64 Co 714/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A , zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 312 864,20 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 10. 2025, č. j. 4 C 149/2025-62 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 312 864,20 Kč s úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 285 288,29 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 285 288,29 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, mění jen tak, že žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku; jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni částku 1 350 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 312 864,20 Kč s úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 285 288,29 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 285 288,29 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 715 Kč (výrok II).

2. Uvedl, že žalobkyně se předmětného plnění domáhá na základě smlouvy z 25. 11. 2002 o úvěru čerpaném prostřednictvím charge karty Visa Gold, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěr prostřednictvím kredit karty s obnovováním limitu až do výše 300 000 Kč. Úroková sazba byla přitom sjednána ve výši 12,5 % ročně, úvěr byl veden na účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal hradit čerpaný úvěr včetně připsaných úroků a cen za poskytnuté služby vždy do tří dnů od uzavření příslušného účetního cyklu, bylo ujednáno inkasování plateb z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Platby na úvěrový účet však byly nedostatečné, respektive nebylo možné je inkasovat z inkasního účtu a k nápravě nedošlo ani v upomínkách. Proto žalobkyně dne 10. 2. 2025 žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k tomuto datu, když dlužná částka činila 312 864,20 Kč a sestávala z jistiny ve výši 285 288,29 Kč, úroku ve výši 23 575,91 Kč a z cen za provedené úkony ve výši 4 000 Kč. Dluh zůstal neuhrazen, přestože žalobkyně žalovaného o úhradu opakovaně upomínala. - Soud prvního stupně zdůraznil, že ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 25. 11. 2002 skutečně plyne, že žalobkyně se žalovanému zavázala poskytnout úvěrový limit až do výše 300 000 Kč na předmětném kartovém účtu, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 12,5 % ročně formou inkasa ze shora uvedeného inkasního účtu s tím, že žalobkyně je inkaso oprávněná provádět do tří dnů od uzavření účetního cyklu. Z výpisu z kartového účtu žalovaného za období od 11. 8. 2024 do 10. 10. 2024 (č. l. 31–38) bylo zjištěno, že žalovaný se za toto období dostal z kladného zůstatku ve výši 18 552 Kč (k 11. 8. 2024) do debetu ve výši 285 288,29 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomínán dopisy z 27. 10. 2024, 19. 11. 2024 a 21. 2. 2025. Z bilance úvěrového účtu (č. l. 45–48) plyne, že k 10. 2. 2025 činila dlužná jistina 285 288,29 Kč, dlužný obchodní úrok 23 575,91 Kč a dlužné poplatky 4 000 Kč. Dopisem z 10. 2. 2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný, když žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by dluh byť i jen zčásti, zaplatil. Vzhledem k době uzavření smlouvy o úvěru je na místě požadavek žalobkyně vyhodnotit podle § 497 a násl. obchodního zákoníku č. 549/1991 Sb. (viz § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 312 864,20 Kč, která sestává z jistiny ve výši 285 288,29 Kč, ze smluvně sjednaného úroku kapitalizovaného k 10. 2. 2025 v částce 23 575,91 Kč, z poplatku za poskytnutí charge karty v částce 2 200 Kč a z nákladů na upomínání ve výši 2 x 900 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvně sjednaný úrok z úvěru ve výši 12,5 % ročně z jistiny od 11. 2. 2025 do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení z jistiny od 11. 2. 2025 do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení přitom je odůvodněn existencí § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. O povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla plný úspěch a její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 515 Kč, z paušální náhrady ve výši 3 x 300 Kč, úhrnem představují 13 715 Kč.

3. Rozsudek soudu prvního stupně žalovaný napadl včasným odvoláním, v němž uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně neměl možnost řádně hájit své zájmy, neboť mu jeho zdravotní stav (je po tzv. třetím cyklu onkologické léčby) neumožňuje se soustředit a věnovat se složitějším psaným textům.

4. Na základě výše uvedené informace, jež byla potvrzena lékařskou zprávou ze 17. 10. 2025, odvolací soud žalovanému ustanovil opatrovníka z řad advokátů , tituly před jménem, , jméno FO, , a to usnesením ze 13. 1. 2026. Na jeho místo (poté, co , tituly před jménem, , jméno FO, požádal o zproštění) ustanovil , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem v Klatovech. Po právní moci tohoto usnesení odvolací soud při jednání dne 17. 3. 2026 zopakoval dokazování, jež provedl soud prvního stupně. Dokazování posléze doplnil při jednání dne 12. 5. 2026.

5. Po provedení výše popsaného dokazování odvolací soud provedl přezkum odvoláním napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, když přistoupil ke změně odvoláním napadeného usnesení pouze ohledně pariční lhůty k plnění, kterou stanovil jako nikoliv třídenní, ale tříměsíční.

6. Jde-li o skutkový a právní úsudek odvolacího soudu, v zásadě lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz výše). K výhradám opatrovníka žalovaného je na místě po doplnění dokazování uvést, že z výpisu z kartového účtu č. , č. účtu, plyne, že právě na základě tohoto výpisu byl žalovaný informován o splatnosti a výši dlužných částek, když právě od těchto údajů se odvíjí splatnost pohledávek. Účetní cyklus přitom byl vymezen v rámci článku I. Obchodních podmínek pro vydání a používání charge služebních karet České spořitelny, a.s., s nímž žalovaný svým podpisem souhlasil a z něhož plyne, že účetním cyklem je označováno období od prvního do posledního dne příslušného kalendářního měsíce (obchodní podmínky pro vydávání a používání charge služebních karet byly žalobkyní dodány a odvolacím soudem provedeny při jednání dne 12. 5. 2026). Z výše uvedeného tedy plyne, že žalovaný se skutečně dostal do prodlení, jak je uvedeno v žalobě, neboť po vzniku rodlení došlo k uzavření příslušného předem definovaného a žalovaným odsouhlaseného účetního cyklu. Z článku IX. obchodních podmínek pro vydání a používání charge služebních karet žalobkyně plyne, že žalobkyně je oprávněna kdykoliv změnit nebo upravit znění obchodních podmínek, jejíž nové znění žalobkyně zpřístupní ve veřejných prostorách svých obchodních míst a na své domovské stránce. Pokud žalovaný nevyslovil nesouhlas s touto změnou, stala se pro něj tato změna závazná. Rovněž toto ustanovení přitom žalovaný stvrdil svým podpisem. Z článku 9.2 žalobkyní dodaných aktualizovaných obchodních podmínek dále plyne, že počátek a konec účetního období může být ze strany žalobkyně jednostranně změněn, když tato změna byla oznámena na výpisu z kartového účtu, když v projednávaném případě trvalo v době prodlení žalovaného a zesplatnění úvěru účetní období od 11. dne v měsíci do 10. dne dalšího měsíce. Celkovou úhradu přitom žalovaný byl povinen zaplatit do ukončení každého účetního období, a to do 5. dne po ukončení každého účetního období (čl. 16.1 aktualizovaných obchodních podmínek). Namítl-li opatrovník žalovaného, že žalobkyně uvádí, že platby na úvěrový účet nebyly dostatečné, ale toto tvrzení nedoložila, z výpisu z kartových účtů za období od 11. 9. 2024 plyne, že žalovaný se dostal do prodlení splněním částky 285 288,29 Kč od 16. 10. 2024 (výpis z účtu za předmětné období byl proveden při jednání dne 12. 5. 2026). Z exekučního příkazu ze 17. 9. 2024 Finančního úřadu pro Plzeňský kraj přitom vyplývá, že předmětný účet byl exekučně postižen, na základě čehož žalobkyně žalovanému adresovala oznámení o pozastavení čerpání úvěru ze dne 18. 9. 2024. Z výzvy z 25. 12. 2024 plyne, že žalovaný byl informován, že v případě, že nedojde k úhradě dlužné částky do 10. 2. 2025, přistoupí žalobkyně k zesplatnění úvěru, k čemuž dle výše uvedených obchodních podmínek měla právo. Z výše uvedených výpisů z účtu za období od září 2024 do ledna 2025 se rovněž podává výše dluhu, který žalovanému do doby zesplatnění úvěru vznikl. Z těchto výpisů se podává i informace, že po zesplatnění úvěru a výpovědi smlouvy již žalobkyně žádné inkaso neprováděla a žalobou požadovaný dluh tedy i nadále přetrvával. Jde-li o výhradu doručování výzev k plnění ze strany žalobkyně na nesprávnou adresu žalovaného v žalobě, ze změnového listu z 5. 4. 2005 (viz č. l. 44 spisu) vyplývá, že adresa v , adresa, , byla skutečně mezi účastníky sjednána jako korespondenční adresa žalovaného.

7. S odhledem na shora uvedené tedy i odvolací soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení ve výroku uvedeného plnění je důvodný, když z postoje strany žalované prezentovaného při jednání dne 12. 5. 2026 rovněž vyplývá, že žalovaný si je dluhu vědom a snaží se jej za pomoci rodiny řešit skrze sjednávání úvěru u společnosti Uni Leasing Klatovy, když právě z toho důvodu strana žalovaná žádá o ustavení splátek, případně delší než třídenní lhůty k plnění dluhu. Na základě této informace strany žalované a rovněž i s ohledem na nepříznivý zdravotní stav žalovaného, s jehož počátkem je zřejmě spjat vznik dluhu, odvolací soud pokládal za přiměřené při využití § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovit ve prospěch žalovaného delší než třídenní lhůtu k plnění, když nová tříměsíční lhůta podle názoru odvolacího soudu žalovanému poskytne přiměřený prostor k vyřešení finanční situace tak, aby se vyhnul exekuci.

8. Zbývá dodat, že odvolací soud se rovněž ztotožňuje s odvoláním napadeným rozsudkem v jeho výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, v tomto směru odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Jde-li o náklady odvolacího řízení, nezastoupená žalobkyně požádala o zaplacení částky 1 350 Kč, a to za paušalizované administrativní náklady spojené s dvěma účastmi při jednání odvolacího soudu a dvěma vyjádřeními. Protože žalobkyně byla v řízení jako celku a i v odvolacím řízení úspěšná, bylo na místě jí i tyto náklady odvolacího řízení přiznat s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.