19 CO 156/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku, č. j. 12 C 325/2021-54 ze dne 8. března 2022,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 12 C 325/2021-54 ze dne 8. 3. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně zamítl žalobu co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut neúčelový úvěr ve výši částka, přičemž částka ve výši částka byla poukázána na účet žalované a částka částka byla vyplacena zprostředkovateli jako provize. Podle smlouvy měla žalovaná žalobkyni vrátit celkem částka ve 25 měsíčních splátkách po částka, a to od datum. Žalovaná však uhradila pouze částka a žalobkyně proto datum zesplatnila poskytnutý úvěr. Následně žalovaná ještě zaplatila dne datum částku částka Celkem tak na poskytnutý úvěr do dne podání žaloby žalovaná uhradila částku částka. Žalobkyně požaduje zaplatit z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru částku částka, což představuje dlužný úvěr částka, poplatek za upomínky částka, dlužnou splátku částka a smluvní pokutu částka. Dále se domáhá zaplacení další smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od zesplatnění, kdy tato částka byla v žalobě kapitalizována ve výši částka.

3. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z předložených listinných důkazů, když žalovaná k podané žalobě pouze uvedla, že s žalobkyní již od února 2021 jedná o mimosoudním řešení sporu a k jednání u soudu prvního stupně dne datum se nedostavila bez řádné omluvy. Soud v dané věci proto jednal bez přítomnosti účastníků, neboť i žalobkyně se omluvila a bylo tak postupováno podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě předložených listinných důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná s žalobkyní dne datum podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně a zaplatit žalobkyni celkem částku částka jako celkovou cenu úvěru ve 25 měsíčních splátkách ve výši částka počínaje dnem datum. Z dohodnuté výše úvěru částka byla částka částka vyplacena na účet žalované a částka částka byla převedena na účet zprostředkovatele. Žalovaná pak uhradila dle předložených listinných důkazů na poskytnutý úvěr částku částka. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. soud prvního stupně především posuzoval, zda žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované důkladně nezkoumala. V této souvislosti soud poukázal na ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a v návaznosti na zjištěné skutečnosti pak i na ustanovení § 588 o. z. a související judikaturu. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované, soud poukázal na to, že žalobkyně nijak neověřila deklarovaný příjem domácnosti žalované, a pokud jde o její výdaje, vycházela pouze z čestného prohlášení. Nesplnila tak povinnost, kterou poskytovateli úvěru ukládá § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a uzavřenou smlouvu o úvěru mezi účastníky posoudil jako absolutně neplatnou, přičemž k této absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti s ohledem na vývoj související judikatury. Protože soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Na základě tohoto právního posouzení zjištěného skutkového stavu, pak ve věci rozhodl.

5. Protože žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta žalobkyni částka částka, z níž bylo žalovanou žalobkyni vráceno částka, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k plnění dopisem ze dne datum a žalobkyně tak má nárok kromě vrácení poskytnutého plnění též na zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ode dne datum v zákonné výši. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Ve zbývající části žaloby, tedy pokud jde o částku částka s příslušenstvím a dohodnutým úrokem ve smlouvě ve výši 21,50 % ročně byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnější žalobkyni byly přiznány náklady řízení podle úspěchu ve věci. V odst. 27 odůvodnění rozsudku soud tyto náklady řízení specifikoval a zjistil, že žalobkyně má nárok na poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 34 %. Žalobkyně v souvislosti s projednáním věci před soudem prvního stupně vznikly účelně vynaložené náklady ve výši částka a 34 % takto vypočtených nákladů řízení představuje částku částka. Soud proto uložil současně žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v této výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Proti tomuto rozsudku si včas podala odvolání žalovaná, která nesouhlasí s povinností platit žalobkyni přiznanou částku. V odvolání poukázala na to, že rozsudek byl vydán v době její nepřítomnosti na nařízeném jednání, když údajně se soudu telefonicky omlouvala. Je přesvědčena, že smlouva, kterou doložila žalobkyně, nebyla uzavřena v řádném postupu a chtěla by se k celé věci vyjádřit. Následně své odvolání doplnila, když uvedla, že veškeré pohledávky žalobkyní byly řešeny telefonicky a není si vědoma žádné nezaplacené pohledávky. Její vymáhání proto považuje za neoprávněné. Z obsahu odvolání žalované je zřejmé, že nesouhlasí s výrokem I. rozsudku, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že toto považuje za zcela nedůvodné a poukázala na to, že žalovaná svoje tvrzení o neexistenci pohledávky nijak neprokázala a poskytnuté finanční prostředky dosud nebyly žalobkyni zcela vráceny. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze ve výroku I., tedy ve výroku, kdy žalobě bylo částečně vyhověno, pouze v tomto rozsahu byl rozsudek odvolacím soudem přezkoumáván, včetně závislého výroku o nákladech řízení. Pokud jde o výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, tento výrok odvoláním napaden nebyl a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

10. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně a v souladu s příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud žádná pochybení neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je jinak odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. K podanému odvolání žalované je potřeba uvést, že z obsahu předloženého spisu soudu prvního stupně nebylo zjištěno, že by se žalovaná z jednání nařízeného na den datum jakkoliv omlouvala a tuto skutečnost žalovaná nijak nedoložila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne datum (viz č. l. 47 spisu) a z jednání se omluvila pouze žalobkyně. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. dne datum věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Při svém rozhodování tak vycházel z předložených listinných důkazů, které nebyly žádným způsobem zpochybněny. Uzavřenou smlouvu o úvěru posuzoval v návaznosti na ustanovení § 2395 o. z., a jelikož se jednalo o z tzv. spotřebitelský úvěr, prvotně se zabýval především otázkou platnosti uzavření smlouvy o úvěru v návaznosti na příslušné ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvého stupně uzavřel, že smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, tak jak požaduje předmětný zákon. Z tohoto důvodu byla žaloba částečně zamítnuta, přičemž v této části žalobkyní odvolání podáno nebylo.

12. V návaznosti na shora uvedené se odvolací soud zabýval otázkou správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno co do částky částka s příslušenstvím. Žalovaná v průběhu řízení ani podaným odvoláním nijak nezpochybnila, že by smlouvu o úvěru dne datum uzavírala a že by jí byla vyplacena na její účet částka částka. Žalovaná byla řádně předvolána k odvolacímu jednání na den datum, přičemž předvolání bylo doručeno vhozením do schránky v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 o. s. ř. Jednání před odvolacím soudem se pak žalovaná nedostavila a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud pak ve věci rozhodoval v návaznosti na obsah spisu, přičemž nezjistil důvod pro opakování nebo doplnění dokazování. Soud tak vycházel ze zjištění, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila pouze částku částka, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na poskytnuté finanční prostředky uhradila vyšší částku. Je tak zřejmé, že z poskytnuté finanční hotovosti částka dosud žalovaná nevrátila částku částka a o tomto nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2391 o. z. správně rozhodl soud prvního stupně výrokem I. rozsudku. Protože v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by na poskytnutý úvěr byla ze strany žalované uhrazena jiná částka, odvolací soud dospěl k závěru, že se žalované správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Za věcně správné pak odvolací soud považuje i posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, který vychází z ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/1993 Sb. v platném znění.

13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku I. rozsudku jako věcně správný potvrdil. Jako věcně správný byl potvrzen i závislý výrok III. rozsudku o nákladech řízení, když náklady řízení byly soudem prvního stupně správně posouzeny ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na míru úspěchu účastníků ve věci.

14. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně má nárok na odměnu za 1 úkon právní služby, a to vyjádření k podanému odvolání. Odměna za 1 úkon právní služby činí v návaznosti na výši tarifní hodnoty částka podle § 7 bod 5 advokátního tarifu částku částka. Kromě této částky má právní zástupce žalobkyně nárok i na paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši částka podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně do spisu založil i osvědčení o registraci plátce DPH a má tak podle § 137 odst. 1 o. s. ř. nárok i na 21% DPH z uvedených částek, což představuje DPH ve výši částka. Úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení tak vznikly náklady v celkové výši částka (částka + částka + částka). Bylo proto současně rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení tuto částku částka k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.