12 C 325/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 817 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části ve výši 11 117 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 265 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 21,55% ročně z částky 23 965 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 30 817 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 37 500 v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 20. dne každého měsíce. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, žalobkyně proto žalované ve dnech [datum] a [datum] upomínky a ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje vedle nesplacené jistiny ve výši 23 965 Kč rovněž neuhrazené dlužné splátky ve výši 2 200 Kč, náklady za upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč a v rámci příslušenství úrok ve výši 21,55 % ročně a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že s žalobkyní již od února 2021 jedná o mimosoudním řešení sporu. Není si proto vědoma žádné podstatné skutečnosti, pro níž byl platební rozkaz vydán.

3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a žalobkyně dne [datum] podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně a zaplatit žalobkyni celkem částku 37 500 Kč jako celkovou cenu úvěru ve 25 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do 20. dne měsíce počínaje dnem [datum]. Roční procentní sazba nákladů činila 35,2 %. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že peněžní prostředky v částce 27 500 Kč budou převedeny na účet žalované uvedený ve smlouvě a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provize zprostředkovatele za zprostředkování úvěru sjednaného mezi zprostředkovatelem a žalovanou /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – 30 000 Kč na č. l. 23-26 spisu, formulář Standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19-21 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 30-31 spisu, splátkový kalendář Smlouvy o úvěru na č. l. 22 spisu, posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne [datum] + informace o pozemku na č. l. 14 spisu, výpis z účtu žalované u Air bank /v minusu 13 214,98 Kč na č. l. 15 spisu, výplatnice na č. l. 16 spisu, výpis z exekucí + insolvence na č. l. 17-18 spisu, čestné prohlášení – závazky spotřebitele na č. l. 26 spisu/. Dále pro případ prodlení se zaplacením jednotlivé měsíční splátky strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení v případě, kdy se úvěr stane splatným v důsledku prodlení. Rovněž si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, kterou byla žalobkyně oprávněna uplatnit do okamžiku, kdy se úvěr stane splatným v důsledku prodlení žalovaného. Dále bylo ujednáno, že úvěr či jeho zbývající část se stane splatným mimo jiné v případě, že bude žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – 30 000 Kč na č. l. 23-26 spisu/. Strany sjednaly za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek poplatek ve výši 100 Kč /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – 30 000 Kč na č. l. 23-26 spisu/. Žalobkyně dne [datum] poskytla žalované částku 27 500 Kč převodem na účet dle smlouvy a částku 2 500 Kč převodem na účet zprostředkovatele /viz potvrzení o výplatě úvěru 27 500 Kč a provize ve výši 2 500 Kč na č. l. 27-28 spisu/. Žalobkyně eviduje úhradu na předmětnou smlouvu ve výši 6 800 Kč /viz přehled splátek žalované„ [příjmení] smlouvy“ – celkem uhradila 6 800 Kč na č. l. 13 spisu/. Dne [datum] bylo žalované odesláno oznámení o zesplatnění úvěru, jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od odeslání oznámení /viz zesplatnění + výzva ze dne [datum] na č. l. 29 spisu včetně podacího lístku/. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor relevantní skutečnosti.

5. Na základě uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a částku 2 500 Kč na úhradu provize, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s ročním úrokem ve výši 21,55 % ročně ve 25 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do 20. dne měsíce počínaje dnem [datum]. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky a právo žalobkyně zesplatnit zůstatek úvěru, pokud bude žalovaná v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění a právo žalobkyně na poplatek 100 Kč za každou odeslanou upomínku.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 23 250 Kč s úrokem z prodlení.

19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených, výpisů z veřejných rejstříků, výplatních pásek, čestných prohlášení z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalované důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, výplatních pásek, čestných prohlášení, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalované jakkoli podrobněji zabývala.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

21. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Pro úplnost soudu odkazuje i na nové rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti ([webová adresa] [číslo]).

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice měla ověřené příjmy žalované, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatelky nezohlednila její skutečné výdaje. Z posouzení smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru vyplývá, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z měsíčního příjmu 28 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 6 000 Kč, splátek dalších úvěrů 4 900 Kč, počtu obyvatel v obci 1 182, normativních nákladů na bydlení na osobu ve výši 4 872 Kč, životního minima ve výši 9 170 Kč a nezabavitelné částky zákazníka ve výši 8 732 Kč s tím, že došla k závěru, že žalovaná není rizikovým klientem. Žalovaná podepsala dne [datum] čestné prohlášení o svých výdajích, příjmech a závazcích, kde uvedla, že kromě výdajů na bydlení ve výši 6 000 Kč, má další běžné pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 900 Kč a splátky úvěrů ve výši 4 900 Kč. Žalobkyně nijak neověřovala příjem domácnosti ve výši 63 000 Kč. Nicméně i kdyby tento příjem ověřila, tak neměla žádným způsobem ověřené výdaje žalované a spokojila se jen s žalovanou uvedenými částkami v čestném prohlášení, aniž by měla jakékoli povědomí o jejích skutečných výdajích či eventuálních dluzích. Žalobkyně vycházela rovněž z životního minima a nezabavitelné částky, nicméně žalobkyně nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaje žalované, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potencionálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet.

24. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, žalovaná zaplatila žalobkyni 6 800 Kč, proto je povinna vrátit bezdůvodné obohacení, tedy v částce 20 700 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím na zbylé jistině, neboť žalobkyně poskytla žalované částku 27 500 Kč nikoliv 30 000 Kč.

25. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k plnění dopisem, jež odeslala [datum], soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení v zákonné výši (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Ve zbývajícím rozsahu (náklady upomínání, smluvní pokuta, smluvní úrok atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení §§ 142a a 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 30 817 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 20 700 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 %. V případě 100% úspěchu žalobkyně náklady tvoří soudní poplatek ve výši 1 233 Kč a náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („ advokátní tarif“). Náklady právního zastoupení sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 500 Kč/úkon dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3 advokátního tarifu, paušální částka náhrady hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 378 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Celkové náklady řízení představují částku 3 411 Kč. Přiznané částce nákladů řízení žalobkyně v rozsahu 34% z uvedené plné výše těchto nákladů tak odpovídá zaokrouhleně na celé koruny 1 160 Kč. Zaplacení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. rovněž ve splátkách (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).