na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Připomínala, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Odkazovala na jiná rozhodnutí odvolacích soudů, kterými jí bylo právo na úrok z prodlení přiznáno. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II tak, že bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni k dlužné částce 70 816,44 Kč i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 8. 2023 do zaplacení a přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, to je v části výroku II a souvisejícím výroku III o náhradě nákladů řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že v napadené části není rozsudek soudu prvního stupně věcně správný.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něj odvolací soud vycházel. Protože ani žalobkyně ve svém odvolání nezpochybnila závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění prověření úvěruschopnosti žalované, a tento závěr odvolací soud sdílí, předmětem odvolacího řízení byl toliko nárok žalobkyně na úrok z prodlení z dosud nesplacené jistiny. Své rozhodnutí, kterým úrok z prodlení žalobkyni nepřiznal, soud prvního stupně odůvodnil pouze odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a tím, že se žalovaná nemůže dostat do prodlení, protože má plnit dluh podle svých možností.

6. Odvolací soud vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto ustanovení nepochybně vyplývá povinnost dlužníka vrátit poskytnuté plnění věřiteli. A to i když jde o speciální úpravu na rozdíl od úpravy institutu bezdůvodného obohacení uvedeného v občanském zákoníku. Nelze pominout ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle kterého může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, pokud je dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru toto ustanovení nevylučuje. Stanoví jen dobu, kdy se dostává dlužník do prodlení. Odvolací soud je toho názoru, že spotřebitel se dostane vždy do prodlení s vrácením té části jistiny, ohledně níž je v jeho schopnostech a možnostech ji věřiteli vrátit, a přesto tak neučiní. Z takové části jistiny pak náleží věřiteli právo na úrok z prodlení ve výši stanovení právním předpisem. Nicméně v případě, kdy spotřebitel neunese břemeno tvrzení či důkazní břemeno o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pak musí nastoupit stav, že se stane dlužná jistina splatnou bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Nelze přijmou stav, že spotřebitel je v řízení pasivní, netvrdí a nedokládá ničeho ohledně toho, že nebylo a stále není v jeho možnostech dluh vrátit najednou, a přesto výsledkem bude stav, jako by svá tvrzení o nemožnosti jistinu vrátit prokázal. Soud prvního stupně tím, že nepřiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve své podstatě dovodil, že ač spotřebitel, který nese břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho schopnosti vrátit jistinu bez zbytečného odkladu, dopadl stejně jako by tato tvrzení přednesl a prokázal.

7. V tomto případě byla žalovaná zcela pasivní, k jednání se nedostavila a netvrdila, že by její možnosti nedovolovaly vrátit poskytnuté peněžní prostředky najednou. Pak i přes obsah citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu musel odvolací soud dovodit, že se žalovaná dostala se splněním dluhu do prodlení, a to po doručení výzvy nabyvatele pohledávky podle smlouvy o jejím postoupení ke splnění dluhu. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř změnil odvolací soud část výroku II rozsudku sodu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ještě úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 816,44 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení.

8. Podle § 224 odst. 2 občanského soudního řádu odvolací soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dospěl k závěru, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 80,43 % a neúspěch v rozsahu 19,57 %. Vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60,86 %. Předmětem řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byla částka 104 598,98 Kč (jistina 70 816,44 Kč, 5 616,80 Kč, úrok z prodlení za dobu od 13. 6. 2023 do rozhodnutí soudu prvního stupně 8. 8. 2024 ve výši 10 942,13 Kč a kapitalizovaný úrok 3 909,97 Kč, a úrok za stejnou dobu ve výši 15 %, to je 13 236,44 Kč a kapitalizovaný úrok 77,50 Kč). Úspěch žalobkyně představuje jistina 70 846,44 Kč + úrok z prodlení 13 236,44 Kč a 77,50 Kč, to je 84 130,38 Kč, neúspěch je 5 616,80 Kč a úrok 10 942,13 kč a 3 909,67 Kč, celkem 20 468,60 Kč. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně představuje soudní poplatek za řízení ve výši 3 058 Kč, odměna advokáta za 3 úkony po 4 180 Kč (převzetí věci, žaloba, účast na jednání) a 1 úkon ve výši poloviny sazby odměny (výzva k plnění) 2 090 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč a náhrada za DPH 3 324,30 Kč, celkem 22 212,30 Kč. Z toho 60,86 % je odměna ve výši 13 518,40 Kč. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 518,43 Kč. Tím došlo ke změně výroku III (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

9. V odvolacím řízení měla žalobkyně plný úspěch a náleží jí podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Předmětem řízení byl úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 70 816,44 Kč na dobu neurčitou, to je 45 135,56 Kč. Náklady žalobkyně představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (odvolání, účast na jednání) 2 940 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a jeden ve výši 450 Kč, náhrada za DPH 1 392,30 Kč a soudní poplatek za odvolací řízení 1 000 Kč, celkem 9 022,30 Kč. Odměnu za další úkon právní služby – vyjádření, nebyl žalobkyni přiznán, šlo o součást odvolání do napadeného rozsudku.