64 CO 81/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; země - stát. instituce , IČO sídlem adresa zastoupená anonymizováno 7 slov - anonymizována dvě slova obec , anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova sídlem adresa o 197 052 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 1. 2022, č. j. 20 C 238/2020-117,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 9 % ročně z částky 86 344,60 Kč za dobu od 8. 9. 2018 do 7. 3. 2019, mění tak, že se žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 86 344,60 Kč za dobu od 8. 9. 2018 do 7. 3. 2019 zamítá. Ve zbývající části, ve které bylo rozhodnuto o úroku z prodlení, se výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Výrok rozsudku pod bodem III se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 270 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 86 344,60 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 8. 9. 2018 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky 110 707,40 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 8. 9. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 111,24 Kč (výrok III). Nárok žalobkyně soud posoudil jako škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím. Tím bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně z 29. 4. 2008 pro pokračující trestní čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, 3 písm. a) trestního zákona. Žalobkyně byla zproštěna obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Soud prvního stupně posuzoval vznik škody podle § 422 občanského zákoníku platného v době vzniku škody, to je zákona č. 40/1960 Sb. Škodu žalobkyně představovaly náklady za právní pomoc advokátů, kteří v trestním řízení žalobkyni obhajovali. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně prokázala škodu, která je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, jen zčásti. V rozhodnutí podrobně uvedl, že byť žalobkyně prokázala, že za úkony právní pomoci zaplatila 197 052 Kč, za účelně vynaložené náklady na obhajobu soud považoval jen částku 86 344,60 Kč, tedy v rozsahu, ve kterém svá tvrzení prokázala. Také dovodil, že její nárok promlčen není. Ve zbývající části, to je 110 707,40 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu k této škodě nedoplnila svá tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání toho, že zaplacená částka za právní služby jednotlivých obhájců byla v příčinné souvislosti s trestním řízením. Soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z přiznané částky v zákonné výši, a to od 8. 9. 2018, to je ode dne, následujícího od uplatnění nároku žalobkyně u žalované. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je 12,36 % ve prospěch žalobkyně.

2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Napadala pouze výrok I v části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z přiznané jistiny, a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Namítala, že žádost žalobkyně o odškodnění neobsahovala nutné náležitosti, zejména vyčíslení škody odůvodněné výčtem úkonů právní služby, které obhájce poskytl žalobkyni v trestním řízení, a nebyly předloženy doklady o zaplacení služeb obhájce. Protože doklady žalobkyně nedoložila ani k výzvě žalované, nemohla žalovaná její žádosti vyhovět. Následkem nečinnosti žalobkyně je, že se žalovaná nemohla dostat do prodlení, protože nebylo zřejmé, jakou povinnost má plnit. Pro případ, že by se odvolací soud neztotožnil s touto argumentací, připomněla, že prodlení žalované může nastat teprve po uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou zákon žalované určuje pro posouzení žádosti o odškodnění. Požadovala přiznání práva na náhradu nákladů řízení, protože nezavdala příčinu k podání žaloby. Nedostatky žádosti o odškodnění žalobkyně nemohou jít k tíži žalované. Pokud by žádost byla podána řádně, žalovaná by jí vyhověla a žalobkyně by nemusela nárok uplatnit u soudu. Požadovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nepřiznává a žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že bylo extrémně náročné specifikovat veškeré úkony, které udělali zainteresovaní obhájci v dlouhém a problematickém trestním řízení. Tyto úkony jsou ověřitelné pouze z trestního spisu vedeného u [název soudu]. Výzva, kterou žalobkyně adresovala žalované, splňovala veškeré formální náležitosti, to je popis nezákonného rozhodnutí, specifikaci způsobené újmy a tvrzení o příčinné souvislosti, včetně vyčíslení výše náhrady. Žalovaná vyzvala žalobkyni k doplnění podání výzvou z 9. 1. 2018 bez určení lhůty, a zhruba za měsíc žádost zamítla. Přestože věděla, že trestní spis nebyl k dispozici. Teprve v řízení před soudem byl trestní spis, který byl dosud na [název soudu], připojen a bylo možné žalobu doplnit o specifikaci jednotlivých úkonů právní pomoci. Žalobkyně tak musela uplatnit svůj nárok u soudu, aniž by se mohla seznámit s obsahem trestního spisu. Žalovaná však nehodlala plnit nic a bránila se námitkou promlčení. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku o úroku z prodlení a navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalované i ve vyjádření žalobkyně, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen částečně důvodné. O odvolání rozhodl se souhlasem účastníků bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

5. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané jistiny představující náhradu újmy způsobenou nezákonným rozhodnutím. Protože ke splatnosti závazků představujících náhradu škody došlo po 1. 1. 2014, soud prvního stupně správně posuzoval důvodnost nároku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení podle ustanovení nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud prvního stupně jen stručně odkázal na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

6. Skutkový stav, který je základem pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně na úrok z prodlení, byl soudem prvního stupně zjištěn tak, že žalobkyně uplatnila u žalované 7. 9. 2018 svůj nárok na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí způsobenou úhradou nákladů podle smlouvy o právním zastoupení žalobkyně v trestním řízení za období od 24. 4. 2008 do 15. 9. 2017, a to tak, že za svoji obhajobu žalobkyně zaplatila třem označeným advokátům odměny ve výši 117 514 Kč, 15 408 Kč a 64 130 Kč, celkem 197 052 Kč. Dopisem z 9. 1. 2019 byla žalobkyně žalovanou vyzvána k doplnění tvrzených skutečností o seznam úkonů poskytnutých právních služeb advokáty a předložení označených dokladů k její žádosti. Protože žalobkyně na výzvu nereagovala, žalovaná dopisem z 13. 2. 2019 vydala stanovisko, podle kterého nemohlo být žádosti žalobkyně o poskytnutí náhrady škody vyhověno, a to jednak z důvodu, že nárok žalobkyně je promlčen a dále z důvodu, že nevyvinula požadovanou součinnost o prokázání výše škody. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu žalobou ze dne 14. 9. 2020. K výzvě soudu doručenou žalobkyni dne 30. 9. 2020, žalobkyně podáním doručeným soudu 18. 3. 2021 doplnila žalobu o seznam úkonů učiněných advokátem v průběhu trestního řízení a doložila listinné důkazy.

7. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1776/2020 Nejvyšší soud konstatoval, že účelem zavedení povinnosti předběžného projednání nároku u příslušného orgánu nebylo přenesení kompetence rozhodnout o daném nároku na správní orgány. Jde o nárok soukromoprávní povahy a přísluší o tomto nároku rozhodnout soudům v občanském soudním řízení. Předběžné projednání nároku u příslušného orgánu tak slouží pouze k formulaci vůle státu ohledně možnosti dobrovolného odškodnění před zahájením soudního řízení. Sdělení příslušného orgánu poškozenému není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu státu jednajícího prostřednictvím k tomu povolané organizační složky státu. Pro toto jednání tak neplatí vyšetřovací zásada, podle které je povinností státu zjistit všechny dostupné skutečnosti pro své rozhodnutí. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2678/2020 uzavřel, že pro potřeby posouzení nároku poškozeného na úrok z prodlení lze důvodně vyžadovat po poškozeném prokázání součinnosti s předběžným uplatnění nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdpŠk) minimálně v takovém rozsahu, v jakém je žalovanou výslovně a konkrétně vyzván k doložení skutečností nutných k posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Jestliže poškozený jako věřitel takovou nezbytnou součinnost přes řádnou výzvu neposkytne, ocitá se v prodlení ve smyslu § 1975 občanského zákoníku, a za dobu, po kterou toto jeho prodlení trvá, nemůže ve smyslu § 1970 o. z. požadovat zaplacení úroku z prodlení. V daném případě se žalobkyně bránila tím, že neměla k dispozici včas soudní spis. Nicméně k podání žádosti o odškodnění přistoupila po roce od ukončení trestního řízení a do té doby, pokud chtěla nárok u soudu uplatnit, si mohla seznam úkonů advokátů, kteří ji obhajovali, za jejich součinnosti opatřit. Případně reagoval na výzvu žalované k součinnosti tím, že uvede důvod, pro který tak nemůže výzvě vyhovět. Podstatné podle názoru odvolacího soudu je však to, že druhým důvodem zamítavého stanoviska žalované o odškodnění žalobkyně byla námitka promlčení žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody. Pak nelze dovodit, že by žalovaná nebyla za prodlení s plnění ve prospěch žalobkyně odpovědná. I když byla součinnost žalobkyně objektivně nutná k tomu, aby žalovaná mohla splnit svůj závazek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1242/2008), neměla by vliv její součinnost na konečné stanovisko žalované. To by vyznělo stejně v neprospěch žalobkyně a bylo by založeno toliko na závěru o zániku nároku žalobkyně z důvodu jeho promlčení. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dovodil, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením náhrady škody, která byla žalobkyni následně výrokem I napadeného rozsudku soudu prvního stupně přiznána.

8. Otázkou pak zůstává, kdy se žalovaná dostala do prodlení. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2498/2018 (stejně jako v rozhodnutí 25 Cdo 2328/2004) Nejvyšší soud konstatoval, že šestiměsíční lhůtě je stanovena v § 15 OdpŠk jako lhůta stanovená zvláštním zákonem ke splnění náhradové povinnosti. Po jejím uplynutí se stát ocitá v prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a oprávněnému vzniká právo požadovat úroky z prodlení stanovené vládním nařízením. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované 7. 9. 2018, šestiměsíční lhůta uplynula 7. 3. 2019. Následující den se tak žalovaná dostala do prodlení s plněním svého dluhu. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že žaloba na zaplacení úroku z prodlení za dobu do 7. 9. 2018 se zamítá, protože žalovaná v prodlení po dobou běhu šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti o odškodnění nebyla. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 86 344,60 Kč vznikla následně od 8. 9. 2018 do zaplacení. V této části proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný. K námitce žalované, že žalobkyni by vůbec právo na úrok z prodlení nemělo být přiznáno, odvolací soud uzavírá, že jde o nárok, který vznikl z deliktního jednání jako závazkový právní vztah, jehož obsahem je především povinnost nahradit způsobenou škodu. Jde o nárok majetkové povahy, tedy peněžitý dluh. Dostane-li se povinný s plněním takového dluhu do prodlení, vzniká poškozenému též nárok na úroky z prodlení. Tento nárok podle § 1970 občanského zákoníku vzniká u každého z peněžitých dluhů, bez ohledu na právní důvod, z něhož vzešel (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2149/17).

9. Soud prvního stupně správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházel ze zásady úspěchu ve věci a správně postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 143 o. s. ř., jak navrhovala žalovaná, v daném případě nelze použít. Podle shora uvedeného, žalovaná byla v prodlení s plněním dluhu, šlo o dluh splatný, a jeho uplatnění u soudu vycházelo z jejího zamítavého stanoviska. Ani odvolací soud neshledal podmínky pro to, aby přiznal neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť nelze dovodit, že by žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby u soudu.

10. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně v části úroku z prodlení, odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně správně posoudil rozsah úspěchu a neúspěchu ve věci vzhledem k rozhodnutí o jistině uplatněného nároku. Ostatně žalovaná ani tento závěr nezpochybňovala. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, podle kterého vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,36 % účelně vynaložených nákladů.

11. Náklady odvolacího řízení představoval jen úrok z prodlení z částky 86 344,60 Kč. Pro posouzení výše úspěchu a neúspěchu účastníků v odvolacím řízení soud kapitalizoval úrok z prodlení za dobu od 8. 9. 2018 do doby vyhlášení rozsudku, to je do 24. 5. 2022. Úrok za 1354 dnů prodlení činí 28 805,98 Kč. Úrok z prodlení z částky 86 344,60Kč za dobu od 8. 9. 2018 do 7. 3. 2019 (neúspěch žalobkyně) činí za 180 dnů prodlení částku 3 832,28 Kč. Neúspěch žalované je 87 %, úspěch žalobkyně je 13 %. Žalované tak vznikla povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v rozsahu 74 % Náklady představuje vyjádření k odvolání 1 330 Kč, 300 Kč režijní paušál a 342,30 Kč náhrada za DPH, celkem 1 972,30 Kč. Tarifní hodnota byla stanovena jako pětinásobek ročního plnění úroku z prodlení, to je 38 855 Kč, odměna úkon je 2 660 Kč. Žalované vznikla povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 270 Kč.