21 Co 146/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vydání daru spoluvlastnického podílu o odvolání žalobce proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno – Anonymizováno ze dne 10. dubna 2026

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši částka.

1. Okresní soud v adresa (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. spisová značka ze dne datum rozhodl tak, že výrokem I. připustil změnu žaloby, „kterou se žalobce domáhá dle podání založeného při jednání na č.l. 104 uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání daru – spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny p. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa a k.ú. adresa“. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání daru spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny vzhledem k celku k pozemku p. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa a k.ú. adresa, zapsané dosud u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa, na Anonymizováno Anonymizováno. Výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na nákladech tohoto řízení částku částka k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobce ve své žalobě tvrdil, že účastníci uzavřeli dne datum darovací smlouvu, kterou daroval žalovanému uvedený spoluvlastnický podíl, ale po obdržení daru se k němu začal žalovaný chovat, zvlášť v posledních letech, způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Dále tvrdil, že toto chování vyvrcholilo dne datum fyzickým napadením žalobce žalovaným a způsobením zranění, s jehož následky se žalobce potýká do současné doby, když za toto jednání byl žalovaný i odsouzen a bylo mu uloženo nahradit žalobci škodu. Žalobce dále tvrdil, že ani v průběhu podezřelý výraz řízení žalovaný své chování nezměnil, na potkání ho slovně napadal a urážel a dne datum mu bezdůvodně zaslepil přívod ze společné přípojky pro odběr labské vody, a to bez předchozího upozornění. Z tohoto důvodu mu žalobce dne datum zaslal výzvu k vrácení daru, avšak k uzavření dohody o vydání daru pro nevděk nedošlo. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce, i v průběhu podezřelý výraz řízení, následky vzájemné „strkanice“ zveličoval a poukazoval na to, že vzájemné vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní. Za příčinu tohoto stavu označil nešťastné rozdělení rodinného majetku, kdy oběma účastníkům rodiče odkázali jednotlivé pozemky způsobem, který je zdrojem nesvárů, neboť tyto na sebe nenavazují, a v podstatě jde o mozaikovité rozvržení. Tvrdil, že ke konfliktním jednáním dochází naopak i ze strany žalobce a že předmětný dar byl ve své podstatě směnou, kdy obdobně žalovaný daroval žalobci polovinu jiného pozemku, byť s určitým časovým odstupem. Uvedl, že žalovaný nadto provedl na předmětném pozemku investice a vrácením daru by došlo na jeho úkor ke vzniku bezdůvodného obohacení a dalšímu sporu.

3. Výrok I. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení a provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 5 a 6 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž.

5. Prvostupňový soud uvedl, že po právní stránce hodnotil předmětný spor podle ust. § 628 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, účinného do datum (dále jen „obč. zák.“), ust. § 630 obč. zák., a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do datum (dále jen „SAT“), a podle ust. § 9 odst. 4 písm. a), ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném po datum (dále jen „AT“), a to za úkony podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) SAT a AT, včetně paušálních náhrad výdajů podle ust. § 13 odst. 4 SAT a AT a cestovné podle vyhl. č. 398/2023 Sb. a vyhl. č. 573/2025 Sb.

6. Konstatoval, že důvodem zamítnutí jsou formální důvody, spočívající v nesprávně zvoleném žalobním návrhu, kterým se žalobce domáhal vrácení daru. Připomněl, že se žalobce domáhal nejprve vydání daru, a to ideální jedné poloviny pozemkové parcely, kdy k úkonu darování došlo v roce 2007 a k tzv. nemravnému jednání obdarovaného za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Uvedl, že žalobce návrh změnil na nahrazení projevu vůle, přičemž ani tato úprava žalobního petitu není pro tento typ řízení odpovídající, a to vzhledem k hmotněprávnímu základu uplatněného nároku. Zdůraznil, že vrácení daru je založeno podle ust. § 630 obč. zák. na jednostranném právním úkonu dárce a darovací vztah zaniká okamžikem, kdy tento projev vůle dárce o odvolání daru dojde obdarovanému, k čemuž v tomto případě došlo dne datum a tento úkon nebyl ani součástí žaloby. Uzavřel, že tímto zanikl darovací vztah a odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum a sp. zn. spisová značka ze dne datum. Konstatoval, že tento vztah již proto nelze nahrazovat jiným právním jednáním a protože předmětem darování byla nemovitá věc, zapsaná v katastru nemovitostí, žalobce v tomto sporu nemůže být úspěšný, pokud nedojde současně i ke změně vlastnických vztahů v této evidenci. Poukázal na to, že jediným přípustným typem žaloby je určovací žaloba a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum. Konstatoval, že poučení žalobce soudem není přípustné jiné, než v mezích ust. § 5 o.s.ř., případně při jednání podle ust. § 118a o.s.ř. a v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání s tím, že není v souladu se zákonem, je zatížen vadami řízení a je nepřezkoumatelný. Prvostupňovému soudu vytýkal, že zamítl žalobu z formálních důvodů, aniž posoudil její obsah, čímž porušil ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. a jeho postup označil za rozporný s jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle níž se návrh posuzuje podle obsahu a formalismus nesmí bránit přístupu k soudu. Dále mu vytýkal porušení poučovací povinnosti podle ust. § 118a o.s.ř. s tím, že navrhl změnu petitu na nahrazení projevu vůle žalovaného při vrácení daru, soud prvního stupně tuto změnu připustil, ale bez poučení žalobu zamítl, aniž by ho upozornil na nutnost úpravy petitu. Dovozoval, že tím porušil ust. § 118a o.s.ř. i judikaturu Nejvyššího soudu ČR, když odkaz prvostupňového soudu na nález Ústavního soudu sp. zn. I Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno označil za nepřípadný, neboť se týká hmotného práva, nikoli procesních náležitostí. Prvostupňovému soudu dále vytýkal, že navíc neprovedl dokazování, nezjistil skutkový stav a porušil právo na soudní ochranu a že nesprávně dovodil, že věc je po odvolání daru vyřešena doručením projevu vůle. Ve svém odvolání dále konstatoval, že prvostupňový soud přiznal žalovanému plnou náhradu, přestože žaloba byla zamítnuta z procesních důvodů způsobených soudem a nebylo rozhodováno ve věci samé a dovozoval, že to odporuje judikatuře Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, jíž citoval. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a odvolání označil za nedůvodné. Připomínal, že na konci ústního jednání, při němž bylo řízení přerušeno, prvostupňový soud výslovně upozornil právní zástupkyni žalobce, že žalobní petit je nesprávně formulován a že jde o nemovitost. Žalobce následně navrhl změnu petitu a soud prvního stupně tuto změnu připustil. Vyslovil názor, že prvostupňový soud splnil poučovací povinnost nad její rámec, když konkrétně uvedl, v čem je nesprávnost, ale nemohl ovlivnit podobu změny žaloby. Zdůraznil, že další poučování by bylo nad rámec povinností, zvláště když je žalobce zastoupen advokátkou. Poukazoval na to, že soud nemůže poučovat o hmotném právu, neboť takový postup by překročil jeho pravomoc a znevýhodnil druhou stranu, když i poskytnuté poučení bylo na hraně. Ve svém vyjádření dále vyslovil názor, že žalobce ve svém odvolání směšuje procesní a hmotněprávní stránku věci, neboť je rozdíl mezi „posouzením žalobního návrhu“ a „nezhojitelnou vadou žalobního návrhu“, která je zde dána. Nesouhlasil ani s tvrzením žalobce, že prvostupňový soud nesprávně vyložil účinky jednostranného odvolání daru, zejména když tvrdí, že je nesprávný názor soudu, že dosavadní vztah zanikl v okamžiku, kdy projev vůle došel obdarovanému a že odmítnutím vrácení daru obdarovaným vznikl spor, který musí rozhodnout soud. Podle žalovaného je judikatura ustálená, zejména u nemovitostí, a potvrzuje postup, kdy se vlastnictví řeší určovací žalobou, nikoli žalobou na neplatnost smlouvy, obdobně jako u kupních a jiných smluv.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobcem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Výrok I., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

12. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

13. Soud prvního stupně vyšel ze správných skutkových zjištění, podle nichž účastníci dne datum uzavřeli darovací smlouvu, na jejímž základě žalobce převedl na žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální poloviny k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa a katastrálním území adresa. Správně vzal rovněž za prokázané, že žalobce dopisem ze dne datum, doručeným žalovanému dne datum, učinil vůči žalovanému projev vůle směřující k vrácení daru.

14. Pro právní posouzení věci je rozhodující, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena před datum. Nárok na vrácení daru je proto třeba posoudit podle obč. zák., a to bez ohledu na skutečnost, že k tvrzenému závadnému jednání obdarovaného mělo dojít až po datum (srov. ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platného od datum). Tento závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudku sp. zn. spisová značka.

15. Podle ust. § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je ustálena i v závěru, že vrácení daru podle tohoto ustanovení představuje zvláštní způsob zániku darovacího vztahu založený jednostranným právním úkonem dárce adresovaným obdarovanému, přičemž darovací vztah zaniká okamžikem, kdy tento projev vůle dojde obdarovanému (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka).

16. Za tohoto právního stavu nemohl obstát žalobní návrh, jímž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání daru, popřípadě nahrazení projevu vůle žalovaného rozsudkem soudu. Tvrdí-li totiž žalobce, že dar řádně odvolal a že jeho projev vůle došel žalovanému dne datum, pak sám vychází z premisy, že darovací vztah zanikl již tímto jednostranným právním jednáním. Není proto dán právní důvod k tomu, aby byla žalovanému ukládána povinnost uzavřít další dohodu nebo aby byl jeho projev vůle nahrazován soudním rozhodnutím.

17. Je-li předmětem daru nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí, promítá se spor po účinném odvolání daru do otázky existence vlastnického práva. Procesním prostředkem ochrany je v takovém případě žaloba na určení práva ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., je-li na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR současně dovodila, že převedl-li dárce na obdarovaného pouze ideální polovinu nemovitosti a druhá ideální polovina mu zůstala zachována, může se domáhat určení, že je vlastníkem celé věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka).

18. Nelze přisvědčit ani odvolací námitce, podle níž měl soud prvního stupně žalobní petit posoudit pouze podle jeho obsahu ve smyslu ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. a žalobci poskytnout ochranu bez ohledu na nesprávné označení návrhu. Toto ustanovení totiž neumožňuje soudu nahrazovat dispoziční vůli žalobce a přetvářet jím uplatněný nárok na jiný předmět řízení. Rozdíl mezi žalobou na uložení povinnosti uzavřít dohodu, popřípadě žalobou na nahrazení projevu vůle, a žalobou na určení vlastnického práva není rozdílem pouze formulačním, nýbrž rozdílem v samotné povaze požadované soudní ochrany. Soud prvního stupně proto nebyl oprávněn žalobci přiznat něco jiného, než čeho se podanou žalobou domáhal.

19. Důvodná není ani námitka porušení poučovací povinnosti podle ust. § 118a o.s.ř. Poučovací povinnost soudu se vztahuje k procesním právům a povinnostem účastníků, k potřebě doplnění skutkových tvrzení, důkazních návrhů a k možnosti jiného právního posouzení věci; neslouží však k tomu, aby soud účastníka instruoval, jak má po hmotněprávní stránce vymezit svůj nárok nebo jak má změnit předmět řízení tak, aby byl ve věci úspěšný. Takový postup by již představoval nepřípustné poučování o hmotném právu. Tomu odpovídá i judikatura Ústavního soudu, zejména nález sp. zn. I. ÚS 63/96. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobce nepoučil o tom, že namísto žaloby na uzavření dohody či na nahrazení projevu vůle měl uplatnit žalobu určovací.

20. Není důvodná ani odvolací námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel, jaké právní předpisy na věc aplikoval a z jakého důvodu dospěl k závěru, že žalobcem uplatněnému petitu nelze vyhovět. I kdyby bylo možno některé dílčí formulace odůvodnění považovat za méně přesné, nejde o vadu, která by bránila odvolacímu přezkumu. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR totiž vychází z toho, že měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí není to, zda odůvodnění splňuje všechny formální požadavky podle představ odvolatele, nýbrž především to, zda případné nedostatky byly na újmu možnosti účastníka uplatnit v odvolání odpovídající odvolací důvody. O takový případ se zde zjevně nejedná, neboť žalobce v podaném odvolání s právními i procesními závěry soudu prvního stupně podrobně polemizuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka).

21. Stejně tak není důvodná odvolací námitka, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou tím, že neprováděl další dokazování. Dospěl-li totiž k závěru, že žalobce nemůže být úspěšný již z důvodu nesprávně zvoleného žalobního návrhu, nebylo zapotřebí provádět dokazování ke skutkovým okolnostem tvrzeného nevděku, neboť ani jejich případné prokázání by nemohlo vést k vyhovění uplatněnému petitu.

22. Ve světle výše uvedeného proto odvolací námitky žalobce nemohou obstát.

23. Odvolací soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek je ve výroku II. věcně správný. Skutečnost, že některé dílčí formulace jeho odůvodnění by bylo možno zpřesnit, nemůže nic změnit na správnosti závěru, že žalobce se v projednávané věci domáhal ochrany procesním prostředkem, který neodpovídá hmotněprávní povaze jím tvrzeného nároku.

24. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl, a odvolací soud jeho rozsudek ve výroku II. podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně věcně správného akcesorického výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a prvostupňový soud proto postupoval v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přiznal-li mu náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Samotná skutečnost, že žaloba byla zamítnuta pro nedůvodnost uplatněného žalobního návrhu, nezakládá důvod pro odchylku od zásady úspěchu ve věci. Nejednalo se totiž o odmítnutí žaloby ani o zastavení řízení, nýbrž o meritorní zamítnutí žaloby. Odvolací soud dále konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle AT. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po částka [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne datum, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 AT] a dvěma náhradami hotových výdajů po částka (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši částka (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) částka a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.