21 Co 164/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bydlištěm Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bydlištěm Anonymizováno o zaplacení částky 245 168, 30 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Kolíně č.j. 19 C 292/2025 – 110 ze dne 19. prosince 2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 798 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem pro uznání č.j. 19 C 292/2025 – 110 ze dne 19. 12. 2025 rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 245 168,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% p.a. z částky 7 000 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a z částky 238 168,30 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 45 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. Žalobce se domáhal této částky s tvrzením, že žalovaná, jako úvěrovaná, uzavřela dne 27. 11. 2017 s , právnická osoba, . (před změnou obchodní firmy , právnická osoba, ), sídlem , adresa, (před změnou sídla , adresa, ), IČO , IČO, , jako úvěrující smlouvu o úvěru. Na základě dohody ze dne 27. 11. 2017 žalobce přistoupil k dluhům žalované založeným touto smlouvou úvěru a celková výše těchto dluhů činila 1 273 829,84 Kč. Žalobce, který se na nich ve vnitřním poměru mezi účastníky řízení podílel jednou polovinou, zaplatil věřiteli celkem 882 083,22 Kč, tj. o 245 168,30 Kč více, než připadalo na jeho podíl (882 083,22 Kč – 636 914,92 Kč). Ani přes výzvu zástupkyně žalobce ze dne 17. 9. 2025 však žalovaná postižní pohledávku žalobce nesplnila a jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR , č. účtu, – 7 ze dne 21. 10. 2025, jímž žalované zároveň pro případ, že by proti němu podala odpor, uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a poučil ji o následcích, které nastanou, jestliže se k žalobě včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání. Konstatoval, že tento platební rozkaz žalované doručil dne 31. 10. 2025, která proti němu dne 14. 11. 2025 podala odpor. Zdůraznil, že lhůta k vyjádření k žalobě uplynula dne 15. 12. 2025, avšak žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani mu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Odkázal na ust. § 114b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., na ust. § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., na ust. § 114b odst. 2 o.s.ř. a s odkazem na ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., ust. § 114b odst. 5 a ust. § 114c odst. 6 o.s.ř. uzavřel, že se žalovaná nevyjádřila k žalobě včas a ani mu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání a že má za to, že nárok, který proti ní žalobce uplatnil, uznává. Aniž nařizoval jednání (ust. § 153a odst. 4 o.s.ř.) rozhodl rozsudkem pro uznání, když věc právně posoudil podle ust. § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 1875 o.z., ust. § 1876 odst. 2 o.z., ust. § 1892 odst. 1 o.z., ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání s tím, že uplatněný nárok neuznává a v celém rozsahu jej popírá a odkázala v něm na celou řadu zákonných ustanovení, týkajících se rozsudku pro uznání a výzev k vyjádření k žalobě. Poukazovala na to, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání s odůvodněním, že po podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu nepodala ve stanovené lhůtě vyjádření a nastala tak fikce uznání nároku. S tímto vyslovila nesouhlas s konstatováním, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Prvostupňovému soudu předně vytýkala, že po podání odporu nevydal samostatné usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., kterým by jí uložil povinnost ve věci se písemně vyjádřit, a to s připomenutím, že právě takové usnesení je předpokladem pro vznik fikce uznání a bez jeho vydání nemohl soud prvního stupně rozhodnout rozsudkem pro uznání. Zdůrazňovala, že nadto již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu výslovně uvedla, že uplatněnou pohledávku neuznává a v plném rozsahu ji popírá. Nepopírala, že šlo o stručné vyjádření, ale že se jednalo o vyjádření k žalobě. Poukazovala na to, že právní úprava nestanoví, že takové vyjádření musí mít určitou minimální podrobnost nebo rozsah a že proto nelze dovodit, že by nárok uznala nebo že by se k žalobě vůbec nevyjádřila. Dovozovala, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se z ústního jednání řádně omluvila a vyslovila souhlas, aby byla věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Odvolací soud proto její omluvu akceptoval a věc projednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. za nepřítomnosti žalované.

4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně i právně správného. Pokud žalovaná v odvolání dovozovala, že je třeba vydat samostatné usnesení, které obsahuje kvalifikovanou výzvu k vyjádření, vyslovil názor, že toto není nutné, neboť v projednávané věci byla tato výzva obsažena již v elektronickém platebním rozkazu. Vyjádření žalované obsažené v odporu označil za nedostačující s tím, že je kusé a že žalovaná v něm neuvedla ani základní obrysy své obrany ani skutečnosti, na nichž by tuto obranu stavěla.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích daných ust. § 205b o.s.ř. a ust. § 212a odst. 4 o.s.ř. Posuzoval tedy, zda byl v odvolání uplatněn některý z důvodů taxativně uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Ze spisu dále vyplývá, že usnesením odvolacího soudu č.j. 21 Co 163/2026 – 184 ze dne 10. 6. 2026, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2026, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č.j. 19 C 292/2025 – 176 ze dne 11. 5. 2026, jímž žalované nebyl v tomto řízení ustaven zástupce z řad advokátů.

7. Podle ust. § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (ust. §§ 153a, 153b o.s.ř.). Z povahy věci jsou tedy vyloučeny ty důvody, které směřují do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány odvolací důvody uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a dospěl k závěru, že ve věci byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud, soud byl správně obsazen a nerozhodoval vyloučený soudce.

9. Po vyřešení této otázky se odvolací soud zabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř.

10. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodl dne 21. 10. 2025 ve věci elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR , č. účtu, – 7, který byl žalované doručen dne 31. 10. 2025 spolu se žalobou, když dne 21. 10. 2025 byl tento dodán do její datové schránky. V elektronickém platebním rozkazu prvostupňový soud žalované současně výrokem II. pro případ podání odporu uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení; současně byla řádně poučena o následcích nesplnění této povinnosti.

11. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala dne 14. 11. 2025 včas odpor. V tomto podání však toliko uvedla, že „uplatněnou pohledávku neuznává a v plném rozsahu ji popírá“. Žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, v čem má být žalobní nárok nedůvodný, neuvedla, a neoznačila ani důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve lhůtě, která jí byla soudem prvního stupně stanovena výrokem II. shora specifikovaného elektronického platebního rozkazu k podání vyjádření podle ust. § 114b o.s.ř., se pak již k žalobě nevyjádřila a prvostupňovému soudu ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání.

12. Podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení.

13. Podle ust. § 114b odst. 2 o.s.ř. k podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení; bylo-li o věci rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu.

14. Podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen.

15. Podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok uznal.

16. Odvolací soud dále konstatuje, že výzva podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. byla žalované doručena spolu se žalobou do vlastních rukou, a to v rámci elektronického platebního rozkazu, a že žalovaná byla současně řádně poučena o následcích nesplnění této povinnosti. Nešlo ani o věc vyloučenou z postupu podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř.; žalovaná rovněž nebyla nezletilou osobou, která nenabyla plné svéprávnosti.

17. Odvolací námitka žalované, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání proto, že soud prvního stupně po podání odporu nevydal samostatné usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., není opodstatněná. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je v tomto ohledu ustálena v závěru, že jestliže soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému pro případ podání odporu povinnost podat vyjádření podle ust. § 114b o.s.ř., má tato část rozhodnutí povahu usnesení bez zřetele k jejímu formálnímu označení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 593/2006 ze dne 31. 10. 2007). Není tudíž nezbytné, aby po podání odporu následovalo ještě další, obsahově totožné samostatné usnesení.

18. Důvodná není ani další odvolací námitka, podle níž žalovaná splnila povinnost vyjádřit se k žalobě již samotným odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu. Nelze totiž přehlédnout, že ust. § 114b o.s.ř. sankcionuje nečinnost žalované strany, případně její neochotu přispět k účelu řízení. Rozhodné není, zda bylo vyjádření stručné, nýbrž zda obsahovalo vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaná staví svou obranu. Odvolací soud zde však zdůrazňuje, že žalovaná musí, pokud neuznává nárok žalobce, vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji procesní obranu proti nároku uplatněnému v žalobě. Tímto konkrétním vylíčením vlastně žalovaná reaguje na to, co o významných skutečnostech pro rozhodnutí tvrdí žalobce. Žalovaná tedy musí vyvracet svými konkrétními údaji pravdivost tvrzení žalobce, případně uvést skutečnosti, které ani žalobce netvrdí a na jejichž základě by spor měl skončit v jeho prospěch.

19. Odvolací soud nepochybuje o tom, že se žalovaná strana může ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. vyjádřit již v odporu proti platebnímu rozkazu, když takový závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 34/2006 ze dne 28. 6. 2006. Současně však z téhož rozhodnutí plyne, že odpor musí obsahovat takové skutečnosti, jež naplňují požadavek kvalifikovaného vyjádření, tedy především vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaná strana staví svoji obranu. Jestliže totiž žalovaná již v odporu proti platebnímu rozkazu vylíčí konkrétní skutkovou obranu, nelze následně vydat rozsudek pro uznání jen proto, že na výzvu podle ust. § 114b o.s.ř. znovu nereagovala, ale o takový případ však v projednávané věci nejde.

20. Odpor žalované obsahuje toliko obecné prohlášení, že uplatněný nárok neuznává a v plném rozsahu jej popírá. Takové podání však nelze považovat za kvalifikované vyjádření ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., neboť z něj nelze zjistit, jaké konkrétní skutkové okolnosti žalovaná proti žalobě uplatňuje, a neumožňuje tedy vymezit okruh sporných tvrzení pro další průběh řízení. Tomu odpovídá i judikatura Ústavního soudu, podle níž pouhé obecné popření nároku bez vylíčení rozhodných skutečností a bez označení důkazů požadavkům ust. § 114b o.s.ř. nevyhovuje a při splnění ostatních zákonných podmínek nevylučuje vydání rozsudku pro uznání (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 277/12 ze dne 15. 3. 2012).

21. Odvolací soud proto uzavírá, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vznik fikce uznání nároku podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. Žalovaná byla řádně poučena o obsahu své procesní povinnosti i o následcích jejího nesplnění, byla jí poskytnuta zákonem stanovená lhůta k podání vyjádření, avšak v této lhůtě nepodala kvalifikované vyjádření ani nesdělila vážný důvod, který by jí v tom bránil. Současně nebyly dány předpoklady pro zastavení řízení ani pro odmítnutí žaloby. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže bez nařízení jednání rozhodl podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání.

22. Protože je napadený rozsudek ve výroku věcně správný, odvolací soud jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, a zásadně mu proto náleží vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Konkrétní výše této náhrady se odvíjí od procesních úkonů, které byly v odvolacím řízení učiněny, a od nákladů, jež byly v řízení uplatněny a doloženy.

24. Zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle AT. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem ve výši 9 300 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. g) - účast na jednání dne 8. 7. 2026, když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 2 047,50 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobce tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 11 798 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).