20 C 238/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 197 052 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 86 344,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 86 344,60 Kč od 8. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 110 707,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a z částky 110 707,40 Kč od 8. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 111,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2020 a doplněnou dne 25. 2. 2021 a 18. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 197 052 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla na základě usnesení Policie ČR, [anonymizováno 9 slov] [obec] obviněna z pokračujícího trestného činu [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] Trestní stíhání bylo započato dne 29. 4. 2008 a skončilo pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který byl obhajobě doručen dne 9. 3. 2018. Žalobkyně byla zproštěna obžaloby podle § 226a písm. b) trestního řádu. Výše popsaným nesprávným úředním postupem byla žalobkyni způsobena mimo jiné škoda spočívající v úhradě nákladů na obhajobu v trestním řízení, které hradila z vlastních prostředků v rozsahu 117 514 Kč Advokátní kanceláři [příjmení] [příjmení] [příjmení], ve výši 15 408 Kč Mgr. [jméno] [příjmení] a ve výši 64 130 Kč Mgr. [jméno] [příjmení]. U žalované byl tento nárok uplatněn dne 7. 9. 2018, žalovaná škodu odmítla zaplatit. V podání ze dne 25. 2. 2021 žalobkyně označila konkrétní úkony obhajoby prováděné v trestním řízení.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že skutečně dne 7. 9. 2018 obdržela uplatnění nároku na zaplacení škody 197 052 Kč, kterému nevyhověla. Žalobkyně nepředložila žalované písemný přehled úkonů právní služby obhajoby, ani doklady prokazující zaplacení právních služeb a výpočet cestovného. Byť zprvu vznesla námitku promlčení, následně v podání ze dne 24. 5. 2021, sdělila, že na námitce promlčení netrvá, když ta byla vedena chybnou úvahou. Uvedla, že žalobkyni může být přiznána náhrada škody toliko v takovém rozsahu, v jakém bude prokázán vznik škody a příčinná souvislost k úkonům obhajoby. Uvedla, že v rámci hlavních líčení se jednalo o společné úkony při zastupování více obžalovaných, když právní zástupce žalobkyně zastupoval minimálně taktéž obžalované [příjmení] a [příjmení] a z tohoto důvodu má dojít ke krácení odměny podle advokátního tarifu o 20 %. Dále uvedla, že za účast u hlavních líčení, u kterých docházelo toliko k vyhlášení rozhodnutí, vznikla škoda toliko v rozsahu poloviny úkonu dle advokátního tarifu. Dále namítla, že některé předložené faktury neodpovídají výčtu tvrzených úkonů právní služby v doplnění žaloby a v některých případech právní zástupce žalobkyně nebyl přítomen hlavnímu líčení.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že v rámci trestního řízení vedeného po podání obžaloby [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] došlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobkyni pro pokračující trestný čin [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] a žalobkyně byla obžaloby zproštěna, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dále, že při všech hlavních líčení vedených v řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] zástupce žalobkyně zastupoval současně více obžalovaných. Dále bylo mezi stranami nesporné, že dne 18. 7. 2008 došlo k přípravě a převzetí obhajoby, dne 29. 7. 2008 se obhájce účastnil výslechu obviněné od 13:00 do 16:00 hod., dne 23. 3. 2010 proběhlo seznámení se spisem od 10:30 do 11:30 hod. Dále bylo nesporné, že hlavní líčení se za účasti obhájce žalobkyně konala dne 21. 6. 2011 od 8:15 do 11:45 hod., dne 22. 6. 2011 od 8:15 do 11:50 hod. a následně od 13:00 do 13:50 hod., dne 23. 6. 2011 od 8:15 do 10:25 hod. a dále od 13:00 do 14:05, dne 27. 6. 2011 od 8:15 do 11:45 hod., dne 28. 6. 2011 od 8:15 do 13:00 hod., dne 4. 10. 2011 od 8:15 do 10:55 hod. a dále od 13:00 do 14:55 hod., dne 5. 10. 2011 od 8:15 do 10:45 hod. a dále od 13:00 do 15:05 hod., dne 12. 10. 2011 od 8:15 do 10:00 hod. a dále od 13:00 do 13:40 hod., dne 10. 1. 2012 od 8:15 do 10:10 hod., dne 11. 1. 2012 od 8:15 do 9:50 hod., dne 8. 2. 2012 od 8:15 do 11:50 hod., dne 11. 4. 2012 od 8:15 do 8:50 hod., dne 20. 6. 2012 od 8:15 do 13:00 hod., dne 6. 12. 2012 od 8:15 do 9:45 hod., dne 12. 12. 2012 od 8:15 do 10:55 hod. a dále od 13:00 do 14:15 hod., dne 13. 12. 2012 od 8:15 do 11:00 hod. a dále od 13:00 do 13:30 hod., dne 14. 12. 2012 od 8:15 do 9:10 hod., dne 4. 9. 2014 od 8:30 do 11:05 hod., dne 9. 9. 2014 od 8:30 do 11:10 hod., dne 11. 9. 2014 od 8:30 do 11:20 hod., dne 12. 9. 2014 od 8:30 do 11:15 hod., dne 15. 9. 2014 od 8:30 do 11:30 hod., dne 16. 9. 2014 od 8:30 od 11:25 hod., dne 18. 9. 2014 od 8:30 do 10:35 hod., v rámci odvolacího řízení dne 11. 9. 2017 od 9:00 do 12:50 hod., dne 12. 9. 2017 od 9:00 do 10:20 hod. a dne 15. 9. 2017 od 11:00 do 12:10 hod. (shodně jako tvrzení žalobkyně ve spise na č.l. 101 a 102 spisu).

4. Z předložených faktur vystavených Advokátní kanceláří [příjmení], [příjmení], [příjmení] (dále též jen„ advokátní kancelář“) a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že touto advokátní kanceláří byla dne 19. 4. 2012 vystavena faktura [číslo] na částku 13 248 Kč za právní služby poskytnuté dne 16. 4. 2012 (přefakturovaná substituce Mgr. [příjmení]). Tuto částku žalovaná uhradila dne 2. 5. 2012 (výpis z účtu). Dne 13. 6. 2011 vystavila advokátní kancelář fakturu [číslo] na částku 900 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. 5. 2011 do 31. 5. 2011. Tuto částku žalovaná uhradila dne 27. 6. 2011 (výpis z účtu). Dne 10. 6. 2010 vystavila advokátní kancelář žalobkyni fakturu [číslo] na částku 9 850 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. 4. 2010 do 31. 5. 2010. Uvedenou fakturu žalovaná uhradila dne 28. 6. 2010 (výpis z účtu). Dne 8. 11. 2011 vystavila advokátní kancelář fakturu [číslo] na částku 44 016 Kč, a to za právní služby poskytnuté žalobkyni v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011. Z faktury vyplývá, že částku 20 000 Kč žalobkyně uhradila již dříve zálohově a doplatek ve výši 24 016 Kč žalovaná uhradila dne 24. 11. 2011 (výpis z účtu). Dne 15. 4. 2010 vystavila advokátní kancelář žalobkyni fakturu [číslo] na částku 9 499 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. 3. 2010 do 31. 3. 2010. Uvedenou fakturu žalobkyně uhradila dne 4. 5. 2010 (výpis z účtu). Advokátní kancelář dne 12. 2. 2010 vystavila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 4 800 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. 1. 2010 do 31. 1. 2010. Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne 1. 3. 2010 (výpis z účtu). Advokátní kancelář dne 15. 12. 2009 vystavila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 4 429 Kč za právní služby poskytnuté od 1. 11. 2009 do 30. 11. 2009. Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne 30. 12. 2009 (výpis z účtu). Advokátní kancelář dne 5. 6. 2009 vystavila žalobkyni fakturu [číslo] na částku 9 916 Kč za právní služby v období od 1. 5. 2009 do 31. 5. 2009. Žalobkyně tuto částku uhradila dne 19. 6. 2009 (výpis z účtu). Advokátní kancelář žalobkyni dne 15. 5. 2009 vystavila fakturu [číslo] na částku 4 760 Kč za právní služby poskytnuté v období od 1. 4. 2009 do 30. 4. 2009. Žalobkyně tuto částku uhradila dne 28. 5. 2009 (výpis z účtu). Advokátní kancelář vystavila žalobkyni dne 10. 7. 2008 fakturu [číslo] na částku 16 096 Kč za právní služby v období od 11. 1. 2008 do 30. 6. 2008. Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne 23. 7. 2008 (výpis z účtu). Mgr. [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni fakturu [číslo] za právní služby dle dohody ve věci [spisová značka] dne 11. 5. 2018 a to na částku 45 980 Kč. Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne 14. 5. 2018 (výpis z účtu). Další fakturou [číslo] Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobkyni za právní služby ve věci [spisová značka] a to dne 19. 9. 2014 částku 18 150 Kč. Tuto fakturu žalobkyně uhradila dne 6. 10. 2014 (výpis z účtu). Konečně Mgr. [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni dne 24. 8. 2012 fakturu [číslo] na částku 15 408 Kč za právní služby dle dohody. Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne 5. 9. 2012 (výpis z účtu).

5. Dále soud ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011 proběhlo před [název soudu] celkem 8 hlavních líčení v časech přesně specifikovaných ve třetím odstavci odůvodnění, kterým odpovídá celkem 20 úkonů právní služby. Dále soud z trestního spisu [název soudu] zjistil, že dne 23. 10. 2010 proběhlo seznámení právního zástupce žalobkyně s trestním spisem. Dále soud z trestního spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] zjistil, že od 4. 9. 2014 do 18. 9. 2014 proběhlo před tímto soudem celkem 7 hlavních líčení, jednalo se o odročená hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí v projednávané věci, na těchto jednáních proběhlo vyhlášení rozsudku a doba trvání těchto jednání celkem odpovídá 14 úkonům právní služby. Dále soud z protokolu o veřejných zasedáních před [název soudu] ze dne 15. 9. 2014 a 16. 9. 2014 zjistil, že [název soudu] v těchto dnech projednával odvolání v dané trestní věci, týkající se taktéž žalobkyně, přičemž první z jednání trvalo déle než dvě hodiny a druhé jednání netrvalo déle než dvě hodiny. Dne 15. 9. 2017 proběhlo před [název soudu] vyhlášení rozhodnutí ve věci. Všech jednání před [název soudu] se účastnil zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který se na jednání dopravil vozidlem [anonymizováno] [registrační značka], jehož průměrná spotřeba činí 5,5 litru motorové nafty na 100 km (osvědčení o registraci vozidla část II.). Soud považuje za obecně známou skutečnost, že vzdálenost mezi [anonymizováno] a sídlem [název soudu] činí cca 100 km a doba jízdy osobním automobilem mezi [anonymizováno] a sídlem [název soudu] nepřekračuje 1,5 hodiny.

6. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění dopěl soud k následujícímu závěr o skutkovém stavu věci: V rámci trestního řízení vedeného po podání obžaloby [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] došlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobkyni pro pokračující trestný čin [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] a žalobkyně byla obžaloby rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] zproštěna, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně uhradila jejím obhájcům za právní služby celkem částku 197 052 Kč. Provedené úkony obhajoby jsou přitom přesně popsány ve třetím až pátém odstavci odůvodnění a soud na ně pro stručnost odkazuje. <i>7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – (dále též jen zákon o odpovědnosti státu), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>8. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.</i> <i>9. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.</i> <i>10. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.</i> <i>11. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.</i> 12. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Usnesení o zahájení trestního stíhání vydané Policií ČR dne 18. 3. 2008, je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona o odpovědnosti státu, a to vzhledem k tomu, že žalobkyně byla pravomocně zproštěna obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Jelikož k vydání nezákonného rozhodnutí došlo dne 29. 4. 2008, tak vzhledem k ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, posuzoval soud škodu žalobkyně podle ustanovení § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který definuje škodu toliko jako škodu skutečnou a dále jako ušlý zisk. V projednávané věci proto bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, jaká konkrétní škoda v podobě uhrazení nákladů obhajoby jí vznikla a že tato škoda byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. Soud proto především zkoumal, zda žalobkyní tvrzené úkony obhajoby v trestním řízení lze podřadit alespoň do časového období uvedeného v předložených fakturách. Účast obhájce žalobkyně u hlavních líčení v období od 21. 6. 2011 do 12. 10. 2011 spadá do období fakturovaného Advokátní kanceláří [příjmení], [příjmení], [příjmení] dne 8. 11. 2011 na částku 44 016 Kč. V uvedené době bylo konáno 8 jednání v celkovém časovém rozsahu odpovídajícím 20 úkonům právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen AT), přičemž za každý takový úkon náleží obhájci odměna podle AT, jejíž výše stanovená podle § 6 a 7 vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč dle § 10 odst. 3 písm. c) AT a ponížená o 20 % dle § 12 odst. 4 AT činí 1 840 Kč a dále obhájci náleží paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý úkon, tedy celkem 2 140 Kč za každý úkon navýšené o 20 % DPH, tedy celkem 51 360 Kč. Soud použil snížení odměny dle 12 odst. 4 AT, jelikož ve všech případech se jednalo o společný úkon při obhajobě více obžalovaných. Žalobkyně prokázala, že v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2011 uhradila za právní služby částku 44 016 Kč. Tato částka tak představuje škodu v přímé příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání. Dále v plné příčinné souvislosti soud posoudil také škodu v podobě odměny právnímu zástupci za jeden úkon právní služby v podobě seznámení s obsahem trestního spisu dne 23. 3. 2010, když tento úkon spadá do období fakturovaného fakturou Advokátní kanceláře [příjmení], [příjmení], [příjmení] [číslo] ze dne 15. 4. 2010 celkem částkou 9 499 Kč. Za tento úkon právní služby náležela obhájci odměna ve výši 2 300 Kč dle § 6, 7 a 10 odst. 3 písm. c) AT a dále 300 Kč jako paušální náhrada výdajů podle § 13 AT a to vše navýšeno o 20 % DPH. V plné příčinné souvislosti, tedy soud seznal škodu žalobkyně za uvedený úkon obhajoby ve výši 3 120 Kč. Dále byla v přímé příčinné souvislosti s nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání taktéž obhajoba žalobkyně konaná Mgr. [jméno] [příjmení] ve dnech 4. 9. 2014 až 18. 9. 2014 a dále 15. 9. 2017, ve kterých proběhlo celkem 8 hlavních líčení v časovém rozsahu odpovídajícím 15 úkonům právní služby. Jelikož se jednalo o jednání, při kterých došlo toliko k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, jedná se o úkony, za které náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. f) AT a navíc ponížené o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když se jednalo o společné úkony obhajoby. Za těchto 15 úkonů právní služby proto náleží odměna obhájce dle § 6, 7 a 10 advokátního tarifu ve výši 920 Kč a dále náhrada paušálních výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon, tedy celkem 15 x 1 220 Kč navýšených o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy celkem částka 22 143 Kč. Za účast Mgr. [příjmení] u veřejného zasedání před [název soudu] ve dnech 11. 9. 2017 a 12. 9. 2017 náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby po 1 840 Kč, dále 3 režijní paušály dle AT, tedy celkem 3 x 2 140 Kč plus příslušná DPH (celkem 7 768,20 Kč). Jelikož je z obsahu trestního spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] zcela zjevné, že Mgr. [příjmení] [příjmení] převzal obhajobu žalobkyně v daném trestním řízení, je nepochybné, že důvodným nákladem obhajoby je též odměna za jeden úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, když v tomto případě se jedná o odměnu nekrácenou ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když se nejedná o společný úkon obhajoby. Za tento úkon náleží odměna obhájce 2 300 Kč, paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH (celkem 3 146 Kč). Dále jako důvodná škoda žalobkyně v přímé příčinné souvislosti s trestním řízením byly soudem posouzeny náklady na cestovné obhájce na 3 jednání před [název soudu] a zpět a dále náhrada za promeškaný čas Mgr. [příjmení]. Náhrada cestovních výdajů na 3 soudní jednání konaná v [obec] činí 3 283,80 Kč a odpovídají 600 km, základní sazbě náhrady 3,90 Kč za ujetý kilometr, vyhláškové ceně jednoho litru motorové nafty 28,60 Kč a průměrné spotřebě vozidla 5,5 litru motorové nafty na 100 km. Náhrada za promeškaný čas cestou na 3 jednání v [obec] a zpět činí celkem 1 800 Kč odpovídajících 18 půlhodinám strávených na cestě na soudní jednání a zpět. Vzhledem k tomu, že obhájce žalobkyně byl plátcem DPH, navyšuje se vyčíslená náhrada o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % na částku 6 151,40 Kč. Celkově tedy žalobkyně prokázala náklady obhajoby ze strany Mgr. [příjmení] ve výši 39 208,60 Kč. Celkové náklady obhajoby, které žalobkyně prokazatelně vynaložila v rámci obhajoby v řízení vedeném před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] tak činí podle soudu 86 344,60 Kč. Žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 OZ (zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014), a to od 8. 9. 2018, tedy dne následujícího, od uplatnění nároku žalobkyně u žalované. V uvedeném rozsahu tedy soud žalobě výrokem I. vyhověl. Lhůta plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

13. Byť žalobkyně v řízení prokázala, že i zbývající požadovanou částku 110 707,40 Kč (výrok II. rozsudku) právním zástupcům, kteří ji obhajovali v trestním řízení, uhradila, tak i přes poučení podle § 118b odst. 1 a odst. 3 nedoplnila svá tvrzení a neoznačila důkazy k prokázání toho, že v uvedeném rozsahu byla zaplacená částka za právní služby jednotlivých obhájců v přímé příčinné souvislosti s trestním řízením. Ve všech ostatních fakturách, kromě těch, které byly citovány v odstavci dvanáctém, byly obhájcem účtovány úkony za období, ve kterém nebyla žalobkyně schopna specifikovat konkrétní úkony obhajoby, které by byly dohledatelné z připojeného trestního spisu. Byť tedy podle soudu žalobkyně prokázala vznik uvedené škody, tak ani přes poučení, kterého se jí dostalo, nesplnila svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně příčinné souvislosti této škody v rozsahu 110 707,40 Kč s trestním řízením a z důvodu neunesení těchto procesních břemen soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.

14. Pokud žalovaná vznášela námitku promlčení, byť následně sdělila, že byla vedena špatnou úvahou a proto na námitce netrvá, konstatuje soud, že žalobou uplatněný nárok promlčen není. Počátek běhu promlčecí lhůty, která je podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. tříletá, se odvíjí od vyhlášení zprošťujícího rozsudku [název soudu] dne [datum]. Žaloba na náhradu majetkové újmy (škody v podobě nákladů obhajoby podle § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu) byla podána k soudu dne 14. 9. 2020. Podle soudu tedy nárok promlčen není, a to tím spíše, když běh promlčecí lhůty byl v období od 7. 9. 2018 do 13. 2. 2019 přerušen (§ 35 zákona o odpovědnosti státu).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 111,24 Kč, přičemž tato částka představuje 12,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,18 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43,82 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.