77 A 82/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: M. K. bytem X zastoupen Mgr. Rostislavem Buczykem, advokátem sídlem Rubešova 83/10, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2025, č. j. PK-DSH/17976/25, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a podání účastníků řízení

1. Žalobci byly v registru řidičů postupně zaznamenány body za přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Oznámením ze dne 14. 4. 2025, č. j. 1705/25/DOP, sdělil Městský úřad Sušice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žalobci dosažení 12 bodů. Žalobce podal proti provedeným záznamům včasné námitky, které správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2025, č. j. 2199/25/DOP/Pk (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zamítl a provedený záznam potvrdil. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 10. 2025, č. j. PK- DSH/17976/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobcovo odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s., v níž namítl, že mu správní orgán prvního stupně v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neumožnil vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, a zpochybnil závěr žalovaného, že neuvedl konkrétní námitky proti zaznamenaným bodům a že nedoložil své tvrzení o způsobilosti vozidla dle provedené evidenční kontroly. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný v podaném vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a akcentoval, že vzhledem k obsahu námitek nevyvstal důvod pro opatření dalších podkladů pro vydání rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

II. Posouzení věci soudem

4. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť oba účastníci řízení s takovým postupem souhlasili (žalobce nereagoval na výzvu soudu ze dne 5. 1. 2026, č. j. 77 A 82/2025-10, žalovaný souhlasil výslovně v podání ze dne 20. 1. 2026).

5. Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

6. Žaloba není důvodná. Právní východiska soudního přezkumu 7. Z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek.1 Správní soudy neprovádějí dokazování správním spisem.2 8. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu se řidiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek, zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. 9. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu stanoví, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností provede záznam v registru řidičů ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě. 1 srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 Azs 43/2021-32, bod 28, a ze dne 18. 7. 2025, č. j. 2 As 179/2024-48, bod 33 2 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS 10. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. 11. § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu stanoví, že shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče nedůvodnými, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem správního orgánu v řízení.

12. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. oznámení policie o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě), zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Předmětem tohoto řízení není přezkum správnosti ani zákonnosti rozhodnutí, na jejichž základě byl záznam proveden.3 13. Oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, obsahuje-li veškeré potřebné údaje, je zpravidla dostatečným podkladem pro záznam bodů. Ne každé zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty příkazem na místě zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další listiny, které by tyto údaje prokazovaly. Je třeba rozlišovat případy, kdy je námitka řidiče vyjádřena jen obecně, od případů, kdy řidič uvede i další skutečnosti, které jeho tvrzení blíže specifikují. Správní orgán totiž musí posuzovat jak kvalitu tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty příkazem na místě.4 Obsah správního spisu 14. Policie ČR sdělila správnímu orgánu prvního stupně oznámením o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 14. 4. 2025, č. j. KRPP-50263-2/PŘ-2025-030418, že se dne 6. 4. 2025 žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu (dále jen „sporný přestupek“), jelikož jako řidič užil k jízdě vozidlo, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích z důvodu nebezpečné závady (na vozidle byl namontován nevyhovující volant bez atestu, což bezprostředně ohrožovalo bezpečnost jízdy). Za sporný přestupek byla žalobci příkazem na místě uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a do bodového hodnocení mu bylo zaznamenáno 6 bodů (viz oznámení založené na č. l. 8 správního spisu a výpis z bodového hodnocení založený na č. l. 7 správního spisu).

15. Námitkami brojil žalobce proti všem záznamům bodů, „zejména pak proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů“, jímž byl sporný přestupek. Žalobce tvrdil, že se sporného přestupku nedopustil, jelikož jeho vozidlo nebylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích z důvodu nebezpečné závady, neboť vozidlo prošlo dne 4. 2. 2025 evidenční kontrolou jako způsobilé bez závad. Žalobce dodal, že další konkrétní důvody námitek upřesní po seznámení se všemi podklady, na jejichž základě byly zaznamenány body, a požádal, aby správní orgán prvního stupně vyžádal pokutové bloky a další relevantní podklady a dokumenty pro záznamy bodů. K námitkám žalobce přiložil otisk obrazovky telefonu, který obsahoval výpis z internetových stránek kontrolatachometru.cz (viz námitky založené na č. l. 1 až 4 správního spisu). 3 srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 6 As 147/2022-28, bod 11 4 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2023, č. j. 5 As 199/2022–21, bod 13 Vypořádání žalobních bodů 16. Podle § 36 odst. 3 věty prvé správního řádu platí, že nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

17. Právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí představuje jedno ze základních procesních práv ve správním řízení. Toto právo je zákonnou konkretizací ústavně zaručeného práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.5 Možnost znát podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim znamená z pohledu účastníka řízení významný moment, díky němuž se výsledek řízení stává předvídatelným, a tedy souladným s principem předvídatelnosti aktů veřejné moci a ochranou legitimních očekávání adresátů veřejné správy. V obecné rovině platí, že toto právo předpokládá aktivní roli správního orgánu, který musí účastníky řízení vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili6, a to bezprostředně před vydáním rozhodnutí, tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis doplňován o další důkazní prostředky. Jejím smyslem je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci7.

18. Výjimky z uvedeného pravidla lze rozdělit do tří kategorií: 1) účastník řízení je obeznámen se všemi podklady rozhodnutí; 2) rozhodnutí je prvním úkonem v řízení; 3) stanoví-li tak zákon (např. v řízení o žádosti, když se žádosti vyhovuje, nebo v odvolacím řízení, když odvolací správní orgán nepořídil nové podklady rozhodnutí).8 Některá rozhodnutí mohou patřit do více uvedených kategorií. V těchto případech by trváním na povinnosti umožnit účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí nebyl naplněn cíl a smysl § 36 odst. 3 správního řádu. Účastníci řízení se mohou seznámit s podklady rozhodnutí dodatečně formou nahlížení do správního spisu dle § 38 správního řádu. Následně mohou podat odvolání v těch případech, kde je přípustné, popřípadě se obrátit s žalobou ke správnímu soudu. Uvedený postup nelze považovat za protizákonný, ani porušující práva účastníků.9 19. Nedodržení § 36 odst. 3 správního řádu představuje procesní vadu. Ke zrušení správního rozhodnutí vede tehdy, mohla-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [srov. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a § 75 odst. 3 téhož zákona]. Porušení procesních pravidel musí dosáhnout určité intenzity, aby ovlivnilo zákonnost napadeného rozhodnutí, což znamená, že nikoliv každé porušení procesních norem vede ke zrušení správního rozhodnutí.10 Je proto nutné posoudit okolnosti konkrétní věci, zejména zda účastník neměl možnost 5 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 As 42/2014-35, bod 21 6 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2016, č. j. 2 As 284/2015-41 7 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Ads 41/2021-22, bod 26 8 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2025, č. j. 6 Azs 30/2025-22, bod 28; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. 7 Azs 41/2023-38, bod 15; rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 4 As 22/2010-54; ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 Ads 160/2021-33, bod 46 9 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2019, č. j. 4 Azs 118/2018-41, bod 27 10 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2022, č. j. 10 As 264/2020-50, bod 33 seznámit se s pro něj dosud neznámými podklady a zda uvádí, jaké konkrétní tvrzení, důkazní návrh nebo vyjádření nemohl v důsledku postupu správního orgánu uplatnit.11 20. Žalobce v žalobě namítl, že správní orgán prvního stupně v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu vydal prvoinstanční rozhodnutí, aniž žalobce vyzval k vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Tím mělo být žalobci odňato právo vyjádřit se k těmto podkladům a učinit důkazní návrhy. Totožnou námitku vznesl žalobce i v odvolání.

21. Vydání prvoinstančního rozhodnutí bylo prvním úkonem správního orgánu prvního stupně v řízení. Prvoinstanční rozhodnutí se opíralo o tyto listiny: oznámení Policie ČR o přestupcích, výpis z bodového hodnocení, oznámení o dosažení 12 bodů a námitky s přiloženým printscreenem mobilního telefonu. Oznámení Policie ČR o přestupcích byla podkladem pro záznam bodů. Záznam bodů i oznámení o dosažení 12 bodů byly evidenční úkony předcházející námitkovému řízení. Námitky s přílohou nebyly úkonem správního orgánu. Jiné listiny správní spis před vydáním prvoinstančního rozhodnutí neobsahoval. Správní orgán prvního stupně před vydáním prvoinstančního rozhodnutí neučinil žádný úkon v řízení zahájeném námitkami žalobce.

22. Podle § 123f odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu může být vydání rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne námitky řidiče a potvrdí záznam bodů, prvním úkonem správního orgánu v řízení. Správní orgán proto nemusí vyzývat řidiče k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ale může jako první úkon v řízení rovnou vydat rozhodnutí, kterým námitky proti záznamu bodů zamítne. Řidič má možnost se s podklady seznámit tím, že využije práva nahlížet do spisu. Pokud nesouhlasí s vyřízením námitek, může se bránit odvoláním a následně správní žalobou.12 Pokud je vydání rozhodnutí prvním úkonem správního orgánu v řízení o námitkách řidiče, pak mu logicky nemůže předcházet žádný jiný úkon správního orgánu, tedy ani výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu.13 23. Podstata žalobní argumentace spočívala v tom, že bez ohledu na to, že správní orgán prvního stupně vydal prvoinstanční rozhodnutí jako první úkon v řízení, nebyly splněny podmínky stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu vylučující povinnost vyzvat žalobce k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, a proto měl být žalobce k tomu vyzván. Žalobce tvrdil, že tím mu bylo znemožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a uplatnit důkazní návrhy.

24. Soud žalobci nepřisvědčil. § 123f odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu správnímu orgánu prvního stupně umožnil přistoupit rovnou k vydání prvoinstančního rozhodnutí, kdy zákonem stanovené oprávnění vydat takto rozhodnutí je logickým důvodem vyloučení aplikace § 36 odst. 3 správního řádu. Ostatně § 36 odst. 3 správního řádu výslovně uvádí, že má být použit, nestanoví-li zákon jinak. Tímto zákonem se míní i zvláštní zákon podle § 1 odst. 2 správního řádu, v tomto konkrétním případě zákon o silničním provozu. Východisku, že se § 36 odst. 3 správního řádu neaplikuje v případě, že prvním úkonem správního orgánu v řízení je vydání rozhodnutí, odpovídá i výše uvedená judikatura. Žalobní argumentace, že i když bylo prvoinstanční rozhodnutí prvním úkonem správního orgánu prvního stupně v řízení o námitkách žalobce, měl být aplikován § 36 odst. 3 správního řádu, není proto opodstatněná. Soud znovu uvádí, že správní orgány sice zásadně mají povinnost 11 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2022, č. j. 8 As 55/2020-35, bod 18 12 srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2026, č. j. 38 A 3/2026-36, body 27 a 28 13 srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2025, č. j. 22 A 36/2024-32, body 7 a 8 podle § 36 odst. 3 správního řádu umožnit účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí před vydáním rozhodnutí, avšak z uvedeného pravidla judikatura dovodila výjimky, mimo jiné v situacích, kdy rozhodnutí je prvním úkonem v řízení14.

25. Citace žalobce v žalobě z komentářové literatury nebyla přiléhavá. Citovaný závěr, že před vydáním rozhodnutí by správní orgán měl řidiči poskytnout příležitost k vyjádření k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu)15, pomíjí, že v dalším textu komentáře je uvedeno: „Vydání rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů může být prvním úkonem správního orgánu v řízení. Záznam bodů v registru řidičů je evidenčním úkonem a řízení o námitkách proti záznamu bodů nemá charakter řízení o přestupku (viz důvodová zpráva k zákonu č. 271/2023 Sb.). Řidiči nic nebrání v tom, aby svou (relevantní) argumentaci vůči správnosti záznamu bodů předestřel již v námitkách proti záznamu bodů. Uvedený procesní postup na jedné straně zjednodušuje řízení orgánu v prvním stupni, na straně druhé může působit přenesení procesních úkonů, typický pro řízení před prvostupňovým správním orgánem, do odvolacího řízení.“16 Další část komentáře, žalobcem necitovaná, tedy legitimizuje vydání rozhodnutí jako prvního úkonu věci, což vylučuje postup podle § 36 odst. 3 správního řádu, jehož se žalobce dovolával.

26. Ustanovení § 123f odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu dává správnímu orgánu procesní možnost vydat rozhodnutí o námitkách jako první úkon v řízení. Nejde však o postup automatický. Správní orgán musí s ohledem na obsah námitek a dosavadní podklady posoudit, zda jsou splněny podmínky pro takový postup, zejména zda námitky nevyvolávají důvodné pochybnosti o správnosti záznamu vyžadující opatření dalších podkladů. Důvody tohoto postupu musí být z rozhodnutí přezkoumatelně patrné. 17 V nynější věci správní orgány vycházely z toho, že oznámení Policie ČR obsahovala údaje potřebné pro záznam bodů a žalobcovy námitky, včetně tvrzení o evidenční kontrole vozidla, takové pochybnosti nevzbudily.

27. V odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí byla dostatečně vyjádřena úvaha správních orgánů o důvodech vydání rozhodnutí jako prvního úkonu v řízení. Žalobce tak měl možnost tyto důvody v žalobě zpochybňovat, ale neučinil tak. Vzhledem k dispoziční zásadě tedy soud nebyl oprávněn tyto důvody přezkoumávat.

28. V prvoinstančním rozhodnutí správní orgán prvního stupně odůvodnil postup spočívající ve vydání rozhodnutí jako prvního úkonu v řízení v souladu s § 123f odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu následovně: Žalobcovy námitky ke spornému přestupku věrohodně nezpochybnily oznámení o přestupku, protože (i) žalobce nevyužil možnost odmítnout projednání přestupku na místě, (ii) neinicioval přezkumné řízení ohledně rozhodnutí o přestupku, (iii) v tomto řízení nebyl prostor pro přezkum správnosti rozhodnutí o 14 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2026, č. j. 22 A 9/2026-34, bod 16 až 18; rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2025, č. j. 57 A 24/2024-25, body 30 a 31 15 viz ZŮBEK, Jan. § 123f. In: ZŮBEK, Jan, DIRHAN, Martin, VRBA, Milan, BODNAR, Tomáš a kol. Zákon o silničním provozu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 735–736, marg. č. 31 16 viz poznámka č. 15, marg. č. 33 17 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 246/2023-38, bod 14; rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS, bod 14; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 15; rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2025, č. j. 22 A 36/2024-32, bod 9 přestupku a (iv) výsledky předchozí evidenční kontroly bez dalšího nemohou zpochybnit existenci nebezpečné závady na vozidle v době spáchání přestupku. Žalobcovy námitky vztahující se k ostatním přestupkům byly obecné, neobsahovaly žádná specifická tvrzení zpochybňující správnost údajů v oznámení o přestupcích a byly tudíž nevěrohodné.

29. Žalobce byl tedy v prvoinstančním rozhodnutí bezpečně seznámen se zdůvodněním, proč správní orgán prvního stupně zvolil možnost danou mu zákonem a bez dalšího vydal prvoinstanční rozhodnutí (což vyloučilo aplikaci § 36 odst. 3 správního řádu). V odvolání proti těmto důvodům žalobce nic nenamítal. I kdyby tedy správní orgán prvního stupně vydáním rozhodnutí bez předchozí výzvy na žalobce podle § 36 odst. 3 správního řádu pochybil a tento jeho postup by představoval procesní vadu, nevedlo by to soud ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce totiž v žalobě netvrdil a z obsahu spisu nebylo zjevné, že by tato případná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.18 30. Žalobce v žalobě uvedl pouze to, že k námitkám přiložil doklad o provedené evidenční kontrole a tím uvedl konkrétní námitku proti spornému přestupku. K tomu soud uvádí, že tato tvrzení správní orgán prvního stupně nepominul, v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je vypořádal, aniž by závěry a úvahy správního orgánu prvního stupně žalobce v odvolání jakkoli vyvracel. Pokud žalobce odkazoval na pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že žalobce nedoložil evidenční kontrolu vozidla v únoru 2025 a že žalobce neuvedl konkrétní námitky proti zaznamenaným bodům, uvádí soud, že ač je v tomto směru odůvodnění napadeného rozhodnutí formulováno poněkud nešťastně, vyplývá z jeho souhrnu jednoznačně, že žalovaný aproboval uvážení správního orgánu prvního stupně při volbě postupu podle § 123f odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu a stejně jako správní orgán prvního stupně výslovně dospěl k závěru, že nebylo zapotřebí v námitkovém řízení opatřovat žádné důkazy a že samotná oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení jsou dostatečnými důkazy o spáchání přestupků. Žalovaný též aproboval závěr, že námitky vzhledem ke své obecnosti a nevěrohodnosti nezpochybnily oznámení policie o přestupcích. Pokud žalobce z pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle níž tvrzení o evidenční kontrole vozidla v únoru 2025 nijak nepodložil, dovozoval, že žalovaný pominul k námitkám přiložený printscreen mobilního telefonu, nelze z toho bez dalšího dovodit nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný vyslovil závěr ve vztahu k základu podstaty námitky vztahující se ke spornému přestupku, že „námitka ohledně technického stavu vozidla je námitkou skutkovou, která nemůže být uplatněna u správního orgánu, který zaznamenává body za jednotlivé přestupky a je pouze orgánem evidenčním. Rovněž s touto námitkou se správní orgán I. stupně řádně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí.“ Proti těmto závěrům žalovaného žalobce v žalobě nebrojil. Správní orgán prvního stupně na str. 5 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že evidenční kontrola nezkoumá výskyt nebezpečných závad a že se závada mohla vyskytnout kdykoliv po jejím provedení. Z právě uvedeného je zřejmé, že se správní orgán prvního stupně vypořádal s námitkovým tvrzením žalobce stran kladného výsledku provedené evidenční kontroly vozidla. Žalobce tuto argumentaci správního orgánu prvního stupně v průběhu soudního řízení nijak nezpochybnil, neuvedl, v čem správní orgán prvního stupně pochybil při vypořádání této námitky a proč je její vypořádání nezákonné. Soud proto uzavírá, že se správní orgány vypořádaly s žalobcovým tvrzením o kladném výsledku evidenční kontroly motorového vozidla, žalobce jejich závěr v soudním řízení nijak nezpochybnil, a proto jeho 18 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2024, č. j. 2 As 120/2024-84, bod 39 námitka nemůže být důvodná. V řízení o námitkách proti záznamu bodů nelze znovu přezkoumávat správnost a zákonnost pravomocného příkazu na místě ani nově rozhodovat o odpovědnosti žalobce za přestupek. Konkrétní tvrzení řidiče však může vyvolat pochybnosti o způsobilosti podkladu pro záznam bodů a v takovém případě je správní orgán povinen se jím zabývat. V nynější věci tvrzení o evidenční kontrole provedené dne 4. 2. 2025 samo o sobě bez dalších okolností nezpochybňuje závěr, že dne 6. 4. 2025 bylo vozidlo užito s nebezpečnou závadou. Správní orgány proto nepochybily, pokud z tohoto tvrzení nedovodily nutnost opatřovat další podklady.

31. Prvoinstanční rozhodnutí se opíralo o oznámení Policie ČR o přestupcích, výpis z bodového hodnocení, oznámení o dosažení 12 bodů a námitky s přiloženým printscreenem mobilního telefonu. Z těchto listin nebyla žalobci známa pouze jednotlivá oznámení o uložení pokuty, kdy ostatní listiny byly buď žalobci předtím zaslány (výpis z bodového hodnocení, oznámení o dosažení 12 bodů) nebo byl sám jejich původcem (námitky s přílohou). Přitom porušením § 36 odst. 3 správního řádu není, pokud správní orgán nevyzval k seznámení s podklady, které účastník řízení sám předložil (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2025, č. j. 6 Azs 35/2025-23, bod 16 a tam připomenutá judikatura ).

32. Nejpozději z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí žalobce zjistil všechny údaje, z nichž správní orgán prvního stupně vycházel. Přesto v odvolání neuplatnil žádnou konkrétní námitku proti jednotlivým přestupkům a ani v soudním řízení správním neuvedl žádné tvrzení či důkazní návrh, které by nemohl uplatnit v důsledku toho, že nebyl vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Proto i v případě, že by postup správního orgánu prvního stupně představoval procesní vadu, nemohla by tato vada způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce totiž věděl, na základě jakých přestupků byly jednotlivé záznamy bodů provedeny, a měl možnost proti nim v průběhu správního řízení uplatnit konkrétní námitky. Napadené rozhodnutí proto pro něj nemohlo být překvapivé.

III. Závěr a náklady řízení

33. Protože nebyla důvodná žádná z žalobních námitek, soud výrokem I tohoto rozsudku podanou žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a plně procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal v podání ze dne 20. 1. 2026.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 13. srpna 2026 Mgr. Jaroslav Škopek v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.