64 Co 657/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce sídlem Adresa zmocněnce o zaplacení částky 480 066 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 3. 2025, č. j. 24 C 65/2019-480

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 471 461 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 471 461 Kč od 28. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 8 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 605 Kč od 28. 8. 2018 do zaplacení, se výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 218 530 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město státem zálohované náklady řízení ve výši 6 999,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 480 066 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 173 044 Kč (výrok II), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město státem zálohované náklady řízení ve výši 6 991,11 Kč (výrok III). Po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně jako kupující uzavřela dne 12. 5. 2016 se společností , právnická osoba, . jako kupující kupní smlouvu, na jejímž základě se stala vlastníkem osobního vozidla tovární značky , Anonymizováno, , adresa, ., Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, . Jednatel žalobkyně , jméno FO, předtím konzultoval nákup vozidla s dcerou žalované, přičemž vozidlo objednala u prodávající jednatelka žalobkyně , jméno FO, . Vozidlo pak dne 25. 8. 2016 předal žalované p. , jméno FO, za přítomnosti jeho matky , jméno FO, , když na základě plné moci měl za žalovanou jako kupující uzavřít s žalobkyní jako prodávající téhož dne kupní smlouvu ohledně předmětného vozidla, přičemž kupní cena byla sjednána ve výši 480 066 Kč se splatností při převzetí vozidla, nejpozději do 24 měsíců. Plnou moc udělila žalovaná p. , jméno FO, dne 1. 6. 2016. Žalovaná dne 30. 9. 2016 přihlásila vozidlo do registru vozidel ve Spolkové republice Německo, přičemž mu byla přidělena registrační značka , SPZ, . Ohledně shora uvedeného automobilu pak byla dne 20. 12. 2017 uzavřena mezi žalobkyní jako prodávající a p. , jméno FO, jako kupujícím kupní smlouva s ujednanou kupní cenou ve výši 288 039 Kč. Následně bylo vozidlo p. , jméno FO, prodáno zpět žalobkyni, a to dne 30. 6. 2018 za částku 288 039 Kč. Ještě předtím byla dne 6. 6. 2016 uzavřena mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající rámcová kupní smlouva, kde se žalovaná zavázala pořizovat svým jménem a na svůj náklad osobní vozidla a tato v dohodnutém termínu dodávat žalobkyni oproti uhrazení předem sjednané kupní ceny. Platnost rámcové kupní smlouvy byla podmíněna splněním povinnosti žalované jako prodávající zaregistrovat se jako plátce daně z přidané hodnoty u příslušného finančního úřadu, když bez splnění této podmínky nebylo možné uzavírat realizační kupní smlouvy. S ohledem na procesní obranu žalované, která k prokázání svých skutkových tvrzení ohledně úhrady 11 000 EUR, jež měly krýt kupní cenu, předložila potvrzení ze dne 23. 6. 2016 obsahující podpis jednatele žalobkyně p. , jméno FO, , nechal soud prvního stupně zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví č. , Anonymizováno, znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato dospěla k závěru, že podpis na kvitanci nepatří jednateli žalobkyně p. , jméno FO, , ale byl obtažen z jiné listiny. Je nutno dodat, že nalézací soud již ve věci podvakráte rozhodoval, když rozsudek ze dne 6. 5. 2019, č. j. 24 C 2019/22, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 480 066 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 62 336,80 Kč, a dále žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 24 004 Kč, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2020, č. j. 25 Co 50/2020-91, a to z důvodu vadného procesního postupu v souvislosti s řádným doručováním soudních listin žalované, v důsledku něhož této bylo odňato právo na spravedlivý proces. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 24 C 65/2019-384, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 066 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 144 604 Kč, a dále povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město státem zálohované náklady řízení ve výši 6 999,11 Kč, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2023, č. j. 25 Co 163/2023-421 a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci závazného pokynu odvolacího soudu doplnil nalézací soud dokazování o opakovaný výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , a dále účastnickými výslechy žalované a jednatele žalované p. , jméno FO, . V předcházející fázi řízení pak byla vyslechnuta jako svědkyně i matka , jméno FO, pí. , jméno FO, , a dále přítelkyně žalované pí. , jméno FO, .

2. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že dne 1. 6. 2016 sice byla žalovanou jako zmocnitelem svědkovi , jméno FO, jako zmocněnci udělena plná moc, avšak nikoliv k uzavřením kupní smlouvy ohledně vozidla tovární značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , ale v souvislosti s rámcovou kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2016, přičemž svým obsahem odpovídá podnikatelskému nákupu vozů za účelem jejich dalšího prodeje žalobkyni. Svědek , jméno FO, byl oprávněn při této činnosti žalovanou zastupovat a provádět za ni veškerá související právní jednání. V rámci realizace zastoupení na základě výše uvedené plné moci spolu sv. , jméno FO, a žalovaná nijak nekomunikovali, obchodní činnost probíhala bez ingerence žalované a toliko po domluvě sv. , jméno FO, přímo se žalobkyní. Výpověď sv. , jméno FO, shledal nalézací soud jako nevěrohodnou, a to zejména stran informování žalované o konkrétním obsahu návrhu kupní smlouvy ze dne 25. 8. 2016 před jejím uzavřením. Mezi účastníky bylo nepochybně jednáno ohledně uzavření kupní smlouvy, žalované bylo vozidlo předáno ze strany žalobkyně, a to prostřednictvím sv. , jméno FO, , nicméně nebylo prokázáno, že by žalobkyně odsouhlasila koupi vozu za cenu a podmínek stanovených v kupní smlouvě ze dne 25. 8. 2016 v podobě, jak tvrdí žalobkyně. Z provedeného dokazování nalézací soud dospěl k závěru, že se jeví jako nejpravděpodobnější, že žalovaná vůz hodlala zakoupit jako fyzická osoba pro svou vlastní potřebu, což vyplývá i z jeho následné registrace v SRN. Žalovaná pak neunesla důkazní břemeno tížící ji ohledně jí tvrzené výší kupní ceny. Soud prvního stupně rovněž neuvěřil tvrzení žalobkyně stran následného odkoupení vozidla svědkem , jméno FO, a jeho zpětného prodeje žalobkyni z účetních důvodů, kdy byla předtím vystavena faktura obsahující chybné VIN. V této souvislosti odkázal na výpověď sv. , jméno FO, , bývalého účetního žalobkyně, kdy vozidlo mělo být ještě k 31. 12. 2018 účetně evidováno jako skladová zásoba žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud za žalovanou jako kupující uzavřel kupní smlouvu s žalobkyní sv. , jméno FO, , překročil své oprávnění jako zmocněnec ve smyslu ust. § 440 odst. 1 obč. zák., kdy žalovaná si vůz pořizovala pro svou vlastní potřebu, nikoliv za účelem dalšího (podnikatelského) prodeje, a je takovým jednáním vázán on sám, a nikoliv žalovaná, v důsledku čehož není žalovaná ve sporu pasivně věcně legitimována. O nákladech řízení rozhodoval nalézací soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu. Výrok III týkající se státem zálohovaných nákladů řízení byl odůvodněn odkazem na ust. 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná.

3. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V poměrně rozsáhlém odvolání vznesla celou řadu odvolacích důvodů. Předně namítla neúplné zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně, když si nevyžádal od registru vozidel v SRN předloženou kupní smlouvu a fakturu, ze kterých by bylo možné seznat, že žalovaná byla s jejich obsahem seznámena. Nezohlednil ani email zaslaný žalované dne 17. 5. 2016, z něhož vyplývá konfigurace vozidla, jeho výbava i kupní cena. Dále soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, a to zejména ohledně překročení zástupčího oprávnění p. , jméno FO, na základě plné moci ze dne 1. 6. 2016. Soud prvního stupně rovněž měl řízení zatížit procesní vadou spočívající v porušení ust. § 118b odst. 1, když před koncentrací řízení nedal žalobkyni prostor k uvedení všech skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Nalézací soud měl dále způsobit průtahy soudního řízení, když toto trvá déle než 6 let, a to tím, že bezdůvodně akceptoval 6 omluv žalované z nařízených ústních jednání, zbytečně vyslechl svědkyni , jméno FO, , a naopak neprovedl řádný výslech žalované ani žalobkyně, resp. jejich statutárních orgánů ohledně okolností týkajících e nákupu vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Rovněž nesprávně provedl k důkazu faktury doložené svědkem , jméno FO, , když se jedná o nezákonně získané důkazní prostředky. V důsledku shora uvedeného opětovně došlo k bezdůvodným průtahům v řízení. V této souvislosti žalobkyně odkázala na prověření daných faktur orgány činnými v trestním řízení na území ČR i SRN se závěrem, že se jedná toliko o účetní chybu, když nelze připustit, aby předmětné vozidlo měla žalovaná prokazatelně ve svém držení od 25. 8. 2016, a zároveň se nacházelo v dispozici žalobkyně. Z tvrzení žalované v průběhu řízení naopak vyplývá, že tato je vlastníkem vozidla a má ho či minimálně měla ve svém držení. Žalobkyně poukázala na vyjádření žalované, která mimo jiné uvedla, že jednatel žalobkyně je její bývalý manžel, s tímto měla uzavřít dne 25. 4. 2016 ústní kupní smlouvu, přičemž z důvodu, že vůči němu žalovaná chovala důvěru, nebyla uzavírána smlouva v písemné formě. Žalovaná měla následně odsouhlasit nabídku a požádat žalobkyni o zadání vozu do výroby. Uzavření kupní smlouvy vyplývá i z deníku žalované, konkrétně ze zápisů ze dne 23. a 24. 6. 2016, kde se uvádí „byla jsem u Venci a prodají mi Golfíčka“. Shora uvedené ve své výpovědi potvrdil i svědek , jméno FO, . Žalovaná rovněž žádným způsobem nevysvětlila, z jakého titulu předmětný vůz převzala a ponechala si jej ve svém držení, a ani nevysvětlila, proč neoznámila svůj nesouhlas s překročením zástupčího oprávnění ze strany p. , jméno FO, . Žalovaná vůz od žalobkyně zakoupila jako fyzická osoba podnikatel, a to z důvodu odpočtu DPH. Proto si zřídila živnostenské oprávnění a registrovala se jako plátce DPH. Až po převzetí vozidla dne 25. 8. 2016 se rozhodla, že ho zaregistruje v SRN jako fyzická osoba, a proto byla žalobkyní vystavena nová faktura obsahující adresu žalované na území SRN. Tato byla vystavena dne 30. 9. 2016 a je vedena v účetnictví žalobkyně jako neuhrazená. To je také důvodem, proč je vozidlo stále účetně evidováno ve skladě žalobkyně. Soud prvního stupně pominul, že k zastupování žalované p. , jméno FO, nepotřeboval písemnou plnou moc udělenou ze strany žalované, když předtím s žalobkyní uzavřela ústní kupní smlouvu a na ní navazující dohodu s p. , jméno FO, , že následnou písemnou kupní smlouvu za ni podepíše, vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, převezme od žalobkyně, převeze jej do SRN a předá žalované. Tuto dohodu p. , jméno FO, splnil a žalovaná si vůz skutečně převzala, čímž projevila vůli vůz vlastnit. V žádném případě tak nemohlo dojít k překročení zástupčího oprávnění ze strany p. , jméno FO, , a to spolu s kupní smlouvu, fakturou a dalšími doklady k vozidlu. I přes skutečnost, že žalovaná doposud neuhradila ani část kupní ceny, shora uvedené vozidlo následně prodala prostřednictvím společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, se sídlem v , Anonymizováno, (SRN). Tuto skutečnost žalobkyně zjistila neoficiální cestou od zaměstnance dané společnosti. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaná opakovaně měnila skutková tvrzení v rámci své procesní obrany a soudu prvního stupně předložila i zfalšované potvrzení o úhradě částky 11 000 EUR jako části kupní ceny vozidla. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

5. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně provedl důkazní řízení, ve kterém byly v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí o žalobě zjištěny všechny právně významné skutečnosti. Rovněž nepochybil při vytváření skutkových závěrů. Za chybu při vytváření skutkového závěru by bylo možno považovat, pokud by soud prvního stupně vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování či z tvrzení stran nevyplynuly, a nevyšly při řízení ani jinak najevo. Pokud by opomenul hodnotit skutečnosti vyplývající z dokazování, nebo by neprovedl důvodně navrhované důkazy. Chybný by byl i postup soudu prvního stupně, kdyby se při hodnocení důkazů objevil logický rozpor, či by byly důkazy hodnoceny zjevně nepřiměřeně, nebo by nebyla dodržena pravidla vytčená v ust. § 132 až § 135 o. s. ř. Těchto chyb se však soud prvního stupně vyvaroval. Detailně popsal zjištěný skutkových stav v napadeném rozsudku, jehož odůvodnění naplnilo požadavku zakotvené v ust. § 157 o. s. ř.

6. Podle ust. § 440 odst. 1 a 2 obč. zák., překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobé víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, nebo aby nahradil škodu.

7. Podle ust. 446 obč. zák., překročí-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím, zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučinil-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

8. Odvolací soud se však neztotožňuje s právním posouzení skutkových zjištění soudem prvního stupně, když při aplikaci ust. § 440 odst. 1 věta prvá obč. zák. tento dospěl k závěru, že svědek , jméno FO, překročil jako zástupce žalované při uzavírání kupní smlouvy s žalobkyní své zástupčí oprávnění, a proto jím je zavázán on sám, a nikoliv žalovaná. Ze shora uvedeného plyne, že nalézací soud nemá za to, že by v daném případě došlo ze strany svědka , jméno FO, při uzavírání shora citované kupní smlouvy k tzv. nezmocněnému jednatelství podle ust. § 440 odst. 1 věta druhá obč. zák., tedy že by nedisponoval jako zástupce zástupčím oprávněním vůbec. Odvolací soud se s tímto závěrem shoduje, když pro odlišení nezmocněného jednatelství od překročení zástupčího oprávnění lze vycházet z premisy, že v případě, že nemá jednání zmocněnce jménem zastoupeného žádnou souvislost se záležitostí, které se týkalo udělené smluvní oprávnění zastupovat, osvědčené v plné moci, jedná se o nezmocněné jednatelství - k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2494/2016. V poměrech posuzované věci tedy bylo třeba vycházet z obsahu plné moci udělené žalovanou jako zmocnitelem svědkovi , jméno FO, jako zmocněnci ze dne 1. 6. 2016, resp. 31. 7. 2017, která již obsahuje i úředně ověřený podpis žalované. Tyto plné moci jsou zcela identické a vyplývá z nich, že žalovaná zmocňuje svědka , jméno FO, k tomu, aby ji zastupoval v plném rozsahu a vykonával veškeré úkony na Magistrátech České republiky – odborech registru vozidel a řidičů, zejména k přihlašování a odhlašování všech vozidel v registru vozidel. Dále je zmocněn k odhlašování vozidel do SRN, a to zejména na společnost , jméno FO, , , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Rovněž je zmocněn k nákupu a prodeji motorových vozidel a všech potřebných úkonů s tím spojených. Nelze tak bez dalšího dospět k závěru, že by uzavření kupní smlouvy svědkem , jméno FO, za žalovanou dne 25. 8. 2016 a žalobkyní, jejímž předmětem byla koupě vozidla tovární značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,VIN: , VIN kód, , nemělo souvislost se smluvním oprávněním žalovanou zastupovat, jež je v plných mocí citovaných shora obsaženo. Věc tedy bylo namístě právně posoudit jako případné překročení zástupčího oprávnění (viz níže). Protože se však jednalo o smluvní zastoupení, nelze aplikovat obecnou úpravu zakotvenou v ust. § 440 obč. zák., ale zvláštní úpravu obsaženou v ust. § 446 obč. zák. Dané ustanovení dopadá na situace, kdy sice zástupce zástupčí oprávnění má, tedy zmocnitel si jej vybral jako zástupce, avšak tento při právním jednání se třetí osobou překročil jeho rozsah. Na základě provedeného dokazování pak odvolací soud dospěl k závěru, že k překročení zástupčího oprávnění ze strany svědka , jméno FO, skutečně došlo, a to z pohledu věcného, kdy tento učinil uzavřením kupní smlouvy ze dne 25. 8. 2016 za žalovanou jiné právní jednání, než na které se vztahuje plná moc ze dne 1. 6. 2016, resp. 31. 7. 2017. Toto je třeba důsledně vztáhnout k rámcové kupní smlouvě uzavřené dne 6. 6. 2016 mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující. Z důkazního řízení dále vyplynulo, že předmětná rámcová kupní smlouva byla uzavřena v souvislosti s obchodním modelem dohodnutým mezi žalobkyní, žalovanou a svědkem , jméno FO, , kdy žalovaná si v této souvislosti zřídila živnostenské oprávnění a zároveň se zaregistrovala prostřednictvím svědka , jméno FO, jako plátce DPH. V období od 26. 9. 2016 do 23. 3. 2018 pak mělo být uzavřeno 19 realizačních smluv, jež za žalovanou s žalobkyní uzavřel jako zástupce (zmocněnec) svědek , jméno FO, . V případě kupní smlouvy ze dne 25. 8. 2016 však žalovaná vystupuje nikoliv v pozici prodávající, ale kupující, kdy vozidlo , Anonymizováno, , adresa, ., Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, má zakupovat od žalobkyně jako fyzická osoba podnikatel. Vozidlo však mělo sloužit pro osobní potřebu žalované, když v této souvislosti lze odkázat na předchozí e-mailovou korespondenci jednatele žalobkyně p. , jméno FO, s dcerou žalované a následnou registraci vozidla v SRN, když identifikace žalované jako fyzické osoby podnikatele včetně DIČ jako plátce DPH mělo evidentně sloužit toliko k „daňové optimalizaci“, tedy ušetření 21 % DPH z celkové ceny vozidla (viz výpověď žalované, svědka , jméno FO, ). Jedná se tedy o překročení zástupčího oprávnění ve vnějším vztahu, nikoliv o rozpor mezi dohodou o zastoupení a plnou mocí. Na rozdíl od obecné úpravy zakotvené v ust. § 440 je smluvní zmocnitel ve smyslu ust. § 446 právním jednáním smluvního zástupce, jež překračuje zástupčí oprávnění, vázán pouze v případech, pokud vysloví svůj nesouhlas, a nebo se nevysloví vůbec, když v daném právním ustanovení je zakotvena nevyvratitelná právní domněnka, že právní jednání překračující zástupčí oprávnění bylo zmocnitelem schváleno. Jedním dechem je třeba dodat, že překročení zástupčího oprávnění ve smyslu ust. § 446 obč. zák. nezpůsobuje neplatnost právního jednání zástupce, avšak pouze následek spočívající v tom, že zmocnitel je tímto úkonem vázán jen za stanovených podmínek – k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3232/2016. Žalovaná ve smyslu ust. § 446 obč. zák. sice bez zbytečného odkladu poté, co se o daném právním jednání (uzavření kupní smlouvy dne 25. 8. 2016) dozvěděla, a tímto nevyslovila nesouhlas, nicméně aby jí mohly být přičítány následky právního jednání spočívající v překročení zástupčího oprávnění svědkem , jméno FO, , bylo namístě dále zkoumat, zda na straně žalobkyně jako třetí osoby byla splněna podmínka, že neměla a nemohla ze všech okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje. Pokud by tomu tak nebylo, nemohlo by dané právní jednání žalovanou jako zmocnitele zavazovat. , adresa, k danému posouzení je tzv. „obvyklá opatrnost“, jež lze od této třetí osoby očekávat. V daném případě se pak i jedná o zcela zjevné překročení zástupčího oprávnění zmocněncem, když žalobkyně měla k dispozici plnou moc ze dne 1. 6. 2016, resp. 31. 8. 2016, která však nekryje uskutečněné právní jednání zmocněnce svědka , jméno FO, spočívající v uzavření kupní smlouvy dne 25. 8. 2016. Je tak nepochybné, že žalobkyně měla a mohla zcela jednoznačně překročení zástupčího oprávnění seznat.

9. K výše uvedenému závěru odvolací soud vedl i výklad jednání popsaného shora ze strany žalobkyně, žalované a svědka , jméno FO, při aplikaci výkladových pravidel zakotvených v ust. § 555 a § 556 obč. zák., ze kterých plyne, že se právní jednání posuzuje podle svého obsahu, kdy při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi mezi stranami o právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. To, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, se vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Výkladu zásadně podléhá každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), a to již jen proto, že závěr o jednoznačnosti určitého právního jednání je výsledkem právě jeho výkladu. Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 61/2017. Projevu vůle je tak nutno přiznat takový význam, který by mu zamýšlel dát jednající subjekt; rozhodujícím kritériem je proto úmysl jednajícího, resp. úmysl účastníků daného právního vztahu, který má přednost před doslovným či objektivním (jazykovým) vyjádřením. Při užití výkladových pravidel citovaných shora, je pak třeba opětovně dospět k závěru, že svědek , jméno FO, překročil své zástupčí oprávnění udělené na základě výše citovaných plných mocí. Za právě uvedených okolností je na místě dojít k závěru, že žalovaná není z předmětné smlouvy zavázána (protože prodávající žalobkyně musela vědět o tom, že zmocněnec , jméno FO, při koupi vozu jménem žalované překračuje své zástupčí oprávnění, takže nemůže po žalované požadovat žalovanou částku z titulu smlouva, neboť nebyla v dobré víře předpokládané v ust. § 440 odst. 2 věta druhá o. z.

10. Nelze však přehlédnout, že v průběhu odvolacího jednání bylo dáno účastníkům řízení poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. s tím, že nárok žalobkyně je možné dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. posoudit po právní stránce i jinak, tedy nikoliv jako plnění ze smlouvy, ale dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Z provedených důkazů a i z výpovědi samotné žalované jednoznačně vyplývá, že předmětné vozidlo jí bylo dodáno a tato si je osobně převzala. Zároveň neprokázala, že by je žalobkyni vrátila, když nyní se nachází mimo dispozici žalované na neznámém místě. Žalovaná zároveň ani neprokázala, že by na hodnotu vozidla žalobkyni cokoliv uhradila. Kvitance ohledně poskytnutí částky 11 000 EUR žalobkyni na základě znaleckého posudku zpracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, takovým důkazem není. Jde-li o výši bezdůvodného obohacení, pak odvolací soud ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 obč. zák. vyšel z ceny vozidla specifikované v kupní smlouvě ze dne 12. 5. 2016 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako prodávající a žalobkyní jako kupující, a následně vystavené faktury č. , hodnota, ze dne 19. 8. 2016 znějící na částku 471 461 Kč, kdy kupní cena byla žalobkyní uhrazena zálohově již dne 16. 8. 2016. O takto stanovené výši bezdůvodného obohacení není důvodu pochybovat, a to s ohledem na odstup několika dnů mezi uhrazením kupní ceny za stanovenou smluvní kupní cenu (16. 8. 2016) a prokázaným dodáním vozidla žalované (25. 8. 2016). Není tedy důvod pochybovat o tom, že kupní cena byla ustavena v reálné tržní výši, jež se do doby předání vozidla žalované nezměnila. Bylo případně na žalované, aby uváděla důvody, proč by hodnota auta neměla být v této výši (o čemž byla poučena a poučení zůstalo bez reakce).

11. Veden sdělenými důvody uvedenými shora proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I ohledně částky 471 461 Kč s odpovídající částí příslušenství, které představuje úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 obč. zák., a to ve smyslu ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Zbývající část výroku I, kterou shledal věcně správnou, dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Postupem podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud opětovně o nákladech řízení před soudy obou stupňů, kdy v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni, která byla v řízení z větší části úspěšná, když její neúspěch závisí toliko na nepatrné části, právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 24 004 Kč, deseti úkonů právní služby dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 10 260 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé, účast na ústním jednání u soudu prvního stupně ve dnech 16. 9. 2019, 30. 11. 2022, 16. 11. 2023, 31. 5. 2023, písemné vyjádření ze dne 28. 1. 2020, 28. 11. 2020 a 30. 9. 2021, deseti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále částky 15 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila dne 22. 1. 2021 jako zálohu na vypracování znaleckého posudku na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2021, č. j. 24 C 65/2019-158. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v rámci odvolacího řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podání odvolání ve výši 24 004 Kč, odměny za dva úkony právní služby ve výši 10 260 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025. To vše navýšeno o 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 218 530 Kč.

13. Podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dále změnil výrok týkající se státem zálohovaných nákladů řízení a uložil žalované výrokem pod bodem IV zaplatit částku 6 999,11 Kč, jež sestává z částky 432 Kč představující doplatek odměny znalkyně v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, která není kryt uhrazenou zálohou ze strany žalobkyně, částky 1 332 Kč jako znalečného v souvislosti s výslechem znalkyně při ústním jednání u soudu prvního stupně, a dále z částky 5 667,11 Kč, jež představuje svědečné vyplacené svědkyni , jméno FO, .

14. Lhůty k plnění byly stanoveny jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.