8 To 32/2003

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2003, t a k t o : Stížnost obviněné A.T. proti usnesení Krajského státního zastupitelství Plzeň ze dne 3. 1. 2003, č.j. 1 KZv 49/2002-68 se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením rozhodla státní zástupkyně KSZ v Plzni tak, že podle § 71 odst. 3 tr. řádu se obviněná A.T. z důvodu uvedeného z § 67 písm. a) tr. řádu ponechává i nadále ve vazbě. Proti tomuto usnesení podala obviněná v zákonné lhůtě stížnost prostřednictvím svého obhájce. V ní namítá, že lhůta vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců dne 25. 1. 2003 a teprve po uplynutí této doby může státní zástupce rozhodnout, zda se obviněná dále ponechává ve vazbě nebo zda se z vazby propouští s tím, že takto musí rozhodnout do pěti pracovních dnů po uplynutí této lhůty. Vzhledem k tomu, že lhůta dosud neuplynula, má stěžovatelka za to, že zde nejsou zákonné podmínky pro rozhodnutí dle § 71 odst. 3 tr. řádu. Krajský soud v Plzni z podnětu včas podané a řádně odůvodněné stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení předcházející jeho vydání a došel k závěru, že stížnost není důvodná. Obviněná je stíhána pro pokus trestného činu vraždy dle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona, usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 10. 2002 sp. zn. Nt 122/2002 byla vzata do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. řádu. Počátek vazby byl stanoven okamžikem zadržení, tj. 25. 10. 2002. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2002 sp. zn. 8 To 622/2002 bylo zrušeno ke stížnosti obviněné předchozí usnesení a podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná se podle § 68 odst. 1 tr. řádu bere do vazby toliko z důvodu vazby útěkové dle § 67 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o konkrétní skutečnosti, z nichž vycházel soudce okresního soudu a následně stížnostní senát zdejšího soudu při shledání důvodu vazby útěkové, lze odkázat především na předchozí usnesení zdejšího soudu, které mají jak obviněná a její obhájce, tak státní zástupce k dispozici. Ostatně stěžovatelka nenamítá v opravném prostředku, že by pominul důvod vazby. Napadá výhradně řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí, když má za to, že bylo rozhodnuto předčasně a vzhledem k tomu, že zákonná lhůta dosud neuplynula, nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí ex offo dle § 71 odst. 3 tr. řádu. Ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu je třeba vykládat v návaznosti na ust. § 72 odst. 1 tr. řádu, jímž je stanovena povinnost všech orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily. Ze sematického výkladu ust. § 71 odst. 3 tr. řádu by se skutečně dala dovodit jako důvodná námitka uplatněná stěžovatelkou, že nejprve doba trvání vazby v přípravném řízení musí dosáhnout tří měsíců a teprve poté nastupuje propadná lhůta pěti pracovních dnů pro rozhodnutí o vazbě. Soudní praxe a nauka trestního práva procesního se ztotožňují v tom směru, že trestní řád přikazuje povinné přezkoumávání trvání důvodů vazby, přičemž se nejedná o vlastní rozhodování o vazbě, ale o nástroje směřující k účinnější a transparentní kontrole trvání důvodů vazby. Lze tedy konstatovat, že ust. § 71 odst. 3 tr. řádu upravuje povinnost do pěti pracovních dnů po uplynutí tříměsíční lhůty rozhodnout, zda se obviněný ve vazbě ponechává nebo z vazby propouští na svobodu. V návaznosti na ust. § 72 odst. 1 tr. řádu lze mít však za to, že za pochybení k tíži obviněné, jež by mělo za následek okamžité propuštění z vazby, by bylo třeba považovat nečinnost státního zástupce a nerozhodnutí ve lhůtě pěti pracovních dnů po uplynutí tříměsíční lhůty, zatímco rozhodnutí v předstihu před uplynutím tří měsíců ve smyslu ust. § 71 odst. 3 tr. řádu nejde k tíži obviněné a logicky, jakož i systematickým výkladem vyplývá z úřední povinnosti přezkoumávat v kterémkoliv stádiu trestního řízení, zda důvody vazby ještě trvají či se nezměnily. Proto zdejší soud považuje nejen řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí, ale i samotné rozhodnutí za zákonné a věcně správné. Je třeba připustit, že s ohledem na skutečnost, že se ust. § 71 tr. řádu výrazně změnilo s přijetím novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. a jde o poměrně nový institut, není zcela jednotná praxe v tom směru, zda v případě rozhodnutí před uplynutím tříměsíční lhůty je třeba ve výroku použít i ust. § 72 odst. 1 tr. řádu. Zmíněná délka trvání vazby podle trestního řádu v platném znění směřuje k přednostnímu vyřizování vazební věci s největším urychlením, v tomto směru neshledal zdejší soud žádné pochybení, a to ani v té souvislosti, že napadené rozhodnutí bylo učiněno před uplynutím zákonné lhůty tří měsíců. Tento závěr lze opřít také o dikci ust. § 71 odst. 4 tr. řádu, dle něhož rozhodne-li státní zástupce, že obviněný se ponechává ve vazbě, je povinen nejpozději do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí znovu rozhodnout o tom, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě nebo zda se propouští z vazby na svobodu. V tomto směru lze mít důvodně za to, že další tříměsíční lhůta by běžela právě od doby vydání napadeného rozhodnutí. Proto zdejší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost jako nedůvodnou. Závěrem je třeba poukázat na to, že podle zjištění zdejšího soudu má být následujícího dne podána obžaloba, s čímž je spojena povinnost procesního soudu podle § 71 odst. 5 tr. řádu, nejpozději do 30 dnů od podání obžaloby rozhodnout, zda se obviněná ve vazbě ponechává nebo zda se propouští z vazby na svobodu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. V Plzni dne 22. 1. 2003