24 C 65/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 480 066 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 480 066 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 173 044Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů hrazených státem ve výši 6 999,11 Kč.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí částku ve výši 480 066Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou jako podnikající fyzickou osobou zastoupenou na základě plné moci ze dne 1. 6. 2016 , jméno FO, , nar. 9. 11. 1978, uzavřela kupní smlouvu na koupi osobního automobilu tovární značky , Anonymizováno, , adresa, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výrobní číslo karoserie (VIN) , Anonymizováno, , přičemž se v této žalovaná zavázala při převzetí vozidla, nejpozději však do 24 měsíců uhradit celou kupní cenu, která byla smluvně sjednána ve výši 480 066 Kč. Od žalobkyně převzal vozidlo opět zmocněnec žalované , jméno FO, , který vozidlo fyzicky následně předal žalované, za přítomnosti svědkyně , jméno FO, . Vozidlo si žalovaná na sebe přihlásila do registru vozidel ve Spolkové republice Německo dne 30. 9. 2016 a toto obdrželo registrační značku , SPZ, . Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2018 byla žalovaná vyzvána, aby uhradila kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě. Žalovaná do podání žaloby dlužnou částku neuhradila.

2. V souzené věci bylo již dvakrát zdejším soudem rozhodováno, a to poprvé rozsudkem č. j. 24 C 65/2019–22 ze dne 6. 5. 2019, ve znění opravného usnesení č. j. 24 C 65/2019–31 ze dne 12. 6. 2019. Na podkladě včasného odvolání žalované byl tento rozsudek následně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2020 č. j. 25 Co 50/2020–91, pro procesní vady ve vztahu k doručování žalované a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

3. Ve svém odvolání do shora uvedeného rozsudku a zároveň vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2019 28. 11. 2019 a 15. 12. 2019 (č. l. 48, č. l. 59 a č. l. 63 spisu) žalovaná uvedla, že má k dispozici účetní doklady prokazující, že ona kupní cenu za předmětný vůz uhradila. Potvrdila zde, že prostřednictvím svého zástupce , jméno FO, skutečně uzavřela kupní smlouvu na shora specifikované vozidlo, a to dne 25. 8. 2016, a že si toto na sebe přihlásila v Německu pod registrační značkou , SPZ, . Nicméně s předmětným vozem bylo žalobkyní dále obchodováno, a to dle podkladů, které jí poskytl účetní poradce žalobkyně , jméno FO, (jeho výpověď viz dále). Vůz po tom, co jí byl prodán, byl dále obchodován, a to mezi žalobkyní a , jméno FO, , a to opakovaně. A aktuálně by měl být účetně dále veden na žalobkyni. Dále zde uvedla, že pracovala pro žalobkyni na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2016, kdy na podkladě této prodala osobní vozy v celkové hodnotě 8 460 765Kč, za což jí byla přiznána odměna toliko 39 064Kč, která měla být žalobkyní započítána za část kupní ceny předmětného vozidla. Žalovaná za vůz uhradila částku 11 000 EUR. Tuto úhradu části kupí ceny žalovanou žalobkyně popřela ve svém podání ze dne 5. 2. 2020 (č. l. 88 spisu).

4. Při ústním jednání konaném dne 16. 9. 2020 (č. l. 101 spisu) žalovaná nad rámec výše uvedeného doplnila svá skutková tvrzení v tom směru, že shora uvedená částka ve výši 11 000 EUR byla předána jednateli žalobkyně dne 4. 5. 2016 (tuto skutečnost žalobkyně opětovně popřela (č. l. 153 a 165 spisu). Žalovaná zde změnila svá skutková tvrzení a odmítla, že by dne 1. 6. 2016 udělila plnou moc , jméno FO, , neboť v tu dobu pobývala na Bali na dovolené od 29. 5. 2016 do 16. 6. 2016, a uvedla, že první plnou moc od ní měl , jméno FO, až v září roku 2016. Žalovaná popřela též to, že by s žalobkyní uzavřela kupní smlouvu na předmětný vůz, nicméně za tento dle ujednání zaplatila 11 000EUR, což měla být celá kupní cena (č. l. 103 spisu). Žalovaná nicméně potvrdila, že vůz si převzala dne 26. 8. 2016 a následně tento přihlásila za spolupráce jednatele žalobkyně na svoji osobu v Německu.

5. Při jednání soudu dne 30. 11. 2022 (č. l. 324 spisu) žalobkyně vysvětlila, že různá výše částek účtovaných žalované v různých výzvách a fakturách byla z toho důvodu, že bylo domluveno se žalovanou, že kupní cenu uhradí ve splátkách, a částky pak představovaly součet výše splatných splátek k danému datu.

6. Dne 31. 5. 2023 bylo zdejším soudem ve věci rozhodnuto rozsudkem č.j. , spisová značka, podruhé. Žalovaná podala včasné odvolání do tohoto (č. l. 394 a 402 spisu), kde potvrdila, že dne 25. 8. 2016 uzavřela s žalobkyní kupní smlouvu na předmětný vůz, kdy při nákupu jí zastupoval , jméno FO, . Nicméně namítla nedostatek pasivní legitimace na své straně, neboť vůz je stále evidován v účetnictví žalobkyně a ona tak této nemohla nikdy fakticky koupit, a odkázala na další osud vozu (viz dále podrobně výslech svědka , jméno FO, ). Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 5. 12. 2023 č.j. , spisová značka, prvoinstanční rozsudek opětovně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zde zavázal prvoinstanční soud k doplnění dokazování zejména ohledně událostí uzavření kupní smlouvy a udělení plné moci žalovanou ze dne 1. 6. 2016.

7. Při jednání konaném dne 20. 1. 2025 (č. l. 459 spisu) žalobkyně poupravila svá skutková tvrzení, kdy podepsaná kupní smlouva mezi účastníky měla být výsledkem toho, co si účastníci dojednali již v ústní podobě v květnu roku 2016.

8. Z důkazů v řízení provedených má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně se stala vlastnicí osobnímu automobilu tovární značky Volkswagen , adresa, .2 TSI MARATON Edition, výrobní číslo karoserie (VIN) , Anonymizováno, na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, dne 12. 5. 2016 (prokázáno kupní smlouvou č. l. 4 spisu a fakturou č. , hodnota, ze dne 19. 8. 2016). Vozidlo objednávala pro žalobkyni jednatelka , jméno FO, prostřednictvím emailu (č. l. 450 spisu). Jednatel žalobkyně , jméno FO, (bývalý manžel žalované) komunikoval s dcerou žalované emailem ze dne 17. 5. 2016 o vybavení „Golfa pro mámu“ (míněno tím žalovanou) (č. l. 112 spisu). Dne 25. 8. 2016 měla žalobkyně uzavřít s žalovanou zastoupenou , jméno FO, , nar. 9. 11. 1978, bytem , adresa, na základě plné moci ze dne 1. 6. 2016 (č. l. 9) spisu, kupní smlouvu o koupi výše uvedeného vozidla (č. l. 6 spisu), kde se žalovaná zavázala při převzetí vozidla, nejpozději však do 24 měsíců uhradit celou kupní cenu, která byla smluvně sjednána ve výši 480 066 Kč. Plnou mocí byl , jméno FO, zplnomocněn v plném rozsahu zastupovat žalovanou a vykonávat veškeré úkony na Magistrátech České republiky – Odborech registru vozidel a řidičů, zejména k přihlašování a odhlašování všech vozidel firmy , Jméno žalované, v evidenci registru vozidel, k odhlašování těchto vozidel do SRN a zejména na firmu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, : , IBAN, , k nákupu a prodeji motorových vozidel a všech potřebných úkonů s tímto spojených. Od žalobkyně převzala žalovaná vozidlo opět v zastoupení svým zmocněncem , jméno FO, dne 25. 8. 2016 (prokázáno potvrzením o převzetí vozidla ze stejného dne podepsaným , jméno FO, , č. l. 7 spisu a tvrzením žalované), přičemž zmocněnec žalované vozidlo fyzicky následně předal žalované za přítomnosti svědkyně , jméno FO, (prokázáno její výpovědí). Vozidlo si žalovaná na sebe přihlásila do registru vozidel ve Spolkové republice Německo dne 30. 9. 2016 a vozidlo obdrželo registrační značku , SPZ, (prokázáno kopií technického průkazu SRN k vozidlu registrační značky UL , IBAN, /VIN , VIN kód, , č. l. 10 spisu a zprávou dopravního inspektorátu města Ulm na č. l. 119 spisu). Mezi účastníky byla dne 6. 6. 2016 uzavřena Rámcová kupní smlouva (č. l. 72 spisu) na podkladě které, žalovaná pro žalobkyni obstarala prodej osobních vozů, celkem v počtu 19 kusů v období od 26. 9. 2016 do 23. 3. 2018 (č. l. 71 spisu + potvrzeno výpovědí svědka , jméno FO, viz dále). Shora specifikovaný vůz byl žalobkyní prodán , jméno FO, po tom, co již tento měl být prodán žalované (prokázáno fakturou ze dne 20. 12. 2017, č. , hodnota, -102, znějící na částku 288 039Kč (č. l. 77 spisu), a tvrzením strany žaloby), a dále byl tento vůz , jméno FO, zpět prodán žalobkyni (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne ze dne 30. 6. 2018, znějící na částku 288 039Kč (č. l. 76 a 136 spisu) a tvrzením strany žaloby). Dne 15. 10. 2018 žalovaná odvolala plné moci, které udělila , jméno FO, v letech 2016/2017 a dále odstoupila od shora uvedené rámcové smlouvy (č. l. 144 spisu). Žalovaná vybrala dne 23. 6. 2016 ze svého účtu částku 11 000EUR (výpis z tohoto účtu č. l. 75 spisu). Žalobkyně pobývala na Bali do 16. 6. 2016 (prokázáno letenkou č. l. 116 spisu). Z fotokopie deníku žalované ze dnů 23. - 24. 6. 2016 bylo zjištěno, že si sem žalovaná poznamenala „byla jsem u Venci dát mu na to auto, možná mně prodají i Golfíčka“ (č. l. 118 spisu). Žalovaná požádala prostřednictvím zplnomocněnce svědka , jméno FO, o živnostenské oprávnění dne 1. 6. 2016 (prokázáno výpisem ze živnostenského rejstříku (č. l. 201 spisu), jednotným registračním formulářem ze dne 1. 6. 2016 podepsaným v zastoupení svědkem , jméno FO, (č. l. 201 p. v. spisu), přihláškou k registraci pro fyzické osoby ze dne 1. 6. 2016 opětovně podepsanou v zastoupení svědkem , jméno FO, (č. l. 203 p. v. spisu) a plnou mocí mu za tímto účelem udělené žalovanou dne 26. 5. 2016 (č. l. 205 spisu )), tedy ještě před tím než odletěla na Bali. Žalovaná není podnikající fyzickou osobou od 7. 11. 2018 (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku č. l. 14 spisu). Žalovaná udělila , jméno FO, ještě jednu plnou moc (č. l. 8 spisu), v tomto případě úředně ověřenou, a to dne 31. 7. 2017, rozsah jeho zmocnění byl identický s tím, jaké měl dle plné moci ze dne 1. 6. 2016 (č. l. 9 spisu). Soud měl k dispozici 3 verze faktury, kterou byla částka za prodej předmětného vozu fakturována žalované, na č. l. 447 spisu je zálohová faktura č. 2016-078 z 25. 8. 2016 vystavená na žalovanou jako podnikající fyzickou osobu, na č. l. 448 spisu je již jen faktura (nikoli zálohová) č. 2016-078 ale z 30. 9. 2016 vystavená na žalovanou jako fyzickou osobu s bydliště v Německu (takto byla předložena policejnímu orgánu v Německu), a na č. l. 449 je táž faktura, ale pod touto je dopsáno zaplaceno převodem, „Bezahlt“. Z faktury žalobkyně č. 2018-055 adresovanému žalované ze dne 10. 10. 2018 (č. l. 73 spisu) bylo zjištěno, že touto byla žalované účtována záloha za shora specifikovaný vůz, kdy zde je uvedena prodejní cena tohoto ve výši 190 453 Kč, a od této odečítána provize za prodej 19 vozů v částce 39 064Kč, kdy cena po odečtu provize činí 151 384Kč a má být uhrazena do 24. 10. 2018. Soud pak měl k dispozici ještě druhou fakturu stejného č. 2018-055 ze dne 10. 9. 2018 (č. l. 137 spisu, svědek , jméno FO, (jeho výpověď viz dále) potvrdil, že tato faktura byla skutečně zanesena do účetnictví žalobkyně, a nikoli ta dříve uvedená), kterou žalobkyně fakturuje , jméno FO, prodejní cenu automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , v částce 413 000Kč. Výzvou ze dne 25. 10. 2018 (č. l. 50 spisu) byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě částky 151 384Kč představující shora uvedenou neuhrazenou fakturu ze dne 10. 10. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2018 (č. l. 11 spisu, včetně podacího lístku ze dne 7. 11. 2018 č. l. 12 spisu) byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě kupní ceny sjednané v kupní smlouvě. Na to reagovala žalovaná dopisem ze dne 13. 11. 2018 (č. l. 37 spisu), kdy jednání žalobkyně posoudila jako výhružku se závěrem, že oprávněnost nároku žalobkyně má posoudit soud případně orgány činné v trestním řízení.

9. Ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví specializace ruční písmo č. 1221/2021 (č. l. 170 spisu), a to , tituly před jménem, , jméno FO, , k určení pravosti popisu jednatele žalobkyně na kvitanci, která měla prokazovat úhradu částky 11 000EUR žalovanou, představující kupní cenu předmětného vozu, dne 23. 6. 2016 (č. l. 117 spisu). Znalkyně v rámci svého zkoumání dospěla k jednoznačnému závěru, že podpis na kvitanci není jednatele , jméno FO, , a že tento byl obtažen z jiné listiny. Soud s ohledem na tvrzenou nevěrohodnost výše uvedené znalkyně ze strany žalované, připustil výslech svědkyně Šandové (č. l. 372 spisu), ale toliko ve vztahu k eventuálnímu zpochybnění závěrů znalkyně (jako důkaz byla její výpověď označena až po uplynutí koncentrační lhůty (tato skončila dnem 16. 10. 2020 (viz protokol o ústním jednání č. l. 105 spisu), a tento důkazní návrh zazněl až na jednání soudu dne 20. 2. 2023 (č. l. 350 p. v. spisu)), když je zřejmé, že skutečnost, že svědkyně byla přítomna podpisu kvitance a předání peněz, byla žalované od počátku řízení známa, a mohla tento důkaz označit již dříve – není tak aplikovatelné ustanovení § 118b odst. 1 poslední věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o výjimkách z koncentrace řízení). Svědkyně ale při svém výslechu uvedla, že neviděla, jaká konkrétní listina měla být jednatelem , jméno FO, podepisována, když navíc předání peněz a podpis na sebe bezprostředně časově nenavazovaly (podpis byl proveden asi po 10 minutách po předání peněz) a ona byla v jiné místnosti, byť stavebně propojené s kuchyní (kde si hrála s dětmi a kočičkou). Stejně tak nešlo z její výpovědi učinit jednoznačný závěr, jaká konkrétní částka měla být žalovanou jednateli předána, za jakým účelem a zda vlastně vůbec, neboť svědkyně toliko z množství bankovek v obálce, kterou viděla u žalované, usoudila, že v této je přesně částka 11 000EUR.

10. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně , jméno FO, (č. l. 340 p. v. spisu) soud nad rámec již žalobkyní tvrzených skutečností zjistil, že k chybě s „dvojí“ existencí předmětného vozu (fakticky byl tento předán žalované a zároveň je veden v účetnictví žalobkyně) došlo tak, že , jméno FO, přepisoval doklady a zapomněl změnit č. VIN vozu určeného pro , jméno FO, . Následně tento vůz, aby to bylo v účetnictví žalobkyně správně, byl , jméno FO, převeden zpět na žalobkyni, a je na tuto nadále účetně veden. Při druhém výslechu zopakoval, že písemné smlouvě o prodeji vozu předcházela ta ústní z května roku 2016. Žalovaná za svoji práci pro žalobkyni neměla na žádnou provizi nárok, a byla čistě dobrá vůle žalobkyně, že této přiznala jako odměnu částku 39 064 Kč, když veškerou práci za žalovanou dělal , jméno FO, . Ujednání o splátkách kupní ceny žalovanou po asi 280 EUR proběhlo telefonicky, nikoli písemně. Pokud pak byl jednatel žalobkyně dotazován, jak seznámili žalovanou s obsahem předmětné kupní smlouvy, zde uvedl, že jí tu smlouvu předali osobně a poslali jí i mailovou cestou. Pak se opravil, že email již nelze doložit, ale osobně tuto předávali s druhou jednatelkou, která toto potvrdila. Následně pokud tento byl konfrontován s tím, že obsah smlouvy měl být sdělen svědkem , jméno FO, při telefonickém hovoru s žalovanou, k tomu jednatel uvedl, že tomuto hovoru byly s druhou jednatelkou přítomni. , jméno FO, žalované tuto četl, aby ověřil, zda je to ta stejná smlouva, co jí oni předali, aby žalovaná nepodepsala něco jiného.

11. Z účastnické výpovědi jednatelky žalobkyně , jméno FO, (č. l. 341 p. v. spisu) soud zjistil, že to byla žalovaná, kdo si vybral konfiguraci nového vozu, nicméně emailová komunikace o tomto je toliko mezi , jméno FO, a dodavatelem vozu, nikoli s žalovanou.

12. Z účastnické výpovědi žalované (č. l. 342 spisu) soud nad rámec již jí tvrzených skutečností výše zjistil, že ona chtěla od žalobkyně toliko vůz Polo, na který měla připravenou částku 11 000EUR. Následně jí byl nabídnut Golf s tím, že si zbytek kupní ceny odpracuje, tak že na ní žalobkyně bude kupovat vozy a z provizí žalované za tento prodej bude částka uhrazena. Vůz převzala od svědka , jméno FO, . Žádné doklady k vozu nedostala. Malý a velký technicky průkaz jí byl vystaven registrem vozidel v Německu. Vůz nakupovala jako fyzická nikoli podnikající osoba. Pro žalobkyni žalovaná fakticky žádnou práci nevykonávala, bylo to toliko „na papíře“. Vše zařizoval , jméno FO, viz dále, když od ní žádné pokyny k realizaci plné moci neměl. Svoji výpověď doplnila žalovaná (č. l. 464 p. v. spisu) tak, že svědka , jméno FO, viděla prvně a v podstatě naposledy v životě, když jí tento přivezl nový vůz do Německa. Plnou moc mu posílala po své matce. Informace o prodaném objemu vozů dostávala toliko od , jméno FO, prostřednictvím SMS. Ujednání o splácení vozu ve splátkách žalovaná popřela, taktéž, že by jí bylo voláno ze strany svědka , jméno FO, ohledně obsahu smlouvy jím uzavřené na předmětný vůz.

13. Soud slyšel ve věci též svědka , jméno FO, (č. l. 322 a 459 spisu) kdy, co se týče jeho věrohodnosti nemohl odhlédnout od toho, že dlouhodobě spolupracoval s žalobkyní a mohl by být takto motivován k tomu, aby jeho výpověď vyznívala spíše v její prospěch. Nešlo pak přehlédnout, že svědek zejména v rámci své druhé výpovědi v podstatě po položené otázce soustavně hleděl na stranu žaloby a čekal, jak tato bude reagovat. Soud ho na toto jednání opakovaně upozorňoval, ale svědek viditelně nejistý v tomto pokračoval. Svědek potvrdil, že pro žalovanou v letech 2016 či 2017 nakupoval a přihlašoval vozy asi v počtu 17 či 19. Dle jeho tvrzení si žalovaná u žalobkyně objednala vozidlo VW Golf, když tento žalobkyně pro ni koupila, a svědek vůz byl vyzvednout od prodejce, a tento na žalobkyni přihlásil. Předmětný vůz se svojí matkou odvezl žalované do Německa, kde jí ho ukázal a předal. Zda o tomto byl pořízen zápis, si nepamatuje. Žalovaná jemu osobně za vůz nic nehradila. Jeho matka si zde koupila starý vůz žalované, proto také jela s ním. Plnou moc mu žalovaná udělila někdy v roce 2016, nejdříve tvrdil, že tato musela být s úředně ověřenými podpisy, kdy následně připustil, že v minulosti toto takto nebylo. To bylo, kdy jí viděl poprvé a podruhé pak při předání vozu. Při svém druhém výslechu svědek označil podpis na plné moci ze dne 1. 6. 2016 za svůj. Tato ho opravňovala k tomu, aby mohl nakupovat, prodávat, přihlašovat, odhlašovat vozy a uzavírat pojištění. Toto činil, aniž by o tom měla žalovaná jakékoli povědomí, tato tedy nevěděla, jaké vozy, v jakém počtu, za jakou cenu a komu se nakupují. Nakupováno bylo na žalovanou jako podnikající fyzickou osobu. Svědek měl být dále přítomen ústní dohodě ohledně nákupu předmětného vozu pro žalovanou žalobkyní a specifikaci tohoto. Nicméně se sám zapletl do toho, kolikrát vlastně žalobkyni viděl, když uvedl, že při jednání o kupní ceně, a pak při předání vozu, nicméně pominul, že mu jí měl být udělena plná moc. Svědek dále doplnil, že žalovaná musela odsouhlasit znění kupní smlouvy na č. l. 6 spisu, asi po telefonu, kdy jí tuto asi přečetl. Zde pak na svědkovi bylo jasně zřetelné, že v tomto směru neuvádí pravdu, protože sám připustil, že žádnou ze smluv uzavřených za žalovanou před tím s touto vůbec nekonzultoval, protože to nebylo třeba, neboť k tomu byl zplnomocněn a pokyny dostával od žalobkyně, která dokonce na místo něj vozy objednávala (tedy fakticky i za žalovanou), a on je toliko přivážel.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (č. l. 335 spisu), matky shora uvedeného svědka , jméno FO, soud zjistil následující. Tato též pracovala pro žalobkyni, kdy pro tuto dělala prodeje a koupě a dále jednatelům hlídala jejich děti. Její věrohodnost je tak též tímto snížena, stejně jako u jejího syna viz výše. Nicméně svědkyně nebyla u podpisu žádné z listin, pouze tyto předávala žalované při předání předmětného vozu (tyto připravil původní majitel vozu autosalon , adresa, a svědkyně nakonec nebyla schopna přesně říci, co všechno zde bylo obsaženo), kterému byla přítomna, protože si od žalované koupila její starý vůz, a to v Německu ve , Anonymizováno, . Potvrdila, že při předání předmětného vozu byl přítomen i její syn , jméno FO, , který nový vůz s žalovanou i projel.

15. Výpověď svědka , jméno FO, (č. l. 338 spisu a doplněná na č. l. 349 a č. l. 471 spisu) v podstatě zopakovala jeho vyjádření ze dne 25. 10. 2020 (č. l. 132 spisu). Tento byl v letech 2010 až 2018 externím účetním žalobkyně. Aktuálně mu žalobkyně dluží úhradu faktury ve výši cca 40 000Kč. Jeho věrohodnost by tak mohla být tímto ovlivněna, nicméně soud neshledal v kontextu dalších provedených důkazů, že by tomu tak bylo, když tyto potvrdily jím uváděné skutečnosti). Shora specifikované vozidlo žalobkyně skutečně zakoupila, kdy k 31. 12. 2016 toto bylo ještě na skladě a neprodané. Vůz tak žalované účetně prodán nikdy nebyl a žádná z faktur, která mu byla předložena, a toto by měla dokládat, nebyla zanesena v účetnictví žalobkyně. Následně byl vůz prodán , jméno FO, a následně tímto prodán zpět žalobkyni (viz výše jednotlivé daňové doklady k tomuto), takže opětovně k datu 31. 12. 2018 měla tento žalobkyně na skladě. Pod č. faktury 2018-055 nebyla dle svědka vedena v účetnictví faktura z 10. 10. 2018, kterou byla částka 151 384Kč fakturována žalované, ale faktura datovaná 10. 9. 2018, kterou fakturovala žalobkyně , jméno FO, kupní cenu ve výši 413 000Kč, ale za úplně jiné vozidlo. Svědek dále uvedl, že byl žalovanou zmocněn plnou mocí ze dne 1. 6. 2016 k podání žádosti o vyřízení DPH, když tato ale mohla být podepsána i jiný den než v ní uvedený. V doplnění své výpovědi (č. l. 349 spisu) svědek uvedl, že ve fakturách žalobkyně bylo uváděno „zaplaceno“, či „zaplaceno převodem“ již při jejich vydání, když ale fakticky fakturovaná částka v té době ještě nemusela být zaplacena. V doplnění své výpovědi (č. l. 471 spisu), uvedl, že faktury za žalovanou on nevystavoval, činil to buď pan , jméno FO, nebo paní , jméno FO, . To že předmětný vůz zůstával pořád na skladu žalobkyně bylo jednateli svědkovi vysvětleno tak, že tento je reklamován, a i z tohoto důvodu si tento konkrétní účetní případ pamatuje, protože tohle nebyla běžná situace, protože s jiným vozem se toto nikdy nestalo. Svědek popřel, že by následný prodej vozu , jméno FO, a dále , jméno FO, zpět žalobkyni, byl v důsledku jeho chyby v uvedení špatného čísla VIN (žalobkyně následně v rámci stejného jednání přiznala, že tím měla být napravena chyba jednatelů, pozn. soudu). Když kdyby se taková situace skutečně stala dala by se spravit tím, že se ten doklad vystavil znovu s opraveným VINem, kdy k tomu ale nedošlo.

16. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Podle ustanovení §440 odst. 1 občanského zákoníku překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

18. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto tuto zamítl. Pokud měl soud k dispozici kupní smlouvu (č. l. 6 spisu) na předmětný vůz, v rámci, které byl tento za kupní cenu uplatněnou v tomto řízení prodán žalované jako podnikající fyzické osobě, bylo nutné v prvé řadě vyřešit, zda zde podepsaný zmocněnec žalované , jméno FO, , byl k podpisu takové smlouvy vůbec za žalovanou oprávněn, a v případě, že mu plná moc skutečně žalovanou byla udělena, zda tuto v rámci mu svěřených pravomocí nepřekročil případně zda nebyl v rámci zastoupení ve střetu zájmů. Soud zde vyšel dle pokynu Krajského soudu v Plzni z posledního tvrzení žalované před koncentrací řízení, která popřela, že by plnou moc k uzavření takové smlouvy , jméno FO, dala, či že by takovou smlouvu uzavřela. Nicméně ta skutečnost, že svědek , jméno FO, měl plnou moc mu udělenou žalovanou již v roce 2016 k nákupu vozů, vyplývá ze seznamu prodaných vozů předložených žalovanou (č. l. 71 spisu), kde je první prodej uskutečněn s datem 26. 9. 2016 a uvádí to i žalovaná při ústním jednání konaném dne 16. 9. 2020, když tuto měla udělit v září roku 2016 (č. l. 102 spisu). Nemůže pak být pravda to, co žalovaná tvrdí následně, že jediná plná moc na nákup vozů pro žalobkyni, která z její strany byla udělena , jméno FO, je ta z 31. 7. 2017 (č. l. 8 spisu), když žalovaná dle svých tvrzení sama nikdy vozy nenakupovala. Potom by nákup jakéhokoli vozu před datem 31. 7. 2017 na její osobu svědkem , jméno FO, nebyl možný. Je tak více než pravděpodobné, a žalovaná to následně i připustila (byť po koncentraci řízení), že pravděpodobně v jiné datum, než je uvedeno na plné moci (1. 6. 2016, č. l. 7 spisu), ale tuto skutečně , jméno FO, podepsala (1. 6. 2016 pobývala na dovolené). Ostatně tato praxe fungovala i u jiných listin, které byly žalovanou podepsány v době, kdy žalovaná prokazatelně trávila dovolenou na Bali (rámcová kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 6. 6. 2016 (č. l. 72 spisu, když tuto k důkazu předkládala dokonce sama žalovaná, či plná moc pro , jméno FO, udělená žalovanou dne 1. 6. 2016 (potvrzeno jak svědkem, tak žalovanou, že muselo dojít k jejímu podpisu jiný den). Samotný fakt, že plnou moc od žalované měl , jméno FO, již v roce 2016 potvrzuje výpověď této (č. l. 144 spisu), kde je o roce 2016 výslovně hovořeno. Soud tak dospěl k závěru, že plná moc byla skutečně , jméno FO, žalovanou dne 1. 6. 2016 udělena. Navíc v té době ještě nebylo třeba k přepisu vozů v registru vozidel mít tuto úředně ověřenou. Nicméně pokud se na tuto podíváme (a je jedno jestli na tu datovanou 1. 6. 2016 nebo 31. 7. 2017) tak tato koresponduje s rámcovou smlouvou ze dne 6. 6. 2016 (č. l. 72 spisu) a odpovídá svým obsahem toliko podnikatelskému nákupu vozů za účelem jejich dalšího prodeje, když je zde uvedeno, že , jméno FO, je touto oprávněn zastupovat žalovanou a vykonávat veškeré úkony na Magistrátech České republiky – Odborech registru vozidel a řidičů, zejména k přihlašování a odhlašování všech vozidel firmy , Jméno žalované, v evidenci registru vozidel, k odhlašování těchto vozidel do SRN a zejména na firmu , Anonymizováno, : , IBAN, , k nákupu a prodeji motorových vozidel a všech potřebných úkonů s tímto spojených. V rámci realizace plných mocí spolu ani , jméno FO, ani žalovaná nijak a nikdy nekomunikovali, a vše prováděl jen on sám (oba tuto skutečnost potvrdili (č. l. 345 spisu)) bez jakéhokoli zásahu žalované. Pokud pak svědek , jméno FO, uvedl, že v případě tohoto konkrétního nákupu vozu s žalovanou probíral jednotlivé části kupní smlouvy včetně ceny asi telefonicky, tomuto soud neuvěřil, z důvodů již uvedených výše. I jeho matka , jméno FO, , která byla přítomna předání vozu a předávala k němu dokumenty sice tvrdila, že zde bylo vše, nicméně vše, co jí dal původní vlastník vozidla, ale nikoli žalobkyně (č. l. 336 p. v. spisu), tedy těžko zde mohla být i smlouva o koupi s ní uzavřená. V tomto směru je pak uvěřitelné tvrzení žalované, že se s inkriminovanou smlouvou seznámila až v rámci tohoto soudního řízení, když při druhé příležitosti, kdy tuto mohla vidět – přihlášení vozidla v Německu, asistoval tomuto pan , jméno FO, (což sám potvrdil), a je tak možné, že potřebné dokumenty předkládal opětovně on, a ani v tomto případě se žalobkyně s obsahem smlouvy, kterou za ní uzavřel , jméno FO, , nemohla seznámit. Ostatně , jméno FO, sám v rámci své výpovědi hovořil o tom, že žalovaná měla problém s přihlášením a potřebovala toliko fakturu (nikoli smlouvu) na svoji německou adresu, kdy faktura měla být opravena, aby zde bylo uvedeno bydliště žalované v Německu (tomu též odpovídají v podstatě tři varianty předmětné faktury (č. l. 447, 448 a 449 spisu). Je jisté, a v tom mezi účastníky nebylo sporu, že mezi těmito došlo k jednání ohledně nového vozu pro žalovanou (prokázáno též emailem jednatele žalobkyně dceři žalované (č. l. 114 spisu), kde je zřejmé, že konfiguraci tohoto vozu provedl jednatel žalobkyně), žalobkyně též v tomto směru změnila i svá skutková tvrzení (tedy že kupní smlouva byla s žalovanou předjednána ústně). Soud ale neuvěřil změně skutkových tvrzení žalobkyně ohledně prvotního uzavření kupní smlouvy v ústní podobě za účasti svědka , jméno FO, . Je s podivem, že s tímto tvrzením přišla žalobkyně až ve chvíli, kdy soud upozornil stranu žaloby na to, že je možné, že , jméno FO, překročil své oprávnění, a hlavně tato skutečnost je svědkem v rámci jeho výslechu potvrzována, aniž by se ho na tuto skutečnost dopředu někdo ptal. Navíc tento k obsahu té dohody uvedl, že se mělo jednat o vůz do půl milionu, a že si ještě další věci přiobjednávala, ale pokud s tímto byl konfrontován, jak to ví, vyvodil to z toho, že za tu cenu toto není ve standartní výbavě. Je tak patrné, že jednání přítomen nebyl. Následně žalovaná skutečně vůz od žalobkyně převzala, nicméně nebylo prokázáno, že by žalovaná odsouhlasila nákup typu vozu, za cenu a podmínek stanovených kupní smlouvou ze dne 25. 8. 2016. Též ohledně toho, zda nakupovala vůz jako soukromá osoba či podnikatelský subjekt stojí tato tvrzení účastníků proti sobě a neprokazuje ho žádný z důkazů předložených (v těch je sice žalovaná označena jako podnikající fyzická osoba, ale je zřejmé, že žádný z těchto dokladů nebyl fakticky zanesen do účetnictví žalobkyně). Z kontextu celého případu je pak spíše pravděpodobné tvrzení žalované, že vůz kupovala jako osoba fyzická pro svou vlastní potřebu (ostatně i tak bylo následně vozidlo registrováno v Německu). Pravděpodobně byla uhrazena i nějaká částka ze strany žalované za tento vůz, což nepřímo ale v souhrnu vyplývá z jednotlivých provedených důkazů jako je deník žalované (č. l. 118 spisu), opakovaně upravované faktury žalobkyní (ta na č. l. 73 spisu znějící na částku toliko 151 384Kč, kde je uváděna kupní cena vozu ve výši 190 453Kč a zohledněna provize, na kterou by měla žalovaná nárok za prodej vozů pro žalobkyni, ve výši 39 064Kč, pak faktura stejného čísla ale jiného data a obsahu (č. l. 137 spisu) a výzva k úhradě této částky (na č. l. 50 spisu), kdy sice z vysvětlení žalobkyně mělo jít o sumu splátek k tomuto datu (účastníci se na těchto měli dohodnout telefonicky, jiný důkaz k tomuto není) nicméně nic to nemění na tom, že ani jedna z těchto listin o splátkách nehovoří a uvádí cenu vozu ve výši 151 384Kč a zohledňuje provizi žalované v částce 39 064Kč. To, jestli si účastníci splátkový kalendář sjednali, tak není zřejmé. Žalobkyně se snažila vysvětlit (č. l. 458 p. v. spisu), že faktura byla vydána toliko informativně a následně stornována, proto není v účetnictví, nicméně na další dotaz soudu, proč když byla informativní této bylo přiděleno číslo, žalobkyně uvedla, aby byla dohledatelná. Toto ale nedává smysl, pokud byla stornována, stejně tak jako další odpověď, kdy k dotazu proč byl tento informativní souhrn splátek dán na hlavičkovém papíře a označen jako faktura žalobkyně vysvětlila, že se mělo jednat o nedopatření, kdy hlavičku nevymazali. Takovýto průběh událostí je pak krajně nepravděpodobný. Nicméně jak vyplynulo i z dalších provedených důkazů (výslech svědka , jméno FO, (kdy soud tomuto neměl důvod nevěřit, když jeho tvrzení byla potvrzována provedenými listinnými důkazy a dalšího obchodování žalobkyně s tímto vozem) v účetnictví žalobkyně se jeho prodej žalované nikdy neobjevil, a dle tvrzení svědka bylo dokonce ještě k 31. 12. 2018 vozidlo stále evidováno v účetnictví žalobkyně jako skladová zásoba. Pokud svědek , jméno FO, tedy potvrdil, že kupní smlouvu za žalovanou uzavřel, ale je zřejmé, že žalovaná se s touto nikdy neseznámila (resp. až při soudním řízení), tuto tedy nemohla nikdy ani dodatečně schválit, a charakter tohoto obchodu vybočoval z druhu obchodů, ke kterým byl , jméno FO, zmocněn, neboť se jednalo o vůz, který si žalovaná pořizovala pro vlastní potřebu a nikoli za účelem dalšího prodeje (viz znění plné moci udělené , jméno FO, ), překročil svědek své oprávnění zplnomocněnce, když nejednal v jeho mezích. Za takové situace je svým jednáním vázán sám dle výše citovaných ustanovení zákona, tedy nikoli žalovaná. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že není dána pasivní legitimace žalované v tomto sporu a již účastníky nepoučoval v intencích závazného pokynu Krajského soudu v rámci jeho zrušujícího rozhodnutí a žalobu pro nedostatek této zmítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 173 044 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 24 004 Kč (č. l. 86 spisu) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 480 066 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý z čtrnácti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (1. podání odvolání ze dne 22. 6. 2019 (č. l. 34 spisu), 2. a 3 podání vyjádření z 15. 7. 2019 (č. l. 40 spisu) a z 7. 10. 2019 (č. l. 48 spisu), 4. podání odvolání z 15. 12. 2019 (č. l. 63 spisu), 5. a 6. podání vyjádření z 15. 1. 2020 (č. l. 83 spisu) a z 28. 5. 2020 (č. l. 96 spisu), 7. účast na jednání soudu dne 16. 9. 2019 (č. l. 101 spisu), 8. a 9. podání vyjádření z 15. 10. 2020 (č. l. 110 spisu) a z 4. 1. 2021 (č. l. 149 spisu), 10. a 11. účast na jednání soudu dne 20. 2. 2023 od 11:00 hod. do 14:23 hod.(č. l. 334 spisu), 12. podání ze dne 20.5.2023 (č. l. 362 spisu), 13. účast na jednání soudu dne 31. 5. 2023 (č. l. 372 spisu) a 14. podání odvolání ze dne 17. 7. 2023 (č. l. 394), včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále pak zastupoval , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou toliko jako obecný zmocněnec (č. l. 394 spisu) a žalovaná tak má nárok na paušální odměnu nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon (1. + 2. účast na jednání soudu dne 20.1.2025 od 8:30 hod do 11:06 hod, 3.,4. účast na jednání soudu dne 19.3.2025 od 9:00 hod. do 11:12 hod), tedy 4 x 300Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Zde soud uvádí, že za úkony spočívající v podání návrhu na zastavení řízení (č. l. 221) ze dne 1. 9. 2021, za podání ze dne 1. 10. 2021 (č. l. 234 spisu), za odvolání ze dne 6. 11. 2021 (č. l. 253 spisu) do usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2021 č.j. , spisová značka, , kterým byl návrh na zastavení řízení zamítnut, a toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajského soudu ze dne 25. 11. 2021 č. j.64 Co 301/2021–257 a za podání dovolání do tohoto ze dne 20. 2. 2022 (č. l. 264 spisu) a úhradu soudního poplatku z dovolání ve výši 4 000Kč (č. l. 273 spisu) žádnou odměnu nepřiznal, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Návrh na zastavení řízení z důvodu neuhrazení soudního poplatku a trvání na tomto v dalším postupu žalované byl zcela jasně bezúspěšným, když soud v případě výběru soudního poplatku z žaloby postupoval v souladu se zákonem, a tento byl žalobkyní zaplacen. Tohoto si musela být žalovaná vědoma, tím spíše, když je zastoupena právním zástupcem a všechny soudy straně žalované celou situaci opakovaně vysvětlovaly.

20. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náklady zálohované státem je povinen hradit procesně neúspěšný účastník, tedy žalobkyně. Stát v tomto řízení vynaložil celkově částku ve výši 6 999,11 Kč, skládající se z částky 432 Kč (doplatek ceny znaleckého posudku nekrytý zálohou žalobkyně ve výši 15 000 Kč), částky 900 Kč (odměna znalkyně za její výslech při ústním jednání, přiznané usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2023 č. j. 24 C 65/2019-327)) a dále z částky ve výši 5 667,11Kč (svědečné slyšené svědkyně , jméno FO, , přiznané usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2023 č. j. 24 C 65/2019-356).

21. O lhůtách z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tyto byly žalobkyni určeny jako běžné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.