22 A 9/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: M. K. S., nar. X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Reném Gemmelem sídlem Poštovní 39/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. JMK 7213/2026, sp. zn. S-JMK 151061/2025/OD/Zo, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Pohořelice ze dne 30. 9. 2025, č. j. MUPO- 64871/2025/OD/DUL, sp. zn. SZ MUPO 11258/2025. Tím byly zamítnuty námitky žalobce podané proti záznamům bodů do bodového hodnocení řidiče za přestupky, kterých se žalobce dopustil v provozu na pozemních komunikacích, a tyto záznamy byly potvrzeny. Jednalo se konkrétně o záznamy o následujících přestupcích:  dne 17. 7. 2025 v 9:45 hod. při řízení vozidla RZ: X žalobce za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení, 361. km D1 směr Brno, porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 téhož zákona, řešeno příkazem na místě, uložena pokuta ve výši 3 500 Kč, blok na pokutu série EK/2021, č. K4128914,  dne 5. 9. 2024 v 11:20 hod. při řízení vozidla RZ: X žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem – lékařský posudek nepředložen, 48. km silnice I/52 směr Vídeň, porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 téhož zákona, řešeno příkazem na místě, uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, blok na pokutu série NR/2023, č. R0030458,  dne 27. 3. 2024 v 11:00 hod. při řízení vozidla RZ: X, žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem – lékařský posudek nepředložen, 47. km silnice I/52 směr Rakousko, porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 téhož zákona, řešeno příkazem na místě, uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, blok na pokutu série NR/2023, č. R0037412.

II. Podání účastníků

2. Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán byl povinen si zajistit podkladové příkazní bloky a přezkoumat jejich obsah co do úplnosti a správnosti; nemohl vycházet jen z oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. V řízení před správním orgánem prvního stupně došlo ke zkrácení žalobcova práva na obhajobu a spravedlivý proces. Správní orgán mu totiž přislíbil zaslání příkazových bloků, ovšem pak mu je nezaslal. Před vydáním rozhodnutí mu správní orgán ani neumožnil seznámit se s podklady a podat závěrečné vyjádření k věci; žalobce nesouhlasí s tím, že správní orgán tuto povinnost neměl, jelikož vydání rozhodnutí bylo prvním úkonem ve věci. Žalobce rozporuje také výklad § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), že bylo na něm, aby si na vlastní náklady zajistil překlad písemností tlumočníkem. Rozporuje též úvahu, že v námitkovém řízení již nelze přezkoumávat správnost rozhodnutí o přestupku a řízení o něm. V nynější věci mělo být toto pravidlo prolomeno, neboť žalobce si s policistou při podpisu příkazových bloků nerozuměli v důsledku jazykové bariery; navíc žalobce disponuje potvrzením, že pásy ze zdravotních důvodů užívat nemusí. S ohledem na evidentní jazykovou barieru při silniční kontrole bylo povinností policistů věc předat do klasického správního řízení a vůbec nepřistoupit k rozhodnutí příkazem na místě.

3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že oznámení o spáchání přestupku představují dostatečný podklad pro ověření správnosti a způsobilosti záznamu bodů, přičemž jejich zpochybnění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud o nich vzniknou důvodné pochybnosti; to se v daném případě nestalo. Žalobce nikdy nenamítal, že by příkazové bloky nepodepsal. Předmětem námitkového řízení není přezkum správnosti a zákonnosti rozhodnutí o přestupku, neboť ta je presumována vzhledem k jeho pravomocnosti. Námitky žalobce by mohly být relevantní pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, nikoliv však pro řízení o námitkách. Příkazové bloky proto nebyly nezbytnými podklady a jejich neopatření ani neposkytnutí žalobci nemohlo zasáhnout do jeho práva na obhajobu; žalobci nic nebránilo si je samostatně vyžádat. Prvostupňový správní orgán byl oprávněn rozhodnout podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu jako prvním úkonem v řízení, přičemž tvrzení žalobce o opaku, opřené o e-mailovou komunikaci, považuje žalovaný za liché. K námitce absence tlumočníka žalovaný uvádí, že práva žalobce nebyla dotčena, neboť byl od počátku zastoupen česky hovořícím advokátem, jemuž byly písemnosti doručovány. Žalobce navíc nepožádal o ustanovení tlumočníka ani o překlad písemností, a proto nebyl důvod takové úkony ze strany správního orgánu činit.

III. Posouzení věci soudem

4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná.

5. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení (dle přílohy k zákonu o silničním provozu), zaznamená obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů stanovený počet bodů, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (mimo jiné) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě (§ 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu). Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§ 123c odst. 3 a 5 zákona o silničním provozu).

8. Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu (§ 123f odst. 1 zákona o silničním provozu). Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky důvodnými, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče (§ 123f odst. 2 téhož zákona). Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče nedůvodnými, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem správního orgánu v řízení (§ 123f odst. 3 téhož zákona).

9. Soud předesílá, že problematikou námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů se již komplexně zabývala judikatura Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), z níž soud v projednávané věci vychází. Ustálená rozhodovací praxe správních soudů přitom bez dalšího vyvrací většinu v žalobě formulovaných námitek. Žalobce ovšem s touto judikaturou (ostatně ani s odůvodněním napadeného rozhodnutí) v žalobě jakkoli polemizuje. III.1 Podklady rozhodnutí a seznámení s nimi 10. Žalobce předně namítá, že prvostupňový správní orgán byl povinen si zajistit podkladové příkazní bloky a přezkoumat je; s tím se krajský soud neztotožňuje. V případě záznamu bodů provedeného v důsledku uložení pokuty za přestupek příkazem na místě se totiž záznam bodů provádí přímo na základě oznámení [srov. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu]. Již jen toto oznámení, obsahuje-li veškeré potřebné údaje, je zpravidla dostatečným podkladem pro záznam bodů. Ne každé zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty příkazem na místě řízení totiž zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další listiny, které by tyto údaje prokazovaly. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011-74, konstatoval, že ke zpochybnění údajů uvedených v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (nyní příkazem na místě), které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, nedochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel na jiném místě nebo že v tu dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje (obdobně srov. např. rozsudky NSS ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 109/2016-32, či ze dne 23. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016-35).

11. Správní orgány tedy musí posuzovat jak kvalitu tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Vyžádat si originály příkazových bloků jsou přitom povinny pouze v případě, že je správnost oznámení věrohodně a relevantně zpochybněna (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 3/2017-34). Následně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44, doplnil, že námitky paušální či typizované lze hodnotit jako nevěrohodné; pro přijetí tohoto závěru není třeba, aby si správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků. Trvat na tom, aby všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by z námitkového řízení učinilo řízení oficiózní, jakým zjevně není (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2022, č. j. 5 As 166/2021-14).

12. Argumentace žalobce, že správní orgán musí v námitkovém řízení automaticky z úřední povinnosti vždy přezkoumat správnost podkladových rozhodnutí, stejně jako, že obsah oznámení o spáchání přestupku nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně samotného bloku, zjevně není správná. Ze správního spisu vyplývá, že prvostupňovému správnímu orgánu byla předložena oznámení policejního orgánu o uložení pokut žalobci příkazy na místě, která obsahují údaje podrobně popsané v odstavci prvém tohoto rozsudku. V případě všech oznámení byla uvedena náležitá identifikace žalobce, dostatečně konkrétní místo, označení vozidla, popis skutku, porušená ustanovení zákona, výše uložené pokuty, datum nabytí právní moci a číslo příkazového bloku. Soud se ztotožňuje s žalovaným v tom, že taková oznámení obsahují veškeré náležitosti a informace nezbytné k provedení záznamu bodů do registru řidičů; nevzbuzují přitom žádné pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti.

13. Žalobce sice tvrdí, že rozporoval existenci řádných podkladových rozhodnutí, v řízení však nikdy nenamítal, že příkazové bloky nepodepsal; poukazoval pouze na konkrétní okolnosti, za nichž se tak stalo. Obdobně ani sám žalobce netvrdí, že by v příkazu na místě byly uvedeny jiné údaje (skutečnosti, popis skutku, právní posouzení), než které jsou v oznámení o uložení pokuty. O obsahu jednotlivých příkazových bloků (a ostatně ani oznámení) tudíž nevznikly žádné pochybnosti. Žalobce toliko věcně sporuje protiprávnost svého jednání; to však není relevantním důvodem, pro nějž by si správní orgán musel vyžádat samotné příkazy na místě. S ohledem na argumentaci žalobce (který výslovně připouští, že příkazy na místě podepsal, byť nerozuměl jejich obsahu) by ani vyžádání si originálů příkazních bloků nemohlo dle soudu vést k jakémukoli jinému relevantnímu zjištění. Jeví se proto zjevně nadbytečné a neúčelné, aby správní orgány musely obstarávat příkazové bloky.

14. V této souvislosti žalobce dále namítá, že došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces, neboť správní orgán mu přislíbil zaslání příkazových bloků, ovšem následně tak neučinil. Ve správním spise není založen žádný doklad o tom, že by došlo k jakékoli komunikaci mezi oprávněnou úřední osobou a žalobcem, resp. jeho zástupcem. Žalobce v žalobě tvrdí, že jeho advokát požádal e-mailem úřední osobu o zaslání předmětných příkazových bloků, přičemž ta mu sdělila, že mu nemůže vyhovět, dokud jí nebude předložena plná moc k zastupování; poté konstatovala, že plnou moc již dohledala. Nadto bylo dle tvrzení žalobce zaslání těchto bloků jeho zástupci přislíbeno oprávněnou osobou taktéž telefonicky. Krajský soud neprováděl ohledně těchto tvrzení dokazování (žalobce navrhoval důkaz e-mailovou korespondencí mezi jeho zástupcem a úřednicí L. C.). Dospěl totiž k závěru, že i kdyby byla žalobcem vznesená tvrzení prokázána, stejně by nečinila žalobní námitku o zkrácení jeho práv důvodnou. Soud proto přistoupil k vypořádání žalobní argumentace založené na shora uvedených skutkových tvrzeních, jako by byla pravdivá; takový postup shledal procesně ekonomičtější než vést dokazování ohledně skutečnosti, které nemohou mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

15. Soud výše vysvětlil, proč samotné příkazové bloky nebyly nezbytnými podklady pro to, aby prvostupňový správní orgán mohl provést záznam bodů žalobce do registru řidičů; nemusely tudíž být vůbec shromážděny a založeny do správního spisu. Neposkytnutí takových dokumentů žalobci proto nemohlo být způsobilé jakkoli negativně ovlivnit jeho právo na obhajobu. I kdyby úřednice prvostupňového správního orgánu zástupci žalobce zaslání příkazních bloků nejprve telefonicky přislíbila (jak tvrdí žalobce) a následně ve věci rozhodla, aniž by mu je doručila, nezapříčinil by daný postup nezákonnost rozhodnutí o námitkách. Je třeba připustit, že z hlediska principu dobré správy by nebylo takové jednání správního orgánu nebylo korektní. Jistě by bylo vhodné, kdyby úřední osoba zástupce žalobce naopak informovala, že změnila názor a pokutové bloky mu navzdory prvotnímu příslibu nezašle. Pokud k tomu nedošlo, mohl žalobce očekávat, že nejprve obdrží kopie příkazních bloků a teprve následně rozhodnutí námitkách. Z hlediska kritéria zákonnosti je ovšem klíčové, že žalobce neměl žádný právní nárok na to, aby mu příkazní bloky byly správním orgánem zaslány, jestliže nebyly podkladem rozhodnutí (což jednoznačně vyplývá z jeho odůvodnění). Nadto lze dodat, že žalobci nic nebránilo v tom, aby si tyto bloky sám vyžádal od příslušných orgánů policie. Ostatně v průběhu správního řízení tvrdil, že se zrušení těchto příkazů na místě domáhá v přezkumném řízení; s obsahem příslušných pokutových bloků proto zjevně musel být náležitě obeznámen.

16. Dále žalobce namítá, že mu prvostupňový správní orgán před vydáním rozhodnutí o námitkách neumožnil seznámit se s podklady a podat závěrečné vyjádření k věci. Ani této výtce nelze přisvědčit. Správní orgány zásadně mají povinnost podle § 36 odst. 3 správního řádu umožnit účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí před vydáním rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2016, č. j. 9 As 226/2015-44, č. 3408/2016 Sb. NSS). Z uvedeného pravidla ovšem judikatura dovodila výjimky, mimo jiné v situacích, kdy rozhodnutí je prvním úkonem v řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2011, č. j. 4 As 22/2010-54), nebo pokud tak stanoví zákon. V těchto případech není třeba trvat na bezvýhradném splnění dané povinnosti. Účastníci řízení se mohou seznámit s podklady rozhodnutí dodatečně formou nahlížení do správního spisu podle § 38 správního řádu. Následně mohou podat odvolání, případně správní žalobu (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2019, č. j. 8 Azs 76/2018-59, bod 17).

17. Žalobce se dovolává ustanovení správního řádu, ovšem přehlíží odchylku od obecné úpravy výslovně normovanou v § 123f odst. 3 věta poslední zákona o silničním provozu, dle nějž platí, že vydání rozhodnutí (kterým správní orgán námitky zamítne a provedený záznam potvrdí) může být prvním úkonem v řízení. Důvodová zpráva k zákonu č. 271/2023 Sb., kterým bylo do zákona o silničním provozu toto ustanoveno vloženo, uvádí: „vydání rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů může být prvním úkonem správního orgánu v řízení. Záznam bodů v registru řidičů je evidenčním úkonem a řízení o námitkách proti záznamu bodů nemá charakter řízení o přestupku. Pokud řidič podávající námitky disponuje skutečnými argumenty proti správnosti záznamu bodů, uvede je zpravidla již v samotných námitkách. V praxi tak vedení řízení o námitkách slouží toliko k oddálení okamžiku pozbytí řidičského oprávnění nebo k využití nejrůznějších procesních obstrukcí ze strany účastníků řízení. Stanovením tohoto pravidla nebudou účastníci řízení fakticky zkráceni na svých právech, ale sníží se tím administrativní zatížení správních orgánů i obstrukční potenciál institutu námitek proti záznamu bodů v registru řidičů.“ 18. Správní orgán proto nemusí řidiče vyzývat k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ale může jako první úkon v řízení rovnou vydat rozhodnutí, kterým námitky proti záznamu bodů zamítne (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2026, č. j. 38 A 3/2026-36, či rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2025, č. j. 57 A 24/2024- 25). Pokud je vydání rozhodnutí prvním úkonem správního orgánu v řízení, pak mu zcela logicky nepředchází žádný jiný úkon, tedy ani výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Navíc body se do registru zaznamenávají na základě podkladů, které jsou řidiči známy; nadto má možnost se sám průběžně informovat o stavu svého bodového hodnocení. Řidič by tudíž měl být schopen reagovat konkrétními námitkami již v okamžiku, kdy je mu doručeno oznámení o dosažení 12 bodů. Úprava § 123f odst. 3 věty poslední zákona o silničním provozu je proto ústavně komfortní (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2024, č. j. 22 A 27/2024-30).

19. Namítá-li žalobce, že v řešené věci nebylo vydání rozhodnutí prvním úkonem a odkazuje na dokládanou emailovou konverzaci jeho zástupce s úřednicí, je takové tvrzení dle soudu liché. Zákonné oprávnění správního orgánu, že v tomto případě může vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení, se nemůže vyčerpat pouze tím, že správní orgán před samotným vydáním rozhodnutí učiní ještě jiný dílčí procesní (technický) krok, jako je právě nyní namítaná komunikace s účastníkem. Nadto žalobci by musela být jeho vzájemná konverzace s úřednicí správního orgánu známa, pročež postrádá smyslu trvat na tom, aby byl s jejím obsahem seznámen.

20. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalovaný nijak nepochybil, pokud akceptoval postup prvostupňového správního orgánu, který provedl záznamy bodů v registru řidičů a oznámil žalobci dosažení 12 bodů toliko na základě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Na zákonnosti takového postupu ničeho nemění ani to, pokud by úřednice správního orgánu žalobci předtím sdělila, že mu pokutové bloky zašle. Prvostupňový správní orgán nebyl povinen vyzvat žalobce k seznámení se s poklady rozhodnutí, které bylo prvním úkonem v řízení. III.2 Tlumočník 21. Žalobce nesouhlasí s tím, že mu prvostupňový správní orgán nezajistil tlumočníka a že mu rozhodnutí o námitkách zaslal v českém jazyce; nebylo na něm, aby si na vlastní náklady obstaral předklad této písemností.

22. Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod platí, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Podle § 16 odst. 3 správního řádu každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. Ústavní soud se například v usnesení ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 558/04 ztotožnil s názorem Nejvyššího správního soudu, že „ustanovení tlumočníka není automatickým úkonem soudu v řízení s osobou, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale že je třeba, aby daná osoba projevila svou vůli, aby jí byl ustanoven tlumočník, resp. aby byla potřeba tlumočníka zjevná a v řízení sama vyplynula. (…) Ústavní soud již ve své judikatuře konstatoval, že smyslem práva zakotveného uvedeným ustanovením Listiny je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, tím nebyl znevýhodněn a mohl komunikovat se soudem v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří. Je však na daném účastníkovi řízení, aby prohlásil, že jazyku, v němž je tlumočeno, nerozumí, či v něm není schopen mluvit.“ Je proto třeba zdůraznit, že je na samotném účastníku řízení, aby prohlásil, že jazyku, v němž je jednáno, nerozumí, či v něm není schopen mluvit (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2018, č. j. 30 A 43/2017-66).

23. Žalobce v nynější věci uvádí, že mu prvostupňový správní orgán doručil oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidičů v polském jazyce; vytýká mu ovšem, že dále s ním již jednal bez tlumočníka, resp. že mu písemnosti zasílal pouze v českém jazyce. Ze správního spisu vyplývá, že po obdržení předmětného oznámení zaslal žalobce správnímu orgánu česky formulované námitky; v tomto podání nesdělil, že žádá o ustanovení tlumočníka. Současně správnímu orgánu předložil plnou moc precizovanou taktéž v českém jazyce, jíž ke svému zastupování v daném řízení zmocnil advokáta se sídlem v České republice. Následně správní orgán vydal (česky psané) rozhodnutí o námitkách, které doručoval zástupci žalobce.

24. Krajský soud považuje polemiku účastníků řízení o tom, zda by žalobci ustanovený tlumočník byl hrazen z prostředků státu (řízení zahajované z úřední povinnosti) či z jeho vlastních prostředků (řízení na žádost) v projednávané věci za nepodstatnou. Rozhodující skutečností totiž je, že žalobce o ustanovení tlumočníka správní orgán vůbec nepožádal. Nadto potřeba jeho ustanovení nevyplynula ani z průběhu řízení a obsahu správního spisu. Dokud žalobce nebyl zastoupen, zasílal mu prvostupňový správní orgán písemnosti přeložené do jeho mateřského (polského) jazyka; tak tomu bylo v případě samotného oznámení o dosažení 12 bodů. Jakmile sám žalobce začal se správním orgánem komunikovat prostřednictvím svého zástupce v českém jazyce, započal také správní orgán advokátu zapsanému v české advokátní komoře a se sídlem v České republice doručovat písemnosti v úředním jazyce bez překladu do mateřštiny žalobce. Takový postup soud neshledává nezákonným, neboť z okolností případu nevyplývalo, že by ustanovení tlumočníka bylo nezbytné. Žalobce mohl v řízení svá práva řádně hájit právě skrze česky hovořícího zástupce, kterého si sám zvolil. Právě tento zástupce mu také měl zprostředkovat obsah rozhodnutí o námitkách; k tomu zjevně došlo, když proti němu žalobce následně brojil odvoláním.

25. Jestliže tedy žalobce o ustanovení tlumočníka nepožádal a (s ohledem na jeho zastoupení českým právním profesionálem) sám správní orgán potřebu jeho ustanovení neshledal, postupoval správně, pokud rozhodnutí o námitkách doručoval žalobci toliko v českém jazyce. III.3 Přezkum rozhodnutí o přestupku 26. Žalobce rozporuje též úvahu, že v námitkovém řízení již nelze přezkoumávat správnost rozhodnutí o přestupku a řízení o něm. V nynější věci dle něj mělo být toto pravidlo prolomeno, neboť si s policistou při podpisu příkazových bloků nerozuměli v důsledku jazykové bariery; navíc žalobce disponuje potvrzením, že pásy ze zdravotních důvodů užívat nemusí.

27. Předně je třeba zdůraznit, že je nezbytné důsledně rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě standardního řízení o přestupku či příkazu na místě) a řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. V řízení o přestupku se projednává, zda se stal skutek definovaný zákonem jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Předmětem řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je pak pouze to, zda pro záznam existuje způsobilý podklad (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda byl záznam proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy k zákonu. Proti provedenému záznamu lze tedy typicky namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal nebo že mu byl zaznamenán nesprávný počet bodů (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44).

28. V rozsudku ze dne 20. 9. 2017, č. j. 2 As 167/2017-35, dospěl Nejvyšší správní soud k následujícím obecným závěrům: „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Podpis na pokutovém bloku má zásadní význam, neboť jím obviněný stvrzuje souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Současně je podpis podmínkou pro nabytí právní moci pokutového bloku i toho, aby jako rozhodnutí vydané ve specifickém zkráceném řízení podléhalo omezenému přezkumu, aniž by mohla být věc projednána ve správním řízení či aniž by mohl být uplatněn řádný opravný prostředek.“ 29. Obdobnou problematikou jako v nynější věci se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 3. 11. 2016, č. j. 9 As 152/2016-18. Vyslovil, že „pokutové bloky prokazují, že s ním (řidičem) byly projednány přestupky spočívající v porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Vzhledem k tomu, že se jedná o pravomocná správní rozhodnutí, která jsou nadaná presumpcí správnosti, stěžovatel jimi byl uznán vinným z uvedených přestupků a byly mu za ně uloženy sankce, jedná se o dostatečný právní podklad pro záznam bodů v registru řidičů. (…) Námitka stěžovatele, že se nemohl vytýkaných přestupků dopustit, jelikož byl držitelem lékařského potvrzení, nemohla být v projednávané věci relevantní. Jak již bylo výše uvedeno, otázky týkající se toho, zda se stal skutek definovaný jako přestupek, je namístě řešit v řízení o přestupku, nikoli ve fázi záznamu bodů, respektive řízení o námitkách proti tomuto záznamu. V projednávané věci bylo podstatné pouze to, že záznamy měly oporu v pravomocných správních rozhodnutích (soulad počtu zaznamenaných bodů s bodovým ohodnocením vytýkaných přestupků nebyl zpochybněn).“ 30. Judikatura krajských soudů se již zabývala také konkrétně situací, kdy řidiči v řízení o námitkách proti záznamu bodů namítali, že příkaz na místě podepsali kvůli jazykové bariéře, přestože nerozuměli buďto obsahu samotného pokutového bloku, nebo důsledkům, které pro ně z jejich podpisu plynou. Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 26. 3. 2025, č. j. 141 A 22/2024-41, vyslovil, že hodnotí jako účelovou námitku, že žalobce policejní hlídce při vydávání příkazového bloku nerozuměl s ohledem na svou ukrajinskou státní příslušnost, resp. neznalost českého jazyka, a že proto podepsal příkazový blok z opatrnosti. Zcela očekávatelným projevem opatrnosti svéprávné osoby s rozumem průměrného člověka (srov. § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) by totiž dle soudu bylo nepřipojení podpisu na listinu v situaci, kdy si obsahem předkládané listiny, okolnostmi jejího vystavení nebo důsledky jejího potvrzení není osoba jista. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 8. 2021, č. j. 5 A 14/2019-65, považoval za nedůvodné tvrzení, že žalobce je cizinec, který nerozuměl blokovým pokutám a důsledkům plynoucím z uložení pokuty příkazem na místě. Z okolností případu totiž nebylo zřejmé, že by se žalobce nedokázal dorozumět v českém jazyce. Soud zdůraznil, že žalobce předmětné bloky podepsal; neznalost důsledků plynoucích z uložení pokut nemůže být v souladu se zásadou ignorantia legis non excusat brána v potaz. Konečně Krajský soud v Ústí nad Labem pak v rozsudku ze dne 15. 7. 2022, č. j. 16 A 46/2021-62, uvedl, že podpisem příkazového bloku žalobce s údaji v něm uvedenými vyjádřil souhlas. Pokud podepsal něco, čemu nerozuměl, nebo pokud si žalobce údaje uvedené v pokutovém bloku nezkontroloval a neuplatnil námitky proti zápisu na místě, jde to pouze k jeho tíži. Námitky zpochybňující podpis jako projev souhlasu s obsahem pokutového bloku nejsou důvodné ani z důvodu neporozumění příkazovému bloku.

31. Danou otázkou, byť v jiném kontextu než řízení o námitkách proti záznamu bodů, se zabýval také Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 48/2024- 81. Ten připustil, že souhlas přestupce s projednáním přestupku v příkazním řízení na místě nemusí být dán, pokud přestupce podepsal příkazový blok v omylu vyvolaném jeho nedostatečnou znalostí jednacího jazyka. Tak tomu ovšem bude jedině za situace, kdy současně z ostatních okolností případu plyne, že s vyřízením přestupku v příkazním řízení na místě nesouhlasil. Takový omyl pak lze podřadit mezi důvody obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu.

32. Veden výše uvedenými východisky přistoupil krajský soud k posouzení žalobní argumentace. Žalobce brojí v zásadě výhradně proti zákonnosti pravomocného příkazu na místě; tvrdí, že jej podepsal, ač nerozuměl jeho obsahu, a učinil tak, přestože disponoval lékařským potvrzením, že nemusí být za jízdy připoután pásy. Svůj podpis na pokutový blok měl připojit „z důvodu respektu k policejnímu orgánu a obavy z následku, pokud by podpis odepřel“. Žalobce tedy nenamítá, že by neexistovalo pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, že záznam v registru řidičů nebyl proveden v souladu s tímto podkladem či že počet připsaných bodů neodpovídá zákonu; právě a pouze tato kritéria však je podle ustálené judikatury správních soudů možné v řízení o námitkách proti záznamu bodů posuzovat. Žalobce se naopak domáhá výhradně nepřípustného přezkumu zákonnosti (správnosti) pravomocných aktů orgánů veřejné moci, na základě nichž byly předmětné záznamy provedeny.

33. Ani (dle žalobce výjimečné) okolnosti nyní řešené věci ničeho nemění na obecně platném a judikaturou správních soudů konzistentně zastávaném pravidlu, které skutečnosti jsou relevantní pouze v samotném řízení o přestupku a jaké skutečnosti lze zpochybňovat v řízení o námitkách proti záznamu bodů. Žalobcem tvrzený mimořádný ústavněprávní rozměr této věci, který by měl vést k prolomení shora popsané rozhodovací praxe, soud neshledal.

34. Zdejší soud se předně ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem, že je značně nepravděpodobné, aby průměrně rozumný (obezřetný) člověk připojil svůj podpis na nějakou listinu v situaci, kdy si jejím obsahem, okolnostmi jejího vystavení nebo důsledky jejího potvrzení není jist. Navíc žalobce byl zjevně za porušení dopravních předpisů postihován opakovaně, když dosáhl celkem 12 bodů v bodovém hodnocení v registru řidičů. Z výpisu z evidenční karty řidiče, která je součástí správního spisu, vyplývá, že žalobce má celkem 9 záznamů o přestupcích, přičemž v letech 2011 až 2025 mu byla v celkem 7 případech uložena pokuta příkazem na místě. Žalobce tedy v České republice opakovaně podepisoval příkazové bloky a musel proto být na základě své historické zkušenosti obeznámen s tím, jaké důsledky má tato „zjednodušená“ forma projednání přestupku příkazem na místě. Tvrzení žalobce, že příkazové bloky podepsal z respektu k policejnímu orgánu, je podle soudu nevěrohodné; ostatně žalobce neuvádí nic o tom, že by k takovému jednání byl nucen či že mu bylo policisty vyhrožováno pro případ, pokud tak neučiní. Pakliže i přes to pokutový blok podepsal, zjevně musel vědět, co a s jakými následky činí.

35. Jestliže byl žalobce přesvědčen, že pravomocné příkazy na místě postihující jej za to, že řídil vozidlo bez zapnutého bezpečnostního pásu, jsou nezákonné, mohl se domáhat jejich zrušení jinými procesními postupy předvídanými správním řádem. Konkrétně se jedná především o přezkumné řízení; ostatně sám žalobce uváděl, že toto řízení inicioval, ovšem z obsahu jeho podání není zjevné, jak bylo s jeho podnětem naloženo. Dále z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 48/2024-81, vyplývá, že by se teoreticky (za splnění stanovených podmínek) mohlo jednat také o důvod obnovy řízení, byť zdejšímu soudu z dosavadních podkladů nevyplývá, že by žalobce s vyřízením přestupku v příkazním řízení nesouhlasil. Rozhodující však je, že případná obrana žalobce proti předmětným pravomocným příkazům na místě nemůže být řešena v režimu řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu), ale jinými procesními postupy.

36. Soud proto uzavírá, že z hlediska předmětu nyní přezkoumávané věci jsou irelevantní žalobcem namítané vady týkající se postupu policie, komunikace s ním a precizace příkazu na místě; tato argumentace se totiž týká samotného skutku, který již byl pravomocně posouzen.

IV. Závěr a náklady řízení

37. Soud nepovažuje žádný z uplatněných žalobních bodů za důvodný a nad rámec toho nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Rozhodnutí bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

38. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 26. června 2026 Petr Sedlák, v. r. samosoudce