I.ÚS 3214/11
V PLATNOSTI- VS Olomouc 5 To 87/2011 - 447
- ÚS I.ÚS 3214/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podnět byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatelka se domnívala, že státní zástupce porušil lhůtu v § 71 odst. 3 trestního řádu při rozhodování o prodloužení vazby. Soud vysvětlil, že maximální lhůta tří měsíců je pouze omezením pro rozhodnutí, nikoli závaznou hranicí pro jeho výkon. Předčasné rozhodnutí státního zástupce není porušením práva, pokud nezakládá nespravedlivé zatížení. Ústavní soud se opřel o čl. 8 odst. 5 Listiny a § 71 odst. 3 TrŘ.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Mgr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem Vsetín, Nad Zámkem 24, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2011, čj. 5 To 87/2011 - 447, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka I. B. (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "odvolací soud") pro porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že státní zástupce, při rozhodování o prodloužení vazby, nedodržel zákonnou lhůtu uvedenou v § 71 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), neboť rozhodl ještě před vypršením zákonné lhůty tří měsíců. Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též "soud prvního stupně") ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 29 T 7/2011. Tímto usnesením byla zamítnuta žádost stěžovatelky o propuštění z vazby, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a), c) TrŘ trvají i nadále. Z odůvodnění vyplývá, že na stěžovatelku byla podána obžaloba pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 2 písm. g) trestního zákoníku (dále jen "TrZ"). K jejímu tvrzení o porušení zákonných lhůt při rozhodování státním zástupcem o prodloužení vazby soud prvního stupně poukázal na znění a výklad § 71 odst. 3 TrŘ s tím, že toto ustanovení upravuje maximální lhůtu, ve které lze o dalším trvání vazby rozhodnout. Zcela jistě toto ustanovení nelze vykládat tak, že státní zástupce může o dalším trvání vazby rozhodnout jen v této pětidenní lhůtě, a nikoli dříve. Účinky propadné lhůty nastávají v okamžiku jejího marného uplynutí, tyto účinky ale zcela jistě nemohou nastat v důsledku včasného rozhodnutí ve věci, jak konstruoval obhájce stěžovatelky. Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou není existence či neexistence vazebních důvodů, ale údajné nedodržení zákonné lhůty státním zástupcem při rozhodování o ponechání stěžovatelky ve vazbě (§ 71 odst. 3 TrŘ). Podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem. Každý, kdo byl zatčen nebo jinak zbaven osobní svobody, má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení (čl. 5 Úmluvy). Tyto principy jsou včleněny mj. i do ustanovení § 71 TrŘ, který upravuje opakovanou kontrolu důvodnosti vazby a dobu trvání vazby. Režim prvního případného prodloužení vazby v přípravném řízení je upraven v § 71 odst. 3 TrŘ. Podle označeného ustanovení je státní zástupce povinen nejpozději do pěti pracovních dnů po uplynutí lhůty tří měsíců rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu. Jedná se o lhůtu prekluzivní, nikoli pořádkovou a její nedodržení má za následek, že obviněného je nutno z vazby propustit na svobodu, a to nejpozději den následující po uplynutí uvedené lhůty. Jde však o toliko maximální dobu určenou státnímu zástupci k rozhodování o dalším trvání vazby, kterou nelze překročit. Není však možné z ní dovozovat, že předmětné rozhodnutí nelze učinit v přiměřené době ještě před vypršením zákonem stanovené doby tří měsíců (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 371/2002, N 130/28 SbNU 117, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2878/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz). K obdobnému závěru dospěl i Krajský soud v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. 8 To 32/2003, který konstatoval, že nelze považovat za porušení § 71 odst. 3 TrŘ, jestliže státní zástupce o dalším trvání vazby obviněného podle tohoto zákonného ustanovení rozhodne i před uplynutím lhůty tří měsíců trvání vazby v přípravném řízení. Takové rozhodnutí není rozhodnutím, které by bylo učiněno v neprospěch obviněného. Od právní moci tohoto rozhodnutí pak začínají běžet lhůty pro další rozhodnutí o trvání vazby. S ohledem na popsanou judikatorní praxi nelze akceptovat přesvědčení stěžovatelky o tom, že státní zástupce může o ponechání či propuštění z vazby rozhodnout až po uplynutí tří měsíců v uvedené pětidenní lhůtě. Tato konstrukce nemá oporu v zákoně, jak konstatoval i soud prvního stupně ve shora citovaném usnesení, ve spojení s napadeným usnesením odvolacího soudu. Pro úplnost se jeví vhodné doplnit, že pětidenní lhůta se pak vztahuje na vydání usnesení, nikoliv na doručení vydaného usnesení v uvedené lhůtě. V daném případě žádné porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky shledáno nebylo. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2011 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.