64 Co 639/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení příslušenství pohledávky o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 3. 2024, č. j. 17 C 101/2019-49

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 573 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky 8 102,50 Kč, 8 368,69 Kč, 29 551,23 Kč, 39 025,29 Kč, 3 360,57 Kč, 11 255,33 Kč, 1 084,29 Kč a 22 473,68 Kč, tj. celkem částku 123 221,58 Kč, představující úroky a úroky z prodlení vypočtené za dobu prodlení s úhradou žalované pohledávky do doby jejího zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 32 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobou uplatněná částka 147 444,59 Kč představovala jistiny ve výši 47 076,42 Kč, 84 705,62 Kč a 10 812,55 Kč ze tří smluv (ze smlouvy ze dne 2. 2. 2016 o osobní kreditní kartě reg. č. , tel. číslo, , na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr do výše 10 000 Kč a byl povinen jej splácet měsíčně s úrokem ve výši 21,9 % ročně, ze smlouvy o úvěru reg. č. , tel. číslo, ze dne 28. 4. 2016, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokem ve výši 15,4 % ročně, a ze smlouvy o povoleném debetu na účtu č. , č. účtu, ze dne 28. 4. 2016 do výše limitu 10 000 Kč, který přečerpal na 10 812,55 Kč) ke dni jejich předčasného ukončení v důsledku neplnění smluvené povinnosti žalovaným, a poplatky ve výši 1 500 Kč, 3 150 Kč a 200 Kč. K tomu žalobkyně požadovala smluvené úroky a zákonné úroky z prodlení vypočtené z jistiny 47 076,42 Kč a 84 705,62 Kč ke dni 21. 11. 2018 a dále požadované od 22. 11. 2018 až do zaplacení.

3. Řízení bylo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona přerušeno vzhledem k úpadku žalovaného prohlášeného usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, , čj. , Anonymizováno, , spisová značka, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a po jeho skončení usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Anonymizováno, v něm bylo pokračováno. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní o částku 157 939,28 Kč, kterou získala v rámci insolvenčního řízení, a kterou započetla na jistinu s poplatky v celkové výši 147 444,59 Kč a v částce 10 494,69 Kč na kapitalizovaný úrok z první a druhé pohledávky, soud prvního stupně řízení unesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 17 C 101/2019-42 řízení v této části zastavil. O zbývající části nároku, představujícího příslušenství pohledávky ze smlouvy ze dne 2. 2. 2016 na úroku 8 102,50 Kč a 29 551,23 Kč (za dobu od 22. 11. 2018 do 2. 11. 2021) a na úroku z prodlení 3 360,57 Kč a 11 255,33 Kč, a ze smlouvy ze dne 28. 4. 2016 na úroku 8 368,69 Kč a k tomu 39 025,29 Kč (od 22. 11. 2018 do 2. 11. 2021) a na úroku z prodlení 1 084,29 Kč a 22 473,68 Kč, pak soud prvního stupně rozhodl přezkoumávaným rozsudkem tak, že mu vyhověl. V souladu s § 115a o. s. ř. tak učinil bez nařízení jednání a závěr o skutkovém stavu dovodil ze žalobkyní předložených listinných důkazů a jejích tvrzení, které žalovaný nijak nepopíral. Po právní stránce uzavřel, že plnění poskytnuté žalobkyni v rámci insolvenčním řízení žalovaného má podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku (o. z.) účinky uznání zbytku dluhu. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z úvěru plyne z § 2395 a násl. o. z. a jeho povinnost zaplatit úroky z prodlení z § 1968 a násl. o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 (věta druhá) o. s. ř. a žalobkyni jako procesně úspěšné přiznal jejich plnou náhradu, zahrnující soudní poplatek ve výši 1 179 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a částečného zpětvzetí žaloby) po 7 020 Kč a jeden úkon poloviční (předžalobní výzva k plnění) ve výši 3 510 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, s navýšením o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Lhůtu pro splnění uložené povinnosti stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří od právní moci rozsudku5. Proti rozsudku se žalovaný včas odvolal. Poukázal na to, že podmínky oddlužení řádně s manželkou splnili, dokonce uhradili 78,1879 % přihlášených pohledávek, v oddlužení řádně hradili splátky určené soudem, což bylo 4 800 Kč měsíčně, a rovněž posílali pravidelně hlášení o příjmech a s insolvenčním správcem byli v kontaktu. Když z dědictví uhradili ještě 405 254 Kč a v listopadu 2022 ještě zajistili, aby insolvenčnímu správci odešla částka, která jim byla vyplacena ze smlouvy o penzijním pojištění, předpokládali, že budou od úhrady zbývajících neuspokojených pohledávek přihlášených věřitelů osvobozeni. V neposlední řadě žalovaný poukázal na svoji nelehkou situaci, kdy se s manželkou starají o těžce postiženého syna, a navíc on sám je od roku 2021 v pracovní neschopnosti po dvou operacích páteře. Z těchto důvodů žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, popř. aby mu alespoň umožnil dluh splácet.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Poukázala na to, že žalovaný nesměřuje argumentaci proti předmětné pohledávce, ale proti nepřiznání osvobození od placení pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Tyto námitky jsou přitom bezpředmětné, neboť v tomto řízení nelze posuzovat, zda a proč žalovaný nebyl v insolvenčním řízení od uhrazení předmětné pohledávky, resp. nyní již jen jejího příslušenství, osvobozen. Rozhodující je, že návrh žalovaného na osvobození od pohledávek insolvenční soud pravomocně zamítl již před více než rokem a jeho nynější přesvědčení o důvodnosti odvolání na tom nemůže nic změnit. Podotkla, že žalovaný byl po celou dobu řízení před soudem prvního stupně zcela neaktivní, o rozložení do splátek nikdy nepožádal a svoji situaci ničím nedoložil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, jež mu předcházelo, přihlédl k odvolání žalovaného a vyjádření žalobkyně, a po odvolacím jednání, které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, neboť se z něj omluvil, dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

8. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně pokládá žalobou uplatněný požadavek za oprávněný, mimo jiné proto, že jej žalovaný nijak nezpochybňoval. Nárok žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 147 444,59 Kč spolu se smluvenými úroky a zákonnými úroky z prodlení je v souladu s § 2395 a násl. o. z. a jeho zbývající část, o níž soud prvního stupně rozhodl přezkoumávaným rozsudkem, je rovněž v souladu s § 1970 o. z. Námitku žalovaného zpochybňujícího nárok tím, že prošel oddlužením a že by tak měl být od úhrady zbylých pohledávek osvobozen, nelze považovat za důvodnou. Žalovaný soustavně pomíjí, že usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, byl jeho a manželčin návrh na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, zamítnutý. Jak správně žalobkyně poukázala, v tomto řízení soudu nepřísluší řešit důvody, proč se tak stalo, ale je třeba z pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu vycházet (§ 159a o. s. ř.). Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud žalobkyni přiznal kapitalizované příslušenství pohledávky v situaci, kdy žalovaný nebyl v insolvenčním řízení od jeho úhrady osvobozen. Odvolací soud z toho důvodu podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně lhůty splatnosti a nákladů řízení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. sice soudu umožňuje stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejíž výši a podmínky splatnosti určí, o takovou situaci se však v projednávané věci nejedná a žádosti žalovaného o povolení splátek bohužel nelze vyhovět. Z vyjádření samotného žalovaného neplyne, v jaké výši by byl vůbec schopen splátky provádět. S ohledem na výši dlužné částky včetně nákladů řízení by přitom muselo jít o splátky ve výši kolem 15 000 Kč měsíčně, a že by toho byl schopen nelze jeho tvrzení a jím popsaných tíživých poměrů rodiny dovodit. Povolit splátky menší, než uvedené by pak bylo v rozporu s právem žalobkyně, aby její pohledávka byla zaplacena v přiměřené době, za kterou je možno považovat období jednoho roku. Toto rozhodnutí však žalovaného nezbavuje možnosti platit dlužnou částku podle jeho schopností, nejlépe se však se žalobkyní na splátkách odpovídajících jeho možnostem dohodnout.

10. V odvolacím řízení, jehož předmětem byl kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení a tarifní hodnota tak představuje podle § 8 odst. 1 AT částku 123 221 Kč, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné byla přiznána plná náhrada za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 6 060 Kč, dva režijní paušály, z toho první ve výši 300 Kč a druhý ve výši 450 Kč (podle vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou došlo od 1. 1. 2025 k novele advokátního tarifu) a náhrada za 21% DPH ve výši 2 703 Kč.